Reorganizace v rámci insolvenčního řízení

Právě se nacházíte: Home / Vzory smluv / Insolvenční návrhy / 


Reorganizace v rámci insolvenčního řízení



Reorganizace v rámci insolvenčního řízení


I. Úvodní část k reorganizaci

Ohlédneme-li se zpět k přípravě a schvalovacímu procesu úplné rekodifikace úpadkového práva, nemohu se zbavit pocitu, že některé nové „prvky“ začleněné do insolvenčního zákona v současné praxi zůstaly na samém okraji „proklamovaného“ oživení v insolvenčním procesu. Mám na mysli reorganizaci.

Reorganizace je jednou z forem řešení insolvence. Představuje ve své podstatě jistý kompromis mezi sanačním způsobem řešení úpadku, zaměřeným na zachování provozu podniku na úkor uspokojení věřitelů a řešením likvidačním, zaměřeným prioritně na uspokojení pohledávek věřitelů.

V průběhu příprav návrhu zákona o úpadku a způsobech jeho řešení jsem měl možnost zúčastnit se úzce zaměřeného odborného semináře k reorganizaci. Semináře se zúčastnili američtí specialisté, vrchní konkursní soudce, reorganizační konzultant a advokát se zaměřením k reorganizacím. Z jejich nejen teoretických, ale především praktických zkušeností mě mimo jiné zaujaly jejich osobní postřehy a lidské přístupy k celému řízení reorganizace, tj. od jejího schválení, řízení až k zakončení. Z celého jejich vystoupení pak vyzněly zásadní otázky, a to byly úspěšnost a neúspěšnost reorganizace, ale i specifická úloha soudu (viděna z pohledu soudce).

Výše uvedený souhrn iniciuje otázky, co se pokládá za úspěšnou reorganizaci, respektive za neúspěšnou reorganizaci podniku. Problém je třeba analyzovat do jednotlivých fází zcela jasných kroků řešících přijatelnou variantu.

K té úspěšnosti je třeba předem zmapovat tedy nejen jaký byl, je v současnosti, ale i přepokládaný vývoj a souhrn okolností v budoucnost podniku.

Tato základní kritéria lze shrnout do následujících bodů:

- mít zcela jasné představy a najít smysl potřeby reorganizace;
- připravit a navrhnout strategii s cílem vyřešení vyčleněného problému;
- v samém začátku příprav připravit scénář postupu s harmonogramem plánu postupu strategie;
- při realizaci příprav vycházet z optimálního obsazení rozhodujících postů renomovanými odborníky;
- v jakémkoliv stupni řízení reorganizace mít jasně definované cíle s případnou odpovědností konkrétního pracovníka;
- s vypracováním harmonogramu postupu práce na reorganizaci doplnit jednotlivé kroky časovou osou;
- celý průběhu řízení akceptovat s cílem minimalizování škod a tím i možnosti snížení nákladů na jejich případné odstraňování;
- průběžně analyzovat a vyhodnocovat finanční aktivity dlužníka;
- umět a znát filozofii ziskových provozoven a středisek dlužníka;
- umět sladit psychologii a práci s lidmi v rámci jednotlivých profesně zaměřených skupin lidí;
- nepodceňovat drobné výkyvy od stanoveného harmonogramu a důsledně je zabezpečovat „okamžitým“ plnohodnotným náhradním řešením;
- pro vyloženě bezproblémový průběh řízení mít připraveno alternativní řešení až do vymezení krajních podmínek, které by byly příčinou „odstoupení“ od reorganizačního řádu.

Výše uvedená opatření jsou obecného charakteru, nejsou pravidlem a je možno je doplnit individuálně, případ od případu prohlášení reorganizace. V této souvislosti je tak možno i z té druhé strany stanovit či vytipovat, jaké mohou být překážky k úspěšné reorganizaci.
Je jich opět celá řada, když k těm nejvýznamnějším patří:

- nedostatečný stav finančních zdrojů k tomu, aby bylo možno vůbec na reorganizaci pomyslet;
- odchod kmenových pracovníků – vývoj zaměstnanosti;
- zkreslený pohled vedení, ale i akcionářů na úspěch reorganizace;
- možný výskyt věřitele s „nepřátelským“ postojem k připravovanému reorganizačnímu plánu;
- jiné deprimující okolnosti, které nedokáže ustát stres spojený s reorganizací, jako např.:

▪ ztráta obchodních partnerů,
▪ přechod obchodních partnerů ke konkurenci,
▪ neschopnost zajistit zásoby (předzásobení),
▪ obavy z garance plynulého plnění, případně z budoucího plnění;
▪ zajištění servisní činnosti; zajistit záruční záruky,
▪ nebezpečí ztráty či omezení oprávnění a licencí
apod.

- nepromyšlená a technicky nedoložená strategie výroby či služeb;
- nedokonalé zázemí (technické i lidské) na případné rychlé změny či vývoj situace na trhu.

Už na první pohled je patrné, že náročnost, ale i složitost v posouzení vzniklé situace a odpovědné rozhodnutí bude problematické nejen pro odborný tým, ale především pro „jednotlivce“. Bude proto nutno v budoucnu daleko více vyžadovat odborné recenze profesionálů a tato jejich „doporučení“ v těch hlavních bodech popřípadě dále ověřit. Tato opatrnost by měla být namístě už i s ohledem současného „krizového“ vývoje v celém spektru hospodářství.

Ze současných útržkovitých postřehů, ale i informací o úloze soudu v záležitostech souvisejících s úlohou soudu v procesech reorganizace lze z pohledu zahraničních zkušeností prioritně uvést:

- úloha soudu jako dominantního spouštěcího prvku v procesu reorganizace;
- významná zodpovědnost v procesu rychlého rozhodování s cílem reorganizační proces urychlovat a usnadňovat;
- v rámci řízení a rozhodování v součinnosti s účastníky reorganizačního procesu (během schvalovacího řízení) zachovávat nestrannost ke všem účastníkům;
- velice zásadně podporovat veškeré prvky projektu vedoucí k úspěšné reorganizaci z pohledu soudu;
- o to více zcela zásadně z každého neúspěchu či pochybení v neplnění plánu reorganizace vyžadovat okamžitá nápravná opatření. Pouze v mimořádných případech najít kompromisní řešení. Spuštění řady kompromisů jako náhradní řešení je cesta k neúspěšné reorganizaci.


Principy reorganizace prakticky přišly ze Spojených států. Nové vývojové tendence se poprvé objevily v zákoně zvaném Bankruptcy Law, vydaném již v roce 1978. Tento zákon se stal více či méně vzorem i pro úpravy v jiných státech.

O tom, že je nutno k této části zákona přistupovat s daleko větším respektem i přes tu dlouhodobou zkušenost, kterou soudce Robert D. Martin potvrdil, bylo zajímavé, jaký on má přístup a pohled jako soudce, zabývající se reorganizací. Své přístupy a praktické osobní poznatky při rozhodování o reorganizaci shrnul do následujících konkrétních otázek, ze kterých vyplývá jeho velice osobní a specifický přístup. Potvrdil, že maximální znalost a přehled o podniku takto „zeširoka“ získané, měly svůj význam a prakticky vždy jich využil v průběhu procesu řízení reorganizace.

Shrnutí poznatků a postřehů z příprav při mapování situace podniku

1) Ačkoli mám jako soudce poslední slovo, přesto

a) neumím řídit podnik;
b) nemohu vědět, co je třeba reorganizovat;
c) nemohu vědět, koho jednotlivé alternativy poškodí či komu pomohou;
d) nedokážu přesně předvídat „chování trhu“.

2) Rozhodnost je zásadní.
Opožděné rozhodování je obecně horší než technicky nesprávné rozhodnutí.
Připravte se vynést rozhodnutí co nejrychleji – není třeba sepisovat dlouhá stanoviska.

3) Je třeba pozorně naslouchat, abychom se vyhnuli pozdějším přešlapům.
Někdy strana (obvykle dlužník) souhlasí s jinou stranou (obvykle věřitelem) navzdory závažným výhradám.

4) Musím se snažit vyvarovat přílišné netrpělivosti.

5) Je skutečně užitečné přimět strany, aby se rozhovořily.

- jemné pobízení – zdvořile, ale důrazně
- vhodné načasování jednání může být prospěšné
- žádné mimořádné situace – oznamování nejlépe pomocí moderních elektronických prostředků – ale ani odročování jednání
- seznam soudce 

6) Procesu reorganizace skutečně napomáhají projevy respektu a důvěry vůči všem stranám
Čestný a zásadový postoj za všech okolností pomáhá více než cokoli jiného.
Podporuje vznik důvěry.
Zdvořilé a ohleduplné jednání s právními zástupci a jejich klienty se rozhodně vyplatí.

7) Je třeba klást důraz na „společný postup“ a vyhýbat se individuálním bojům.
Cílem je zachovat „hodnotu“ pro všechny.

8) Určitá míra nejednoznačnosti je pro vás prospěšná.
Strany mají určitý manévrovací prostor, mohou dosáhnout kompromisu a „zachovat si tvář“.
Příliš mnoho „pravidel“ nebo poučování může účastníky svazovat.
Určité vedení na počátku případu však může pomoci usměrnit budoucí jednání.

9) Stanovením časových limitů se omezí administrativní výdaje.
„Práce bobtná, aby vyplnila čas, který máme k dispozici.“.....
Striktně dodržujte harmonogram a lhůty.

10) Je vhodné dát najevo, že z lidského hlediska s dotčenými osobami soucítíte.

Z jednotlivých kroků vyplývá vysoce profesionální a velice citlivý přístup, který sám o sobě vypovídá o odpovědnosti soudce při posuzování každého případu.


II. Reorganizace

Za zásadní novum je třeba považovat, že nově přijatá úprava zařazuje mezi způsoby řešení úpadku tzv. reorganizaci. Úprava reorganizace svědčí o tom, že vedle konkursu je tento způsob řešení úpadku považován za základní. Tento způsob řešení úpadku spočívá na sanačním principu a jeho zavedení proto vyrovnává nepoměr mezi likvidačním a sanačním principem, který je charakteristický pro platnou úpravu a který se nepovedlo změnit ani novelizací ustanovení o vyrovnání. Zavedení reorganizace má zásadní význam i v řadě dalších aspektů, např. z hlediska možnosti aktivity věřitelů, jakož i v řadě aspektů ekonomických. Významné je i to, že touto úpravou se naše úprava přizpůsobuje celosvětovým trendům.

Průběh reorganizace lze obecně představit v základních krocích a získat tak představu, jaké musí být již od počátku podmínky pro její přípustnost.


III. Přípustnost reorganizace

Reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dlužníkova podniku, zajištěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle soudem schváleného reorganizačního plánu s průběžnou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů. Reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku.

Reorganizace není přípustná, je li dlužníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvláštního právního předpisu. Reorganizace není též přípustná, jestliže celkový obrat dlužníka podle zvláštního právního předpisu za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu nedosáhl alespoň částky 100 000 000 Kč, nebo zaměstnává li dlužník méně než 100 zaměstnanců v hlavním pracovním poměru.


IV. Návrh na povolení reorganizace

Osobou oprávněnou podat návrh na povolení reorganizace je dlužník nebo přihlášený věřitel. Návrh na povolení reorganizace může podat pouze ten, kdo je v dobré víře, že jsou nebo budou splněny všechny podmínky pro schválení reorganizačního plánu.

Dlužník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, může podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.

Návrh na povolení reorganizace, podaný dlužníkem, musí vedle obecných náležitostí podání obsahovat:
a) označení dlužníka a osob oprávněných za něho jednat,
b) dlužníkovi známé údaje o kapitálové struktuře a majetku osob, které dlužníka ovládají nebo které dlužník ovládá, včetně údaje o tom, zda ohledně některé z těchto osob neprobíhá insolvenční řízení, anebo prohlášení, že není takových osob,
c) údaj o způsobu navrhované reorganizace,
d) údaje svědčící o tom, že zde není nepoctivý záměr.

K návrhu na povolení reorganizace musí dlužník připojit
a) seznam svého majetku a seznam svých věřitelů, popřípadě prohlášení o změnách, ke kterým v mezidobí došlo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení již dříve předložil,
b) výpis z rejstříku trestů dlužníka a osob oprávněných za něho jednat, který není starší 3 měsíců.

Neobsahuje li návrh na povolení reorganizace všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. K návrhu musí být připojeny zákonem požadované přílohy.

Osoba, která podala návrh na povolení reorganizace, jej může vzít zpět do doby, než insolvenční soud reorganizaci povolí nebo o podaném návrhu jinak rozhodne. Zpětvezetí návrhu na povolení reorganizace vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, které se doručuje osobě, která návrh podala, dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru; odvolání proti němu není přípustné. Po vydání tohoto rozhodnutí insolvenční soud nepokračuje v projednání reorganizace.

Návrh na povolení reorganizace podaný věřitelem musí schválit schůze věřitelů; učiní tak po zprávě insolvenčního správce o hospodářské situaci dlužníka. Před rozhodnutím schůze věřitelů o schválení návrhu na povolení reorganizace upozorní insolvenční správce na jemu známé důvody, pro které lze pochybovat o poctivém záměru navrhujícího věřitele.

Po podání návrhu na povolení reorganizace a před rozhodnutím o úpadku jsou osoby oprávněné nakládat s majetkovou podstatou povinny zdržet se právních úkonů, jimiž by mohla být zmařena nebo ohrožena navrhovaná reorganizace.


V. Rozhodnutí o návrhu na povolení reorganizace

A. Insolvenční soud zamítne návrh na povolení reorganizace
a) lze li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo
b) který znovu podala osoba, o jejímž návrhu na povolení reorganizace bylo již dříve rozhodnuto, anebo
c) který podal věřitel, jestliže jej neschválí schůze věřitelů.

Nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení reorganizace lze usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně zákonného zástupce nebo členů kolektivního statutárního orgánu nastala některá z tam uvedených skutečností.

Jestliže insolvenční soud návrh na povolení reorganizace odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, pokračuje bez dalšího v insolvenčním řízení. Účinky podání návrhu na povolení reorganizace tímto rozhodnutím zanikají.

Nedojde li ke zpětvzetí návrhu na povolení reorganizace ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud reorganizaci povolí. Rozhodnutí o povolení reorganizace se doručuje dlužníku, navrhovateli, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

B. Rozhodnutí o povolení reorganizace obsahuje
a) výrok o povolení reorganizace,
b) informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem, a nebyl li dosud ustanoven, výrok o jeho ustanovení,
c) výzvu, aby dlužník ve lhůtě 120 dnů předložil reorganizační plán, nebo aby bez zbytečného odkladu insolvenčnímu soudu sdělil, že jej předložit nehodlá,
d) informaci o tom, za jakých podmínek mohou předložit reorganizační plán další osoby.

Není li dále stanoveno jinak, je dlužník v průběhu reorganizace dlužníkem s dispozičními oprávněními. Právní mocí rozhodnutí o povolení reorganizace se ruší omezení dispozičních oprávnění dlužníka, ke kterým došlo ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu v dosavadním průběhu insolvenčního řízení. Právní úkony, které mají z hlediska nakládání s majetkovou podstatou a její správou zásadní význam, činí dlužník s dispozičními oprávněními jen se souhlasem věřitelského výboru.

Insolvenční správce vykonává dohled nad činností dlužníka s dispozičními oprávněnými, zajišťuje dohled nad zjišťováním a soupisem majetkové podstaty, sestavuje a doplňuje seznam věřitelů a podává zprávy věřitelskému výboru. Kromě toho plní i další úkoly a provádí další činnosti, které mu uložil insolvenční soud.

Insolvenční soud může na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského výboru anebo i bez návrhu zakázat dlužníku s dispozičním oprávněním nakládání s majetkovou podstatou nebo může jeho oprávnění ve stanoveném rozsahu omezit. Učiní tak v zájmu věřitelů zejména tehdy, vzniknou li pochybnosti o poctivém jednání nebo odborné způsobilosti dlužníka nebo osob, jednajících jeho jménem. Jestliže soud zakáže dlužníku s dispozičními oprávněními nakládat s majetkovou podstatou nebo jeho oprávnění k tomu omezí, přecházejí tato dispoziční oprávnění na insolvenčního správce.

Rozhodnutím o povolení reorganizace se pozastavuje výkon funkce valné hromady nebo členské schůze dlužníka, je li dlužník právnickou osobou s tímto orgánem; místo valné hromady nebo členské schůze dlužníka rozhoduje v její působnosti insolvenční správce.


VI. Věřitelé při reorganizaci

Reorganizace se účastní přihlášení věřitelé, jakož i věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou a věřitelé jim na roveň postavení. Při reorganizaci se za věřitele dlužníka považují i společníci a členové dlužníka; za pohledávku těchto osob se považuje právo vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu. To neplatí, je li dlužník v úpadku pro předlužení.

Popření pohledávky dlužníkem má v reorganizaci tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Pohledávku lze v reorganizaci popřít i písemně, podáním výslovně označeným jako „Popření pohledávky v reorganizaci“, které nesmí obsahovat žádný jiný procesní úkon a na kterém je úředně ověřena pravost podpisu osoby, která pohledávku popírá.

Pro potřeby určení rozsahu uspokojení zjištěných pohledávek a hlasování věřitelů o přijetí reorganizačního plánu, se věřitelé dlužníka při reorganizaci rozdělují do skupin podle svého právního postavení a podle svých hospodářských zájmů. Rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin obsahuje reorganizační plán, v němž se vždy uvede, podle jakých kritérií k rozdělení věřitelů došlo.

A. Samostatnou skupinu vždy tvoří
a) zajištění věřitelé,
b) nezajištění věřitelé,
c) společníci a členové dlužníka,
d) věřitelé, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny.

Pohledávkou nedotčenou reorganizačním plánem je pohledávka, jejíž výši, splatnost ani další její vlastnosti a práva s ní spojená reorganizační plán nemění nebo pohledávka, o které věřitel písemně uznal, že není reorganizačním plánem dotčena.

B. Pohledávkou nedotčenou reorganizačním plánem je i pohledávka, u které v důsledku prodlení dlužníka došlo ke ztrátě sjednané výhody splátek, jestliže reorganizační plán
a) stanoví splatnost jistiny včetně úroků stejně jako před prodlením dlužníka,
b) nemění žádná další práva spojená s pohledávkou, s výjimkou práv věřitele spojených s účinky zahájení insolvenčního řízení nebo s již nastalým prodlením dlužníka, a
c) stanoví, že všechny splátky jistiny a úroku, které měl dlužník zaplatit před svým prodlením do dne účinnosti reorganizačního plánu, budou uhrazeny neprodleně po účinnosti reorganizačního plánu.


VII. Reorganizační plán

Reorganizační plán vymezuje právní postavení dotčených osob v důsledku povolené reorganizace, a to na základě opatření sledujících ozdravení provozu dlužníkova podniku a uspořádání vzájemných vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli. Reorganizační plán se předkládá insolvenčnímu soudu. Po jeho předložení nesmí nikdo až do zprávy o reorganizačním plánu vyvíjet činnost směřující k jeho přijetí nebo odmítnutí. Předkladatel je povinen zdržet se všech činností, které jsou v rozporu s reorganizačním plánem nebo které jinak ovlivňují jeho splnění.

V reorganizačním plánu se lze odchýlit od ustanovení zákona, pokud jde o uspokojení věřitelů včetně zajištěných věřitelů a věřitelů, jimiž jsou společníci a členové dlužníka uplatňující pohledávku vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v družstvu, o nakládání s majetkovou podstatou a o závazky dlužníka po skončení insolvenčního řízení.

Přednostní právo sestavit reorganizační plán má dlužník, i když návrh na povolení reorganizace podal některý přihlášený věřitel. Může jej předložit současně s návrhem na povolení reorganizace anebo ve lhůtě 120 dnů od rozhodnutí o povolení reorganizace. Tuto lhůtu může insolvenční soud na návrh dlužníka přiměřeně prodloužit, nejdéle však o 60 dnů.

Nemá li dlužník právo přednostně sestavit reorganizační plán nebo zaniklo li mu toto právo rozhodnutím insolvenčního soudu, vyzve insolvenční soud k předložení reorganizačního plánu další osoby.

A. Reorganizační plán obsahuje vždy
a) rozdělení věřitelů do skupin s určením, jak bude nakládáno s pohledávkami věřitelů v jednotlivých skupinách,
b) určení způsobu reorganizace,
c) určení opatření k plnění reorganizačního plánu, zejména z hlediska nakládání s majetkovou podstatou a s určením osob, které s ní mohou nakládat, včetně rozsahu jejich práv k nakládání s ní,
d) údaj o tom, zda bude pokračovat provoz dlužníkova podniku nebo jeho části a za jakých podmínek,
e) uvedení osob, které se budou podílet na financování reorganizačního plánu nebo převezmou některé dlužníkovy závazky anebo zajistí jejich splnění, včetně určení rozsahu, v němž jsou ochotny tak učinit,
f) údaj o tom, zda a jak reorganizační plán ovlivní zaměstnanost v dlužníkově podniku a o opatřeních, která mají být v tomto směru uskutečněna,
g) údaj o tom, zda a jaké závazky vůči věřitelům bude mít dlužník po skončení reorganizace.

V reorganizačním plánu musí být též uvedeno, jak je zajištěno splnění pohledávek, ohledně kterých dosud nebyl skončen incidenční spor a pohledávek vázaných na odkládací podmínku, jaká je výše částky určené k uspokojení těchto pohledávek pro každou skupinu věřitelů, do které byly zařazeny a jaká je celková výše částky určené k uspokojení těchto pohledávek podle reorganizačního plánu. Reorganizační plán musí být sestaven tak, aby údaje v něm obsažené věrně zobrazovaly ekonomické a právní možnosti dlužníka.

B. Reorganizaci lze provést zejména prostřednictvím těchto opatření:
a) restrukturalizací pohledávek věřitelů, spočívající v prominutí části dluhů dlužníka včetně jejich příslušenství nebo v odkladu jejich splatnosti,
b) prodejem celé majetkové podstaty nebo její části anebo prodejem dlužníkova podniku,
c) vydáním části dlužníkových aktiv věřitelům nebo převodem těchto aktiv na nově založenou právnickou osobu, ve které mají věřitelé majetkovou účast,
d) fúzí dlužníka – právnické osoby s jinou osobou nebo převodem jeho jmění na společníka se zachováním nebo změnou práv třetích osob, připouštějí li to právní předpisy o hospodářské soutěži,
e) vydáním akcií nebo jiných cenných papírů dlužníkem nebo novou právnickou osobou podle písmene c) nebo d),
f) zajištěním financování provozu dlužníkova podniku nebo jeho části,
g) změnou zakladatelského dokumentu nebo stanov anebo jiných dokumentů upravujících vnitřní poměry dlužníka.

Má li dojít ke změně údajů, které se zapisují do obchodního rejstříku, musí být z reorganizačního plánu zřejmé, jaké údaje mají být z obchodního rejstříku vymazány a jaké údaje nově zapsány.

C. K reorganizačnímu plánu musí být v závislosti na navrhovaném typu reorganizace připojeny tyto doklady:
a) nové znění zakladatelského dokumentu nebo stanov anebo jiného dokumentu upravujícího vnitřní poměry dlužníka, má li podle reorganizačního plánu dojít k jeho změně;
b) prohlášení osob ochotných financovat provedení reorganizačního plánu nebo převzít některé z dlužníkových závazků anebo je zajistit, s uvedením rozsahu, jehož se prohlášení týká; prohlášení musí být vlastnoručně podepsáno a pravost podpisu na něm úředně ověřena;
c) prohlášení dlužníkova manžela, že souhlasí s použitím majetku ve společném jmění manželů, má li být podle reorganizačního plánu tento majetek použit; prohlášení musí být vlastnoručně podepsáno a pravost podpisu na něm úředně ověřena;
d) není li předkladatelem reorganizačního plánu dlužník, prohlášení dlužníka – fyzické osoby nebo prohlášení neomezeně ručících společníků dlužníka – právnické osoby o ochotě pokračovat v provozu podniku, který předpokládá reorganizační plán; prohlášení musí být vlastnoručně podepsáno a pravost podpisu na něm úředně ověřena;
e) aktualizované seznamy majetku a závazků dlužníka ke dni předložení reorganizačního plánu, mají li být věřitelé uspokojováni z provozu dlužníkova podniku;
f) smlouvy uzavřené s odkládací podmínkou váznoucí na schválení reorganizačního plánu insolvenčním soudem;
g) seznam a popis významných smluv, které mají být podle reorganizačního plánu po jeho schválení insolvenčním soudem uzavřeny.


VIII. Zpráva o reorganizačním plánu

Předkladatel reorganizačního plánu zpracuje zprávu o reorganizačním plánu, která musí obsahovat dostatečné informace o návrhu reorganizačního plánu. Součástí této zprávy je reorganizační plán nebo jeho shrnutí a zhodnocení jeho dopadu na věřitele.

Minimální náležitosti jednotlivých částí zprávy o reorganizačním plánu

1. Úvodní strana zprávy obsahuje alespoň:
a) označení a adresu insolvenčního soudu a spisovou značku, pod níž je insolvenční řízení vedeno,
b) označení dlužníka,
c) označení předkladatele reorganizačního plánu, jde li o osobu odlišnou od osoby dlužníka,
d) kontaktní údaje předkladatele reorganizačního plánu či jeho právního zástupce,
e) výrazně uvedené označení „Zpráva o reorganizačním plánu“ ve spojení se jménem, obchodní firmou nebo názvem dlužníka,
f) upozornění v následujícím znění: „Tato zpráva o reorganizačním plánu se vztahuje k insolvenčnímu řízení, jímž mohou být dotčena práva všech zúčastněných osob, zejména věřitelů. Pohledávky věřitelů mohou být reorganizačním plánem změněny, pokud jde o jejich výši, splatnost, i další podmínky. Ve vlastním zájmu prostudujte pozorně tuto zprávu i přiložený návrh reorganizačního plánu a věnujte pozornost procesním upozorněním uvedeným v části 3.“
2. Obsah musí být rozčleněn na jednotlivé části a kromě předepsaných částí zprávy uvádí i jejich další pododdíly, jsou li číslován. Pododdíly musejí být členěny tak, aby zpráva byla co nejpřehlednější.

3. Část „Procesní upozornění“ obsahuje alespoň:
a) datum a místo konání schůze věřitelů, která má o reorganizačním plánu hlasovat,
b) upozornění na to, že pro účely hlasování o předkládaném reorganizačním plánu jsou věřitelé v reorganizačním plánu rozděleni do skupin s uvedením toho, na kterém místě reorganizačního plánu lze zjistit, do které skupiny má být věřitel zařazen,
c) upozornění na to, jak může postupovat věřitel, který nesouhlasí se svým zařazením do určité skupiny,
d) upozornění na to, že o reorganizačním plánu lze hlasovat mimo schůzi věřitelů s popisem způsobu, kterým tak může věřitel učinit a s upozorněním na to, jakým způsobem si věřitel může opatřit hlasovací lístek.

4. Část „Stručné shrnutí účinků reorganizačního plánu“ má sloužit jako celkové shrnutí účinků reorganizačního plánu, podmínek a předpokladů, s jejichž splněním předkladatel reorganizačního plánu pro účely proveditelnosti reorganizačního plánu počítá, a rizik, která mohou negativně ovlivnit schopnost dlužníka reorganizační plán splnit. Tato část by měla poskytnout celkový přehled ohledně rozhodujících parametrů navrhované reorganizace. Tam, kde tato část uvádí některé skutečnosti ve zkrácené nebo v zjednodušené podobě, musí rovněž odkázat na místo zprávy o reorganizačním plánu, na němž lze najít ohledně předmětné skutečnosti další podrobnosti.

5. Část „Popis dlužníkova podnikání“ obsahuje popis historie a současného podnikání dlužníka, trhů, na nichž dlužník podniká, vývoje poptávky a soutěžní situace na tšěchto trzích, dlužníkových vztahů s propojenými osobami, a popis důvodů, které vedly k úpadku nebo hrozícímu úpadku dlužníka. Účelem této části je poskytnout podrobné informace o příčinách krize dlužníkova podnikání, zejména o tom, do jaké míry se jedná o příčiny interní a do jaké míry o příčiny externí. Na základě informací obsažených v této části by si věřitel měl být schopen utvořit informovanou úvahu o tom, zda je stávající obchodní model dlužníka udržitelný či nikoli a zda jeho podnikání má či nemá pokračovat pod stávajícím vedením.

6. Část „Dosavadní průběh insolvenčního řízení“ obsahuje popis dosavadního průběhu insolvenčního řízení, zejména údaje o výši a plnění pohledávek za podstatou včetně pohledávek z úvěrového financování, výši nákladů spojených s insolvenčním řízením, údaje o tom, zda dodavatelé a zákazníci dlužníka s dlužníkem i nadále obchodují či zda ukončili nebo omezili obchodování s dlužníkem, a údaje o postupu v souvislosti s neúčinnými právními úkony. Účelem této části je poskytnout podrobné informace o tom, jak se dlužník chová a jak hospodaří v průběhu insolvenčního řízení, tedy zejména o tom, jaké byly s insolvenčním řízením dosud spojeny náklady, zda a jaké pohledávky za podstatou dosud vznikly a jak jsou tyto pohledávky dlužníkem plněny, zda dlužníkovi dodavatelé a zákazníci projevují úvěru dlužníkově schopnosti vyřešit krizi reorganizací, a ve kterých případech bylo zahájeno řízení o neúčinnosti právních úkonů dlužníka.

7. Část „Majetek dlužníka“ obsahuje popis majetku dlužníka a jeho hodnoty, včetně popisu majetku, jenž je předmětem zajišťovacích práv a majetku, ohledně nějž jsou vedeny incidenční spory. Účelem této části je poskytnout podrobné informace o majetku dlužníka, zejména o majetku podstatném pro provedení navrhované reorganizace, ať již si má dlužník podle reorganizačního plánu majetek ponechat, nebo ať má dojít k jeho prodeji či jinému převodu. Zvlášť je třeba popsat, který majetek je předmětem zajišťovacích práv a dále, který majetek je předmětem sporů o jeho vyloučení z majetkové podstaty dlužníka. Zvlášť je rovněž třeba označit všechen majetek, který dlužník užívá nikoli jako vlastník, ať již jde o majetek pronajatý, poskytnutý třetími osobami na základě jiných obdobných smluv, nebo majetek prodaný dlužníku s výhradou vlastnictví. Je-li majetek, jehož vlastníkem je jiná osoba než dlužník, případně majetek, ohledně nějž je veden incidenční spor, podstatný pro provedení navrhované reorganizace, je rovněž třeba popsat opatření, z nichž lze usuzovat, že navrhovanou reorganizaci lze přesto provést. Pokud jde o hodnotu majetku, vychází předkladatel reorganizačního plánu především z ocenění znalce, provedeného podle § 153 a násl. insolvenčního zákona; tam, kde se předkladatel reorganizačního plánu od tohoto ocenění odchyluje, je na to třeba výslovně upozornit a zdůvodnit, proč tomu tak je.

8. Část „Závazky dlužníka“ musí obsahovat popis závazků dlužníka a jejich výše, s rozčleněním podle pořadí přednosti a popis závazků, ohledně nichž jsou vedeny incidenční spory. Účelem této části je poskytnout podrobné informace o výši a pořadí závazků dlužníka. Závazky téhož pořadí lze popsat souhrnně, vždy je však třeba jednotlivě popsat 10 nejvyšších závazků každého pořadí. Jednotlivě je rovněž třeba popsat závazky, jejichž výše či pořadí je předmětem sporu, pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky pohledávkám za majetkovou podstatou postavené na roveň.

9. Část „Navrhované podnikání a financování dlužníka“ musí obsahovat popis hlavních opatření obsažených v reorganizačním plánu, pokud jde o podnikání dlužníka a jeho financování, včetně popisu zdrojů financování dalšího podnikání dlužníka a splnění jeho závazků podle reorganizačního plánu. Účelem této části je poskytnout podrobné informace o tom, zda podnikání dlužníka má podle předkladatele reorganizačního plánu pokračovat ve stávající podobě či zda se navrhují změny a jaké. Pokud jde o financování dlužníka, je účelem této části podrobně popsat zdroje a podmínky financování dalšího podnikání dlužníka, a to jak do pravomocného schválení reorganizace insolvenčním soudem, tak pro období následující, a to až do splnění všech závazků dlužníka plynoucí z reorganizačního plánu.

10. Část „Dopady reorganizace na věřitele a další osoby“ musí obsahovat popis účinků reorganizačního plánu na jednotlivé skupiny věřitelů, na společníky dlužníka, na statutární orgán, na členy statutárního orgánu a na vedoucí zaměstnance dlužníka, včetně předpokladů a odhadů použitých při ocenění plnění, které má být podle reorganizačního plánu poskytnuto. Účelem této části je poskytnout podrobné informace o tom, jaké plnění má být poskytnuto které skupině věřitelů a společníků a, nejsou-li tímto plněním peníze, jak je toto plnění pro účely § 348 odst. 1 písm. d) a § 349 insolvenčního zákona předkladatelem reorganizačního plánu o ceněno a jakou část nominální výše pohledávek věřitelů jednotlivých skupin toto plnění představuje. Zvlášť je třeba uvést, kteří ze členů statutárních a jiných orgánů dlužníka a vedoucích zaměstnanců mají zůstat ve svých funkcích, jaké plnění od zahájení insolvenčního řízení doposud za svou činnost obdrželi a jaké plnění mají obdržet za svou činnost od schválení reorganizačního plánu do splnění závazků dlužníka podle reorganizačního plánu.

11. Část „Pravděpodobné uspokojení věřitelů v konkursu dlužníka“ musí obsahovat odhad pravděpodobného uspokojení jednotlivých skupin věřitelů a společníků v případě řešení úpadku dlužníka konkursem. Účelem této části je poskytnout srovnání navrhované reorganizace s pravděpodobným uspokojením věřitelů v konkursu dlužníka. V této části vychází předkladatel reorganizačního plánu z ocenění znalce, provedeného podle § 153 a násl. insolvenčního zákona.

12. Účelem části „Daňové dopady na věřitele a společníky dlužníka“ je uvedení informací o dopadech navrhované reorganizace na daňovou pozici věřitelů a společníků dlužníka. Postačí, pokud zpráva poskytne tyto informace ve vztahu k věřitelům a společníkům, jejichž daňový domicil je v České republice. Pokud by daňové dopady řešení úpadku dlužníka konkursem byly odlišné, je třeba na to upozornit a popsat, v čem by odlišnost spočívala.

13. V části „Účast propojených osob“ se uvádějí podrobné informace o tom, zda osoby s dlužníkem v minulosti či současnosti propojené (§ 66a obchodního zákoníku) anebo dlužníku blízké anebo minulí či současní členové statutárních či jiných orgánů dlužníka anebo jeho minulí či současní vedoucí zaměstnanci mají podle reorganizačního plánu či v souvislosti s jeho prováděním přímo či nepřímo získat jakékoli plnění či být, přímo či nepřímo, stranou jakékoli transakce, již reorganizační plán předpokládá nebo která je k jeho provedení nutná. Pokud tomu tak je, je třeba podrobně popsat plnění, kterého se má takovým osobám v průběhu provádění reorganizačního plánu dostat, nebo transakce, jejichž stranou mají být.

14. V části „Rizikové faktory“ se poskytují podrobné informace o tom, jaké rizikové faktory mohou negativně ovlivnit schopnost dlužníka splnit závazky podle reorganizačního plánu, ať již na straně obchodní nebo na straně finanční. U jednotlivých rizik je třeba popsat pravděpodobnost, s níž podle názoru předkladatele reorganizačního plánu mohou rizikové skutečnosti nastat a pravděpodobné dopady, které by to na navrhovanou reorganizaci mělo.

15. Část „Předpoklady pro schválení plánu soudem“ popisuje zákonné požadavky na schválení reorganizačního plánu věřiteli a podmínky, za nichž insolvenční soud smí reorganizační plán schválit, včetně podmínek, za nichž insolvenční soud smí schválit reorganizační plán, pro jehož přijetí nehlasovaly všechny skupiny věřitelů.

16. Část „Opravné prostředky“ obsahuje informace o právu odvolat se proti rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu a o tom, jak lze toto právo vykonat.

17. Část „Zdroje informací obsažených ve zprávě“ musí popsat prameny, z nichž pocházejí informace obsažené ve zprávě, a to jak informace interní, tedy o dlužníku a jeho podnikání,, tak informace externí, tedy zejména o trzích, na nichž dlužník podniká, o úrokových a kursových sazbách. Tyto údaje je možné uvádět ve zprávě průběžně na místech, kde jsou uváděny či používány, což se i doporučuje. V takovém případě obsahuje část 17 celkový přehled pramenů použitých informací. Tam, kde předkladatel reorganizačního plánu v části 17 či jiných částech zpráv používá odhady budoucího vývoje, je třeba na to upozornit a odhad náležitě vysvětliv a zdůvodnit.

18. Část „Prohlášení a podpis předkladatele reorganizačního plánu“ obsahuje následující prohlášení předkladatele reorganizačního plánu:
„Prohlašuji, že k datu vyhotovení této zprávy jsou

i. splněny všechny podmínky pro schválení reorganizace tak, jak je navržena v přiloženém reorganizačním plánu,
ii. informace ohledně minulých a současných skutečností, obsažené v této zprávě, úplné a správné, a
iii. odhady budoucího vývoje byly provedeny s řádnou péčí a v dobré víře ve správnost těchto odhadů.“
Tato část musí dále obsahovat jména a podpisy osob, oprávněných jednat za předkladatele reorganizačního plánu.

Není li stanoveno jinak, k projednání reorganizačního plánu a hlasování o jeho přijetí dochází na schůzi věřitelů, která je svolána jen za tímto účelem. O přijetí reorganizačního plánu se v takovém případě hlasuje ve skupinách věřitelů, stanovených reorganizačním plánem. Schůzi věřitelů k projednání a přijetí reorganizačního plánu insolvenční soud nesvolá nebo již svolanou schůzi věřitelů zruší, jestliže mimo schůzi věřitelů hlasovala o přijetí reorganizačního plánu každá jím stanovená skupina věřitelů nebo považuje li se reorganizační plán podle zákona za přijatý bez hlasování.

O přijetí reorganizačního plánu mohou věřitelé hlasovat i mimo schůzi věřitelů, a to i před podáním návrhu na povolení reorganizace nebo i před podáním insolvenčního návrhu, jestliže měli možnost seznámit se s informacemi, které svým obsahem a rozsahem odpovídají informacím, které musí být obsaženy ve zprávě o reorganizačním plánu; tím není dotčena informační povinnost dlužníka, jehož účastnické cenné papíry jsou kótované, podle zvláštního právního předpisu.


IX. Hlasování mimo schůzi věřitelů

Hlasují li věřitelé o přijetí reorganizačního plánu mimo schůzi věřitelů po zahájení insolvenčního řízení, k jejich hlasu se přihlíží jen tehdy, hlasují li písemně, podáním výslovně označeným jako „Hlasovací lístek“, které nesmí obsahovat žádný jiný procesní úkon, ze kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně ověřena pravost jejich podpisu a bylo li toto podání obsahující všechny náležitosti doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději v den předcházející schůzi věřitelů. Jestliže se pro přijetí reorganizačního plánu vyslovila většina věřitelů skupiny, jejíž pohledávky představují nejméně polovinu celkové jmenovité hodnoty pohledávek věřitelů této skupiny, platí, že tato skupina věřitelů reorganizační plán přijala. Skupina věřitelů, jejichž pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny, se vždy považuje za skupinu, která reorganizační plán přijala; obdobně to platí pro jednotlivé věřitele této skupiny.

Pokud hlasující věřitel přijal nebo odmítl reorganizační plán v důsledku jednání, které je v rozporu se zákonem nebo jej obchází, rozhodne insolvenční soud, jestliže dosud neschválil reorganizační plán, i bez návrhu a po jednání, že se k hlasu tohoto věřitele nepřihlíží. Rozhodoval li tento hlas o přijetí nebo odmítnutí reorganizačního plánu, nařídí insolvenční soud nové hlasování o přijetí reorganizačního plánu.

Insolvenční soud schválí reorganizační plán, jestliže

a) je v souladu se zákonem a jinými právními předpisy,
b) lze li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že jím není sledován nepoctivý záměr,
c) jej každá skupina věřitelů přijala nebo se považuje za skupinu, která jej přijala,
d) každý věřitel podle něj získá plnění, jehož celková současná hodnota je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyšší než hodnota plnění, které by zřejmě obdržel, kdyby dlužníkův úpadek byl řešen konkursem, ledaže přijímající věřitel souhlasí s nižším plněním,
e) pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené byly uhrazeny nebo mají být podle reorganizačního plánu uhrazeny ihned poté, co se reorganizační plán stane účinným, ledaže bylo mezi dlužníkem a příslušným věřitelem dohodnuto jinak.

Reorganizační plán se považuje ve vztahu ke každé skupině zajištěných věřitelů, která ho nepřijala, za spravedlivý, mají li podle něj věřitelé takové skupiny získat k zajištění svých pohledávek stejný nebo obdobný druh zajištění, v témže pořadí, ke stejnému nebo obdobnému majetku dlužníka, případně k jinému majetku dlužníka nejméně stejné hodnoty, stanovené ke dni účinnosti reorganizačního plánu a obdržet plnění, jehož současná hodnota ke dni účinnosti reorganizačního plánu se bude rovnat nejméně hodnotě zajištění stanovené ve znaleckém posudku.

Předkladatel reorganizačního plánu může až do rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu reorganizační plán doplnit nebo změnit; v takovém případě hlasují věřitelé o reorganizačním plánu v podobě po jeho doplnění nebo změně. Schůze věřitelů, která má o reorganizačním plánu rozhodnout, se může konat nejdříve 15 dnů poté, co bylo věřitelům předloženo znění navrhovaných doplnění nebo změn reorganizačního plánu.

Nejsou li splněny všechny podmínky pro schválení reorganizačního plánu, insolvenční soud jej zamítne. Proti rozhodnutí o zamítnutí reorganizačního plánu mohou podat odvolání dlužník, předkladatel tohoto plánu a věřitelé, kteří hlasovali pro jeho přijetí.


X. Provádění reorganizačního plánu

Reorganizační plán je účinný, jakmile rozhodnutí o jeho schválení nabylo právní moci, nebyla li reorganizačním plánem jeho účinnost odložena na pozdější dobu nebo nerozhodl li o jeho pozdější účinnosti insolvenční soud. Rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu je závazné pro všechny účastníky insolvenčního řízení i pro další osoby, jejichž práva a povinnosti jsou reorganizačním plánem dotčeny.

Od účinnosti reorganizačního plánu je oprávněn nakládat majetkovou podstatou dlužník. Toto jeho oprávnění může být omezeno ve prospěch jiných osob pouze reorganizačním plánem; jiná omezení, ke kterým došlo ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu v dosavadním průběhu insolvenčního řízení, účinností reorganizačního plánu zanikají.

Od účinnosti reorganizačního plánu se obnovuje výkon funkce valné hromady nebo členské schůze družstva, pokud z reorganizačního plánu nevyplývá něco jiného. Hlasovací práva spojená s obchodním podílem, cennými papíry nebo členstvím vykonávají osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek tam stanovených; pokud v reorganizačním plánu tyto osoby nejsou uvedeny nebo stanovené podmínky nebyly splněny, vykonávají je osoby, kterým tato práva až dosud náležela.

Od účinnosti reorganizačního plánu se mění zakladatelský dokument nebo stanovy anebo jiné dokumenty upravující vnitřní poměry dlužníka a údaje, které se zapisují do obchodního rejstříku nebo jiného rejstříku právnických osob, a to způsobem, který je uveden v reorganizačním plánu. Tyto skutečnosti se zapisují do obchodního rejstříku na základě reorganizačního plánu, který se ukládá do sbírky listi. Ustanovení právních předpisů, které obecně upravují způsoby změny zapisovaných skutečností, se přitom nepoužijí.

Insolvenční správce zajistí, aby byly provedeny procesní úkony spojené s účinností reorganizačního plánu. Dlužníku s dispozičními oprávněnými předá zprávu o své dosavadní činnosti a provede další úkony potřebné k tomu, aby dlužník s dispozičními oprávněními mohl vykonávat svá oprávnění.

V průběhu provádění reorganizačního plánu vykonává insolvenční správce dohled nad činností dlužníka. Dlužník s dispozičními oprávněními je povinen informovat insolvenčního správce o svých právních úkonech, o plnění reorganizačního plánu a o své jiné činnosti podle reorganizačního plánu.

Věřitelský výbor kontroluje provádění reorganizačního plánu dlužníkem s dispozičními oprávněními způsobem stanoveným v reorganizačním plánu, jakož i na základě zpráv insolvenčního správce. Věřitelský výbor si může předem vyhradit, že některé právní úkony, které mají zásadní význam, může dlužník s dispozičními oprávněními uskutečnit jen s jeho předběžným souhlasem, i když nejsou uvedeny v reorganizačním plánu.

Není li zákonem nebo reorganizačním plánem stanoveno jinak, zanikají účinností tohoto plánu práva všech věřitelů vůči dlužníkovi; za věřitele dlužníka se považují osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených, včetně rozsahu jejich práv. Účinností reorganizačního plánu zanikají práva třetích osob k majetku, který náleží do majetkové podstaty a tato práva vznikají osobám uvedeným v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených, není li v zákoně nebo v reorganizačním plánu stanoveno jinak. To platí i pro majetek, který podle reorganizačního plánu má připadnout osobě odlišné od dlužníka. Právo třetích osob na vyloučení věci nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty tím není dotčeno. Práva věřitelů vůči spoludlužníkům a ručitelům dlužníka zůstávají reorganizačním plánem nedotčena.

Pohledávka věřitele z úvěrového financování, kterou přijal dlužník nebo insolveční správce po povolení reorganizace k dosažení jejího účelu, je pohledávkou za majetkovou podstatou, která se uspokojí před všemi jinými pohledávkami, s výjimkou výdajů a odměny insolvenčního správce. Je li věřitelem z úvěrového financování osoba, která neměla přednostní právo k jeho poskytnutí, má její pohledávka z úvěrového financování stejné pořadí jako pohledávky zajištěných věřitelů, kteří svého práva nevyužili. Mezi zajištěné věřitele, kteří svého práva nevyužili, se pohledávka věřitele z úvěrového financování rozdělí v poměru, v němž jsou ke dni poskytnutí úvěrového financování k sobě navzájem hodnoty věcí, práv a pohledávek sloužících k zajištění pohledávek zajištěných věřitelů stanovené znaleckým posudkem.

Vydání cenných papírů na základě schváleného reorganizačního plánu není veřejnou nabídkou cenných papírů.

Pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují, přijetím reorganizačního plánu zanikají, nejde li o mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka nebo není li v reorganizačním plánu uvedeno jinak. Odchylná úprava pohledávek podle věty první v reorganizačním plánu se může týkat krácení jejich výše, odkladu jejich splatnosti nebo jiného zásahu do práv věřitelů; odchylná úprava těchto pohledávek musí být v reorganizačním plánu uvedena výslovně, s přesným vymezením rozsahu a podmínek jejich uspokojení.

Po účinnosti reorganizačního plánu lze proti dlužníku nařídit a provést výkon rozhodnutí nebo exekuci k vymožení pohledávky stanovené reorganizačním plánem. Byla li však tato pohledávka popřena, lze výkon rozhodnutí nebo exekuci vést pouze v případě právní moci rozhodnutí soudu o zjištění této pohledávky; toto rozhodnutí musí být k návrhu přiloženo.

Navrhovatel reorganizačního plánu může navrhnout jeho změnu, v jejímž důsledku má být účel reorganizace lépe splnitelný. V návrhu popíše účel změny, navrhovaný způsob jejího provedení a dopady změny na jednotlivé skupiny původních věřitelů a na nové věřitele. Návrh změny reorganizačního plánu zveřejní insolvenční soud v insolvenčním rejstříku a na náklady navrhovatele jej doručí zvlášť původním i novým věřitelům. Současně stanoví věřitelům lhůtu, ve které mohou změněný plán odmítnout. Tato lhůta nesmí být kratší než 30 dnů ode dne doručení návrhu změn.

Ke schválení změny reorganizačního plánu se vyžaduje souhlas:

a) všech skupin původních věřitelů,
b) většiny nových věřitelů, jejichž pohledávky jsou podle reorganizačního plánu zajištěny,
c) většiny nových věřitelů, jejichž pohledávky podle reorganizačního plánu nejsou zajištěny a
d) většiny společníků dlužníka nebo jiné právnické osoby, na kterou podle reorganizačního plánu přešel majetek dlužníka.

Jestliže insolvenční soud změněný insolvenční plán neschválí, zůstává účinný dříve schválený reorganizační plán.


XI. Skončení reorganizace

Insolvenční soud zruší rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu do 6 měsíců od jeho účinnosti, zjistí li, že některému věřiteli byly poskytnuty zvláštní výhody, aniž s tím ostatní věřitelé stejné skupiny souhlasili, nebo že schválení reorganizačního plánu bylo dosaženo podvodným způsobem.

Rozhodne li insolvenční soud o zrušení reorganizačního plánu, mohou věřitelé bez dalšího požadovat uspokojení pohledávek a jiných práv, která měli před jeho schválením. Práva věřitelů a třetích osob, založená reorganizačním plánem, nejsou dotčena; je li to nutné, přijme insolvenční soud opatření k ochraně oprávněných zájmů věřitelů.

Insolvenční soud rozhodne o přeměně reorganizace v konkurs, jestliže

a) reorganizace byla povolena na návrh dlužníka a ten její přeměnu v konkurs po tomto povolení navrhl,
b) oprávněná osoba nesestaví ve stanovené lhůtě reorganizační plán ani po jejím případném prodloužení soudem nebo předložený reorganizační plán vezme zpět,
c) insolvenční soud neschválil reorganizační plán a oprávněným osobám uplynula lhůta k jeho předložení,
d) v průběhu provádění reorganizačního plánu dlužník neplní své podstatné povinnosti stanovené tímto plánem nebo ukáže li se, že podstatnou část tohoto plánu nebude možné plnit,
e) dlužník neplatí řádně a včas úroky, nebo v podstatném rozsahu neplní své jiné splatné peněžité závazky, nebo
f) dlužník po schválení reorganizačního plánu přestal podnikat, ačkoli podle reorganizačního plánu podnikat měl.

O přeměně reorganizace v konkurs rozhodne insolvenční soud bez jednání. Své rozhodnutí doručí zvlášť dlužníku, navrhovateli reorganizace, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru; tyto osoby mohou proti tomuto rozhodnutí podat odvolání. Rozhodnutím insolvenčního soudu o přeměně reorganizace v konkurs nastávají účinky spojené s prohlášením konkursu, pokud insolvenční soud ve svém rozhodnutí nestanoví podmínky této přeměny jinak.

V průběhu provádění reorganizačního plánu insolvenční soud bere na vědomí nebo projedná zprávy insolvenčního správce a věřitelského výboru o jeho plnění. Jiná opatření, zejména opatření k zajištění dodržování reorganizačního plánu, provádí jen tehdy, jsou li navrhována.

Splnění reorganizačního plánu nebo jeho podstatných částí vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, kterým reorganizace končí; proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.


XII. Vyhodnocení řešení úpadku formou reorganizace

Přiblížením jednotlivých kroků v postupu přípravy a plnění reorganizačního plánu jsou vidět základní rozdíly ve způsobu řešení úpadku. Reorganizace tedy není všelék, ale pouze jen jedna z forem řešení úpadku. Mezi rozhodující aspekty posouzení, zda lze uvažovat s reorganizací, je rozhodující ekonomika subjektu. Sleduje se celkový obrat dlužníka, aby za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl obratu 100 mil. Kč, nebo zaměstnal více jak 100 zaměstnanců v hlavním pracovním poměru.

I přes omezující ukazatele je zřejmé, že o případných „tolerancích“ bude mít rozhodující slovo soud. Proto je také zvýšen dohled nad jednotlivými postupy v průběhu reorganizačního řízení.

Předpokládám, že limitující ekonomické ukazatele – obrat 100 mil. Kč a zaměstnanost 100 pracovníků – jsou pouze jako hraniční meze. Zůstává tedy otázkou, jaký bude pohled a tolerance soudu na minimální výši. Bude stále otázkou, co je přijatelné pro schválení reorganizačního plánu, jak bude hleděno na ostatní „doplňující“ údaje, jako např. na nezaměstnanost v regionu, rozsah zástupců věřitelů atd. Myslím si, že zásadní rozhodnutí nebudou vždy jednoduchá a o to více bude potřeba mít doplňující informace.

Stále platí, že reorganizaci nesmíme vidět jako všelék. Ze statistiky vyplývá, že v roce 2008 bylo v České republice prohlášeno 868 konkursů, 648 oddlužení a 6 reorganizací. Celkové podání soudům činilo 5306 případů.

Znovu tedy připomínám, že reorganizace není všelék, ale „pouze“ jen jedna z možných forem řešení úpadku, za přísně omezujících podmínek. Klade současně vysoký nárok na výběr těch, kteří ji budou řídit, tedy nejen na jejich odbornost, ale i morální profil. Předpokládám, že budoucí výběr správců bude spadat pod zvlášť vymezený okruh správců, kteří vykonají zvláštní zkoušku insolvenčního správce v souladu s § 6 zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích.

Je možné předpokládat, že s dalším rozvojem podnikání a vytvářením nových ekonomicko-organizačních spojení budou vytvářeny nové struktury podnikání, služeb i obchodu, které si vynutí i nové přístupy k řešení úpadku. Stále v této oblasti práva platí, že vývoj rozvoje podnikání ve všech jeho sférách jde velice rychle kupředu, vznikají nová hospodářská uskupení, nové vazby, nové vztahy. Tyto vazby a vztahy pak bude nutno „ošetřit“ v tom čase i odpovídajícím způsobem. Opět, ať chceme či nechceme, dostaneme se do časového období novel zákona, které opět může skončit až v situaci jeho úplné změny. Vývoj v této oblasti práva se překotně vyvíjí v souladu s rozvojem tržní ekonomiky a tak se máme stále na co „těšit“.



  





QR (http://qrlogo.eu) -  - www.zakonycr.eu



Průměr:  3,00 | Hodnotilo: 1582 x
1  |   2  |   3  |   4  |   5  |