Zákon č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon Část I Hlava III § 82
§ 82
(1) Předbězné opatření v insolvenčním řízení můze insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předbězného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen slozit jistotu. Povinnost slozit jistotu jako navrhovatel předbězného opatření nemá dluzník.
(2) Předbězným opatřením můze insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také
a) ustanovit předbězného správce,
b) omezit z důvodů hodných zvlástního zřetele způsobem stanoveným v předbězném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo
c) ulozit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dluzníka a jehoz pohledávka vůči dluzníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby slozil jistotu k zajistění náhrady skody nebo jiné újmy, která by dluzníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.
Předbězným opatřením můze insolvenční soud také ustanovit předbězného správce.
(3) Neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, můze insolvenční soud z důvodů hodných zvlástního zřetele předbězným opatřením rovněz
a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dluzníka a věřitele v době trvání moratoria, nebo
b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dluzníka a věřitele i po okamziku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku, anebo
c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dluzníka a věřitele.
(4) Předbězné opatření ulozením povinnosti slozit jistotu k zajistění náhrady skody nebo jiné újmy, která by dluzníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, lze nařídit jen na návrh dluzníka podaný při prvním úkonu, který dluzníku příslusí po podání insolvenčního návrhu, a jen tehdy, jestlize dluzník dolozí, ze mu vznik takové skody nebo jiné újmy zjevně hrozí. Jestlize vsak podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení lze očekávat, ze dluzníkův úpadek bude osvědčen, insolvenční soud návrh na nařízení takového předbězného opatření zamítne. Přiměřeně se dále pouzijí ustanovení § 202 odst. 5 a 6 a ustanovení občanského soudního řádu o jistotě u předbězného opatření. Předbězné opatření podle odstavce 3 lze nařídit jen na návrh dluzníka, insolvenčního správce, věřitele, jehoz se započtení týká, nebo osoby, která na tom má právní zájem.
(5) Rozhodnutí o návrhu na předbězné opatření podle odstavce 2 písm. b) nebo c) doručí insolvenční soud do vlastních rukou dluzníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a insolvenčnímu navrhovateli. Předbězné opatření podle odstavce 3 doručí insolvenční soud do vlastních rukou dluzníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a v případě, ze se předbězné opatření vztahuje na pohledávky jednotlivých věřitelů, i těmto věřitelům. Jestlize insolvenční soud nenařídí předbězné opatření, doručí rozhodnutí o návrhu na předbězné opatření podle odstavce 3 zvlásť dluzníku, insolvenčnímu správci a osobě, která takový návrh podala.
(6) Je-li dluzník provozovatelem nebo účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, vyrozumí insolvenční soud o vydání předbězného opatření podle odstavce 3 současně s jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku Českou národní banku.