Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řesení (insolvenční zákon)

Zákon č. 182/2006 Sb.,
o úpadku a způsobech jeho řesení (insolvenční zákon)

Ve znění:

zákona č. 312/2006 Sb. (účinnost od 1. července 2007),
zákona č. 108/2007 Sb. (účinnost od 12. dubna 2007),
zákona č. 296/2007 Sb. (účinnost od 1. ledna 2008),
zákona č. 362/2007 Sb. (účinnost od 1. ledna 2008),
zákona č. 301/2008 Sb. (účinnost od 1. července 2008),
zákona č. 458/2008 Sb. (účinnost od 1. ledna 2009),
zákona č. 7/2009 Sb. (účinnost od 1. července 2009),
zákona č. 163/2009 Sb. (účinnost od 9. června 2009),
zákona č. 217/2009 Sb. (účinnost od 20. července 2009),
zákona č. 285/2009 Sb. (účinnost od 1. listopadu 2009),
nálezu Ústavního soudu č. 241/2010 Sb. (účinnost od 31. března 2011),
nálezu Ústavního soudu č. 260/2010 Sb. (účinnost od 10. září 2010),
zákona č. 409/2010 Sb. (účinnost od 1. ledna 2011),
zákona č. 69/2011 Sb. (účinnost od 31. března 2011),
zákona č. 73/2011 Sb. (účinnost od 1. dubna 2011),
zákona č. 139/2011 Sb. (účinnost od 27. května 2011),
zákona č. 188/2011 Sb. (účinnost od 15. července 2011),
zákona č. 458/2011 Sb. (účinnost od 1. ledna 2015),
zákona č. 466/2011 Sb. (účinnost od 31. prosince 2012),
zákona č. 167/2012 Sb. (účinnost od 1. července 2012),
zákona č. 334/2012 Sb. (účinnost od 1. listopadu 2012),
zákona č. 396/2012 Sb. (účinnost od 1. ledna 2013),
zákona č. 399/2012 Sb. (účinnost od 1. ledna 2013),
zákona č. 45/2013 Sb. (účinnost od 1. srpna 2013).

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Část první

Obecná část

Hlava I: Základní ustanovení

§ 1 Předmět úpravy

Tento zákon upravuje

a) řesení úpadku a hrozícího úpadku dluzníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby doslo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dluzníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyssímu a zásadně poměrnému uspokojení dluzníkových věřitelů,
b) oddluzení dluzníka.

 

§ 2 Vymezení některých základních pojmů

Pro účely tohoto zákona se rozumí

a) insolvenčním řízením soudní řízení, jehoz předmětem je dluzníkův úpadek nebo hrozící úpadek a způsob jeho řesení,
b) insolvenčním soudem soud, před nímz probíhá insolvenční řízení,
c) insolvenčním návrhem u insolvenčního soudu podaný návrh na zahájení insolvenčního řízení,
d) incidenčním sporem spory vyvolané insolvenčním řízením, o kterých tak stanoví tento zákon, projednávané v rámci insolvenčního řízení,
e) majetkovou podstatou majetek určený k uspokojení dluzníkových věřitelů,
f) osobou s dispozičními oprávněními osoba, které v průběhu insolvenčního řízení příslusí právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně vsech oprávnění, ze kterých se skládá,
g) zajistěným věřitelem věřitel, jehoz pohledávka je zajistěna majetkem, který nálezí do majetkové podstaty, a to zástavním právem, zadrzovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajisťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajistění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy,
h) přihláskou pohledávky procesní úkon, kterým věřitel uplatňuje uspokojení svých práv v insolvenčním řízení,
i) insolvenčním rejstříkem informační systém, který obsahuje údaje podle tohoto zákona,
j) společným zájmem věřitelů zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řesení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnějsí nez ostatní způsoby řesení úpadku; tím není dotčeno zákonem zaručené zvlástní postavení některých věřitelů,
k) finanční institucí banka, spořitelní a úvěrní druzstvo, pojisťovna a zajisťovna, a za dále stanovených podmínek tohoto zákona i některé dalsí osoby.

 

§ 3 Úpadek

(1) Dluzník je v úpadku, jestlize má

a) více věřitelů a
b) penězité závazky po dobu delsí 30 dnů po lhůtě splatnosti a
c) tyto závazky není schopen plnit
(dále jen "platební neschopnost").

(2) Má se za to, ze dluzník není schopen plnit své penězité závazky, jestlize

a) zastavil platby podstatné části svých penězitých závazků, nebo
b) je neplní po dobu delsí 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo
c) není mozné dosáhnout uspokojení některé ze splatných penězitých pohledávek vůči dluzníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo
d) nesplnil povinnost předlozit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu ulozil insolvenční soud.

(3) Dluzník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předluzen. O předluzení jde tehdy, má-li dluzník více věřitelů a souhrn jeho závazků převysuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dluzníkova majetku se přihlízí také k dalsí správě jeho majetku, případně k dalsímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke vsem okolnostem důvodně předpokládat, ze dluzník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.
(4) O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke vsem okolnostem důvodně předpokládat, ze dluzník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých penězitých závazků.

 

§ 4 Způsob řesení úpadku

(1) Způsobem řesení úpadku nebo hrozícího úpadku dluzníka v insolvenčním řízení (dále jen "způsob řesení úpadku") se rozumí

a) konkurs,
b) reorganizace,
c) oddluzení a
d) zvlástní způsoby řesení úpadku, které tento zákon stanoví pro určité subjekty nebo pro určité druhy případů.

(2) Rozhodnutím insolvenčního soudu o způsobu řesení úpadku se rozumí,

a) jde-li o konkurs nebo o některý ze zvlástních způsobů řesení úpadku, rozhodnutí o prohlásení konkursu na majetek dluzníka (dále jen "rozhodnutí o prohlásení konkursu"),
b) jde-li o reorganizaci, rozhodnutí o povolení reorganizace a
c) jde-li o oddluzení, rozhodnutí o povolení oddluzení.

 

§ 5 Zásady insolvenčního řízení

Insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách:

a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby zádný z účastníků nebyl nespravedlivě poskozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyssího uspokojení věřitelů;
b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné moznosti;
c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva věřitele nabytá v dobré víře před zahájením insolvenčního řízení omezit rozhodnutím insolvenčního soudu ani postupem insolvenčního správce;
d) věřitelé jsou povinni zdrzet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaze to dovoluje zákon.

 

§ 6 Výjimky z působnosti zákona

(1) Tohoto zákona nelze pouzít, jde-li o

a) stát,
b) územní samosprávný celek 2),
c) Českou národní banku,
d) Vseobecnou zdravotní pojisťovnu České republiky,
e) Fond pojistění vkladů,
f) Garanční fond obchodníků s cennými papíry,
g) veřejnou vysokou skolu, nebo
h) právnickou osobu, jestlize stát nebo vyssí územní samosprávný celek 2) před zahájením insolvenčního řízení převzal vsechny její dluhy nebo se za ně zaručil.

(2) Tohoto zákona nelze dále pouzít, jde-li o

a) finanční instituci, po dobu, po kterou je nositelem licence nebo povolení podle zvlástních právních předpisů, upravujících její činnost,
b) zdravotní pojisťovnu zřízenou podle zvlástního právního předpisu 3), po dobu, po kterou je nositelem povolení k provádění veřejného zdravotního pojistění,
c) politickou stranu nebo politické hnutí v době vyhlásených voleb podle zvlástního právního předpisu.

 

§ 7 Pouzití občanského soudního řádu

(1) Pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se pouzijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu 4), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.
(2) Pro určení věcné a místní příslusnosti soudu, který rozhoduje v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech, platí ustanovení občanského soudního řádu 5).

 

§ 8

Ustanovení části první a třetí tohoto zákona se pouzijí, jen nestanoví-li tento zákon v části druhé ohledně některého ze způsobů řesení úpadku jinak.

 

Část první
Obecná část

Hlava II: Procesní subjekty

Díl 1: Procesní subjekty

§ 9

Procesními subjekty podle tohoto zákona jsou

a) insolvenční soud,
b) dluzník,
c) věřitelé, kteří uplatňují svá práva vůči dluzníku,
d) insolvenční správce, popřípadě dalsí správce,
e) státní zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení nebo do incidenčního sporu, a
f) likvidátor dluzníka.

 

§ 10 Insolvenční soud

Insolvenční soud v insolvenčním řízení

a) vydává rozhodnutí, jejichz vydání zákon ukládá nebo předpokládá,
b) průbězně vykonává dohled nad postupem a činností ostatních procesních subjektů a rozhoduje o zálezitostech s tím souvisejících (dále jen "dohlédací činnost").

 

§ 11

(1) Při výkonu dohlédací činnosti insolvenční soud rozhoduje o zálezitostech, které se týkají průběhu insolvenčního řízení, činí opatření potřebná k zajistění jeho účelu a ukládá povinnosti, týkající se činnosti jednotlivých subjektů řízení.
(2) Insolvenční soud je oprávněn vyzadovat od insolvenčního správce zprávy a vysvětlení o jeho postupu, nahlízet do jeho účtů a konat potřebná setření. Je oprávněn dávat insolvenčnímu správci pokyny a ulozit mu, aby si vyzádal k určitým otázkám stanovisko věřitelského výboru.

 

§ 12

(1) V insolvenčním řízení a v incidenčních sporech jedná a rozhoduje v prvním stupni jediný soudce (samosoudce).
(2) Zvlástní právní předpis 6) stanoví, kdy je v insolvenčním řízení oprávněn jednat a rozhodovat vyssí soudní úředník.

 

§ 13 Asistent soudce insolvenčního soudu

Asistent soudce insolvenčního soudu činí jednotlivé úkony insolvenčního řízení z pověření soudce insolvenčního soudu.

 

Díl 2: Účastníci řízení

§ 14

(1) Účastníky insolvenčního řízení jsou dluzník a věřitelé, kteří uplatňují své právo vůči dluzníku.
(2) Vedlejsí účastenství není v insolvenčním řízení přípustné; ustanovení § 16 odst. 2 tím není dotčeno.

 

§ 15

Nejde-li o přihlásené věřitele, jsou jiné osoby uplatňující své právo v insolvenčním řízení účastníky tohoto řízení jen po dobu, po kterou insolvenční soud o tomto právu jedná a rozhoduje.

 

§ 16

(1) Účastníky řízení v incidenčních sporech jsou zalobce a zalovaný, není-li dále stanoveno jinak.
(2) Vedlejsí účastenství v incidenčních sporech je přípustné.

 

§ 17

Vstup do řízení 7) a záměna účastníka řízení 8) nejsou v insolvenčním řízení přípustné.

 

§ 18

(1) Nastane-li v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod přihlásené pohledávky z původního věřitele na nabyvatele pohledávky, aniz původní věřitel ztrácí způsobilost být účastníkem řízení, insolvenční soud rozhodne, ze místo tohoto věřitele vstupuje do insolvenčního řízení nabyvatel jeho pohledávky. Učiní tak na základě návrhu věřitele a po písemném souhlasu nabyvatele jeho pohledávky. Převod nebo přechod pohledávky, který nevyplývá přímo z právního předpisu, je nutné dolozit veřejnou listinou 9) nebo listinou, na které je úředně ověřena pravost podpisů osob, které ji podepsaly.
(2) O návrhu podle odstavce 1 rozhodne insolvenční soud do konce pracovního dne nejblíze následujícího po dni, kdy mu takový návrh dosel; nestane-li se tak, má se po uplynutí této lhůty za to, ze insolvenční soud vydal rozhodnutí, jímz návrhu vyhověl.
(3) Rozhodnutí podle odstavce 1 vydá insolvenční soud také tehdy, učiní-li věřitel a nabyvatel jeho pohledávky do protokolu u tohoto soudu společné prohlásení o tom, ze nastala skutečnost uvedená v odstavci 1; odstavec 2 platí obdobně.
(4) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 3 se doručuje věřiteli, nabyvateli jeho pohledávky, dluzníku a insolvenčnímu správci; těmto osobám se doručuje zvlásť. Odvolání proti němu není přípustné, insolvenční soud vsak tímto rozhodnutím není vázán.

 

§ 19

Nabyvatel pohledávky se stává účastníkem insolvenčního řízení, jakmile insolvenční soud podle § 18 rozhodne o jeho vstupu do insolvenčního řízení, a platí pro něj stav insolvenčního řízení v době, kdy se stal jeho účastníkem. Nabyvatel takto vstupuje na místo původního věřitele i do incidenčních sporů, které se týkají jím nabyté pohledávky.

 

§ 20

(1) Ustanovení části první hlavy třetí občanského soudního řádu, která se týkají jednání za právnickou osobu, stát a územní samosprávní celky a zastoupení účastníků řízení, platí obdobně pro insolvenční řízení a incidenční spory.
(2) Odborová organizace můze v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech zastupovat dluzníkova zaměstnance, jde-li o uplatňování jeho pracovněprávních pohledávek.

 

Díl 3: Insolvenční správce a dalsí správci

§ 21

(1) Insolvenční správce se ustanovuje ze seznamu insolvenčních správců, který vede Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo").
(2) Nálezitosti seznamu insolvenčních správců, údaje do něj zapisované, jeho členění, vedení a podmínky zápisu do něj a vznik práva vykonávat činnost insolvenčního správce a hostujícího insolvenčního správce upravuje zvlástní právní předpis 9a).
(3) Insolvenčním správcem se pro účely tohoto zákona rozumí i hostující insolvenční správce.

 

§ 22

(1) Osoba zapsaná do seznamu insolvenčních správců můze své ustanovení insolvenčním správcem odmítnout, jen má-li pro to důlezité důvody.
(2) Nelze-li insolvenčního správce vybrat ze seznamu insolvenčních správců, je mozné jím ustanovit i fyzickou osobu, která splňuje obecné a kvalifikační předpoklady pro zápis do seznamu a se svým ustanovením souhlasí.

 

§ 23

Insolvenční správce uzavře na svůj náklad smlouvu o pojistění odpovědnosti za skodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem jeho funkce nebo s činností jeho zaměstnanců pro celou dobu trvání jeho funkce.

 

§ 24

(1) Insolvenční správce je z insolvenčního řízení vyloučen, jestlize se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k osobám účastníků je tu důvod pochybovat o jeho nepodjatosti; to neplatí v případě uvedeném v § 34. Jakmile se ustanovený insolvenční správce dozví, ze jsou zde důvody pro jeho vyloučení, je povinen oznámit to neprodleně insolvenčnímu soudu.
(2) Veřejná obchodní společnost, která je ustanovena insolvenčním správcem, oznámí insolvenčnímu soudu neprodleně, kdo z jejích společníků bude jejím jménem funkci insolvenčního správce vykonávat; odstavec 1 platí pro tohoto společníka obdobně.

 

§ 25

(1) Insolvenčního správce pro insolvenční řízení ustanovuje insolvenční soud. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení reorganizace podle § 148 odst. 2 a je-li v předlozeném reorganizačním plánu určena osoba insolvenčního správce, ustanoví insolvenční soud insolvenčním správcem tuto osobu; to neplatí, nesplňuje-li takto určený insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 az § 24. Ustanovení § 29 tím není dotčeno.
(2) Nejde-li o případ podle odstavce 1, insolvenční soud ustanoví insolvenčním správcem osobu, kterou určí předseda insolvenčního soudu. Při určení osoby insolvenčního správce předseda insolvenčního soudu se zřetelem k dosavadnímu stavu insolvenčního řízení přihlédne zejména k osobě dluzníka a k jeho majetkovým poměrům, jakoz i k odborné způsobilosti insolvenčního správce a k jeho zatízení. Nebrání-li tomu jiné okolnosti, určí předseda insolvenčního soudu insolvenčním správcem dluzníků, kteří tvoří koncern, stejnou osobu.

 

§ 26

Proti rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je odvolání přípustné. V odvolání lze vsak namítat pouze to, ze ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo ze není nepodjatý. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlízí.

 

§ 27

(1) Insolvenční soud ustanoví insolvenčního správce nejpozději v rozhodnutí o úpadku. Za podmínek stanovených tímto zákonem můze insolvenční soud ustanovit před rozhodnutím o úpadku předbězného insolvenčního správce (dále jen "předbězný správce"); toto rozhodnutí se zveřejní stejným způsobem jako rozhodnutí o úpadku.
(2) Předbězný správce vykonává před rozhodnutím o úpadku činnosti stanovené v tomto zákoně a ulozené mu insolvenčním soudem a má práva a povinnosti, které mu tento soud vymezí. Tato práva a povinnosti nemůze insolvenční soud vymezit v sirsím rozsahu, nez v jakém nálezí insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku. Nestanoví-li insolvenční soud o osobě insolvenčního správce jinak v rozhodnutí o úpadku, stává se předbězný správce po tomto rozhodnutí insolvenčním správcem s plnou působností.
(3) Ustanovení o insolvenčním správci platí přiměřeně i pro předbězného správce.

 

§ 28

Za podmínek stanovených tímto zákonem rozhodují o změně v osobě insolvenčního správce i věřitelské orgány; pro jejich rozhodnutí platí § 21 az § 24 obdobně.

 

§ 29

(1) Na schůzi věřitelů, která nejblíze následuje po přezkumném jednání, se mohou věřitelé usnést, ze insolvenčním soudem ustanoveného insolvenčního správce odvolávají z funkce a ze ustanovují nového insolvenčního správce. Toto usnesení je přijato, jestlize pro ně hlasovala nejméně polovina vsech věřitelů přihlásených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle výse jejich pohledávek.
(2) Usnesení o ustanovení insolvenčního správce podle odstavce 1 potvrzuje insolvenční soud; nepotvrdí je pouze tehdy, nesplňuje-li insolvenční správce podmínky uvedené v § 21 az § 24; § 54 odst. 1 se nepouzije.
(3) Rozhodnutí podle odstavce 2 vydá insolvenční soud do skončení schůze věřitelů, která usnesení podle odstavce 1 přijala; odvolání je přípustné, jen jestlize insolvenční soud usnesení schůze věřitelů nepotvrdí. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze věřitel, který na schůzi věřitelů hlasoval pro přijetí usnesení; § 55 odst. 1 platí obdobně.

 

§ 30

(1) Přijme-li schůze věřitelů usnesení o odvolání ustanoveného insolvenčního správce, aniz se usnese na ustanovení insolvenčního správce nového, nebo byl-li touto schůzí ustanovený insolvenční správce odvolán z funkce podle § 31 odst. 2, ustanoví insolvenčního správce svým rozhodnutím insolvenční soud; pro takto ustanoveného insolvenčního správce se § 29 odst. 1 nepouzije.
(2) Jestlize v důsledku rozhodnutí insolvenčního soudu o odmítnutí přihlásky pohledávky dojde k takové změně v osobách věřitelů nebo výsi jejich pohledávek, která by měla vliv na výsledek usnesení schůze věřitelů podle odstavce 1, můze usnesení podle § 29 odst. 1 přijmout i schůze věřitelů, která nejblíze následuje po této změně.

 

§ 31 Odvolání insolvenčního správce

(1) Z důlezitých důvodů, které nemají původ v porusení povinností insolvenčního správce, můze insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského orgánu anebo i bez tohoto návrhu odvolat insolvenčního správce z funkce. Učiní tak zpravidla po slysení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.
(2) Insolvenčního správce ustanoveného postupem podle § 29 odst. 1 az 3 insolvenční soud odvolá z funkce i tehdy, pozádá-li o to do 3 dnů poté, co se o svém ustanovení dozvěděl; to neplatí, jestlize insolvenční správce se svým ustanovením předem souhlasil.
(3) Odvolá-li insolvenční soud insolvenčního správce z funkce, ustanoví současně nového insolvenčního správce. Odvolání proti tomuto rozhodnutí je přípustné; proti výroku o ustanovení nového insolvenčního správce se vsak lze samostatně odvolat jen z důvodů uvedených v § 26.
(4) Odvolaný insolvenční správce je povinen bez zbytečného odkladu řádně informovat nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předá mu vsechny doklady souvisící s výkonem jeho funkce; jeho odpovědnost za dobu výkonu funkce nezaniká.

 

§ 32 Zprostění insolvenčního správce

(1) Insolvenčního správce, který neplní řádně své povinnosti nebo který nepostupuje při výkonu své funkce s odbornou péčí anebo který závazně porusil důlezitou povinnost, ulozenou mu zákonem nebo soudem, můze insolvenční soud na návrh věřitelského orgánu nebo dluzníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Učiní tak zpravidla po slysení insolvenčního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodleně.
(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 se mohou odvolat insolvenční správce a osoby oprávněné podat návrh podle odstavce 1. Ustanovení § 31 odst. 3 a 4 platí obdobně.

 

§ 33 Zástupce insolvenčního správce

Je-li to účelné, můze insolvenční soud ustanovit insolvenčnímu správci zástupce pro případ, ze by ze závazných důvodů nemohl přechodně svou funkci vykonávat. Pro zástupce insolvenčního správce platí § 29 az § 31 přiměřeně.

 

§ 34 Oddělený insolvenční správce

(1) Je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů pro svůj poměr jen k některému z dluzníkových věřitelů nebo jen k některému ze zástupců dluzníkových věřitelů a není-li se zřetelem k charakteru pohledávky dluzníkova věřitele a jeho postavení v insolvenčním řízení důvod pochybovat, ze tento vztah ovlivní celkový způsob výkonu práv a povinností insolvenčního správce, můze insolvenční soud ustanovit pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce.
(2) Je-li insolvenční správce vyloučen z některých úkonů proto, ze mohou odporovat společnému zájmu věřitelů v insolvenčním řízení, ve kterém byl rovněz ustanoven insolvenčním správcem, ustanoví insolvenční soud pro tyto úkony odděleného insolvenčního správce vzdy.

 

§ 35 Zvlástní insolvenční správce

(1) V případech, kdy je nutné v rámci insolvenčního řízení řesit zvlástní problematiku vyzadující odborné specializace, můze insolvenční soud ustanovit i zvlástního insolvenčního správce a upravit jeho vztah k insolvenčnímu správci.
(2) Pro ustanovení do funkce, odměňování a zprosťování funkce zástupce insolvenčního správce, odděleného insolvenčního správce a zvlástního insolvenčního správce platí ustanovení o insolvenčním správci obdobně.
(3) Zvlástního insolvenčního správce ustanoví soud pro výplatu nároku uzivatelů platebních sluzeb nebo drzitelů elektronických peněz postupem stanoveným zákonem upravujícím platební styk.

 

§ 36

(1) Insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veskeré úsilí, které lze po něm spravedlivě pozadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyssí míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob.
(2) Insolvenční správce poskytuje věřitelským orgánům součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce; zejména se na zádost věřitelského orgánu účastní jeho jednání a nejméně jednou za 3 měsíce předkládá věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení.

 

§ 37

(1) Insolvenční správce odpovídá za skodu nebo jinou újmu, kterou dluzníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, ze při výkonu své funkce porusil povinnosti, které jsou mu ulozeny zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakoz i tím, ze při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí. Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen kdyz prokáze, ze skodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynalození veskerého úsilí, které po něm bylo mozné spravedlivě pozadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení.
(2) Podle odstavce 1 insolvenční správce odpovídá i za skodu nebo jinou újmu způsobenou osobami, kterých pouzil k plnění svých úkolů. To platí i pro zaměstnance dluzníka, působící v rozsahu své dosavadní činnosti, nebo pro jiné osoby ve smluvním vztahu s dluzníkem.
(3) Insolvenční správce odpovídá za skodu nebo jinou újmu, která věřiteli s pohledávkou za majetkovou podstatou vznikla tím, ze nemohla být uspokojena jeho pohledávka vzniklá na základě právního úkonu insolvenčního správce; této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen kdyz prokáze, ze v době, kdy tento právní úkon činil, nemohl poznat, ze majetková podstata nebude stačit k úhradě jím vzniklé pohledávky za majetkovou podstatou.
(4) Právo na náhradu skody nebo jiné újmy proti insolvenčnímu správci se promlčí do 2 let poté, kdy se poskozený dozvěděl o výsi skody a odpovědnosti insolvenčního správce, nejpozději vsak do 3 let, a jde-li o skodu způsobenou úmyslným trestným činem, za který byl insolvenční správce pravomocně odsouzen, nejpozději do 10 let od skončení insolvenčního řízení.

 

§ 38

(1) Insolvenční správce má právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výse odměny určí z výtězku zpenězení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, nálezí mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvlástního právního předpisu 10).
(2) Odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů mozné, hradí je stát.
(3) Vyúčtování odměny a hotových výdajů provede insolvenční správce v konečné zprávě, a není-li jí, ve zprávě o své činnosti. Insolvenční soud můze podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem odměnu insolvenčního správce přiměřeně zvýsit nebo snízit. Důvodem ke snízení odměny je zejména skutečnost, ze insolvenční správce porusil některou ze svých povinností nebo ze nenavrhl provedení částečného rozvrhu, ačkoliv to stav zpenězení majetkové podstaty umozňoval.
(4) Insolvenční soud můze v průběhu insolvenčního řízení rozhodnout o vyplacení zálohy odměny insolvenčnímu správci, a to i opětovně.
(5) Způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyssí přípustnou výsi a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem stanoví prováděcí právní předpis.

 

§ 39

(1) Věřitelé jsou oprávněni se souhlasem insolvenčního soudu na základě rozhodnutí věřitelského výboru poskytnout insolvenčnímu správci zálohu k úhradě jeho výdajů, a to i opětovně. Při poskytnutí zálohy se určí podmínky jejího vyúčtování; určit lze téz účel, na který má být záloha vynalozena.
(2) Náklady na činnosti, ke kterým je insolvenční správce povinen podle zákona nebo podle rozhodnutí insolvenčního soudu, jsou zahrnuty v jeho odměně a nese je ze svého. Výjimečně můze splnění těchto činností zadat jiným osobám na účet majetkové podstaty se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru; tím nejsou dotčeny jeho povinnosti ani odpovědnost podle tohoto zákona.
(3) Náklady insolvenčního správce spojené s vyuzitím právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků lze hradit z majetkové podstaty, jen je-li jejich vyuzití účelné vzhledem k rozsahu a náročnosti insolvenčního řízení a jsou-li předem schváleny věřitelským výborem.

 

§ 40

(1) Insolvenční správce jedná svým jménem na účet dluzníka, pokud na něho přeslo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou. Označuje se způsobem, z něhoz je patrno, ze tak činí při výkonu funkce insolvenčního správce; součástí jeho označení je i nezaměnitelné označení dluzníka, s jehoz majetkovou podstatou nakládá.
(2) Jednáním podle odstavce 1 jsou zejména právní úkony, jimiz insolvenční správce zpenězuje majetkovou podstatu nebo s ní jinak nakládá, a jeho úkony v incidenčních sporech, jakoz i v dalsích sporech, kterých se účastní místo dluzníka.
(3) Insolvenční správce můze pověřit svého zaměstnance i zaměstnance dluzníka, aby za něho jednal v soudních a jiných řízeních; tím není dotčena jeho odpovědnost podle tohoto zákona.

 

Úvěrové financování

§ 41

(1) Insolvenční správce můze pro udrzení provozu podniku, který je součástí majetkové podstaty, uzavřít za obvyklých obchodních podmínek smlouvy o úvěru a smlouvy obdobné, jakoz i smlouvy na dodávky energií 11) a surovin, včetně smluv o zajistění splnění těchto smluv (dále jen "úvěrové financování").
(2) Nenabídnou-li horsí podmínky nez nejlepsí nabídka, mají dosavadní zajistění věřitelé přednostní právo, aby smlouvy podle odstavce 1 byly uzavřeny s nimi; to platí obdobně pro věřitele ze smluv na dodávky energií a surovin podle odstavce 1.

 

§ 42

(1) Majetek získaný z prostředků poskytnutých v rámci úvěrového financování není předmětem zajistění podle dříve uzavřených smluv.
(2) Prostředky získané z úvěrového financování lze pouzít jen k účelu uvedenému ve smlouvách o úvěrovém financování.
(3) K uzavření smluv o úvěrovém financování je oprávněn také dluzník s dispozičními oprávněními nebo dluzník po dobu trvání moratoria.

 

§ 43

(1) Orgány veřejné správy, zejména katastrální úřady, orgány evidující motorová vozidla a jiné správní úřady, jakoz i notáři, soudní exekutoři, osoby vedoucí evidenci cenných papírů, finanční instituce, provozovatelé telekomunikačních sluzeb, provozovatelé postovních sluzeb a jiné osoby, které se zabývají přepravou zásilek, vydavatelé tisku a dopravci poskytnou insolvenčnímu správci na jeho písemnou zádost bez zbytečného odkladu součinnost dále uvedeným způsobem.
(2) Součinnost podle odstavce 1 spočívá v tom, ze orgány a osoby v něm uvedené poskytují insolvenčnímu správci údaje o majetku dluzníka a některé dalsí údaje, které jsou nutné pro výkon správy, a to ve stejném rozsahu, v jakém by je poskytly přímo dluzníku. Tato součinnost spočívá také v tom, ze uvedené orgány a osoby, které mají u sebe listiny nebo jiné věci, které mohou slouzit ke zjistění dluzníkova majetku, je bez zbytečného odkladu po doručení zádosti vydají nebo zapůjčí insolvenčnímu správci. Součinnost se poskytuje bezplatně; nejde-li o orgány veřejné správy, příslusí tomu, kdo součinnost poskytl, právo na náhradu s tím spojených hotových výdajů.
(3) Povinnost orgánů a osob uvedených v odstavci 1 poskytnout insolvenčnímu správci součinnost podle jiných ustanovení tohoto zákona, případně podle ustanovení zvlástního právního předpisu, tím není dotčena.

 

§ 44

(1) Součinnost podle § 43 se poskytuje zejména tak, ze

a) osoby vedoucí evidenci cenných papírů sdělí insolvenčnímu správci údaje o tam evidovaných cenných papírech, které nálezí do majetku dluzníka,
b) banky, spořitelní a úvěrní druzstva a pobočky zahraničních bank sdělí insolvenčnímu správci čísla dluzníkových účtů, informují jej o stavech těchto účtů a pohybech penězních prostředků na nich a podají mu informace o dluzníkových úschovách a vkladních knízkách,
c) provozovatelé postovních sluzeb a jiné osoby, které se zabývají přepravou zásilek, informují insolvenčního správce o dluzníkových doručovacích místech, rozsahu a povaze doručovaných zásilek a úhrnu penězních prostředků, které dluzník přijímá jejich prostřednictvím,
d) poskytovatelé sluzeb elektronických komunikací oznámí insolvenčnímu správci údaje o dluzníkových telefonních, dálnopisných, telefaxových a jiných elektronických stanicích a adresách, které nejsou uvedeny v dostupných seznamech,
e) pojisťovny sdělí insolvenčnímu správci údaje o dluzníkových pojistných smlouvách a pojistných plněních,
f) vydavatelé tisku sdělí insolvenčnímu správci údaje o inzerci, která se týká majetkové podstaty,
g) dopravci sdělí insolvenčnímu správci údaje o přepravovaných dluzníkových věcech a jejich příjemci.

(2) Na zádost orgánů a osob, od nichz vyzaduje součinnost, insolvenční správce dolozí své ustanovení do funkce rozhodnutím insolvenčního soudu.
(3) Osoby a orgány, které jsou povinny poskytnout insolvenčnímu soudu nebo insolvenčnímu správci součinnost, odpovídají za skodu nebo jinou újmu, kterou způsobily, v případě, ze tuto součinnost neposkytnou řádně a včas.

 

§ 45

Insolvenční správce zachovává mlčenlivost o skutečnostech, o kterých zvlástní právní předpis stanoví povinnost mlčenlivosti, pokud se o nich dozvěděl při výkonu své funkce, a to i po jejím skončení; této mlčenlivosti jej v rozsahu výkonu této funkce můze zprostit ten, v jehoz zájmu ji má, nebo insolvenční soud. Totéz platí pro třetí osoby vykonávající činnosti, ke kterým je povinen insolvenční správce.

 

Díl 4: Věřitelské orgány

§ 46 Schůze věřitelů, věřitelský výbor a zástupce věřitelů

(1) Věřitelskými orgány jsou schůze věřitelů a věřitelský výbor nebo zástupce věřitelů.
(2) Schůzi věřitelů příslusí volba a odvolání členů věřitelského výboru a jeho náhradníků nebo zástupce věřitelů; rozhoduje téz o tom, zda ponechá ve funkci prozatímní věřitelský výbor. Schůze věřitelů si můze vyhradit cokoli, co patří do působnosti věřitelských orgánů. Není-li ustanoven věřitelský výbor ani zástupce věřitelů a není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vykonává schůze věřitelů i jejich působnost.
(3) Věřitelský výbor vykonává působnost věřitelských orgánů s výjimkou věcí, které patří do působnosti schůze věřitelů nebo které si schůze věřitelů vyhradila.

 

§ 47 Schůze věřitelů

(1) Schůzi věřitelů svolává a řídí insolvenční soud. Svolá ji z vlastní iniciativy, nebo na návrh insolvenčního správce, věřitelského výboru anebo alespoň 2 věřitelů, jejichz pohledávky počítané podle výse (§ 49 odst. 1) činí alespoň desetinu přihlásených pohledávek. Insolvenční soud svolá schůzi věřitelů tak, aby se konala do 30 dnů poté, co byl o její svolání pozádán, není-li navrzen pozdějsí termín konání.
(2) Právo zúčastnit se schůze věřitelů mají přihlásení věřitelé, dluzník, insolvenční správce a státní zastupitelství, pokud se účastní insolvenčního řízení. Má-li dluzník zaměstnance, má právo zúčastnit se schůze věřitelů také odborová organizace, která u dluzníka působí. Působí-li u dluzníka vedle sebe více odborových organizací, má toto právo odborová organizace s největsím počtem členů nebo sdruzení odborových organizací s největsím počtem členů, nedohodnou-li se odborové organizace působící u dluzníka jinak.

 

§ 48

(1) Oznámení o svolání schůze věřitelů zveřejní insolvenční soud vyhláskou (§ 71 odst. 3), v níz musí být uveden předmět jednání, jakoz i místo a termín konání schůze. Svolává-li schůzi věřitelů na návrh osoby uvedené v § 47 odst. 1, označí insolvenční soud jako předmět jednání vzdy i zálezitost, pro kterou byl tento návrh podán.
(2) Schůzí věřitelů můze být projednán jen předmět jednání, který byl uveden v oznámení o jejím svolání. Jsou-li přítomni vsichni věřitelé, mohou se usnést i na dalsím předmětu jednání; za přítomného se pro tento účel nepovazuje věřitel, který hlasuje písemně (§ 50 odst. 2). Předmětem jednání první schůze věřitelů je vzdy volba věřitelského výboru a usnesení věřitelů podle § 29 odst. 1, byl-li ustanoven insolvenční správce a koná-li se tato schůze po přezkumném jednání, zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti, a byl-li ustanoven prozatímní věřitelský výbor, zpráva tohoto výboru o jeho dosavadní činnosti.
(3) Věřitel, který podal opakovaně nedůvodně návrh na svolání schůze věřitelů, je povinen uhradit ostatním věřitelům na jejich zádost náklady, které jim vznikly v souvislosti s jejich účastí na schůzi věřitelů, konané na jeho návrh; takovému věřiteli můze insolvenční soud také ulozit náhradu nákladů, které tento soud vynalozil na svolání a organizaci schůze věřitelů konané na jeho návrh.

 

Hlasovací právo

§ 49

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, vyzaduje se k platnosti usnesení schůze věřitelů prostá větsina hlasů přítomných nebo řádně zastoupených věřitelů, počítaná podle výse jejich pohledávek; přitom platí, ze na kazdou 1 Kč pohledávky připadá jeden hlas.
(2) Nálezí-li pohledávka více osobám, musí se dohodnout, kdo bude vykonávat práva s ní spojená. Nedohodnou-li se, vykonávají tato práva jen ohledně svého dílu pohledávky; pro tyto účely platí, ze kazdé z těchto osob nálezí stejný díl pohledávky. Ustanovení občanského zákoníku 12) o spoluvlastnictví se pouzijí obdobně.

 

§ 50

(1) Není-li dále stanoveno jinak, právo hlasovat mají vsichni na schůzi přítomní věřitelé. Ke hlasu, který je vázán na splnění podmínky, se nepřihlízí.
(2) Věřitelé mohou hlasovat také písemně, podáním výslovně označeným jako "Hlasovací lístek", které nesmí obsahovat zádný jiný procesní úkon, ze kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně ověřena pravost jejich podpisu. K jejich hlasu se přihlízí, jen bylo-li podání obsahující vsechny nálezitosti doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději v den předcházející schůzi věřitelů; § 43 občanského soudního řádu se nepouzije.
(3) Nálezitosti hlasovacího lístku podle tohoto ustanovení stanoví prováděcí právní předpis.

 

§ 51

(1) Věřitelé, jejichz pohledávka byla popřena, mohou v rozsahu popření hlasovat, usnese-li se na tom schůze věřitelů. V rozsahu, v němz takové usnesení není přijato, rozhodne o hlasovacím právu insolvenční soud.
(2) Pro pohledávky věřitelů vázané na odkládací podmínku platí odstavec 1 obdobně.
(3) Popření pohledávky přihláseným věřitelem nemá vliv na hlasovací právo věřitelů, jejichz pohledávka byla popřena.
(4) Nejde-li o případy uvedené v odstavcích 1 a 2, rozhodne o hlasovacím právu věřitelů, jejichz pohledávka nebyla jestě zjistěna nebo je sporná, insolvenční soud. Učiní tak jen na návrh dluzníka, insolvenčního správce nebo některého z věřitelů. Návrh lze podat i přede dnem konání schůze věřitelů.

 

§ 52

(1) Hlasovací právo zkoumá insolvenční soud u kazdého z věřitelů jednotlivě.
(2) Proti rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacím právu věřitelů není přípustný opravný prostředek. Tímto rozhodnutím není insolvenční soud pro dalsí schůzi věřitelů vázán.

 

§ 53

Nejde-li o volbu věřitelského výboru, nesmí zádný z věřitelů hlasovat ve vlastní věci nebo ve věci osoby věřiteli blízké anebo osoby, která tvoří s věřitelem koncern.

 

§ 54 Postup insolvenčního soudu

(1) Odporuje-li usnesení schůze věřitelů společnému zájmu věřitelů, můze je insolvenční soud zrusit; to neplatí v případě uvedeném v § 29 odst. 1, § 51 odst. 1 a pro usnesení schůze věřitelů o způsobu řesení dluzníkova úpadku, o reorganizačním plánu nebo o způsobu oddluzení.
(2) Rozhodnutí o zrusení usnesení schůze věřitelů můze insolvenční soud vydat jen do skončení schůze věřitelů, která usnesení přijala, a můze tak učinit jen na návrh insolvenčního správce nebo věřitele, který hlasoval proti přijetí usnesení schůze věřitelů.

 

§ 55

(1) Po vyhlásení rozhodnutí, kterým zrusí usnesení schůze věřitelů, insolvenční soud vyzve kazdého z přítomných věřitelů, kteří hlasovali pro přijetí usnesení schůze věřitelů, aby uvedl, zda se vzdává odvolání; současně je poučí, ze odvolání, které nebude podáno do skončení schůze věřitelů, jiz nelze podat. Vyjádření věřitelů a jejich poučení se uvede v protokolu o jednání. Rozhodnutí insolvenční soud doručí pouze osobám, které proti němu podaly odvolání.
(2) Jestlize insolvenční soud návrh na zrusení rozhodnutí schůze věřitelů zamítl, uplatní postup podle odstavce 1 přiměřeně ve vztahu k osobě, která návrh podala.
(3) Osobou oprávněnou k podání odvolání proti rozhodnutí o zrusení usnesení schůze věřitelů je pouze věřitel, který hlasoval pro přijetí tohoto usnesení. K podání odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na zrusení usnesení schůze věřitelů je oprávněna pouze osoba, která návrh podala.

 

Věřitelský výbor

§ 56

(1) Je-li přihlásených věřitelů více nez 50, je schůze věřitelů povinna ustanovit věřitelský výbor. Členy věřitelského výboru a jejich náhradníky volí schůze věřitelů.
(2) Věřitelský výbor má nejméně 3 a nejvýse 7 členů. O počtu členů rozhoduje schůze věřitelů. Kazdý člen věřitelského výboru má svého náhradníka; schůze věřitelů můze rozhodnout o vyssím počtu náhradníků členů věřitelského výboru.

 

§ 57

(1) Ve věřitelském výboru mají být zastoupeny vsechny skupiny věřitelů podle povahy jejich pohledávek. Členů věřitelského výboru navrzených nezajistěnými věřiteli musí být vzdy nejméně tolik, kolik členů navrzených zajistěnými věřiteli; to neplatí, jestlize nezajistění věřitelé své členy nenavrhnou nebo jimi navrzené osoby s tímto návrhem nesouhlasí anebo nejsou zvoleny z jiných důvodů.
(2) Členové a náhradníci věřitelského výboru navrzení nezajistěnými věřiteli se volí hlasy nezajistěných věřitelů. Členové a náhradníci věřitelského výboru navrzení zajistěnými věřiteli se volí hlasy zajistěných věřitelů.
(3) Volbu členů a náhradníků věřitelského výboru potvrzuje insolvenční soud; jeho rozhodnutí se nedoručuje. Pro usnesení schůze věřitelů podle § 62 odst. 2 platí věta první obdobně.

 

§ 58

(1) Věřitelský výbor chrání společný zájem věřitelů a v součinnosti s insolvenčním správcem přispívá k naplnění účelu insolvenčního řízení.
(2) Věřitelský výbor zejména

a) dohlízí na činnost insolvenčního správce,
b) poskytuje insolvenčnímu správci podporu při jeho činnosti,
c) uděluje insolvenčnímu správci nebo dluzníku s dispozičními oprávněními souhlas k uzavírání smluv o úvěrovém financování,
d) schvaluje průbězně výsi a správnost hotových výdajů insolvenčního správce a nákladů spojených s udrzováním a správou majetkové podstaty,
e) můze nahlízet do dluzníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvlástního právního předpisu 13),
f) můze rozhodnout o ověření řádné účetní závěrky nebo mimořádné účetní závěrky auditorem,
g) můze nahlízet do dluzníkových písemností ve stejném rozsahu jako insolvenční správce,
h) plní úkoly stanovené tímto zákonem nebo ulozené mu insolvenčním soudem,
i) je oprávněn podávat insolvenčnímu soudu návrhy týkající se průběhu insolvenčního řízení, včetně návrhů na ulození procesních sankcí.

(3) Věřitelský výbor vykonává svou činnost jako sbor; ze svého středu volí předsedu, který svolává a řídí jeho schůze. Jestlize věřitelský výbor nezvolí předsedu ani při opakované volbě, určí ho z řad členů věřitelského výboru insolvenční soud. Věřitelský výbor se schází z vlastní iniciativy nebo jej svolá insolvenční soud anebo insolvenční správce. Rozhoduje větsinou hlasů svých členů s tím, ze nepřítomné členy zastupují jejich náhradníci; má-li člen věřitelského výboru více náhradníků (§ 56 odst. 2), zastupují jej v pořadí určeném schůzí věřitelů při jejich volbě. Při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy. Usnáset se věřitelský výbor můze jen tehdy, je-li přítomna nadpoloviční větsina jeho členů nebo jejich náhradníků. Připoustí-li to povaha některé z činností, můze věřitelský výbor jejím provedením nebo prováděním pověřit některého ze svých členů nebo jeho náhradníka.
(4) Členové a náhradníci věřitelského výboru se mohou ve věřitelském výboru dát na své nebezpečí zastoupit kteroukoliv fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu; nejde-li o advokáta, můze tento zástupce jednat jedině osobně. Náklady, které jim tím vzniknou, platí ze svého.

 

§ 59

(1) Členy a náhradníky věřitelského výboru mohou být jen přihlásení věřitelé, kteří se svým zvolením souhlasí. Stane-li se členem nebo náhradníkem věřitelského výboru právnická osoba, oznámí neprodleně insolvenčnímu soudu fyzickou osobu, která bude jejím jménem ve věřitelském výboru jednat.
(2) Členy ani náhradníky věřitelského výboru nemohou být osoby, u kterých je vzhledem k jejich vztahu k dluzníkovi důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, zejména osoby dluzníkovi blízké, vedoucí zaměstnanci dluzníka, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, společníci dluzníka, s výjimkou akcionářů, pokud nepůsobí v orgánech dluzníka nebo nevlastní dluzníkovy akcie anebo jiné jím vydané účastnické cenné papíry v souhrnné hodnotě více nez desetiny základního kapitálu dluzníka, a osoby tvořící s dluzníkem koncern.
(3) Insolvenční soud nepotvrdí volbu člena nebo náhradníka věřitelského výboru, je-li tu důvod pochybovat o jejich důvěryhodnosti nebo o tom, ze budou k výkonu funkce způsobilí. Toto rozhodnutí musí insolvenční soud vyhlásit do skončení schůze věřitelů, na které k volbě doslo.
(4) Po vyhlásení rozhodnutí podle odstavce 3 insolvenční soud vyzve kazdého z přítomných věřitelů, kteří hlasovali pro zvolení, aby uvedl, zda se vzdává odvolání, současně je poučí, ze odvolání, které nebude podáno do skončení schůze věřitelů, jiz nelze podat. Vyjádření věřitelů a jejich poučení se uvede v protokolu o jednání. Rozhodnutí insolvenční soud doručí pouze osobám, které proti němu podaly odvolání.

 

§ 60

(1) Členové a náhradníci věřitelského výboru jsou povinni při výkonu své funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídají za skodu nebo jinou újmu, kterou způsobili porusením svých povinností nebo neodborným výkonem své funkce. Společnému zájmu věřitelů jsou při výkonu funkce povinni dát přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob. Nabývat majetek z majetkové podstaty mohou jen se souhlasem schůze věřitelů. Odpovídají i za své zaměstnance a jiné osoby, jejichz prostřednictvím plnili či měli plnit své povinnosti.
(2) Členové a náhradníci věřitelského výboru mají právo na náhradu nutných výdajů spojených s výkonem funkce a na přiměřenou odměnu, jejíz výsi určí insolvenční soud.
(3) Věřitelský výbor můze při své činnosti vyuzívat sluzeb právních, ekonomických a jiných specializovaných odborníků. Náklady, které tím členům nebo náhradníkům věřitelského výboru vzniknou, lze hradit z majetkové podstaty pouze se souhlasem insolvenčního soudu. Při udělování souhlasu insolvenční soud zkoumá účelnost vynalozených nákladů, jejich rozsah v porovnání s celkovým rozsahem majetkové podstaty a přínos pro majetkovou podstatu. Je-li souhlas udělen, jde o pohledávku za majetkovou podstatou.
(4) Způsob určení nutných výdajů a odměny členů a náhradníků věřitelského výboru a jejich nejvyssí přípustnou výsi stanoví prováděcí právní předpis.

 

§ 61

(1) Do doby, nez dojde k ustanovení věřitelského výboru a k potvrzení volby jeho členů a náhradníků, můze insolvenční soud, a to i před první schůzí věřitelů a před rozhodnutím o úpadku, jmenovat prozatímní věřitelský výbor; podá-li insolvenční návrh dluzník, učiní tak neprodleně.
(2) Insolvenční soud vzdy jmenuje prozatímní věřitelský výbor, jestlize věřitelský výbor neustanovila schůze věřitelů k tomu účelu svolaná. Novou schůzi věřitelů za účelem ustanovení věřitelského výboru svolá insolvenční soud jen na návrh oprávněné osoby (§ 47 odst. 1).
(3) Proti rozhodnutí, jímz insolvenční soud jmenuje prozatímní věřitelský výbor, není odvolání přípustné. Rozhodnutí se doručuje zvlásť dluzníkovi, insolvenčnímu správci nebo předběznému správci a jmenovaným členům prozatímního věřitelského výboru.

 

§ 62

(1) Je-li to mozné, jmenuje insolvenční soud prozatímní věřitelský výbor tak, aby v něm byly zastoupeny vsechny skupiny věřitelů, posuzováno podle povahy jejich pohledávek. Jestlize z celkové výse pohledávek dluzníkových věřitelů tvoří významnou část pohledávky dluzníkových zaměstnanců, jmenuje insolvenční soud do prozatímního věřitelského výboru i jejich zástupce.
(2) První schůze věřitelů konaná po jmenování prozatímního věřitelského výboru rozhodne o tom, zda ponechá ve funkci prozatímní věřitelský výbor. Můze téz odvolat některého z členů tohoto věřitelského výboru nebo jeho náhradníků nebo do něj zvolit dalsího člena nebo jeho náhradníka.
(3) Prozatímní věřitelský výbor ukončí svou činnost, jakmile insolvenční soud potvrdí věřitelský výbor ustanovený schůzí věřitelů. Od okamziku, kdy insolvenční soud potvrdí usnesení, jímz schůze věřitelů ponechá prozatímní věřitelský výbor ve funkci, se tento výbor povazuje za věřitelský výbor ustanovený schůzí věřitelů.

 

§ 63

(1) Funkce člena nebo náhradníka věřitelského výboru zaniká jeho odvoláním z funkce, odstoupením z funkce nebo ukončením jeho účasti v insolvenčním řízení.
(2) Jestlize účast věřitele v insolvenčním řízení skončí postupem podle § 18, přechází na nabyvatele jeho pohledávky i členství tohoto věřitele ve věřitelském výboru; to neplatí, nabylo-li tímto způsobem pohledávku dosavadního věřitele více osob.
(3) Z důlezitých důvodů, zejména při porusování nebo zanedbávání povinností, můze insolvenční soud odvolat věřitelský výbor nebo některého z jeho členů a náhradníků. Můze tak učinit i bez návrhu; podá-li vsak tento návrh schůze věřitelů, insolvenční soud mu vyhoví, je-li návrh v souladu se zákonem.

 

§ 64

(1) Proti rozhodnutí o odvolání z funkce můze podat odvolání kazdá z odvolaných osob; těmto osobám se rozhodnutí doručuje zvlásť.
(2) Proti rozhodnutí, kterým se návrh na odvolání z funkce zamítá, můze podat odvolání osoba, která návrh podala; jde-li o návrh podaný schůzí věřitelů, můze se odvolat kazdý z věřitelů, který na schůzi hlasoval pro přijetí návrhu. Těmto osobám se rozhodnutí doručuje zvlásť.

 

§ 65

(1) Člen nebo náhradník věřitelského výboru můze kdykoli ze své funkce odstoupit. Činí tak podáním adresovaným insolvenčnímu soudu, které nemusí obsahovat důvody.
(2) Dojde-li k tomu, ze věřitelský výbor nebo některý z jeho členů nebo náhradníků nemůze pro zánik funkce vykonávat svou činnost, svolá insolvenční soud schůzi věřitelů za účelem provedení nové volby nebo doplňující volby. Zanikne-li funkce člena věřitelského výboru, nastoupí na jeho místo jeho náhradník a doplňující volbou bude určen nový náhradník. Jde-li o prozatímní věřitelský výbor jmenovaný insolvenčním soudem, který dosud nepotvrdila schůze věřitelů, pak nový prozatímní věřitelský výbor nebo některého z jeho členů anebo náhradníků jmenuje insolvenční soud.

 

§ 66 Insolvenční soud jako věřitelský výbor

(1) Jestlize v průběhu insolvenčního řízení poklesne počet členů věřitelského výboru ustanoveného schůzí věřitelů na méně nez 3, vykonává působnost věřitelského výboru az do potvrzení nové volby nebo doplňující volby členů věřitelského výboru do počtu nejméně 3 a za podmínek stanovených v odstavci 2 az do jmenování prozatímního věřitelského výboru insolvenční soud.
(2) Jestlize chybějící členy věřitelského výboru do počtu nejméně 3 nezvolila schůze věřitelů k tomu účelu svolaná, jmenuje chybějící členy věřitelského výboru a jejich náhradníky do počtu stanoveného schůzí věřitelů insolvenční soud. Od okamziku, kdy tak učiní, se tento výbor povazuje za prozatímní věřitelský výbor; § 61 odst. 2 věta druhá a odstavec 3 a § 62 platí obdobně.

 

§ 67 Účast odborové organizace ve věřitelském výboru

Má-li dluzník zaměstnance, má právo zúčastnit se jednání věřitelského výboru nebo prozatímního věřitelského výboru s hlasem poradním také odborová organizace, která u dluzníka působí. Působí-li u dluzníka vedle sebe více odborových organizací, má toto právo odborová organizace s největsím počtem členů nebo sdruzení odborových organizací s největsím počtem členů, nedohodnou-li se odborové organizace působící u dluzníka jinak.

 

§ 68 Zástupce věřitelů

(1) Není-li volba věřitelského výboru povinná, můze schůze věřitelů místo něho zvolit zástupce věřitelů a jeho náhradníka.
(2) Ustanovení o věřitelském výboru platí pro zástupce věřitelů a jeho náhradníka obdobně. Zástupce věřitelů a jeho náhradník vsak nemohou být jmenováni insolvenčním soudem a neplatí pro ně § 63 odst. 2.

 

Díl 5: Dalsí procesní subjekty

§ 69 Státní zastupitelství

Státní zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení nebo do incidenčního sporu 15), můze podat opravný prostředek proti rozhodnutí insolvenčního soudu, jen mají-li toto právo vsichni účastníci řízení.

 

§ 70 Likvidátor dluzníka

(1) Likvidátor dluzníka vykonává v insolvenčním řízení svou působnost v rozsahu, v jakém nepřesla na insolvenčního správce; do jeho působnosti patří i součinnost s insolvenčním správcem ulozená zákonem dluzníkovi.
(2) Působnost podle odstavce 1 vykonává likvidátor dluzníka od podání insolvenčního návrhu, a jde-li o insolvenční návrh věřitele, od rozhodnutí o úpadku.
(3) V souvislosti se svou činností v insolvenčním řízení má likvidátor dluzníka právo na náhradu, nutných výdajů a na přiměřenou odměnu, jejíz výsi určí insolvenční soud na návrh insolvenčního správce v souladu se zvlástním právním předpisem.
(4) Pro osoby v postavení obdobném postavení likvidátora dluzníka platí odstavce 1 az 3 obdobně.

 

Část první
Obecná část

Hlava III: Ustanovení o insolvenčním řízení

Doručování

§ 71

(1) Soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění nebo jiná písemnost insolvenčního soudu nebo účastníků se v insolvenčním řízení doručují pouze vyvěsením písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu a jejím současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku (dále jen "doručení vyhláskou"), ledaze zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvlástní způsob doručení.
(2) Při doručení vyhláskou se písemnost povazuje za doručenou dnem, popřípadě okamzikem jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku; okamzikem zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku se rozumí den, hodina a minuta zveřejnění.
(3) Povinnost insolvenčního soudu zveřejnit vyhláskou různé údaje, stanovená v tomto zákoně, je splněna vyvěsením příslusné písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu se současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, pokud zákon nestanoví pouze zveřejnění písemnosti na úřední desce insolvenčního soudu; při zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku platí odstavec 2 obdobně.

 

§ 72

(1) Vedle doručení vyhláskou nebo zveřejnění vyhláskou můze insolvenční soud písemnost nebo údaje zveřejnit i prostřednictvím hromadných sdělovacích prostředků anebo sítě nebo sluzby elektronických komunikací, je-li to účelné vzhledem k počtu účastníků a povaze věci; toto zveřejnění nemusí obsahovat odůvodnění.
(2) Namísto úplného znění soudního rozhodnutí vydaného v insolvenčním řízení lze na úřední desce insolvenčního soudu zveřejnit vhodně zkrácené znění rozhodnutí. Zkrácené znění rozhodnutí zpravidla neobsahuje odůvodnění.
(3) Předvolání účastníků k insolvenčnímu soudu učiněné vyhláskou musí být zveřejněno nejméně 15 dnů přede dnem, kdy se má jednání nebo jiný úkon insolvenčního soudu konat.

 

§ 73

(1) Je-li stanoveno, ze písemnost má být vyvěsena na úřední desce insolvenčního soudu, vyvěsí se na úřední desce insolvenčního soudu a vyznačí se na ní, kdy se tak stalo. Po uplynutí lhůty, po kterou měla být písemnost vyvěsena, se sejme z úřední desky, vyznačí se na ní den, kdy byla sňata, a odevzdá se k zalození do příslusného spisu.
(2) Je-li pro zveřejnění nebo doručení písemnosti rozhodný den nebo okamzik jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku, vyznačí se to na písemnosti při jejím vyvěsení. Jakmile je insolvenčnímu soudu znám údaj o tom, kdy byla písemnost zveřejněna v insolvenčním rejstříku, opatří se vyvěsená písemnost i tímto údajem, se současným vyznačením data, kdy byl údaj na písemnost připojen; písemnost nelze z úřední desky sejmout dříve nez po 10 dnech od vyznačení uvedeného údaje.

 

§ 74

(1) Zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku je dokladem o doručení i při zvlástním způsobu doručení této písemnosti.
(2) Je-li s doručením písemnosti, pro kterou zákon stanoví zvlástní způsob doručení, spojen začátek běhu lhůty k podání opravného prostředku nebo k jinému procesnímu úkonu, začíná lhůta bězet ode dne, kdy byla písemnost doručena adresátu zvlástním způsobem. O tom musí být adresát poučen.

 

§ 75

(1) O zvlástní způsob doručení jde tehdy, jestlize zákon ukládá, aby písemnost byla doručena zvlásť nebo do vlastních rukou adresáta.
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, doručuje se písemnost v insolvenčním řízení zvlásť dluzníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Soudní rozhodnutí se doručuje zvlásť také osobám, o jejichz podání insolvenční soud rozhoduje, dále osobám, které mají v insolvenčním řízení něco osobně vykonat, a státnímu zastupitelství, které vstoupilo do insolvenčního řízení. Písemnosti, o nichz tak stanoví zvlástní právní předpis 16), se doručují zvlásť také orgánu, který vede obchodní nebo jiný rejstřík, v němz je dluzník zapsán.
(3) Vedle doručení vyhláskou mohou být v určitých případech zvlásť doručeny i písemnosti, o kterých tak stanoví předseda senátu. Tento postup insolvenčního soudu vsak nesmí být v rozporu s principem rovnosti účastníků insolvenčního řízení.

 

§ 76

(1) Doručuje-li insolvenční správce písemnosti týkající se insolvenčního řízení osobně, má přitom postavení soudního doručovatele.
(2) Písemnosti doručované prostřednictvím provozovatelů postovních sluzeb insolvenční správce zasílá, je-li pro insolvenční řízení nutný doklad o doručení písemnosti, jako postovní zásilku s dodejkou nebo jako postovní zásilku určenou k dodání do vlastních rukou adresáta.
(3) Nepodaří-li se insolvenčnímu správci písemnost doručit prostřednictvím sítě nebo sluzby elektronických komunikací, osobně nebo prostřednictvím provozovatelů postovních sluzeb, můze pozádat o doručení insolvenční soud.

 

§ 77

(1) Písemnost určenou insolvenčnímu správci doručuje insolvenční soud do datové schránky insolvenčního správce 16a). Není-li mozné doručit písemnost tímto způsobem, předá insolvenční soud písemnost doručujícímu orgánu k doručení na adresu jeho sídla zapsanou v seznamu insolvenčních správců. Jestlize insolvenční správce o to pozádá, insolvenční soud předá písemnost k doručení na jinou adresu v České republice, kterou sdělil insolvenčnímu soudu. Na jinou adresu nebo elektronickou adresu lze doručovat jen tehdy, nelze-li doručovat do datové schránky.
(2) Písemnost určenou insolvenčnímu správci včetně písemnosti doručované do vlastních rukou mohou přijmout také jeho zaměstnanci, jakoz i jiné fyzické osoby, které k tomu insolvenční správce zmocnil.

 

§ 78

(1) Je-li insolvenčním správcem fyzická osoba, které se podle občanského soudního řádu písemnosti vzhledem k jejímu postavení doručují jinak nez ostatním fyzickým osobám, a není-li mozné doručit písemnost do datové schránky insolvenčního správce 16a) předá insolvenční soud písemnost určenou insolvenčnímu správci doručujícímu orgánu k doručení tímto způsobem; § 77 se nepouzije.
(2) Nejde-li o případ uvedený v odstavci 1, insolvenční soud v písemnosti, kterou předá k doručení doručujícímu orgánu, připojí k označení insolvenčního správce dodatek "insolvenční správce".

 

§ 79

(1) Písemnost určenou věřitelskému výboru insolvenční soud doručuje do datové schránky jeho předsedy 16a). Není-li mozné doručit písemnost tímto způsobem, předá písemnost doručujícímu orgánu k doručení na adresu pro doručování jeho předsedy.
(2) Jestlize o to věřitelský výbor pozádá, insolvenční soud předá písemnost k doručení na jinou adresu v České republice, kterou věřitelský výbor sdělil insolvenčnímu soudu. Na jinou adresu nebo elektronickou adresu lze doručovat jen tehdy, nelze-li doručovat do datové schránky.
(3) Pro doručování věřitelskému výboru platí § 78 odst. 1 obdobně.

 

§ 80

(1) Jestlize se osobě, které se písemnost doručuje zvlásť, nepodařilo doručit písemnost na adresu uvedenou v podání, které učinila v insolvenčním řízení, jako adresa jejího bydlistě nebo sídla anebo jako adresa v České republice, na kterou jí má být písemnost doručována, doručí insolvenční soud písemnost znovu vyhláskou; ustanovení § 74 odst. 2 se v takovém případě nepouzije. Neobsahovala-li písemnost označení adresáta, opatří ji insolvenční soud před doručením vyhláskou i tímto údajem.
(2) Učinila-li osoba, které se písemnost doručuje zvlásť, v insolvenčním řízení více podání, doručuje se jí písemnost podle odstavce 1 na adresu bydlistě nebo sídla anebo na adresu v České republice, na kterou má být písemnost doručována, kterou uvedla v posledním podání insolvenčnímu soudu.
(3) Osoba, které bylo rozhodnutí insolvenčního soudu doručeno vyhláskou nebo které bylo doručeno pouze zkrácené znění takového rozhodnutí, má právo na bezplatné vyhotovení stejnopisu rozhodnutí. Insolvenční soud tak učiní na její zádost.

 

§ 81 Pořádková pokuta

(1) Pořádkovou pokutu 17) můze insolvenční soud ulozit i členům nebo náhradníkům věřitelského výboru, kteří se bez řádné omluvy neúčastní jeho schůzí nebo jinak neplní své povinnosti.
(2) Insolvenčnímu správci, který nesplnil povinnost ulozenou mu soudem nebo řádně neplní jiné své povinnosti, můze insolvenční soud ulozit pořádkovou pokutu, a to i opakovaně, nejvýse vsak do úhrnné částky 200 000 Kč.

 

§ 82

(1) Předbězné opatření v insolvenčním řízení můze insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předbězného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen slozit jistotu. Povinnost slozit jistotu jako navrhovatel předbězného opatření nemá dluzník.
(2) Předbězným opatřením můze insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také

a) ustanovit předbězného správce,
b) omezit z důvodů hodných zvlástního zřetele způsobem stanoveným v předbězném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, nebo
c) ulozit insolvenčnímu navrhovateli, který není zaměstnancem dluzníka a jehoz pohledávka vůči dluzníkovi nespočívá pouze v pracovněprávních nárocích, aby slozil jistotu k zajistění náhrady skody nebo jiné újmy, která by dluzníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu.

Předbězným opatřením můze insolvenční soud také ustanovit předbězného správce.

(3) Neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů, můze insolvenční soud z důvodů hodných zvlástního zřetele předbězným opatřením rovněz

a) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dluzníka a věřitele v době trvání moratoria, nebo
b) udělit souhlas se započtením vzájemných pohledávek dluzníka a věřitele i po okamziku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku, anebo
c) zakázat pro určité případy nebo na určitou dobu započtení vzájemných pohledávek dluzníka a věřitele.

(4) Předbězné opatření ulozením povinnosti slozit jistotu k zajistění náhrady skody nebo jiné újmy, která by dluzníku vznikla nedůvodným zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu, lze nařídit jen na návrh dluzníka podaný při prvním úkonu, který dluzníku příslusí po podání insolvenčního návrhu, a jen tehdy, jestlize dluzník dolozí, ze mu vznik takové skody nebo jiné újmy zjevně hrozí. Jestlize vsak podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení lze očekávat, ze dluzníkův úpadek bude osvědčen, insolvenční soud návrh na nařízení takového předbězného opatření zamítne. Přiměřeně se dále pouzijí ustanovení § 202 odst. 5 a 6 a ustanovení občanského soudního řádu o jistotě u předbězného opatření. Předbězné opatření podle odstavce 3 lze nařídit jen na návrh dluzníka, insolvenčního správce, věřitele, jehoz se započtení týká, nebo osoby, která na tom má právní zájem.
(5) Rozhodnutí o návrhu na předbězné opatření podle odstavce 2 písm. b) nebo c) doručí insolvenční soud do vlastních rukou dluzníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a insolvenčnímu navrhovateli. Předbězné opatření podle odstavce 3 doručí insolvenční soud do vlastních rukou dluzníkovi, insolvenčnímu správci, osobě, která takový návrh podala, a v případě, ze se předbězné opatření vztahuje na pohledávky jednotlivých věřitelů, i těmto věřitelům. Jestlize insolvenční soud nenařídí předbězné opatření, doručí rozhodnutí o návrhu na předbězné opatření podle odstavce 3 zvlásť dluzníku, insolvenčnímu správci a osobě, která takový návrh podala.
(6) Je-li dluzník provozovatelem nebo účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, vyrozumí insolvenční soud o vydání předbězného opatření podle odstavce 3 současně s jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku Českou národní banku.

 

§ 83

Prominutí zmeskání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné; totéz platí, jde-li o zmeskání soudního jednání, včetně zmeskání schůze věřitelů nebo přezkumného jednání.

 

§ 84

(1) Přerusení insolvenčního řízení není přípustné; po dobu, po kterou Česká národní banka pozastavila obchodování se vsemi investičními nástroji na regulovaném trhu podle zvlástního právního předpisu 18), vsak nelze vydat rozhodnutí o úpadku dluzníka, který je podnikatelem.
(2) Jde-li o případ podle odstavce 1 a navrhne-li to přihlásený věřitel, insolvenční soud ustanoví dluzníku předbězného správce. Nejde-li o insolvenčního navrhovatele, můze insolvenční soud takovému věřiteli ulozit, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady předbězného správce; § 108 se pouzije přiměřeně.

 

§ 85 Jednání

(1) V insolvenčním řízení nařizuje insolvenční soud jednání jen tehdy, stanoví-li to zákon, nebo jestlize to povazuje za nutné.
(2) Návrhy, které mohou být podle tohoto zákona podány, a procesní úkony, které mají být provedeny při jednání, při jiném soudním úkonu nebo na schůzi věřitelů, nemohou dodatečně provést osoby, které se nedostavily, ač byly řádně obeslány.

 

Dokazování

§ 86

V insolvenčním řízení je insolvenční soud povinen provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení dluzníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku, nez byly účastníky navrhovány.

 

§ 87

(1) I v případě, ze podle tohoto zákona můze insolvenční soud vydat příslusné rozhodnutí nebo učinit jiný úkon v insolvenčním řízení az po slysení dluzníka, lze od slysení dluzníka upustit, jestlize se dluzník zdrzuje v cizině a je-li zde nebezpečí nepřiměřeného prodlení; totéz platí, není-li znám pobyt dluzníka. Je-li to mozné, insolvenční soud v takovém případě vyslechne zástupce dluzníka nebo osobu dluzníkovi blízkou.
(2) Je-li dluzníkem právnická osoba, platí odstavec 1 přiměřeně pro výslech fyzických osob, které jsou oprávněny za ni jednat.

 

Rozhodnutí

§ 88

(1) Insolvenční soud rozhoduje v insolvenčním řízení usnesením.
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, v záhlaví písemného vyhotovení usnesení vydaného v insolvenčním řízení se uvede označení insolvenčního soudu, jména a příjmení soudců, označení dluzníka a jeho zástupce, označení osoby, o jejímz podání se rozhoduje, a jejího zástupce a označení věci. Je-li to mozné, uvede se v označení dluzníka téz jeho datum narození nebo jeho identifikační číslo.

 

§ 89

(1) Není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení jsou účinná okamzikem jejich zveřejnění v insolvenčním rejstříku.
(2) Rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení v průběhu jednání nebo hned po skončení jednání, jsou proti vsem účastníkům insolvenčního řízení a insolvenčnímu správci účinná, jakmile jsou vyhlásena účastníkům a insolvenčnímu správci, kteří byli při jednání přítomní; rozhodnutí ve věci samé jsou v takovém případě proti vsem účastníkům insolvenčního řízení a insolvenčnímu správci účinná, jakmile je insolvenční soud vyhlásí veřejně.
(3) Ukládá-li zákon insolvenčnímu soudu vyvěsit rozhodnutí podle odstavce 2 na úřední desce insolvenčního soudu, zveřejnit je v insolvenčním rejstříku nebo je vyvěsit na úřední desce insolvenčního soudu a současně zveřejnit v insolvenčním rejstříku, učiní tak nejpozději do konce pracovního dne nejblíze následujícího po dni jednání, při kterém bylo rozhodnutí vyhláseno.

 

§ 90

Ustanovení občanského soudního řádu o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí se pro rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení nepouzijí.

 

Opravné prostředky

§ 91

Proti rozhodnutím, která insolvenční soud učinil při výkonu dohlédací činnosti včetně předbězných opatření, není odvolání přípustné, pokud zákon nestanoví jinak.

 

§ 92

Odvolací soud je povinen projednat a rozhodnout odvolání proti rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným v insolvenčním řízení s nejvyssím urychlením, a to nejprve odvolání proti rozhodnutí o nařízení předbězného opatření, proti rozhodnutí o úpadku a proti rozhodnutí o způsobu řesení úpadku.

 

§ 93

(1) Jde-li o odvolání proti rozhodnutí o nařízení předbězného opatření, proti rozhodnutí o úpadku a proti rozhodnutí o způsobu řesení úpadku, předlozí soud prvního stupně věc odvolacímu soudu, jakmile vsem účastníkům uplyne lhůta k podání odvolání; po uplynutí této lhůty úkony směřující k odstranění vad včasného odvolání, k doručení odvolání ostatním účastníkům, k vysetření podmínek řízení nebo jiná obdobná setření činí předseda senátu odvolacího soudu.
(2) Odvolání proti rozhodnutí podle odstavce 1 odvolací soud projedná a rozhodne o něm nejpozději do 2 měsíců poté, co mu bylo předlozeno soudem prvního stupně; ustanovení § 92 tím není dotčeno.

 

§ 94

(1) K projednání odvolání proti rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným v insolvenčním řízení nařídí předseda senátu odvolacího soudu jednání.
(2) Jednání není třeba nařizovat, jestlize

a) se odmítá odvolání,
b) se zastavuje nebo přerusuje odvolací řízení,
c) odvolání směřuje proti rozhodnutí insolvenčního soudu, které se podle zákona vydává bez nařízení jednání nebo kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé,
d) se zrusuje rozhodnutí podle § 219a odst. 1 občanského soudního řádu,
e) odvolání se týká toliko nákladů řízení, lhůty k plnění nebo předbězné vykonatelnosti.

(3) Jednání není třeba nařizovat také tehdy, bylo-li odvolání podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí; to neplatí, jestlize odvolací soud opakuje nebo doplňuje dokazování.

 

§ 95

Rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení, proti kterým je odvolání přípustné, můze na jeho základě změnit také soud prvního stupně, pokud odvolání v celém rozsahu vyhoví; to neplatí, jde-li o odvolání proti rozhodnutí o nařízení předbězného opatření nebo o odvolání proti rozhodnutí ve věci samé.

 

§ 96

Obnova insolvenčního řízení není přípustná.

 

Část první
Obecná část

Hlava IV: Projednání úpadku a rozhodnutí o něm

Díl 1: Zahájení insolvenčního řízení

§ 97

(1) Insolvenční řízení lze zahájit jen na návrh; zahajuje se dnem, kdy insolvenční návrh dojde věcně příslusnému soudu.
(2) Insolvenční návrh musí být opatřen úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala, nebo jejím uznávaným elektronickým podpisem; jinak se k němu nepřihlízí.
(3) Insolvenční návrh je oprávněn podat dluzník nebo jeho věřitel; jde-li o hrozící úpadek, můze insolvenční návrh podat jen dluzník.

 

§ 98

(1) Dluzník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou - podnikatelem, je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při nálezité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Tuto povinnost má i tehdy, byl-li pravomocně zastaven výkon rozhodnutí prodejem jeho podniku nebo exekuce podle zvlástního právního předpisu 4) proto, ze cena majetku nálezejícího k podniku nepřevysuje výsi závazků nálezejících k podniku; to neplatí, má-li dluzník jestě jiný podnik.
(2) Povinnost podle odstavce 1 mají i zákonní zástupci dluzníka a jeho statutární orgán a likvidátor dluzníka, který je právnickou osobou v likvidaci. Je-li těchto osob více a jsou-li oprávněny jednat jménem dluzníka samostatně, má tuto povinnost kazdá z nich. Insolvenční návrh podávají jménem dluzníka.
(3) Povinnost podat insolvenční návrh podle odstavců 1 a 2 není splněna, bylo-li řízení o insolvenčním návrhu vinou navrhovatele zastaveno nebo byl-li jeho insolvenční návrh odmítnut.

 

§ 99

(1) Osoba, která v rozporu s ustanovením § 98 nepodala insolvenční návrh, odpovídá věřiteli za skodu nebo jinou újmu, kterou způsobí porusením této povinnosti.
(2) Skoda nebo jiná újma podle odstavce 1 spočívá v rozdílu mezi v insolvenčním řízení zjistěnou výsí pohledávky přihlásené věřitelem k uspokojení a částkou, kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky obdrzel.
(3) Osoba uvedená v odstavci 1 se odpovědnosti za skodu nebo jinou újmu podle odstavce 2 zprostí, jen prokáze-li, ze porusení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlásené věřitelem v insolvenčním řízení, nebo ze tuto povinnost nesplnila vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na její vůli a které nemohla odvrátit ani při vynalození veskerého úsilí, které lze po ní spravedlivě pozadovat.

 

§ 100

(1) Je-li jiz v průběhu insolvenčního řízení zřejmé, ze věřiteli vznikla skoda nebo jiná újma porusením povinnosti podat insolvenční návrh, můze insolvenční soud nařídit předbězné opatření, kterým povinné osobě ulozí, aby na náhradu této skody nebo jiné újmy slozila do úschovy u soudu přiměřenou penězitou částku 19). Učiní tak jen na návrh oprávněného věřitele. Nařízení předbězného opatření nebrání, ze celkovou výsi skody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit.
(2) Výsi částky, která má být slozena, určí insolvenční soud tak, aby kryla podstatnou část předpokládané skody nebo jiné újmy. Při nařízení předbězného opatření ulozí insolvenční soud navrhovateli, aby ve lhůtě, kterou mu určí a která nesmí skončit dříve, nez skončí insolvenční řízení, podal u příslusného soudu zalobu o náhradu skody nebo jiné újmy; řízení o této zalobě není incidenčním sporem.
(3) V rozsahu, ve kterém soud vyhověl zalobě o náhradu skody nebo jiné újmy podle odstavce 2, se jeho rozhodnutí povazuje za rozhodnutí o udělení souhlasu s vydáním předmětu úschovy zalobci.

 

§ 101 Oznámení o zahájení insolvenčního řízení

(1) Zahájení insolvenčního řízení oznámí insolvenční soud vyhláskou, kterou zveřejní nejpozději do 2 hodin poté, kdy mu dosel insolvenční návrh. Jestlize insolvenční návrh dojde insolvenčnímu soudu v době, kdy do skončení úředních hodin insolvenčního soudu zbývají méně nez 2 hodiny, nebo ve dnech pracovního klidu, zveřejní insolvenční soud tuto vyhlásku nejpozději do 2 hodin po zahájení úředních hodin nejblizsího pracovního dne insolvenčního soudu. Vyhláska obsahuje

a) označení insolvenčního soudu, který ji vydal,
b) označení insolvenčního navrhovatele,
c) označení dluzníka,
d) údaj o okamziku jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku,
e) jméno a příjmení osoby, která ji vydala,
f) den vydání.

(2) Vyhláska podle odstavce 1 se doručuje účastníkům insolvenčního řízení; odvolání proti ní není přípustné.

 

§ 102

(1) O zahájení insolvenčního řízení vyrozumí insolvenční soud neprodleně

a) finanční úřad, v jehoz obvodu má dluzník sídlo, je-li dluzníkem právnická osoba, jinak finanční úřad, v jehoz obvodu má dluzník své bydlistě,
b) celní úřad, v jehoz obvodu má dluzník sídlo, je-li dluzníkem právnická osoba, jinak celní úřad, v jehoz obvodu má dluzník své bydlistě,
c) Úřad práce České republiky - krajskou pobočku a pobočku pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“), v jejímz obvodu má dluzník, který je zaměstnavatelem, sídlo, je-li dluzníkem právnická osoba, nebo místo podnikání, je-li dluzníkem fyzická osoba, anebo bydlistě, je-li dluzníkem fyzická osoba, která nemá místo podnikání,
d) příslusnou okresní správu sociálního zabezpečení,
e) obecný soud dluzníka,
f) soud, správce daně, soudního exekutora nebo jiný orgán, u kterého podle údajů obsazených v insolvenčním návrhu a listinách k němu připojených probíhá řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce na majetek dluzníka,
g) Českou národní banku, je-li dluzník účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání.

(2) Je-li insolvenčnímu soudu jiz v době zahájení insolvenčního řízení známo, ze správcem daně dluzníka je jiný finanční úřad, vyrozumí jej o zahájení insolvenčního řízení namísto finančního úřadu uvedeného v odstavci 1 písm. a). Pro celní úřad to platí obdobně.
(3) Je-li insolvenčnímu soudu jiz v době zahájení insolvenčního řízení známo, ze dluzník má majetek, ohledně kterého lze vést výkon rozhodnutí nebo exekuci u jiného soudu, nez je obecný soud dluzníka, vyrozumí o zahájení insolvenčního řízení i tento soud.
(4) Vyjdou-li údaje nezbytné k postupu insolvenčního soudu podle odstavců 1 az 3 najevo az po zahájení insolvenčního řízení, avsak jestě před rozhodnutím o úpadku, insolvenční soud příslusné osoby vyrozumí o zahájení insolvenčního řízení neprodleně poté, kdy tyto údaje vysly najevo.
(5) Povinnost vyrozumět osoby podle odstavců 1 az 3 splní insolvenční soud tím, ze jim zvlásť, a to prostřednictvím veřejné datové sítě, doručí vyhlásku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení.

 

Díl 2: Insolvenční návrh

§ 103

(1) Insolvenční návrh musí kromě obecných nálezitostí podání 20) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dluzníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Fyzická osoba musí být označena jménem, příjmením a bydlistěm (sídlem) a v případě, ze jde o podnikatele, téz identifikačním číslem. Právnická osoba musí být označena obchodní firmou nebo názvem, sídlem a identifikačním číslem. Je-li navrhovatelem stát, musí insolvenční návrh obsahovat označení příslusné organizační slozky státu, která za stát před insolvenčním soudem vystupuje.
(2) V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dluzníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dluzník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.
(3) Insolvenční návrh je nutné předlozit s potřebným počtem stejnopisů tak, aby jeden stejnopis zůstal u insolvenčního soudu a aby kazdý, komu se doručuje, dostal jeden stejnopis. Insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny vsak nejsou součástí insolvenčního návrhu.
(4) Stejnopis insolvenčního návrhu věřitele se doručuje pouze dluzníku, a to do vlastních rukou. Insolvenční návrh dluzníka se nedoručuje.

 

§ 104

(1) Podá-li insolvenční návrh dluzník, je povinen k němu připojit

a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dluzníků (dále jen "seznam majetku"),
b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen "seznam závazků"),
c) seznam svých zaměstnanců,
d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

(2) V seznamu majetku je dluzník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výsi; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichz jiz bylo příslusným orgánem rozhodnuto, dluzník tato řízení (rozhodnutí) označí.
(3) V seznamu závazků je dluzník povinen jako své věřitele označit vsechny osoby, o kterých je mu známo, ze vůči němu mají pohledávky nebo jiná majetková práva, nebo které vůči němu pohledávky nebo jiná majetková práva uplatňují. Jsou-li věřiteli dluzníka osoby dluzníkovi blízké nebo osoby, které tvoří s dluzníkem koncern 21), musí dluzník tyto skutečnosti výslovně uvést. Dluzník v seznamu závazků stručně uvede, které z pohledávek svých věřitelů popírá co do důvodu nebo co do výse a proč. Má-li dluzník věřitele, o kterých je mu známo, ze proti němu mají právo na uspokojení ze zajistění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajistění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v drzení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajistění a důvodu jeho vzniku. Dále dluzník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajistění popírá a proč.
(4) Nemá-li dluzník zádné zaměstnance nebo zádné dluzníky, uvede to v seznamech výslovně. Pro označení osob v seznamech platí § 103 odst. 1 obdobně. Předlozené seznamy musí dluzník podepsat a výslovně v nich uvést, ze jsou správné a úplné.

 

§ 105

Podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen dolozit, ze má proti dluzníkovi splatnou pohledávku, a k návrhu připojit její přihlásku.

 

§ 106

(1) Dluzník, který hodlá řesit svůj úpadek nebo hrozící úpadek oddluzením, musí s insolvenčním návrhem spojit i návrh na povolení oddluzení. S insolvenčním návrhem je rovněz mozné spojit návrh na povolení reorganizace. V těchto případech musí insolvenční návrh obsahovat i nálezitosti předepsané pro tyto návrhy a musí k němu být přilozeny dalsí pro ně pozadované přílohy.
(2) I kdyz s insolvenčním návrhem nejsou spojeny návrhy podle odstavce 1, můze v něm být uvedeno, jak má být podle insolvenčního navrhovatele řesen úpadek dluzníka.

 

§ 107

(1) Dalsí insolvenční návrh podaný na majetek téhoz dluzníka dříve, nez insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se povazuje za přistoupení k řízení. Od okamziku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, povazuje za dalsího insolvenčního navrhovatele.
(2) Pro dalsího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.
(3) Byl-li dalsí insolvenční návrh podán v době, kdy insolvenční soud jiz rozhodl o původním insolvenčním návrhu jinak nez rozhodnutím o úpadku, avsak toto rozhodnutí dosud nedoručil účastníkům insolvenčního řízení, insolvenční soud vydané rozhodnutí doručí i dalsímu insolvenčnímu navrhovateli. Dosel-li dalsí insolvenční návrh insolvenčnímu soudu az po doručení rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu, avsak předtím, nez toto rozhodnutí nabylo právní moci, můze dalsí insolvenční navrhovatel podat proti takovému rozhodnutí odvolání ve lhůtě počítané od jeho doručení poslednímu z těch účastníků, kteří jsou oprávněni podat proti rozhodnutí odvolání; to neplatí, jestlize rozhodnutí o původním insolvenčním návrhu bylo dalsímu insolvenčnímu navrhovateli jiz dříve doručeno.
(4) K dalsímu insolvenčnímu návrhu podanému poté, co insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku, se nepřihlízí. Je-li součástí dalsího insolvenčního návrhu i návrh na způsob řesení dluzníkova úpadku, který byl podán dříve, nez insolvenční soud o způsobu řesení dluzníkova úpadku rozhodl, zůstávají účinky návrhu na způsob řesení dluzníkova úpadku zachovány.
(5) Stejnopis dalsího insolvenčního návrhu podaného jinou osobou nez dluzníkem se doručuje pouze dosavadnímu insolvenčnímu navrhovateli a dluzníku, a to do vlastních rukou.

 

§ 108 Záloha na náklady insolvenčního řízení

(1) Insolvenční soud můze před rozhodntím o insolvenčním návrhu ulozit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze ulozit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dluzníka a jehoz pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích.
(2) Výsi zálohy můze insolvenční soud určit az do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.
(3) Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, můze insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, můze přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.
(4) Nejde-li o dluzníka, můze osoba, která zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení, uplatnit její náhradu v insolvenčním řízení jako pohledávku za majetkovou podstatou.

 

Díl 3: Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení

§ 109

(1) Se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky:

a) pohledávky a jiná práva týkající se majetkové podstaty nemohou být uplatněny zalobou, lze-li je uplatnit přihláskou,
b) právo na uspokojení ze zajistění, které se týká majetku ve vlastnictví dluzníka nebo majetku nálezejícího do majetkové podstaty, lze uplatnit a nově nabýt jen za podmínek stanovených tímto zákonem, to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech, které bylo navrzeno po zahájení insolvenčního řízení,
c) výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dluzníka, jakoz i jiný majetek, který nálezí do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej vsak provést; k úkonům a rozhodnutím, které tomu odporují, se nepřihlízí.

(2) Se zahájením insolvenčního řízení se spojují také dalsí účinky stanovené zákonem.
(3) Lhůty k uplatnění práv, která lze podle odstavce 1 uplatnit pouze přihláskou, po zahájení insolvenčního řízení nezačínají nebo dále nebězí.
(4) Účinky zahájení insolvenčního řízení nastávají okamzikem zveřejnění vyhlásky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku.
(5) Nestanoví-li zákon u některého ze způsobů řesení úpadku jinak, trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení do skončení insolvenčního řízení, a jde-li o reorganizaci, do schválení reorganizačního plánu.

 

§ 110

(1) Věřitelé dluzníka jsou od zahájení insolvenčního řízení oprávněni uplatnit v něm své pohledávky přihláskou, a to i v případě, ze insolvenční soud jestě nezveřejnil výzvu k podávání přihlásek.
(2) Insolvenční soud vyzve věřitele, kteří chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení, aby podali přihlásku pohledávky. Tuto výzvu lze spojit s oznámením o zahájení insolvenčního řízení; je-li výzva učiněna samostatně az v průběhu insolvenčního řízení, oznamuje se stejným způsobem, jakým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení.
(3) Přihlásky pohledávek na základě výzvy podle odstavce 2 mohou věřitelé podávat az do rozhodnutí o úpadku. Kratsí lhůtu není insolvenční soud oprávněn stanovit. Nálezitosti této výzvy stanoví prováděcí právní předpis.

 

Nakládání s majetkovou podstatou

§ 111

(1) Nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dluzník povinen zdrzet se od okamziku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní můze nálezet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, vyuzití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmensení. Penězité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dluzník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem.
(2) Omezení podle odstavce 1 se netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvlástními právními předpisy 22), k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící skody, k plnění zákonné vyzivovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí.
(3) Právní úkony, které dluzník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné.

 

§ 112

(1) Insolvenční soud ustanoví předbězným opatřením předbězného správce i bez návrhu, jestlize nařídil předbězné opatření, kterým omezil dluzníka v nakládání s majetkovou podstatou v sirsím rozsahu, nez je uvedeno v § 111.
(2) Insolvenční soud můze předbězného správce ustanovit i tehdy, jestlize vyhlásil moratorium nebo odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předbězně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závazné důvody.
(3) Povinností předbězného správce je provést opatření ke zjistění dluzníkova majetku a k jeho zajistění, jakoz i k přezkoumání dluzníkova účetnictví nebo evidence vedené podle zvlástního právního předpisu 13).
(4) Jestlize insolvenční soud před rozhodnutím o úpadku zrusí předbězné opatření, kterým byl ustanoven předbězný správce, ulozí mu současně, aby ve stanovené lhůtě podal insolvenčnímu soudu zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravoval, a aby vyúčtoval náklady, které mu vznikly. Stejně se postupuje, jestlize na základě odvolání změní předbězné opatření odvolací soud, ledaze jde o změny, které se netýkají osoby předbězného správce a jeho činnosti.

 

§ 113

(1) Je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud můze i bez návrhu nařídit předbězné opatření, kterým dluzníkovi ulozí, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy nálezejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, ze dluzník můze nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předbězného správce. Můze téz nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dluzníkovi, napřístě plnění neposkytovaly dluzníkovi, ale předběznému správci. Současně ustanoví předbězného správce, pokud tak neučinil dříve.
(2) Rozhodnutí podle odstavce 1 doručí insolvenční soud do vlastních rukou dluzníkovi a předběznému správci. Jiné rozhodnutí o návrhu na předbězné opatření se doručí zvlásť dluzníku a osobě, která takový návrh podala.
(3) Týkají-li se omezení ulozená dluzníku té části jeho majetkové podstaty, která je zapsána v katastru nemovitostí, v Rejstříku zástav nebo v jiných veřejných či neveřejných seznamech, které podle zvlástních právních předpisů osvědčují vlastnictví nebo jiná věcná práva k tomuto majetku, insolvenční soud doručí stejnopis předbězného opatření také katastrálním pracovistím příslusných katastrálních úřadů (dále jen "katastrální pracovistě"), Notářské komoře České republiky a orgánu nebo osobě, která vede jiný veřejný či neveřejný seznam. Je-li dluzník provozovatelem nebo účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, vyrozumí insolvenční soud o vydání předbězného opatření současně s jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku Českou národní banku.
(4) Proti předběznému opatření nařízenému podle tohoto ustanovení se můze odvolat pouze dluzník. Jde-li o usnesení, kterým insolvenční soud návrh na nařízení takového předbězného opatření zamítl, je osobou oprávněnou k podání odvolání osoba, která návrh podala.
(5) Předbězné opatření zanikne

a) uplynutím doby, po kterou mělo trvat,
b) vydáním rozhodnutí podle § 142, neurčí-li insolvenční soud v takovém rozhodnutí, ze předbězné opatření zanikne az právní mocí rozhodnutí,
c) účinností moratoria, ledaze insolvenční soud určil v rozhodnutí o vyhlásení moratoria jinak,
d) vydáním rozhodnutí, kterým se předbězné opatření zrusí, jakmile pominou důvody, pro které bylo nařízeno.

(6) Rozhodnutí podle odstavce 5 písm. d) můze insolvenční soud vydat i bez návrhu. Pro jeho doručení platí odstavce 2 a 3 obdobně; odvolat se proti němu můze pouze osoba, která návrh na nařízení předbězného opatření podala, není-li totozná s osobou, která navrhla zrusení předbězného opatření.

 

§ 114

Jestlize osoba, která má závazek vůči dluzníkovi, plní tento závazek po zahájení insolvenčního řízení dluzníku, ačkoliv podle předbězného opatření má plnění poskytnout předběznému správci, a plnění se nedostane do majetkové podstaty, není tím svého závazku zprostěna, ledaze prokáze, ze o předbězném opatření nemohla vědět.

 

Díl 4: Moratorium

§ 115

Dluzník, který je podnikatelem, můze do 7 dnů od podání insolvenčního návrhu, a jde-li o insolvenční návrh věřitele, do 15 dnů od jeho doručení insolvenčním soudem, navrhnout insolvenčnímu soudu vyhlásení moratoria; toto právo nemá právnická osoba v likvidaci.

 

Návrh na moratorium

§ 116

(1) Návrh na moratorium musí kromě obecných nálezitostí podání 18) obsahovat vsechny skutečnosti, které odůvodňují jeho vyhlásení.
(2) K návrhu podle odstavce 1 je dluzník kromě seznamů a listin, které je povinen připojit k insolvenčnímu návrhu, povinen připojit poslední účetní závěrku a písemné prohlásení větsiny jeho věřitelů, počítané podle výse jejich pohledávek, ze s vyhlásením moratoria souhlasí; podpisy věřitelů na tomto prohlásení musí být úředně ověřeny.

 

§ 117 Rozhodnutí o návrhu na moratorium

O návrhu na moratorium rozhodne insolvenční soud do konce pracovního dne nejblíze následujícího po dni, kdy mu takový návrh dosel; § 43 občanského soudního řádu se nepouzije.

 

§ 118 Vyhlásení moratoria

(1) Insolvenční soud vyhlásí moratorium, jestlize jsou splněny předpoklady uvedené v § 115 a § 116 a nebylo-li dosud rozhodnuto o insolvenčním návrhu; jinak návrh na moratorium odmítne.
(2) Proti rozhodnutí, jímz insolvenční soud vyhlásí moratorium, není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí, kterým se návrh na moratorium odmítá, se můze odvolat pouze dluzník.
(3) Je-li dluzník provozovatelem nebo účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, vyrozumí insolvenční soud o vyhlásení moratoria současně se zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku Českou národní banku.

 

§ 119 Účinnost moratoria

(1) Moratorium je účinné od okamziku zveřejnění rozhodnutí o jeho vyhlásení v insolvenčním rejstříku a trvá po dobu uvedenou v návrhu na moratorium, nejdéle vsak 3 měsíce.
(2) Insolvenční soud můze na návrh dluzníka prodlouzit moratorium nejdéle o 30 dnů, jestlize dluzník k takovému návrhu připojí ke dni podání návrhu aktualizovaný seznam závazků a písemné prohlásení větsiny jeho věřitelů, počítané podle výse jejich pohledávek, ze s prodlouzením moratoria souhlasí; podpisy věřitelů na tomto prohlásení musí být úředně ověřeny.

 

Účinky moratoria

§ 120

(1) Po dobu trvání moratoria nelze vydat rozhodnutí o úpadku.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, po dobu trvání moratoria zůstávají zachovány účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.

 

§ 121

(1) I v době trvání moratoria mohou oprávněné osoby přistoupit k řízení a věřitelé uplatnit svá práva přihláskou pohledávky. Účinky těchto úkonů vsak nastávají az zánikem moratoria, není-li dále stanoveno jinak.
(2) Za věřitele dluzníka se po dobu trvání moratoria povazují přihlásení věřitelé a osoby uvedené v seznamu závazků.

 

§ 122 Nakládání s majetkovou podstatou po dobu trvání moratoria

(1) Závazky bezprostředně souvisící se zachováním provozu podniku vzniklé v posledních 30 dnech před vyhlásením moratoria nebo po něm je dluzník po dobu trvání moratoria oprávněn hradit přednostně před dříve splatnými závazky.
(2) Smlouvy na dodávky energií a surovin, jakoz i dalsí smlouvy o dodávkách zbozí a sluzeb, které ke dni vyhlásení moratoria trvaly alespoň po dobu 3 měsíců, nemůze druhý účastník smlouvy po dobu trvání moratoria vypovědět nebo od nich odstoupit pro prodlení dluzníka s placením úhrady za zbozí nebo sluzby, ke kterému doslo před vyhlásením moratoria, nebo pro zhorsení majetkové situace dluzníka, hradí-li dluzník na základě těchto smluv řádně a včas alespoň závazky podle odstavce 1.
(3) Započtení vzájemných pohledávek dluzníka a věřitele není po dobu trvání moratoria přípustné, ledaze insolvenční soud určí jinak předbězným opatřením. To platí i tehdy, jestlize zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před vyhlásením moratoria.

 

§ 123

(1) Navrhne-li to dluzník, ustanoví insolvenční soud v rozhodnutí o vyhlásení moratoria předbězného správce. Za trvání moratoria ustanoví insolvenční soud předbězného správce téz na návrh věřitele nebo věřitelů dluzníka, kteří nepodepsali prohlásení podle § 116 odst. 2 a jejichz pohledávky, počítané podle výse, činí alespoň desetinu pohledávek věřitelů, které dluzník uvedl v seznamu závazků.
(2) Nejde-li o insolvenčního navrhovatele, můze insolvenční soud navrhovateli nebo navrhovatelům podle odstavce 1 ulozit, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady předbězného správce; § 108 se pouzije přiměřeně.

 

§ 124 Zánik moratoria

(1) Moratorium zaniká uplynutím doby, na kterou bylo vyhláseno; před uplynutím této doby zaniká moratorium rozhodnutím insolvenčního soudu o jeho zrusení.
(2) Insolvenční soud zrusí moratorium

a) na návrh větsiny věřitelů, počítané podle výse jejich pohledávek, uvedené v seznamu závazků,
b) i bez návrhu , jestlize dluzník uvedl v návrhu na moratorium nepravdivé údaje, nebo vyjde-li za trvání moratoria najevo, ze dluzník vyhlásením moratoria sledoval nepoctivý záměr, zejména přednostní uspokojení jen některých jeho věřitelů.

(3) Rozhodnutí podle odstavce 2 písm. b) vydá insolvenční soud po slysení dluzníka, předbězného správce, byl-li ustanoven, a zpravidla téz po vyjádření alespoň 3 věřitelů s nejvyssími pohledávkami, kteří podepsali prohlásení podle § 116 odst. 2.
(4) O návrhu na zrusení moratoria rozhodne insolvenční soud neprodleně.
(5) Před uplynutím stanovené doby zanikne moratorium i tím, ze insolvenční soud zamítne nebo odmítne insolvenční návrh anebo řízení o něm zastaví.

 

§ 125

Dluzník uvedený v § 115 můze u insolvenčního soudu podat návrh na moratorium i před zahájením insolvenčního řízení. Není-li dále stanoveno jinak, platí pro řízení o tomto návrhu obdobně § 115 az § 124.

 

§ 126

(1) Rozhoduje-li o návrhu na moratorium před zahájením insolvenčního řízení, nezveřejňuje insolvenční soud az do rozhodnutí o vyhlásení moratoria informace o průběhu řízení; právo nahlízet do spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy, má po tuto dobu pouze dluzník.
(2) Před zahájením insolvenčního řízení nastávají vyhlásením moratoria účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení; ustanovení § 122 tím není dotčeno.
(3) Pro vyrozumění o vyhlásení moratoria před zahájením insolvenčního řízení se pouzije za trvání moratoria ustanovení § 102 obdobně.
(4) Moratorium vyhlásené před zahájením insolvenčního řízení zaniká i tím, ze dluzník podá insolvenční návrh.

 

§ 127

(1) Dluzník, který v době trvání moratoria porusí své povinnosti stanovené tímto zákonem, odpovídá věřitelům za skodu nebo jinou újmu, kterou jim tím způsobí. Této odpovědnosti se dluzník zprostí, jen kdyz prokáze, ze skodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynalození veskerého úsilí, které po něm bylo mozné spravedlivě pozadovat se zřetelem k průběhu moratoria.
(2) Za skodu nebo jinou újmu vzniklou podle odstavce 1 ručí společně a nerozdílně členové statutárního orgánu dluzníka.

 

Díl 5: Projednání insolvenčního návrhu a rozhodnutí o něm

§ 128

(1) Insolvenční návrh, který neobsahuje vsechny nálezitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestlize pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepouzije.
(2) Nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem pozadované přílohy, nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené nálezitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delsí nez 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.
(3) Insolvenční soud můze rozhodnout, aby mu seznamy uvedené v § 104 odst. 1 předlozil i dluzník, který není insolvenčním navrhovatelem; má-li insolvenční navrhovatel vůči dluzníku vykonatelnou pohledávku, ulozí insolvenční soud tuto povinnost dluzníku vzdy.
(4) Rozhodnutí podle odstavce 1 doručí insolvenční soud zvlásť insolvenčnímu navrhovateli a dluzníku; osobou oprávněnou k podání odvolání je insolvenční navrhovatel. Rozhodnutí podle odstavce 3 doručí insolvenční soud zvlásť dluzníku; proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

§ 128a Odmítnutí insolvenčního návrhu pro zjevnou bezdůvodnost

(1) Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud odmítne také tehdy, je-li zjevně bezdůvodný; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán.
(2) Insolvenční návrh je zjevně bezdůvodný zejména tehdy, jestlize

a) insolvenční navrhovatel dokládá oprávnění jej podat pohledávkou, ke které se pro účely rozhodnutí o úpadku nepřihlízí,
b) jde o insolvenční návrh podaný opětovně a insolvenční navrhovatel při jeho podání nedolozí, ze splnil povinnosti ulozené mu případně předchozím rozhodnutím o insolvenčním návrhu, nebo
c) jeho podáním insolvenční navrhovatel zjevně sleduje zneuzití svých práv na úkor dluzníka.

(3) V rozhodnutí, jímz odmítá insolvenční návrh pro zjevnou bezdůvodnost, můze insolvenční soud ulozit insolvenčnímu navrhovateli, aby za jeho podání zaplatil pořádkovou pokutu určenou do výse 50 000 Kč se zřetelem ke vsem okolnostem věci.

§ 129

(1) Insolvenční navrhovatel můze vzít insolvenční návrh zpět az do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu.
(2) Věřitel, který vzal zpět insolvenční návrh, jej můze pro tutéz pohledávku znovu podat az po 6 měsících ode dne jeho zpětvzetí. Totéz platí pro osobu, která pohledávku od věřitele nabyla.

 

§ 130

(1) Je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Je-li insolvenční návrh vzat zpět az poté, co o něm insolvenční soud rozhodl jinak nez vydáním rozhodnutí o úpadku, avsak rozhodnutí není dosud v právní moci, insolvenční soud rozhodne téz o zrusení rozhodnutí.
(2) Je-li insolvenčních navrhovatelů více a insolvenční návrh vezme zpět jen některý z nich, insolvenční soud řízení zastaví jen ve vztahu k navrhovateli, který vzal návrh zpět.
(3) Byl-li insolvenční návrh vzat zpět az po vydání rozhodnutí o úpadku nebo poté, co jiné rozhodnutí o insolvenčním návrhu jiz nabylo právní moci, insolvenční soud rozhodne, ze zpětvzetí insolvenčního návrhu není účinné.
(4) Rozhodnutí podle odstavců 1 az 3 doručí insolvenční soud zvlásť insolvenčnímu navrhovateli a dluzníku; osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze insolvenční navrhovatel.
(5) Byl-li insolvenční návrh vzat zpět proto, ze dluzník po zahájení insolvenčního řízení uhradil pohledávku insolvenčního navrhovatele, má se při rozhodování o náhradě nákladů insolvenčního řízení v pochybnostech za to, ze dluzník zavinil zastavení insolvenčního řízení.

 

§ 131

Skutečnosti, na jejichz základě insolvenční soud rozhoduje, musí být v rámci projednání insolvenčního návrhu osvědčeny.

 

§ 132

(1) U insolvenčního návrhu dluzníka postačí, jsou-li rozhodné skutečnosti osvědčeny údaji insolvenčního návrhu a jeho přílohami.
(2) Má-li dluzník více statutárních orgánů oprávněných jednat jeho jménem samostatně nebo má-li více osob, které mají postavení statutárního orgánu, oprávněných jednat jeho jménem samostatně, a není-li jeho insolvenční návrh některou z těchto osob podepsán, insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku az poté, co se takováto osoba k insolvenčnímu návrhu vyjádřila nebo jí uplynula lhůta k vyjádření. Obdobně se postupuje, má-li dluzník více zákonných zástupců oprávněných jednat jeho jménem samostatně.
(3) Podle odstavce 1 nelze postupovat, vyjdou-li v průběhu insolvenčního řízení najevo skutečnosti, které jsou s tvrzeními dluzníka obsazenými v insolvenčním návrhu nebo se skutečnostmi obsazenými v listinách připojených k insolvenčnímu návrhu v rozporu. Totéz platí, jestlize insolvenční soud zjistí, ze dalsí osoby oprávněné jednat jménem dluzníka, které insolvenční návrh nepodepsaly, s podáním insolvenčního návrhu nesouhlasí.

 

§ 133

(1) Nebyl-li insolvenční návrh odmítnut nebo nebylo-li řízení o něm zastaveno, lze o insolvenčním návrhu jiné osoby nez dluzníka O insolvenčním návrhu jiné osoby nez dluzníka lze rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestlize

a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo
b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předlozených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

(2) Insolvenční soud vzdy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby nez dluzníka, závisí-li rozhodnutí na zjistění sporných skutečností o tom, zda dluzník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjistění dluzníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dluzníka.
(3) Dluzníku musí být vzdy dána moznost, aby se k insolvenčnímu návrhu před rozhodnutím o úpadku vyjádřil.

 

§ 134

Insolvenční soud je povinen učinit do 10 dnů od podání insolvenčního návrhu úkony směřující k rozhodnutí věci. O insolvenčním návrhu rozhodne bez zbytečného odkladu, v případě uvedeném v § 132 odst. 1 nejpozději do 15 dnů od jeho podání; je-li vyhláseno moratorium, neskončí tato lhůta dříve nez uplynutím 10 dnů od zániku moratoria.

 

§ 135

Při projednávání insolvenčního návrhu podaného jinou osobou nez dluzníkem mají jiní účastníci insolvenčního řízení nez dluzník stejná práva a povinnosti jako insolvenční navrhovatel; jednají vsak pouze sami za sebe. Odporují-li jejich úkony úkonům insolvenčního navrhovatele, posoudí je insolvenční soud po uvázení vsech okolností.

 

Rozhodnutí o úpadku

§ 136

(1) Insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjistěno, ze dluzník je v úpadku nebo ze mu úpadek hrozí.
(2) Rozhodnutí o úpadku musí obsahovat

a) výrok o tom, ze se zjisťuje úpadek dluzníka nebo jeho hrozící úpadek,
b) výrok, jímz insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce,
c) údaj o tom, kdy nastávají účinky rozhodnutí o úpadku,
d) výzvu, aby věřitelé, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, tak učinili ve stanovené lhůtě, s poučením o následcích jejího zmeskání,
e) výzvu, aby osoby, které mají závazky vůči dluzníkovi, napřístě plnění neposkytovaly dluzníkovi, ale insolvenčnímu správci,
f) výzvu, aby věřitelé insolvenčnímu správci neprodleně sdělili, jaká zajisťovací práva uplatní na dluzníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách, s poučením o následcích nesplnění této povinnosti,
g) výrok, jímz se určí místo a termín konání schůze věřitelů a přezkumného jednání,
h) výrok, jímz se ulozí dluzníku, který tak dosud neučinil, aby ve stanovené lhůtě sestavil a odevzdal insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků s uvedením svých dluzníků a věřitelů,
i) označení hromadných sdělovacích prostředků, ve kterých bude insolvenční soud zveřejňovat svá rozhodnutí.

(3) Lhůta k přihlásení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratsí 30 dnů a delsí 2 měsíců.
(4) Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddluzení, činí lhůta k přihlásení pohledávek 30 dnů.

 

§ 137

(1) Schůzi věřitelů svolá insolvenční soud tak, aby se konala nejpozději do 3 měsíců od rozhodnutí o úpadku.
(2) Termín přezkumného jednání určí insolvenční soud tak, aby se konalo nejpozději do 2 měsíců po uplynutí lhůty k přihlásení pohledávek, ne vsak dříve nez po 7 dnech od uplynutí této lhůty; z důvodů hodných zvlástního zřetele můze insolvenční soud tuto lhůtu prodlouzit. Je-li s rozhodnutím o úpadku spojeno rozhodnutí o povolení oddluzení, určí insolvenční soud termín prvního přezkumného jednání tak, aby se konalo nejpozději do 30 dnů po uplynutí lhůty k přihlásení pohledávek.
(3) Jestlize se první schůze věřitelů svolaná po rozhodnutí o úpadku má konat před přezkumným jednáním, svolá insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku dalsí schůzi věřitelů na den, kdy se má konat přezkumné jednání, a to tak, aby se konala po skončení přezkumného jednání.

 

§ 138

(1) Rozhodnutí o úpadku doručí insolvenční soud zvlásť dluzníkovi, insolvenčnímu správci, předběznému správci, insolvenčnímu navrhovateli a osobám, které přistoupily k řízení; dluzníku a insolvenčnímu správci se toto rozhodnutí doručuje do vlastních rukou.
(2) Povazuje-li to za vhodné, můze insolvenční soud doručit rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění zvlásť i věřitelům dluzníka, kteří přihlásili své pohledávky před jeho vydáním.

 

§ 139 Oznámení o vydání rozhodnutí o úpadku

(1) O vydání rozhodnutí o úpadku vyrozumí insolvenční soud

a) orgán, který vede obchodní nebo jiný rejstřík, v němz je dluzník zapsán,
b) finanční úřad, v jehoz obvodu má dluzník sídlo, je-li právnickou osobou, jinak finanční úřad, v jehoz obvodu má dluzník bydlistě; místo toho vyrozumí jiný finanční úřad, o němz je mu známo, ze je správcem daně dluzníka,
c) krajskou pobočku Úřadu práce, v jejímz obvodu má dluzník, který je zaměstnavatelem, sídlo; místo podnikání, je-li dluzníkem fyzická osoba, která nemá sídlo nebo bydlistě, je-li dluzníkem fyzická osoba, která nemá ani místo podnikání,
d) příslusnou okresní správu sociálního zabezpečení,
e) obecný soud dluzníka,
f) soud, správce daně, soudního exekutora nebo jiný orgán, u kterého podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení probíhá řízení o nárocích, které se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, včetně řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce na majetek dluzníka,
g) Českou národní banku, je-li dluzník účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání,
h) orgán nebo osobu, která vede veřejný či neveřejný seznam, který podle zvlástního právního předpisu osvědčuje vlastnictví dluzníka k majetkové podstatě nebo existenci práva dluzníka nálezejícího do majetkové podstaty, zejména katastrální pracovistě, která v katastru nemovitostí evidují majetek, o němz je insolvenčnímu soudu známo, ze nálezí dluzníkovi; Notářskou komoru České republiky, která v Rejstříku zástav eviduje majetek, o němz je insolvenčnímu soudu známo, ze nálezí dluzníkovi; Středisko cenných papírů, které eviduje zaknihované cenné papíry dluzníka.

(2) Povinnost vyrozumět osoby podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, ze jim zvlásť, a to prostřednictvím veřejné datové sítě, doručí rozhodnutí o úpadku.

 

§ 140 Účinky rozhodnutí o úpadku

(1) I po rozhodnutí o úpadku trvají účinky spojené s předbězným opatřením nařízeným insolvenčním soudem; insolvenční soud vsak můze i bez návrhu změnit své rozhodnutí o předbězném opatření. V rozsahu, ve kterém není dluzník oprávněn nakládat s majetkovou podstatou, přechází toto právo rozhodnutím o úpadku na insolvenčního správce.
(2) Započtení vzájemných pohledávek dluzníka a věřitele je po rozhodnutí o úpadku přípustné, jestlize zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před rozhodnutím o způsobu řesení úpadku, není-li dále stanoveno jinak.
(3) Započtení podle odstavce 2 není přípustné, jestlize dluzníkův věřitel

a) se ohledně své započitatelné pohledávky nestal přihláseným věřitelem, nebo
b) získal započitatelnou pohledávku neúčinným právním úkonem, nebo
c) v době nabytí započitatelné pohledávky věděl o dluzníkově úpadku, anebo
d) dosud neuhradil splatnou pohledávku dluzníka v rozsahu, v němz převysuje započitatelnou pohledávku tohoto věřitele.

(4) Započtení podle odstavce 2 není rovněz přípustné v případech stanovených dále tímto zákonem nebo předbězným opatřením insolvenčního soudu.

 

§ 141 Odvolání proti rozhodnutí o úpadku

(1) Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu dluzníka není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí o úpadku vydanému na základě insolvenčního návrhu věřitele se můze odvolat pouze dluzník; odvoláním vsak lze namítat pouze to, ze rozhodnutí o úpadku nemělo být vydáno proto, ze úpadek není osvědčen, nebo proto, ze tomu brání překázka stanovená v tomto zákoně. Ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně, se v odvolacím řízení nepřihlízí.
(2) Je-li osvědčen úpadek dluzníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrusil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, ze insolvenční navrhovatel nedolozil, ze má proti dluzníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, ze insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení.

 

Jiná rozhodnutí o insolvenčním návrhu

§ 142

Jinými rozhodnutími o insolvenčním návrhu jsou

a) odmítnutí insolvenčního návrhu pro vady nebo pro zjevnou bezdůvodnost,
b) zastavení řízení pro nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit nebo který se nepodařilo odstranit, nebo pro zpětvzetí insolvenčního návrhu,
c) zamítnutí insolvenčního návrhu,
d) zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dluzníka.

 

§ 143

(1) Insolvenční soud insolvenční návrh zamítne, nejsou-li splněny zákonem stanovené předpoklady pro vydání rozhodnutí o úpadku.
(2) Insolvenční návrh podaný věřitelem insolvenční soud zamítne, jestlize nebylo osvědčeno, ze insolvenční navrhovatel a alespoň jedna dalsí osoba má proti dluzníku splatnou pohledávku. Za dalsí osobu se nepovazuje osoba, na kterou byla převedena některá z pohledávek insolvenčního navrhovatele proti dluzníku nebo její část v době 6 měsíců před podáním insolvenčního návrhu nebo po zahájení insolvenčního řízení.
(3) Není-li dluzník v úpadku pro předluzení, zamítne insolvenční soud insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, osvědčí-li dluzník jednající v dobré víře, ze jeho platební neschopnost vznikla v důsledku protiprávního jednání třetí osoby a ze se zřetelem ke vsem okolnostem lze důvodně předpokládat, ze ji odvrátí v době do 3 měsíců po splatnosti jeho penězitých závazků.
(4) Je-li dluzníkem právnická osoba, insolvenční soud zamítne insolvenční návrh podaný věřitelem i tehdy, jestlize stát nebo vyssí územní samosprávný celek po zahájení insolvenčního řízení převzal vsechny její dluhy nebo se za ně zaručil.

 

§ 144

(1) Insolvenční soud zamítne insolvenční návrh pro nedostatek majetku, jestlize

a) dluzník je obchodní společností nebo druzstvem a byl zrusen, rozhodnutím soudu,
b) jménem dluzníka podal návrh likvidátor, který byl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců a který v insolvenčním návrhu o vydání takového rozhodnutí pozádá,
c) likvidátor dluzníka předlozí insolvenčnímu soudu zprávu o tom, ze prověřil moznost uplatnit v insolvečním řízení neplatnost nebo neúčinnost právních úkonů dluzníka,
d) ze seznamu majetku dluzníka a setření insolvenčního soudu vyplývá, ze majetek dluzníka nebude postačovat k úhradě nákladů insolvenčního řízení, a
e) věřitelé dluzníka byli vyhláskou vyzváni ke sdělení údajů o majetku dluzníka a údajů o právních úkonech dluzníka, u kterých by bylo mozno uplatnit neplatnost nebo neúčinnost, a zádný majetek ani úkony dluzníka nebyly zjistěny.

(2) Usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku je podkladem pro výmaz dluzníka z obchodního rejstříku, nejde-li o právnickou osobu zřízenou zákonem.

 

§ 145

(1) Rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu se doručuje zvlásť dluzníkovi a insolvenčnímu navrhovateli.
(2) Proti rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu se můze odvolat pouze insolvenční navrhovatel.

 

§ 146

(1) Účinností rozhodnutí podle § 142 zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předbězná opatření. Odůvodňují-li to okolnosti případu, můze insolvenční soud určit, ze účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předbězná opatření zaniknou az právní mocí rozhodnutí.
(2) V řízení o odvolání proti rozhodnutí podle § 142 se nepřihlízí ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně.
(3) (2) Je-li toho podle stavu insolvenčního řízení zapotřebí, rozhodne insolvenční soud po právní moci rozhodnutí podle § 142 o hotových výdajích a odměně předbězného správce, jakoz i o způsobu jejich úhrady; § 38 a § 39 platí obdobně.

 

§ 147

(1) Bylo-li řízení o insolvenčním návrhu zastaveno nebo byl-li insolvenční návrh odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele, má osoba, které zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vznikla skoda nebo jiná újma, právo na náhradu takové skody nebo jiné újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli. V pochybnostech se má za to, ze insolvenční navrhovatel zavinil zastavení insolvenčního řízení nebo odmítnutí insolvenčního návrhu.
(2) Právo na náhradu skody nebo jiné újmy podle odstavce 1 lze uplatnit také tehdy, byl-li insolvenční návrh zamítnut; to neplatí, jestlize insolvenční návrh byl zamítnut proto, ze dluzník po jeho podání splnil závazky, které osvědčovaly jeho úpadek, nebo proto, ze se s věřiteli dohodl na jiném způsobu plnění těchto závazků, anebo z důvodu uvedeného v § 143 odst. 3.
(3) Je-li insolvenčním navrhovatelem právnická osoba, ručí za splnění náhrady skody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 společně a nerozdílně členové jeho statutárního orgánu, ledaze prokází, ze bez zbytečného odkladu po podání insolvenčního návrhu informovali insolvenční soud o tom, ze insolvenční návrh není podán důvodně, nebo o tom, ze není splněn některý z dalsích předpokladů stanovených zákonem pro vydání rozhodnutí o úpadku.
(4) Zalobu, kterou uplatňuje práva podle odstavců 1 az 3, musí dluzník podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí, jímz se končí řízení o insolvenčním návrhu, a jiná osoba nejpozději do 6 měsíců od zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku; o zalobě vsak nelze rozhodnout před právní mocí tohoto rozhodnutí. Nejde o incidenční spor.
(5) Nebyla-li včas podána zaloba o uplatnění práva podle odstavců 1 a 2, právo na náhradu skody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 tím zaniká. Nebyla-li včas podána zaloba podle odstavce 3, právo domáhat se splnění náhrady skody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 podle odstavce 3 tím zaniká.
(6) Je-li zřejmé, ze určité osobě vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vinou insolvenčního navrhovatele skoda nebo jiná újma, můze insolvenční soud nařídit předbězné opatření, kterým povinné osobě ulozí, aby na náhradu této skody nebo jiné újmy slozila do úschovy u soudu přiměřenou penězitou částku 19). Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby podaný do 30 dnů od vydání rozhodnutí o zastavení řízení o insolvenčním návrhu, rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu; předbězné opatření vsak nelze nařídit před nabytím právní moci takového rozhodnutí. Nařízení předbězného opatření nebrání, ze celkovou výsi skody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit. Při nařízení předbězného opatření dále insolvenční soud postupuje obdobně podle § 100 odst. 2 a 3.

 

Díl 6: Stanovení způsobu řesení úpadku

§ 148

(1) Insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlásení konkursu, je-li dluzníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řesení úpadku reorganizací nebo oddluzením.
(2) Jestlize dluzník společně s insolvenčním návrhem, ve kterém jako způsob řesení úpadku navrhuje reorganizaci, předlozí reorganizační plán přijatý alespoň polovinou vsech zajistěných věřitelů, počítanou podle výse jejich pohledávek, a alespoň polovinou vsech nezajistěných věřitelů, počítanou podle výse pohledávek, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řesení úpadku.
(3) Jestlize dluzník společně s insolvenčním návrhem podá návrh na povolení oddluzení, spojí insolvenční soud s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řesení úpadku.

 

§ 149

(1) Nejde-li o případ podle § 148, rozhodne insolvenční soud o způsobu řesení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 3 měsíců po rozhodnutí o úpadku; nesmí vsak rozhodnout dříve nez po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.
(2) Odstavec 1 se nepouzije, jestlize dluzník podal návrh na povolení oddluzení v insolvenčním řízení zahájeném na základě insolvenčního návrhu jiné osoby; v takovém případě rozhodne insolvenční soud o způsobu řesení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do 30 dnů po rozhodnutí o úpadku.
(3) Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řesení úpadku podle odstavce 1, je předmětem jednání schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku vzdy zpráva insolvenčního správce o jeho dosavadní činnosti a jeho vyjádření o vhodnosti navrzeného způsobu řesení úpadku; je-li takových návrhů více, vyjádří se insolvenční správce k tomu, který z nich povazuje za nejvhodnějsí a proč.

 

§ 150

Má-li insolvenční soud rozhodnout o způsobu řesení úpadku podle § 149 odst. 1, schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku můze téz přijmout usnesení o způsobu řesení dluzníkova úpadku.

 

§ 151

(1) Usnesení schůze věřitelů podle § 150 je přijato, jestlize z věřitelů přihlásených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů

a) pro ně hlasovala nejméně polovina vsech přítomných zajistěných věřitelů počítaná podle výse jejich pohledávek a nejméně polovina vsech přítomných nezajistěných věřitelů počítaná podle výse jejich pohledávek, nebo
b) pro ně hlasovalo nejméně 90 % přítomných věřitelů, počítáno podle výse pohledávek.

(2) Za přítomného podle odstavce 1 se nepovazuje věřitel, který hlasoval písemně.

 

§ 152

Přijme-li schůze věřitelů usnesení podle § 150, rozhodne insolvenční soud o způsobu řesení úpadku podle tohoto usnesení. To neplatí, je-li v době přijetí usnesení o způsobu řesení úpadku dluzníkem osoba, u které zákon tento způsob řesení úpadku vylučuje, nebo je-li přijaté usnesení v rozporu s reorganizačním plánem přijatým vsemi skupinami věřitelů, který dluzník předlozil insolvenčnímu soudu po rozhodnutí o úpadku; § 54 odst. 1 se nepouzije.

 

§ 153

(1) Jestlize insolvenční soud rozhodne, ze způsobem řesení úpadku je reorganizace, spojí s tímto rozhodnutím i rozhodnutí o ustanovení znalce za účelem ocenění majetkové podstaty; současně znalci ulozí, aby posudek vypracoval písemně. Obdobně insolvenční soud postupuje, jestlize schůze věřitelů vedle usnesení o způsobu řesení úpadku dluzníka konkursem přijme i usnesení, kterým doporučuje zpenězení majetkové podstaty podle § 290.
(2) Schůze věřitelů, která přijme usnesení o způsobu řesení úpadku reorganizací, nebo schůze věřitelů, která vedle usnesení o způsobu řesení úpadku dluzníka konkursem přijme i usnesení, kterým doporučuje zpenězení majetkové podstaty podle § 290, můze téz přijmout usnesení, kterým určí osobu znalce podle odstavce 1; v takovém případě rozhodne insolvenční soud o ustanovení znalce podle tohoto usnesení.
(3) Usnesení schůze věřitelů o určení osoby znalce je přijato, jestlize z věřitelů přihlásených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů pro ně hlasovaly nejméně dvě třetiny vsech přítomných věřitelů, počítáno podle výse pohledávek.

 

§ 154

(1) Odměna znalce ustanoveného insolvenčním soudem podle § 153 se řídí předpisy, které obecně upravují odměňování znalce při úkonech mimo soudní řízení 23).
(2) Výsi odměny znalce podle odstavce 1 schvaluje věřitelský výbor; nedojde-li ke schválení odměny do 15 dnů po ustanovení znalce, schvaluje jeho odměnu insolvenční soud.

 

§ 155

(1) Pro účely ocenění majetkové podstaty na základě rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 153 platí, ze provoz dluzníkova podniku skončil ke dni podání znaleckého posudku; části majetkové podstaty, ke kterým je uplatněno právo na uspokojení ze zajistění, se ve znaleckém posudku ocení i odděleně.
(2) Znalecký posudek podle odstavce 1 předkládá znalec insolvenčnímu soudu, který neprodleně poté svolá za účelem jeho projednání a schválení schůzi věřitelů, ke které předvolá i znalce; znalecký posudek musí být zveřejněn v insolvenčním rejstříku nejpozději 15 dnů přede dnem, kdy se má schůze věřitelů konat.
(3) Po projednání znaleckého posudku rozhodne schůze věřitelů o tom, zda jej schvaluje; usnesení schůze věřitelů o schválení znaleckého posudku je přijato, jestlize z věřitelů přihlásených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů pro ně hlasovaly nejméně dvě třetiny vsech přítomných věřitelů, počítáno podle výse pohledávek.
(4) Podle usnesení schůze věřitelů o schválení znaleckého posudku vydá insolvenční soud rozhodnutí o ceně majetkové podstaty; proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

 

§ 156

Jestlize schůze věřitelů znalecký posudek neschválí, můze přijmout usnesení, kterým určí osobu nového znalce; ustanovení § 153 az § 155 platí obdobně.

 

§ 157

(1) Zajistění věřitelé uhradí do majetkové podstaty bez zbytečného odkladu společně a nerozdílně polovinu odměny a hotových výdajů uhrazených znalci; mezi sebou se vypořádají podle poměru hodnot jejich zajistění určených znaleckým posudkem.
(2) Po dobu, po kterou je zajistěný věřitel v prodlení se splněním povinnosti podle odstavce 1, se jeho zajistěná pohledávka neúročí.

 

Díl 7: Rozhodnutí o tom, ze dluzník není v úpadku

§ 158

(1) Před rozhodnutím o způsobu řesení úpadku podle § 149 rozhodne insolvenční soud i bez návrhu, ze dluzník není v úpadku, zjistí-li, ze

a) ani po rozhodnutí o úpadku nebyl osvědčen dluzníkův úpadek, nebo
b) zde není zádný přihlásený věřitel a vsechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny.

(2) Před rozhodnutím o způsobu řesení úpadku podle § 149 rozhodne insolvenční soud, ze dluzník není v úpadku, téz na návrh dluzníka, jestlize dluzník k tomuto návrhu připojil listinu, na které vsichni věřitelé a insolvenční správce vyslovili s tímto návrhem souhlas a na které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly.
(3) Rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 je vykonatelné a jeho účinky nastávají dnem, kdy nabude právní moci. Právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí.
(4) Pro rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 platí ustanovení části druhé hlavy první dílu 8 tohoto zákona o zrusení konkursu přiměřeně.
(5) Tytéz účinky jako rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 má i rozhodnutí, kterým odvolací soud změnil nebo zrusil rozhodnutí o úpadku vydané soudem prvního stupně; právní mocí usnesení, kterým odvolací soud zrusil rozhodnutí o úpadku vydané soudem prvního stupně, vsak insolvenční řízení nekončí.

 

Díl 8: Incidenční spory

§ 159

(1) Incidenčními spory jsou

a) spory o pravost, výsi nebo pořadí přihlásených pohledávek,
b) spory o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty nebo o vydání výtězku zpenězení podle § 225 odst. 5,
c) spory o vypořádání společného jmění dluzníka a jeho manzela,
d) spory na základě odpůrčí zaloby,
e) spory o náhradu skody na majetkové podstatě vzniklé porusením povinností insolvenčním správcem,
f) dalsí spory, které zákon označí jako spory incidenční.

(2) Pro jiné spory, jejichz účastníkem je insolvenční správce, nelze ustanovení o incidenčních sporech pouzít, i kdyz probíhají za trvání insolvenčního řízení.

 

§ 160

(1) Incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu zaloby 24).
(2) Jestlize by projednání a rozhodnutí incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům v insolvenčním řízení, přikáze předseda insolvenčního soudu takový spor jinému soudci insolvenčního soudu.
(3) V řízení o zalobě podle odstavce 1 se z ustanovení části první hlavy třetí tohoto zákona pouzijí pouze ustanovení o doručování; nejde-li o případ podle § 80 odst. 1, účastníkům řízení se písemnosti doručují zvlásť a rozhodnutí ve věci samé do vlastních rukou. Insolvenčního správce, který není účastníkem incidenčního sporu, insolvenční soud vzdy neprodleně vyrozumí o rozhodnutích v tomto sporu vydaných.
(4) Zalobu podanou podle odstavce 1 opozděně nebo osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne. Stejně postupuje, má-li zaloba nedostatky, které se nepodařilo odstranit a které mu brání v řízení o ní pokračovat 25).
(5) Brání-li projednání zaloby podle odstavce 1 nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, nebo který se nepodařilo odstranit, insolvenční soud řízení o této zalobě zastaví.

 

§ 161

(1) Insolvenční soud projedná incidenční spor při jednání, pro které neplatí ustanovení o jednání v insolvenčním řízení. K tomuto jednání předvolá účastníky a osoby, jejichz účasti je třeba. Od jednání můze insolvenční soud upustit v případech, kdy to připoustí občanský soudní řád.
(2) Jestlize insolvenční soud ukončí účast popírajícího věřitele v insolvenčním řízení v průběhu incidenčního sporu o pravost, výsi nebo pořadí přihlásené pohledávky, lze v incidenčním sporu pokračovat jen na návrh insolvenčního správce. Dnem, kdy insolvenčnímu soudu takový návrh dojde, se insolvenční správce stává účastníkem incidenčního sporu místo popírajícího věřitele; insolvenční soud poté vrátí popírajícímu věřiteli slozenou jistotu. Nepodá-li insolvenční správce tento návrh ve lhůtě, kterou mu insolvenční soud za tím účelem určí, insolvenční soud řízení o incidenčním sporu vůči popírajícímu věřiteli zastaví.

 

§ 162

(1) V incidenčním sporu rozhoduje insolvenční soud rozsudkem, jde-li o rozhodnutí ve věci samé; o smíru vsak rozhoduje usnesením.
(2) Smír uzavřený v incidenčním sporu insolvenčním správcem můze insolvenční soud schválit, jen jestlize s ním souhlasí věřitelský výbor.

 

§ 163

O nákladech incidenčního sporu a jejich náhradě rozhodne insolvenční soud v rozhodnutí o incidenčním sporu, a to podle ustanovení občanského soudního řádu, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak. Náhrada nákladů incidenčního sporu je zvlástní pohledávkou, na kterou se nevztahuje § 170 písm. f).

 

§ 164

Pravomocný rozsudek vydaný v incidenčním sporu je závazný pro vsechny procesní subjekty.

 

Část první
Obecná část

Hlava V: Věřitelé a uplatňování pohledávek

Díl 1: Postavení věřitelů a jejich pohledávek

§ 165

(1) Věřitelé, kteří své pohledávky uplatňují podáním přihlásky, se uspokojují v závislosti na způsobu řesení úpadku, a to rozvrhem při konkursu, plněním reorganizačního plánu při reorganizaci nebo plněním při oddluzení, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Zákon můze stanovit, ze podle odstavce 1 se uspokojují i někteří věřitelé, kteří nepodávají přihlásku pohledávky, splňují-li zákonem stanovené podmínky.

 

§ 166

Zajistění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláskou pohledávky, v níz se musí dovolat svého zajistění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajistěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dluzníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajistění.

 

§ 167

(1) Zajistění věřitelé se v rozsahu zajistění uspokojují ze zpenězení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiz byla jejich pohledávka zajistěna, nestanoví-li zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajistění.
(2) Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu skody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem se uspokojují ze zpenězení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, byly-li tyto hodnoty zajistěny v trestním řízení o tomto trestném činu a přihláska pohledávky byla podána v době, kdy zajistění podle trestního řádu trvá, nebo podal-li takový věřitel návrh na výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech v době, kdy zajistění podle trestního řádu trvalo. Pro pořadí uspokojení podle odstavce 1 je rozhodující doba vzniku zajistění podle trestního řádu. Ustanovení týkající se postavení zajistěných věřitelů platí pro tyto věřitele obdobně. (Tato novelizace nabývá účinnosti 1. srpna 2013.)
(3) Je-li podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajistění nizsí nez výse zajistěné pohledávky, povazuje se pohledávka co do takto zjistěného rozdílu za pohledávku nezajistěnou.

 

§ 168

(1) Pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlásení moratoria, jsou

a) náhrada hotových výdajů a odměna předbězného správce; to neplatí, byl-li předbězný správce ustanoven insolvenčním správcem,
b) náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora dluzníka jmenovaného soudem a správce podniku dluzníka za součinnost poskytnutou předběznému správci nebo insolvenčnímu správci,
c) náhrada nutných výdajů a odměna členů a náhradníků věřitelského výboru,
d) náhrada zálohy na náklady insolvenčního řízení, jestlize ji v souladu s rozhodnutím insolvenčního soudu zaplatila jiná osoba nez dluzník,
e) pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2,
f) pohledávky věřitelů z úvěrového financování, s výjimkou smluv uzavřených dluzníkem po schválení oddluzení.

(2) Pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou

a) hotové výdaje a odměna insolvenčního správce,
b) náklady spojené s udrzováním a správou majetkové podstaty dluzníka,
c) náhrada nutných výdajů a odměna likvidátora, osoby v postavení obdobném postavení likvidátora a odpovědného zástupce za činnost prováděnou po rozhodnutí o úpadku,
d) náhrada hotových výdajů a odměna znalce ustanoveného insolvenčním soudem za účelem ocenění majetkové podstaty,
e) daně, poplatky a jiná obdobná penězitá plnění, cla, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (Tato novelizace nabývá účinnosti 1. ledna 2015.) a pojistné na veřejné zdravotní pojistění,
f) pohledávky věřitelů ze smluv uzavřených osobou s dispozičními oprávněními,
g) pohledávky věřitelů ze smluv, jejichz splnění osoba s dispozičními oprávněními povolila, jakoz i ze smluv, které osoba s dispozičními oprávněními nevypověděla,
h) pohledávky věřitelů odpovídající právu na vrácení plnění ze smluv, od nichz bylo odstoupeno nebo které osoba s dispozičními oprávněními vypověděla,
i) náhrada hotových výdajů osob, které poskytly insolvenčnímu správci součinnost,
j) dalsí pohledávky, o nichz tak stanoví tento zákon.

(3) Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výsi kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

 

§ 169 Pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou

(1) Pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou

a) pracovněprávní pohledávky dluzníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak,
b) pohledávky věřitelů na náhradu skody způsobené na zdraví,
c) pohledávky státu - Úřadu práce České republiky za náhradu mzdy vyplacené zaměstnancům a za prostředky odvedené podle zvlástních právních předpisů,
d) pohledávky účastníků z penzijního připojistění se státním příspěvkem,
e) pohledávky věřitelů na výzivném ze zákona,
f) náhrada nákladů, které třetí osoby vynalozily na zhodnocení majetkové podstaty, mají-li z toho důvodu proti dluzníku pohledávku z bezdůvodného obohacení,
g) pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria vyhláseného před zahájením insolvenčního řízení ze smluv podle § 122 odst. 2, bylo-li insolvenční řízení zahájeno ve lhůtě 1 roku od zániku moratoria,
h) dalsí pohledávky, o kterých tak stanoví tento zákon.

(2) Není-li dále stanoveno jinak, pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou se uspokojují v plné výsi kdykoli po rozhodnutí o úpadku.

 

§ 170

V insolvenčním řízení se neuspokojují zádným ze způsobů řesení úpadku, není-li dále stanoveno jinak,

a) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlásených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly az v době po tomto rozhodnutí,
b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné az po rozhodnutí o úpadku,
c) pohledávky věřitelů z darovacích smluv,
d) mimosmluvní sankce postihující majetek dluzníka, s výjimkou příslusenství penále za nezaplacení (Tato novelizace nabývá účinnosti 1. ledna 2015.) daní, poplatků a jiných obdobných penězitých plnění, cla, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (Tato novelizace nabývá účinnosti 1. ledna 2015.) a pojistného za veřejné zdravotní pojistění, pokud povinnost zaplatit toto příslusenstv toto penále (Tato novelizace nabývá účinnosti 1. ledna 2015.) vznikla před rozhodnutím o úpadku,
e) smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo az po rozhodnutí o úpadku,
f) náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.

 

§ 171

(1) Byl-li sjednán úrok, zajistěná pohledávka se úročí v rozsahu zajistění ode dne následujícího po dni rozhodnutí o způsobu řesení úpadku úrokovou sazbou dohodnutou před tím, nez se dluzník dostal do prodlení; to neplatí, jde-li o úrok z prodlení.
(2) Je-li způsobem řesení úpadku konkurs a majetková podstata je zpenězena podle § 290, zvysuje se přihlásená pohledávka zajistěného věřitele o úroky přirostlé podle odstavce 1.
(3) Je-li způsobem řesení úpadku konkurs a majetková podstata je zpenězena jinak nez podle § 290, odstavec 1 se nepouzije.
(4) Je-li způsobem řesení úpadku reorganizace, přirůstají úroky podle odstavce 1 věta před středníkem k pohledávce zajistěného věřitele ode dne následujícího po dni rozhodnutí o způsobu řesení úpadku a splatné jsou měsíčně, jakmile znalec ocení hodnotu zajistění.

 

§ 172

(1) Po úplném uhrazení vsech pohledávek, kterých se týká insolvenční řízení, s výjimkou pohledávek uvedených v § 170, lze v insolvenčním řízení uhradit rovněz podřízené pohledávky a pohledávky společníků nebo členů dluzníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v druzstvu.
(2) Podřízenou pohledávkou je pohledávka, která má být podle smlouvy uspokojena az po uspokojení jiné pohledávky případně ostatních pohledávek dluzníka, zejména je-li vydáno rozhodnutí o úpadku dluzníka; za podřízenou pohledávku se povazuje také pohledávka z podřízeného dluhopisu podle zvlástního právního předpisu 26).
(3) Podřízené pohledávky se postupem podle odstavce 1 uspokojují v závislosti na dohodnuté nebo stanovené míře jejich podřízenosti; jinak se uspokojují poměrně. Jako poslední se vzdy uspokojují pohledávky společníků nebo členů dluzníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v druzstvu, a to poměrně.
(4) Pohledávky společníků nebo členů dluzníka vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v druzstvu se v insolvenčním řízení neuplatňují, ale pouze se oznamují insolvenčnímu správci, který vede jejich evidenci.

 

Díl 2: Přihlásky pohledávek a jejich přezkoumání

§ 173 Podání přihlásky

(1) Věřitelé podávají přihlásky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení az do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláskám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlízí a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Věřitelé vykonatelných pohledávek na náhradu skody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání bezdůvodného obohacení získaného trestným činem podávají přihlásky pohledávek u insolvenčního soudu kdykoli v průběhu insolvenčního řízení, pokud v trestním řízení o tomto trestném činu byl zajistěn majetek v majetkové podstatě dluzníka a přihláska pohledávky byla podána v době, kdy zajistění podle trestního řádu trvá. (Tato novelizace nabývá účinnosti 1. srpna 2013.)
(2) Přihlasují se i pohledávky, které jiz byly uplatněny u soudu, jakoz i pohledávky vykonatelné včetně těch, které jsou vymáhány výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
(3) Přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou na podmínku.
(4) Přihláska pohledávky má pro běh lhůty k promlčení nebo pro zánik práva stejné účinky jako zaloba nebo jiné uplatnění práva u soudu, a to ode dne, kdy dosla insolvenčnímu soudu. Přihlásku pohledávky, která je podána u jiného nez insolvenčního soudu, postoupí tento soud neprodleně soudu insolvenčnímu, aniz o tom vydává rozhodnutí; účinky spojené s podáním takové přihlásky nastávají dnem, kdy přihláska dojde insolvenčnímu soudu.

 

Nálezitosti přihlásky

§ 174

(1) Přihlásky pohledávek a jejich přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis přihlásky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci.
(2) Přihláska pohledávky musí kromě obecných nálezitostí podání 20) obsahovat důvod vzniku a výsi přihlasované pohledávky. Důvodem vzniku přihlasované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichz se pohledávka zakládá.
(3) Jde-li o pohledávku zajistěnou, musí věřitel v přihlásce uvést, zda uplatňuje právo na její uspokojení ze zajistění a označit druh zajistění a dobu jeho vzniku; nestane-li se tak, má se za to, ze právo na uspokojení přihlasované pohledávky ze zajistění v insolvenčním řízení uplatněno nebylo.
(4) Jde-li o pohledávku vykonatelnou, musí věřitel v přihlásce uvést i skutečnosti, o které vykonatelnost opírá.

 

§ 175

Pohledávku je nutné vzdy vyčíslit v penězích, i kdyz jde o pohledávku nepenězitou. Pohledávka v cizí měně musí být přepočítána na českou měnu podle kurzu devizového trhu vyhláseného Českou národní bankou v den zahájení insolvenčního řízení, a stala-li se pohledávka splatnou dříve, podle kurzu vyhláseného v den její splatnosti. Pro přepočet pohledávek v cizích měnách, pro něz Česká národní banka nevyhlasuje kurz devizového trhu, se pouzije střední kurz centrální banky příslusné země, popřípadě aktuální kurz mezibankovního trhu k americkému dolaru nebo k euru. Jde-li o pohledávku nepenězitou nebo pohledávku neurčité výse, musí být vyjádřena v penězích na základě odhadu její hodnoty.

 

§ 176

Za správnost údajů uvedených v přihlásce jeho pohledávky odpovídá věřitel. Přihlásku pohledávky lze podat pouze na formuláři; nálezitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umozňujícím dálkový přístup; tato sluzba nesmí být zpoplatněna.

 

§ 177

K přihlásce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláska dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.

 

§ 178

Bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlásená pohledávka zjistěna tak, ze skutečná výse přihlásené pohledávky činí méně nez 50 % přihlásené částky, k přihlásené pohledávce se nepřihlízí ani v rozsahu, ve kterém byla zjistěna. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, můze insolvenční soud na návrh insolvenčního správce ulozit, aby ve prospěch majetkové podstaty zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke vsem okolnostem přihlásení a přezkoumání pohledávky, nejvýse vsak částku, o kterou přihlásená pohledávka převýsila rozsah, ve kterém byla zjistěna; jde o incidenční spor.

 

§ 179

Bude-li po přezkoumání postupem podle tohoto zákona přihlásená pohledávka zjistěna tak, ze věřitel má právo na právo na uspokojení ze zajistění přihlásené pohledávky v rozsahu mensím nez 50 % hodnoty zajistění uvedené v přihlásce nebo ze má právo na uspokojení ze zajistění v pořadí horsím, nez uvedl v přihlásce pohledávky, k jeho právu na uspokojení této pohledávky ze zajistění se v insolvenčním řízení nepřihlízí; ustanovení § 299 odst. 2 tím není dotčeno. Věřiteli, který takovou pohledávku přihlásil, můze insolvenční soud na návrh insolvenčního správce ulozit, aby ve prospěch zajistěných věřitelů, kteří přihlásili pohledávku se zajistěním ke stejnému majetku, zaplatil částku, kterou určí se zřetelem ke vsem okolnostem uplatnění a přezkoumání práva na uspokojení ze zajistění, nejvýse vsak částku, o kterou hodnota zajistění uvedená v přihlásce převýsila hodnotu zjistěného zajistění; jde o incidenční spor.

 

§ 180

Povinnost zaplatit částku podle § 178 nebo § 179 nelze ulozit věřiteli, který práva spojená s nezjistěnou pohledávkou v průběhu řízení nevykonával.

 

§ 181

Osoby, které přihlásku pohledávky podepsaly, ručí za splnění povinnosti zaplatit částku podle § 178 nebo § 179 společně a nerozdílně s přihláseným věřitelem; v případě, ze jde o zástupce na základě plné moci, vsak za splnění této povinnosti ručí osoby, které zástupce k takovému úkonu zmocnily.

 

§ 182

Jestlize na základě přihlásky pohledávky zjistěné v rozsahu uvedeném v § 178 nebo § 179 učinil věřitel v insolvenčním řízení úkon, který zhorsil nebo mohl zhorsit postavení jiného věřitele nebo vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení najevo, ze tento věřitel nepřihlásil pohledávku v dobré víře, nemá skutečnost, ze věřitel vzal přihlásku pohledávky zpět, zádný vliv na rozhodnutí insolvenčního soudu o ulození povinnosti zaplatit částku podle § 178 nebo § 179.

 

§ 183

(1) Přihláskou pohledávky, kterou zajisťují věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty třetích osob, není dotčeno právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky z tohoto zajistění.
(2) Přihláskou pohledávky není dotčeno ani právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky po kterékoli z osob odpovídajících mu společně a nerozdílně s dluzníkem; o právu věřitele pozadovat plnění od dluzníkova ručitele, včetně bankovní záruky a zvlástních případů ručení 27), to platí obdobně.
(3) Osoby, od kterých můze věřitel pozadovat plnění podle odstavců 1 a 2, mohou pohledávku, která by jim proti dluzníku vznikla uspokojením věřitele, přihlásit jako pohledávku podmíněnou, pokud ji nepřihlásí věřitel. Jestlize vsak věřitel takovou pohledávku přihlásí, mohou se jí tyto osoby v rozsahu, v němz pohledávku uspokojí, v insolvenčním řízení domáhat místo něj s tím, ze pro jejich vstup do řízení platí přiměřeně § 18; návrh podle tohoto ustanovení mohou podat samy.

 

§ 184

Věřitel, který podal přihlásku pohledávky nebo na něhoz se hledí jako na věřitele přihláseného, můze kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vzít přihlásku pohledávky zpět. Insolvenční soud vezme zpětvzetí přihlásky na vědomí rozhodnutím, které se zvlásť doručuje věřiteli, dluzníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu můze podat jen věřitel. Právní mocí tohoto rozhodnutí věřitelova účast v řízení končí.

 

§ 185

Jestlize v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlásce pohledávky nebo k přihlásené pohledávce nepřihlízí, insolvenční soud odmítne přihlásku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlásť přihlásenému věřiteli, dluzníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu můze podat jen přihlásený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihláseného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

 

§ 186

(1) Jestlize pohledávka přihláseného věřitele byla v průběhu insolvenčního řízení uspokojena nebo zanikla jiným způsobem a přihlásený věřitel nevzal přihlásku bez zbytečného odkladu zpět, insolvenční soud jeho účast v insolvenčním řízení ukončí rozhodnutím, které se doručuje zvlásť přihlásenému věřiteli, dluzníku a insolvenčnímu správci. Proti tomuto rozhodnutí, které musí být odůvodněno, nejsou opravné prostředky přípustné; v odůvodnění vsak insolvenční soud vzdy uvede důvod zániku pohledávky.
(2) Přihlásený věřitel, který tvrdí, ze jeho pohledávka nebyla v průběhu insolvenčního řízení uspokojena ani nezanikla jiným způsobem, se můze zalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat určení, ze jeho pohledávka nadále trvá. Zaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy přihlásenému věřiteli bylo doručeno rozhodnutí podle odstavce 1. Lhůta je zachována, dojde-li zaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Nebyla-li zaloba včas podána, platí, ze pohledávka přihláseného věřitele zanikla způsobem uvedeným v rozhodnutí podle odstavce 1. Totéz platí, jestlize insolvenční soud zalobu zamítne, odmítne ji nebo řízení o ní zastaví. Právní mocí rozhodnutí, kterým insolvenční soud zalobě vyhoví, se účast přihláseného věřitele v insolvenčním řízení obnovuje. Zaloba se projednává jako incidenční spor.

 

§ 187

Pro část přihlásené pohledávky platí postup podle § 184 az § 186 obdobně.

 

§ 188 Přezkoumání přihlásek insolvenčním správcem

(1) Insolvenční správce přezkoumá podané přihlásky pohledávek zejména podle přilozených dokladů a podle účetnictví dluzníka nebo jeho evidence vedené podle zvlástního právního předpisu 13). Dále vyzve dluzníka, aby se k přihláseným pohledávkám vyjádřil. Je-li to třeba, provede o pohledávkách nezbytná setření s tím, ze vyuzije součinnosti orgánů, které mu ji jsou povinny poskytnout.
(2) Nelze-li přihlásku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delsí. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlásky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předlozí insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, ze se k přihlásce pohledávky nepřihlízí; o tomto následku musí být věřitel poučen.

 

§ 189 Seznam přihlásených pohledávek

(1) Insolvenční správce sestaví seznam přihlásených pohledávek; u pohledávek, které popírá, to výslovně uvede. Do seznamu se nezařazují pohledávky, ke kterým se nepřihlízí, pohledávky vyloučené z uspokojení a dalsí pohledávky, u kterých to stanoví zákon. Zajistění věřitelé se v seznamu uvádějí zvlásť. U kazdého věřitele musí být uvedeny údaje potřebné k jeho identifikaci a údaje pro posouzení důvodu vzniku, výse a pořadí jeho pohledávky; u zajistěných věřitelů se navíc uvádí důvod a způsob zajistění. V seznamu se zvlásť vyznačí pohledávky vykonatelné.
(2) Účastníci jsou oprávněni u insolvenčního správce nahlédnout do seznamu přihlásených pohledávek a do dokladů, na jejichz základě byl sestaven.
(3) Seznam přihlásených pohledávek zveřejní insolvenční soud v insolvenčním rejstříku nejpozději 15 dnů přede dnem, kdy se o nich má konat přezkumné jednání, a má-li se přezkumné jednání konat do 15 dnů po uplynutí lhůty k přihlásení pohledávek, nejpozději 3 dny přede dnem, kdy se o nich má konat přezkumné jednání. Insolvenční soud dále bez zbytečného odkladu zveřejní v insolvenčním rejstříku kazdou změnu seznamu přihlásených pohledávek.

 

Přezkoumání přihlásených pohledávek

§ 190 Přezkumné jednání

(1) Přezkoumání přihlásených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem.
(2) Termín a místo konání přezkumného jednání určí insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku. Dluzníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání k přezkumnému jednání do vlastních rukou, s poučením o nezbytnosti jejich účasti.
(3) Oznámení o změně termínu nebo místa konání přezkumného jednání doručí insolvenční soud zvlásť osobám uvedeným v odstavci 2 za podmínek tam stanovených. O změně termínu nebo místa konání přezkumného jednání vyrozumí insolvenční soud zvlásť také osoby uvedené v § 139 odst. 1, pokud jde o přihlásené věřitele, a to prostřednictvím veřejné datové sítě.

 

§ 191

Přezkoumání pohledávek při přezkumném jednání se děje podle seznamu přihlásených pohledávek.

 

§ 192 Popření přihlásených pohledávek

(1) Pravost, výsi a pořadí vsech přihlásených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dluzník a přihlásení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.
(2) Insolvenční správce můze při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlásených pohledávek.
(3) Není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dluzníkem vliv na její zjistění; jeho účinkem vsak vzdy je, ze pro pohledávku, kterou dluzník popřel co do její pravosti nebo výse, není v rozsahu popření upravený seznam přihlásených pohledávek exekučním titulem.
(4) Věřitel můze az do skončení přezkumného jednání, dokud jeho pohledávka není zjistěna, měnit výsi přihlasované pohledávky. Jestlize v důsledku této změny není mozné přezkoumat přihlásenou pohledávku při nařízeném přezkumném jednání, nařídí insolvenční soud zvlástní přezkumné jednání. Věřitel je vsak povinen uhradit ostatním věřitelům na jejich zádost náklady, které jim vznikly v souvislosti s jejich účastí na zvlástním přezkumném jednání.

 

§ 193 Popření pravosti pohledávky

O popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, ze pohledávka nevznikla nebo ze jiz zcela zanikla anebo ze se zcela promlčela.

 

§ 194 Popření výse pohledávky

O popření pohledávky co do její výse jde tehdy, je-li namítáno, ze dluzníkův závazek je nizsí nez přihlásená částka. Ten, kdo popírá výsi pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výse pohledávky.

 

§ 195 Popření pořadí pohledávky

O popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, ze pohledávka má méně výhodné pořadí, nez je pořadí uvedené v přihlásce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajistění. Ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena.

 

§ 196 Účinky popření pohledávky

(1) Popření výse pohledávky nemá vliv na její pořadí. Popření pořadí pohledávky nemá vliv na pravost nebo výsi pohledávky.
(2) Popření práva na uspokojení pohledávky ze zajistění má vsak u zajistěného věřitele, který můze tuto pohledávku vůči dluzníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajistění, tytéz účinky jako popření pravosti pohledávky, a bylo-li toto právo popřeno jen zčásti, tytéz účinky jako popření výse pohledávky.

 

§ 197

(1) Výsledek přezkumného jednání zapíse insolvenční správce do seznamu přihlásených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to pozádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis.
(2) Věřitele, jehoz nevykonatelná přihlásená pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehoz se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlásených pohledávek.

 

§ 198 Popření nevykonatelné pohledávky insolvenčním správcem

(1) Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo zalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta vsak neskončí dříve nez uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Zalobu podávají vzdy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li zaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlízí; pohledávka popřená co do výse nebo pořadí je v takovém případě zjistěna ve výsi nebo pořadí uvedeném při jejím popření.
(2) V zalobě podle odstavce 1 můze zalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se zalobce dozvěděl později proto, ze mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dluzníkova závazku.
(3) Vyjde-li v průběhu řízení o zalobě podle odstavce 1 najevo, ze popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem k zamítnutí zaloby, zalovaný je vsak v takovém případě povinen prokázat důvod popření podle § 199.

 

§ 199 Popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem

(1) Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu zalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li zaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.
(2) Jako důvod popření pravosti nebo výse vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslusného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dluzníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření vsak nemůze být jiné právní posouzení věci.
(3) V zalobě podle odstavce 1 můze zalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

 

§ 200 Popření pohledávky přihláseným věřitelem

(1) Věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné nálezitosti jako zaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výse nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehoz nálezitosti stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umozňujícím dálkový přístup; tato sluzba nesmí být zpoplatněna.
(2) K popření pohledávky přihláseným věřitelem se přihlízí, jen obsahuje-li podání vsechny nálezitosti a je-li doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději 3 pracovní dny přede dnem konání přezkumného jednání o popřené pohledávce; § 43 občanského soudního řádu se nepouzije. Po uplynutí této lhůty jiz nelze měnit uplatněný důvod popření. K popření pohledávky učiněnému ve formě, která v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce vyzaduje jeho písemné doplnění, předlození jeho originálu, případně předlození písemného podání shodného znění, se nepřihlízí.
(3) Dospěje-li insolvenční soud k závěru, ze k popření pohledávky přihláseným věřitelem se nepřihlízí, odmítne je rozhodnutím, které můze vydat jen do skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce.
(4) Rozhodnutí podle odstavce 3 se doručuje zvlásť věřiteli, který popřel pohledávku, věřiteli popřené pohledávky, dluzníku a insolvenčnímu správci. Osobou oprávněnou k podání odvolání proti tomuto rozhodnutí je pouze věřitel, který popřel pohledávku.
(5) Jestlize insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, povazuje se podání, jímz přihlásený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řesení úpadku, nejdříve vsak po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, za zalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil.
(6) Jako důvod popření pravosti nebo výse vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslusného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dluzníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření vsak nemůze být jiné právní posouzení věci.

 

§ 201

(1) Pohledávka je zjistěna

a) jestlize ji nepopřel insolvenční správce ani zádný z přihlásených věřitelů,
b) jestlize ji nepopřel insolvenční správce a insolvenční soud odmítl její popření přihláseným věřitelem,
c) jestlize insolvenční správce nebo přihlásený věřitel, který ji popřel, vezme své popření zpět, nebo
d) rozhodnutím insolvenčního soudu ve sporu o její pravost, výsi nebo pořadí.

(2) Vykonatelná pohledávka je zjistěna také tehdy, jestlize insolvenční správce nepodal včas zalobu o její popření nebo byla-li taková zaloba zamítnuta anebo řízení o ní skončilo jinak nez rozhodnutím ve věci samé.
(3) Výsledek sporu o pravost, výsi nebo pořadí pohledávky poznamená insolvenční soud v upraveném seznamu pohledávek; učiní tak i bez návrhu.
(4) Rozhodnutí insolvenčního soudu o pravosti, výsi nebo pořadí pohledávek jsou účinná vůči vsem procesním subjektům.

 

§ 202

(1) Ve sporu o pravost, výsi nebo pořadí přihlásených pohledávek nemá zádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dluzníku se pokládá za přihlásenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní nálezí i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci.
(2) Náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit.
(3) Přihlásený věřitel, který popřel pohledávku, je povinen slozit do 15 dnů po skončení přezkumného jednání o popřené pohledávce u insolvenčního soudu jistotu na náklady řízení incidenčního sporu ve výsi 10 000 Kč. Nebylo-li v době konání přezkumného jednání o popřené pohledávce jestě rozhodnuto o způsobu řesení úpadku, neskončí tato lhůta dříve nez uplynutím 10 dnů od rozhodnutí o způsobu řesení úpadku.
(4) Insolvenční soud můze ulozit přihlásenému věřiteli, který popřel pohledávku, aby v incidenčním sporu slozil i jistotu k zajistění náhrady skody nebo jiné újmy, která by vznikla věřiteli popřené pohledávky nedůvodným popřením pohledávky. Učiní tak jen na návrh věřitele popřené pohledávky, který dolozí, ze mu vznik takové skody nebo jiné újmy zjevně hrozí. Jestlize vsak podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení lze očekávat, ze popření pohledávky bude důvodné, insolvenční soud návrh věřitele popřené pohledávky na slození této jistoty zamítne. Přiměřeně se dále pouzijí ustanovení občanského soudního řádu o jistotěu předbězného opatření.
(5) Nebude-li jistota podle odstavců 3 a 4 slozena, nebo nedolozí-li přihlásený věřitel insolvenčnímu soudu, ze povinnost slozit jistotu podle zákona nemá, insolvenční soud zalobu, kterou přihlásený věřitel uplatnil popření pohledávky, odmítne.
(6) Povinnost slozit jistotu podle odstavců 3 a 4 nemá přihlásený věřitel, který ve lhůtě stanovené ke slození jistoty osvědčí, ze jistotu bez své viny nemohl slozit a ze je tu nebezpečí z prodlení, v jehoz důsledku by mu mohla vzniknout újma. Přihlásený věřitel dále nemá povinnost slozit jistotu po dobu, po kterou jeho popření nemá vliv na zjistění popřené pohledávky.

 

Díl 3: Jiné způsoby uplatňování pohledávek

§ 203

(1) Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň se uplatňují vůči insolvenčnímu správci pořadem práva tak, jako by insolvenční správce byl v nich dluzníkem.
(2) Neuplatní-li dluzníkův zaměstnanec pracovněprávní pohledávku uvedenou v § 169 odst. 1 písm. a) v jiné výsi, pokládá se jeho pohledávka za uplatněnou ve výsi vyplývající z účetnictví dluzníka nebo z evidence vedené podle zvlástního právního předpisu 13).
(3) Insolvenční správce uspokojí pohledávky podle odstavce 1 z majetkové podstaty.
(4) Neuspokojí-li insolvenční správce pohledávky podle odstavce 1 v plné výsi a včas, můze se věřitel domáhat jejich splnění zalobou podanou proti insolvenčnímu správci; nejde o incidenční spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, pokud nevznikly zaviněním správce nebo náhodou, která se mu přihodila.
(5) Po právní moci rozhodnutí o zalobě podle odstavce 4 určí lhůtu k uspokojení přisouzené pohledávky a jejího příslusenství svým rozhodnutím insolvenční soud; současně rozhodne, která část majetkové podstaty můze být pouzita k uspokojení. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby nebo insolvenčního správce, kterým se rozhodnutí, proti němuz není odvolání přípustné, doručuje, a to zvlásť.

 

§ 204

(1) Zajistění věřitelé, kteří mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena v průběhu insolvenčního řízení, uplatňují její uspokojení vůči insolvenčnímu správci. Pokud jim insolvenční správce nevyhoví, mohou se nápravy domáhat u insolvenčního soudu v rámci jeho dohlédací činnosti; sporné skutečnosti o tom, zda jde o zajistěné věřitele a zda a v jakém rozsahu trvá zajistěná pohledávka nebo zajistění, přitom nelze řesit.
(2) Věřitelé, kteří se domáhají toho, aby věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota byla vyloučena z majetkové podstaty, tak mohou učinit jen vylučovací zalobou podle tohoto zákona.

 

Část první
Obecná část

Hlava VI: Majetková podstata

§ 205 Pojem a rozsah majetkové podstaty

(1) Jestlize insolvenční návrh podal dluzník, nálezí do majetkové podstaty majetek, který dluzníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakoz i majetek, který dluzník nabyl v průběhu insolvenčního řízení.
(2) Podal-li insolvenční návrh věřitel, nálezí do majetkové podstaty majetek, který dluzníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud nařídil předbězné opatření, kterým zcela nebo zčásti omezil právo dluzníka nakládat s jeho majetkem, majetek, který dluzníkovi patřil v době, kdy insolvenční soud vydal rozhodnutí o úpadku dluzníka, a majetek, který dluzník nabyl v průběhu insolvenčního řízení po vydání těchto rozhodnutí.
(3) Je-li dluzník spoluvlastníkem majetku podle odstavců 1 a 2, nálezí do majetkové podstaty podíl dluzníka na tomto majetku. Majetek podle odstavců 1 a 2 nálezí do majetkové podstaty i tehdy, je-li ve společném jmění dluzníka a jeho manzela.
(4) Majetek jiných osob nez dluzníka nálezí do majetkové podstaty, stanoví-li to zákon, zejména jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů. Pro účely zpenězení se na takový majetek pohlízí jako na majetek dluzníka.

 

Obsah majetkové podstaty

§ 206

(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, majetkovou podstatu podle § 205 tvoří zejména

a) penězní prostředky,
b) věci movité a nemovité,
c) podnik,
d) soubor věcí a věci hromadné,
e) vkladní knízky, vkladní listy a jiné formy vkladů,
f) akcie, směnky, seky nebo jiné cenné papíry anebo jiné listiny, jejichz předlození je nutné k uplatnění práva,
g) obchodní podíl,
h) dluzníkovy penězité i nepenězité pohledávky, včetně pohledávek podmíněných a pohledávek, které dosud nejsou splatné,
i) dluzníkova mzda nebo plat, jeho pracovní odměna jako člena druzstva a příjmy, které dluzníkovi nahrazují odměnu za práci, zejména důchod, nemocenské, penězitá pomoc v mateřství, stipendia, náhrady ucházejícího výdělku, náhrady poskytované za výkon společenských funkcí, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci,
j) dalsí práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu.

(2) Majetkovou podstatu tvoří dále i příslusenství, přírůstky, plody a uzitky majetku uvedeného v odstavci 1.

 

§ 207

(1) Do majetkové podstaty nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí 28); věci slouzící k podnikání dluzníka vsak z majetkové podstaty vyloučeny nejsou.
(2) Příjmy dluzníka nálezí do majetkové podstaty ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky 29).

 

§ 208

Do majetkové podstaty nepatří téz majetek, se kterým lze podle zvlástního právního předpisu nalozit pouze způsobem, k němuz byl určen, zejména účelové dotace a návratné výpomoci ze státního rozpočtu, z Národního fondu, z rozpočtu územního samosprávního celku nebo státního fondu, finanční rezervy vytvářené podle zvlástních právních předpisů 30), majetek České národní banky, který byl na základě zvlástních dohod svěřen do správy jiné osobě, zbozí propustěné celním úřadem k dočasnému pouzití a majetek státu v rozsahu stanoveném zvlástním právním předpisem 31).

 

Zjisťování majetkové podstaty

§ 209

(1) Zjisťování majetkové podstaty zajisťuje od svého ustanovení insolvenční správce nebo předbězný správce. Přitom je povinen řídit se pokyny insolvenčního soudu.
(2) Dokud insolvenční správce nebo předbězný správce není ustanoven, můze insolvenční soud rozhodnout o opatřeních potřebných ke zjistění podstaty a o způsobu jejich provedení.

 

§ 210

(1) Dluzník je povinen poskytnout insolvenčnímu správci nebo předběznému správci při zjisťování majetkové podstaty vsestrannou součinnost, zejména dbát pokynů insolvenčního správce nebo předbězného správce.
(2) Je-li dluzníkem právnická osoba, mají povinnosti podle odstavce 1 její statutární orgány a jejich členové nebo likvidátor, jde-li o právnickou osobu v likvidaci. Jestlize postavení statutárního orgánu má více osob oprávněných jednat samostatně, lze splnění těchto povinností pozadovat od kterékoli z nich. Uvedené osoby mají tuto povinnost i v případě, ze jejich postavení zaniklo v posledních 3 měsících před zahájením insolvenčního řízení.
(3) Insolvenční soud můze vyzadovat splnění povinností podle odstavců 1 a 2 také od osob, které jsou společníky, zaměstnanci nebo členy právnické osoby, a to v rozsahu jejich oprávnění jednat za právnickou osobu.
(4) Je-li dluzníkem fyzická osoba, mají povinnosti podle odstavců 1 a 2 i její zákonní zástupci; má-li fyzická osoba více zákonných zástupců oprávněných jednat jejím jménem samostatně, můze insolvenční soud vyzadovat splnění těchto povinností od kazdého z nich.

 

§ 211

(1) Východiskem zjisťování majetkové podstaty je seznam majetku, který je dluzník povinen předlozit současně s insolvenčním návrhem, případně na základě rozhodnutí insolvenčního soudu.
(2) Insolvenční správce nebo předbězný správce provede vlastní setření o tom, zda do majetkové podstaty nepatří i jiné věci, práva, pohledávky a majetkové hodnoty nez ty, které dluzník uvedl v seznamu majetku. Potřebnou součinnost mu jsou povinny poskytnout také věřitelské orgány.
(3) Nemůze-li insolvenční správce nebo předbězný správce dosáhnout úplného zjistění majetkové podstaty proto, ze mu nebyla poskytnuta pozadovaná součinnost, oznámí to insolvenčnímu soudu a navrhne mu přijetí příslusného opatření.

 

§ 212

(1) Dluzník musí umoznit insolvenčnímu správci přístup na vsechna místa, kde má umístěn majetek nálezející do majetkové podstaty.
(2) Je-li to potřebné, zejména neposkytuje-li dluzník insolvenčnímu správci součinnost potřebnou ke zjistění a zajistění majetkové podstaty, můze insolvenční soud na návrh insolvenčního správce nařídit prohlídku bytu, sídla, místa podnikání a jiných místností dluzníka, jakoz i jeho skříní nebo jiných schránek v nich umístěných, kde má dluzník svůj majetek; za tím účelem je insolvenční správce oprávněn zjednat si do bytu nebo do jiné místnosti dluzníka přístup, popřípadě uzavřené skříně nebo jiné schránky otevřít.
(3) Písemné vyhotovení rozhodnutí podle odstavce 2 nemusí obsahovat odůvodnění; proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Rozhodnutí se doručuje pouze insolvenčnímu správci a dluzníku. Insolvenční soud doručí rozhodnutí insolvenčnímu správci spolu se stejnopisem rozhodnutí, který má být doručen dluzníku. Dluzníku doručí rozhodnutí insolvenční správce při prohlídce místností, kterých se usnesení týká. Nepodaří-li se insolvenčnímu správci doručit rozhodnutí dluzníku při tomto úkonu, vrátí je k doručení insolvenčnímu soudu.
(4) Kazdý, v jehoz objektu má dluzník svůj byt, sídlo, místo podnikání nebo jiné své místnosti, je povinen strpět, aby insolvenční správce, který provádí soupis nebo činí úkony směřující k řádnému zajistění a správě majetkové podstaty, provedl prohlídku bytu a jiných místností dluzníka. Nesplní-li tuto povinnost, je insolvenční správce oprávněn zjednat si k bytu nebo jiné místnosti dluzníka přístup.
(5) Je-li to potřebné, přibere insolvenční správce k prohlídce vhodnou osobu, podle moznosti zástupce orgánu obce. O prohlídce sepíse insolvenční správce protokol, v němz musí být uveden majetek, který byl při prohlídce zjistěn, a majetek, který byl při prohlídce zajistěn. Protokol podepíse insolvenční správce, případně osoba, kterou k prohlídce přibral. Protokol předá insolvenční správce insolvenčnímu soudu s tím, ze si ponechá opis. Opis protokolu insolvenční soud doručí dluzníkovi a věřitelskému výboru.

 

§ 213

Ten, kdo má u sebe dluzníkův majetek nálezející do majetkové podstaty, je povinen to oznámit insolvenčnímu správci nebo předběznému správci, jakmile se dozví o vydání rozhodnutí o úpadku, a uvést právní důvod, na jehoz základě má tento majetek u sebe. Na výzvu insolvenčního správce nebo předbězného správce mu musí umoznit prohlídku tohoto majetku a jeho ocenění.

 

§ 214

(1) Insolvenční soud můze na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předvolat dluzníka nebo osoby jednající za dluzníka k výslechu a vyzvat je k prohlásení o majetku. Předvolání k prohlásení o majetku musí obsahovat účel výslechu a poučení o následcích odmítnutí prohlásení nebo uvedení nepravdivých, neúplných nebo hrubě zkreslujících údajů. Předvolání se doručuje předvolanému do vlastních rukou, a to nejméně 10 dnů před výslechem.
(2) Předvolaný je povinen dostavit se k insolvenčnímu soudu osobně. Jestlize se nedostaví bez včasné a důvodné omluvy, bude předveden; o tom musí být předvolaný poučen.
(3) Před zahájením výslechu zopakuje insolvenční soud poučení podle odstavce 1. V prohlásení o majetku musí předvolaný uvést, který majetek nálezí do majetkové podstaty.

 

§ 215

(1) V prohlásení o majetku je předvolaný vzdy povinen uvést

a) plátce mzdy dluzníka nebo jiného jeho příjmu postizitelného srázkami ze mzdy a výsi této pohledávky,
b) banky, pobočky zahraničních bank a spořitelní a úvěrní druzstva, u kterých má dluzník účty, výsi pohledávek a čísla účtů,
c) dluzníky, u nichz má dluzník jiné penězité pohledávky, důvod a výsi těchto pohledávek,
d) osoby, vůči nimz má dluzník jiná majetková práva nebo majetkové hodnoty, jejich důvod a hodnotu,
e) movité věci dluzníka nebo spoluvlastnický podíl na nich, a kde, popřípadě u koho se nacházejí; totéz platí o vkladních knízkách, vkladních listech a jiných formách vkladů, akciích, směnkách, secích nebo jiných listinných cenných papírech anebo o jiných listinách, jejichz předlození je nutné k uplatnění práva, jakoz i o zaknihovaných a imobilizovaných cenných papírech dluzníka,
f) nemovitosti dluzníka nebo spoluvlastnický podíl na nich,
g) podnik dluzníka a jeho části, a kde se nachází,
h) dalsí práva a jiné majetkové hodnoty, mají-li penězi ocenitelnou hodnotu.

(2) Pro označení osob v prohlásení o majetku platí § 103 odst. 1 obdobně.

 

§ 216

(1) O prohlásení o majetku sepíse insolvenční soud protokol; předlozí-li předvolaný seznam majetku, tvoří tento seznam přílohu protokolu, jestlize předvolaný o něm prohlásí, ze obsahuje úplné a pravdivé údaje, popřípadě jestlize jej do protokolu doplní. V protokolu se dále uvede obsah poučení poskytnutého insolvenčním soudem podle § 214 a výslovné prohlásení předvolaného o tom, ze v prohlásení uvedl jen úplné a pravdivé údaje o majetku dluzníka. Protokol podepíse soudce, zapisovatel a předvolaný. Úkony insolvenčního soudu podle tohoto odstavce můze učinit jen soudce.
(2) O výslechu k prohlásení o majetku vyrozumí insolvenční soud insolvenčního správce a věřitelský výbor. Insolvenční správce a věřitelský výbor má právo klást předvolanému otázky. Opis protokolu o výslechu se doručuje insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.

 

Soupis majetkové podstaty

§ 217 Pořízení soupisu

Soupis majetkové podstaty (dále jen "soupis") je listinou, do níz se zapisuje majetek nálezející do majetkové podstaty. Jakmile dojde k zápisu do soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen způsobem stanoveným tímto zákonem; učinit tak můze jen osoba s dispozičními oprávněními. Soupis provádí a soustavně doplňuje insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení, a to podle pokynů insolvenčního soudu a za součinnosti věřitelského výboru. Tato jeho povinnost nezaniká uplynutím doby.

 

§ 218 Označení majetku v soupisu

(1) Majetek nálezející do majetkové podstaty se zapisuje do soupisu samostatnými polozkami. Není-li to vyloučeno jeho povahou, musí být sepisovaný majetek v soupisu označen způsobem, který umozňuje jeho identifikaci; to neplatí, jde-li o majetek nepatrné hodnoty. Je-li zde překázka dočasné povahy bránící řádné identifikaci sepisovaného majetku, doplní insolvenční správce označení tohoto majetku neprodleně po jejím odpadnutí.
(2) Podnik 32) nebo jiná hromadná věc a soubory věcí se zapisují jedinou polozkou, ze které vsak musí být zřejmé, co vsechno do podniku nebo souboru věcí nálezí v den zápisu do soupisu podstaty.

 

§ 219 Ocenění polozek soupisu

(1) Součástí soupisu je i ocenění provedené insolvenčním správcem, který přitom vychází z údajů v účetnictví dluzníka nebo v evidenci vedené podle zvlástního právního předpisu 13) a z dalsích dostupných informací. Ocenění se nepromítá do účetnictví dluzníka.
(2) Pozaduje-li to věřitelský výbor, provede se ocenění znalcem, za předpokladu, ze to věřitelský výbor finančně zajistí.
(3) Ocenění obtízně ocenitelného majetku můze insolvenční správce zadat znalci i bez zádosti věřitelského výboru; to neplatí, lze-li důvodně předpokládat, ze náklady na ocenění majetku znalcem budou vyssí nez přínos pro majetkovou podstatu získaný tímto způsobem jeho ocenění.
(4) Je-li uplatněno právo na uspokojení přihlásené pohledávky ze zajistění nebo má-li být majetková podstata zpenězena podle § 290 nebo § 292, insolvenční správce zadá znalci ocenění hodnoty zajistění a v případě podle § 290 nebo § 292 ocenění hodnoty zpenězovaného majetku vzdy; odstavec 3 se pouzije přiměřeně.
(5) Při ocenění podle odstavců 1 az 4 se majetek oceňuje obvyklou cenou. Postup podle odstavců 1 az 4 se neuplatní, byl-li ustanoven znalec podle § 153 odst. 1.

 

§ 220 Důvod soupisu

Vedle označení sepisovaného majetku, jeho ocenění a uvedení dne, kdy byla příslusná polozka sepsána, musí být v soupisu vzdy uveden i důvod soupisu, případně den a důvod vyloučení sepsaného majetku ze soupisu. V pochybnostech se má za to, ze insolvenční správce příslusnou polozku sepsal nebo ji ze soupisu vyloučil v den, kdy tuto skutečnost oznámil insolvenčnímu soudu.

 

§ 221 Prohlásení o správnosti soupisu

Jestlize o to insolvenční správce pozádá, je dluzník povinen písemně potvrdit úplnost a správnost soupisu. Prohlásení o správnosti soupisu nebo jeho části můze dluzník písemně odmítnout, jen jestlize současně písemně uvede důvody, pro které soupis nebo jeho část nepovazuje za správný.

 

§ 222 Zveřejnění soupisu

Soupis a doplněný soupis zveřejní insolvenční soud v insolvenčním rejstříku neprodleně po jeho sestavení nebo doplnění.

 

§ 223 Upustění od soupisu nebo ocenění

V případech stanovených zákonem lze na základě rozhodnutí insolvenčního soudu upustit od soupisu nebo od ocenění sepsaného majetku. Po právní moci takového rozhodnutí insolvenční správce předlozí insolvenčnímu soudu zprávu o stavu majetku nálezejícího do majetkové podstaty.

 

§ 224 Vyrozumění o soupisu

(1) Do soupisu se zapisují i věci, práva, pohledávky a jiné majetkové hodnoty, které nenálezejí dluzníku nebo jejichz zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, ze k nim třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují. Do soupisu se poznamená, komu sepisovaný majetek nálezí, nebo kdo k němu uplatňuje své právo; tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí majetku do soupisu a na její zádost jí o tom vydá osvědčení. Osvědčení musí vzdy obsahovat i uvedení důvodu, pro který insolvenční správce tento majetek sepsal.
(2) Je-li do soupisu zapsána nemovitost, která podle katastru nemovitostí není ve vlastnictví dluzníka, vyrozumí o tom insolvenční správce příslusné katastrální pracovistě. Je-li do soupisu sepsána věc, která podle Rejstříku zástav není ve vlastnictví dluzníka, vyrozumí o tom insolvenční správce Notářskou komoru České republiky. Obdobně to platí o majetku uvedeném v jiných veřejných či neveřejných seznamech, jestlize podle zvlástních právních předpisů osvědčují vlastnictví nebo jiná věcná práva k tomuto majetku.
(3) Je-li do soupisu zapsána kulturní památka 33), sbírka muzejní povahy nebo předmět kulturní hodnoty, vyrozumí o tom insolvenční správce neprodleně Ministerstvo kultury.

 

Vyloučení a vynětí z majetkové podstaty

§ 225

(1) Osoby, které tvrdí, ze označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, ze to vylučuje jejich právo k majetku nebo ze tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou zalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, ze se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty.
(2) Zaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuz uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li zaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu.
(3) Nebyla-li zaloba podána včas, platí, ze označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéz platí i tehdy, jestlize insolvenční soud zalobu zamítl, nebo jestlize řízení o zalobě zastavil nebo ji odmítl.
(4) Od počátku běhu lhůty k podání zaloby podle odstavce 2 az do jejího skončení a po dobu řízení o podané zalobě az do jeho pravomocného skončení nesmí insolvenční správce zpenězit majetek, který je předmětem zaloby, ani s ním jinak nakládat, ledaze tím odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo jestlize tak po podání zaloby činí se souhlasem zalobce. Ustanovení § 217 tím není dotčeno.
(5) Před pravomocným skončením řízení o zalobě lze ke zpenězení nebo jinému nakládání s majetkem podle odstavce 4 přistoupit, jestlize insolvenční soud v prvním stupni zalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl. Z výtězku zpenězení nebo jiného nakládání s takovým majetkem mohou být věřitelé uspokojeni az po pravomocném skončení řízení o zalobě.
(6) Byla-li zpenězena věc, která neměla být pojata do soupisu, má její vlastník právo na vydání výtězku zpenězení; jeho právo na náhradu skody tím není dotčeno.

 

§ 226

(1) Dluzník můze uplatnit vynětí majetku z majetkové podstaty jen tehdy, jde-li o věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, která do majetkové podstaty nepatří podle § 207 a § 208; učiní tak vůči insolvenčnímu správci bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při nálezité pečlivosti měl dozvědět, ze doslo k zahrnutí takové věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu.
(2) V návrhu podle odstavce 1 musí dluzník kromě obecných nálezitostí podání 20) označit věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, o jejíz vynětí ze soupisu zádá, a uvést skutečnosti, ze kterých vyplývá, ze tento majetek neměl být sepsán. Je-li návrh neúplný nebo vadný a nelze-li jej pro tyto nedostatky projednat a rozhodnout o něm, vyzve insolvenční správce dluzníka, aby jej opravil nebo doplnil. K opravě nebo doplnění návrhu určí přiměřenou lhůtu a dluzníka poučí, jak je nutné opravu nebo doplnění provést. Poučí jej rovněz, ze návrh, který nebude přes výzvu řádně opraven nebo doplněn, insolvenční soud odmítne.
(3) Nezdaří-li se insolvenčnímu správci odstranit vady a neúplnost dluzníkova návrhu nebo má-li za to, ze návrh je opozděný, předlozí insolvenční správce návrh se zprávou o tom insolvenčnímu soudu. Pokládá-li to insolvenční soud za potřebné, můze usnesením výzvu k odstranění vad návrhu zopakovat nebo vydat výzvu novou.
(4) Nejde-li o případy uvedené v odstavci 3, insolvenční správce vyzve věřitelský výbor, aby se k návrhu v určené lhůtě vyjádřil; dospěje-li po uplynutí této lhůty k závěru, ze návrhu nelze vyhovět, předlozí jej s případným vyjádřením věřitelského výboru a se zprávou o důvodech, pro které majetek nevyloučil, insolvenčnímu soudu; dluzník má právo se k těmto důvodům vyjádřit.
(5) O návrhu podle odstavce 1 rozhoduje insolvenční soud v rámci své dohlédací činnosti. Rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, se doručuje dluzníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. V době od podání tohoto návrhu do rozhodnutí o něm nesmí insolvenční správce zpenězit majetek, jehoz se návrh týká; § 225 odst. 4 a 5 platí obdobně.

 

§ 227

Insolvenční správce můze z majetkové podstaty kdykoli v průběhu insolvenčního řízení vyjmout věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, které nemohou slouzit k uspokojení věřitelů, zejména neprodejné věci a nedobytné pohledávky nebo majetek, na který se vztahuje rozhodnutí o zajistění vydané v trestním řízení a k jehoz zpenězení nebyl udělen souhlas příslusného orgánu činného v trestním řízení (Tato novelizace nabývá účinnosti 1. srpna 2013.). Učiní tak po předchozím souhlasu věřitelského výboru a insolvenčního soudu.

 

Nakládání s majetkovou podstatou a její správa

§ 228

Nakládáním s majetkovou podstatou se rozumí zejména

a) právní úkony, které se týkají majetku nálezejícího do majetkové podstaty,
b) výkon práv a povinností akcionáře ohledně akcií zahrnutých do majetkové podstaty, včetně práva hlasovat na valné hromadě akciové společnosti,
c) výkon práv a povinností společníka jiné obchodní společnosti spojených s obchodním podílem dluzníka zahrnutým do majetkové podstaty, včetně práva hlasovat na valné hromadě obchodní společnosti 34),
d) výkon členských práv a povinností člena druzstva,
e) rozhodování o výrobních, provozních a obchodních zálezitostech podniku v majetkové podstatě, včetně úvěrového financování a jiných úkonů potřebných k zajistění financování podniku,
f) výkon práv a povinností zaměstnavatele ohledně zaměstnanců dluzníka,
g) výkon průmyslových práv,
h) rozhodování o obchodním tajemství a jiné povinnosti mlčenlivosti,
i) plnění povinností podle předpisů o daních, poplatcích a clech, jakoz i podle předpisů o sociálním zabezpečení a veřejném zdravotním pojistění,
j) vedení účetnictví,
k) plnění evidenčních povinností,
l) výkon dalsích práv a povinností, jestlize se týkají majetkové podstaty.

 

§ 229

(1) Zákon stanoví v závislosti na průběhu řízení, způsobech řesení úpadku a vlastnictví majetku nálezejícího do majetkové podstaty, kdo je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními, případně komu příslusí právo nakládat s majetkovou podstatou ohledně části těchto oprávnění nebo pouze ohledně některých z nich.
(2) Je-li majetek nálezející do majetkové podstaty ve vlastnictví jiné osoby nez dluzníka, lze právo této osoby s takovým majetkem nakládat omezit jen zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu.
(3) Nestanoví-li tento zákon jinak, je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními

a) dluzník v době do rozhodnutí o úpadku,
b) insolvenční správce v době od prohlásení konkursu,
c) dluzník v době od povolení reorganizace a
d) dluzník v době od povolení oddluzení.

(4) Má-li dispoziční oprávnění jiná osoba nez dluzník, nejsou tím dotčeny povinnosti ulozené dluzníku tímto zákonem.

 

§ 230

(1) Správou majetkové podstaty se rozumí zejména činnost, jakoz i právní úkony a opatření z ní vyplývající, pokud směřuje k tomu, aby

a) nedocházelo ke znehodnocení majetkové podstaty, zejména aby nedoslo k odstranění, zničení, poskození nebo odcizení majetku, který do ní nálezí,
b) majetek nálezející do majetkové podstaty byl vyuzíván v souladu se svým určením, pokud tomu nebrání jiné okolnosti,
c) se majetková podstata rozmnozila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem ke stavu majetkové podstaty a obvyklým obchodním přílezitostem,
d) byly vymozeny pohledávky dluzníka včetně plnění z neplatných a neúčinných právních úkonů.

(2) Jde-li o správu věci, práva, pohledávky nebo jiné majetková hodnoty, která slouzí k zajistění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajistěného věřitele směřujícími k řádné správě; je-li zajistěných věřitelů více, mohou tyto pokyny udělit insolvenčnímu správci pouze společně. Insolvenční správce můze tyto pokyny odmítnout, má-li za to, ze nesměřují k řádné správě; v takovém případě pozádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.
(3) Náklady spojené s provedením jeho pokynu podle odstavce 2 nese zajistěný věřitel ze svého.

 

Část první
Obecná část

Hlava VII: Neplatnost a neúčinnost právních úkonů

Díl 1: Neplatnost právních úkonů

§ 231

(1) Insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení doslo ke zjistění neplatnosti právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dluzníka, ani jiným způsobem tohoto zjistění.
(2) V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud, a to buď jako otázku předběznou nebo v incidenčním sporu, jehoz předmětem je tato otázka. Zalobu v tomto sporu mohou podat účastníci insolvenčního řízení s výjimkou dluzníka, nejde-li o dluzníka s dispozičními oprávněními, insolvenční správce a státní zastupitelství. Zalobcem nebo zalovaným musí být vzdy insolvenční správce.
(3) Je-li k neplatnosti právního úkonu nutné, aby ten, kdo je takovým úkonem dotčen, se jeho neplatnosti dovolal, můze tak učinit i insolvenční správce.

 

§ 232

Byla-li neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dluzníka zjistěna rozhodnutím soudu, které nabylo právní moci před zahájením insolvenčního řízení, povazuje se právní úkon, jehoz se rozhodnutí týká, za neplatný i v insolvenčním řízení.

 

§ 233

(1) Je-li pravomocným rozhodnutím zjistěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dluzníka, musí být vydán majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu. Insolvenční správce to vsak můze odmítnout, jestlize nedoslo k obohacení majetkové podstaty nebo je-li pozadováno více, nez činí toto obohacení.
(2) Odmítne-li insolvenční správce vydat majetkový prospěch získaný plněním z neplatného právního úkonu nebo nevyřídí-li zádost o jeho vydání v přiměřené lhůtě, lze se jeho vydání domáhat vylučovací zalobou podle tohoto zákona, která musí být podána nejpozději do 30 dnů ode dne, kdy insolvenční správce osobě, která o vydání majetkového prospěchu zádá, doručil písemné vyrozumění o odmítnutí její zádosti; právo na náhradu skody tím není dotčeno.
(3) Platnost smluv, kterými doslo ke zpenězení plnění, jehoz se týká neplatný právní úkon, lze napadnout jen zalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do skončení insolvenčního řízení; jde o incidenční spor.

 

§ 234

Byla-li zjistěna neplatnost právního úkonu týkajícího se majetku nebo závazků dluzníka, který lze současně povazovat za neúčinný, postupuje se podle § 233.

 

Díl 2: Neúčinnost právních úkonů

§ 235

(1) Neúčinnými jsou právní úkony, kterými dluzník zkracuje moznost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se povazuje téz dluzníkovo opomenutí.
(2) Neúčinnost dluzníkových právních úkonů se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o zalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dluzníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí zaloba").

 

§ 236

(1) Neúčinností právního úkonu není dotčena jeho platnost; v insolvenčním řízení vsak dluzníkovo plnění z neúčinných právních úkonů nálezí do majetkové podstaty.
(2) Není-li mozné vydat do majetkové podstaty původní dluzníkovo plnění z neúčinného právního úkonu, musí být poskytnuta rovnocenná náhrada.

 

§ 237

(1) Povinnost vydat do majetkové podstaty dluzníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichz prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.
(2) Dědici nebo právní nástupci osob uvedených v odstavci 1, na které přeslo dluzníkovo plnění z neúčinných právních úkonů, mají povinnost vydat je do majetkové podstaty,

a) jestlize jim v době, kdy toto plnění nabyli, musely být známy okolnosti, které odůvodňují právo dovolávat se neúčinnosti vůči osobám uvedeným v odstavci 1, nebo
b) jde-li o osoby, které tvoří s dluzníkem koncern, anebo o osoby dluzníku blízké.

(3) Osoby, které vydaly dluzníkovo plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty, se mohou po skončení insolvenčního řízení domáhat jeho vrácení, jen nebylo-li pouzito k uspokojení věřitelů nebo nebylo-li s ním nakládáno jiným zákonem povoleným způsobem.
(4) Bylo-li plnění z neúčinného právního úkonu vzájemné, vydá je insolvenční správce oprávněným osobám bez zbytečného odkladu poté, co tyto osoby vydaly dluzníkovo plnění z takového úkonu do majetkové podstaty. Není-li plnění poskytnuté dluzníku těmito osobami v majetkové podstatě rozpoznatelné nebo se v ní nenachází, povazuje se pohledávka, která těmto osobám poskytnutím plnění dluzníku vznikla, za přihlásenou pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.

 

§ 238

Proti pohledávce na vydání dluzníkova plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty není přípustné započtení.

 

§ 239

(1) Odporovat právním úkonům dluzníka můze v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí zalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dluzníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestlize v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téze věci řízení na základě odpůrčí zaloby jiné osoby, nelze v něm az do skončení insolvenčního řízení pokračovat.
(2) Rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí zalobu vzdy. Nejsou-li v majetkové podstatě penězní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí zaloby a vedení incidenčního sporu, můze insolvenční správce podmínit podání odpůrčí zaloby nebo dalsí vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří zálohu poskytli, pozadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou.
(3) Insolvenční správce můze podat odpůrčí zalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.
(4) Dluzníkovo plnění z neúčinných právních úkonů nálezí do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí zalobě vyhověno. Vylučovací zaloba není přípustná.

 

§ 240 Neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění

(1) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímz se dluzník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehoz obvyklá cena je podstatně nizsí nez obvyklá cena plnění, k jehoz poskytnutí se zavázal dluzník.
(2) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dluzník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dluzníkovu úpadku. Má se za to, ze právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dluzníku blízké nebo osoby, která tvoří s dluzníkem koncern 21), je úkonem, který dluzník učinil v době, kdy byl v úpadku.
(3) Právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dluzníku blízké nebo osoby, která tvoří s dluzníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.
(4) Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není

a) plnění ulozené právním předpisem,
b) přílezitostný dar v přiměřené výsi,
c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slusnosti, nebo
d) právní úkon, o kterém dluzník se zřetelem ke vsem okolnostem důvodně předpokládal, ze z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, ze neslo o úkon učiněný ve prospěch osoby dluzníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dluzníkem koncern, a ze osoba, v jejíz prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při nálezité pečlivosti poznat, ze dluzník je v úpadku, nebo ze by tento úkon mohl vést k úpadku dluzníka.

 

§ 241 Neúčinnost zvýhodňujících právních úkonů

(1) Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehoz důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyssího uspokojení, nez jaké by mu jinak nálezelo v konkursu.
(2) Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dluzník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dluzníkovu úpadku. Má se za to, ze zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dluzníku blízké nebo osoby, která tvoří s dluzníkem koncern 21), je úkonem, který dluzník učinil v době, kdy byl v úpadku.
(3) Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dluzník

a) splnil dluh dříve, nez se stal splatným,
b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch,
c) prominul svému dluzníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umoznil zánik či nesplnění svého práva,
d) poskytl svůj majetek k zajistění jiz existujícího závazku, ledaze jde o vznik zajistění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné.

(4) Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dluzníku blízké nebo osoby, která tvoří s dluzníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby.
(5) Zvýhodňujícím právním úkonem není

a) zřízení zajistění závazku dluzníka, obdrzel-li za ně dluzník současně přiměřenou protihodnotu,
b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dluzník obdrzel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, ze neslo o úkon učiněný ve prospěch osoby dluzníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dluzníkem koncern, a ze osoba, v jejíz prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při nálezité pečlivosti poznat, ze dluzník je v úpadku, nebo ze by tento úkon mohl vést k úpadku dluzníka,
c) právní úkon, který dluzník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

 

§ 242 Neúčinnost úmyslně zkracujících právních úkonů

(1) Odporovat lze rovněz právnímu úkonu, kterým dluzník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke vsem okolnostem musel být znám.
(2) Má se za to, ze u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dluzníku blízké nebo osoby, která tvoří s dluzníkem koncern 21), byl dluzníkův úmysl této osobě znám.
(3) Úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení.

 

§ 243

Jestlize dluzníkův věřitel dosáhl na základě své odpůrčí zaloby 4) rozhodnutí o neúčinnosti právního úkonu, které nabylo právní moci před právní mocí rozhodnutí o úpadku, můze se domáhat toho, aby mu do výse jeho pohledávky bylo vydáno plnění z tohoto neúčinného právního úkonu; toto plnění nemusí předat do majetkové podstaty.

 

Část druhá
Způsoby řesení úpadku

Hlava I: Konkurs

Díl 1: Prohlásení konkursu a jeho účinky

§ 244

Konkurs je způsob řesení úpadku spočívající v tom, ze na základě rozhodnutí o prohlásení konkursu jsou zjistěné pohledávky věřitelů zásadně poměrně uspokojeny z výnosu zpenězení majetkové podstaty s tím, ze neuspokojené pohledávky nebo jejich části nezanikají, pokud zákon nestanoví jinak.

 

§ 245

(1) Účinky prohlásení konkursu nastávají okamzikem zveřejnění rozhodnutí o prohlásení konkursu v insolvenčním rejstříku.
(2) Prohlásením konkursu se přerusuje likvidace právnické osoby, končí nucená správa, a pokud insolvenční soud nerozhodne jinak, zaniká předbězné opatření, bylo-li nařízeno.
(3) Prohlásení konkursu nemá vliv na dluzníkovu způsobilost k právním úkonům ani na jeho procesní způsobilost.
(4) Insolvenční soud můze po prohlásení konkursu i bez návrhu změnit své předbězné opatření.

 

§ 246

(1) Prohlásením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jakoz i výkon práv a plnění povinností, které příslusí dluzníku, pokud souvisí s majetkovou podstatou. Insolvenční správce vykonává zejména akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do majetkové podstaty, rozhoduje o obchodním tajemství a jiné mlčenlivosti, vystupuje vůči dluzníkovým zaměstnancům jako zaměstnavatel, zajisťuje provoz dluzníkova podniku, vedení účetnictví a plnění daňových povinností.
(2) Právní úkony podle odstavce 1, které dluzník učinil poté, co oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přeslo na insolvenčního správce, jsou proti jeho věřitelům neúčinné.
(3) Nakládal-li dluzník s majetkovou podstatou v den, kdy se rozhodnutí o úpadku stalo účinným, má se v pochybnostech za to, ze tak učinil poté, co oprávnění nakládat s majetkovou podstatou přeslo na insolvenčního správce, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(4) Právní úkon, kterým dluzník po prohlásení konkursu odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, je neplatný. Totéz platí, jestlize dluzník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdrzet méně, nez činí jeho dědický podíl.

 

§ 247

Je-li dluzník účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování, zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, vyrozumí insolvenční soud o prohlásení konkursu současně se zveřejněním usnesení v insolvenčním rejstříku Českou národní banku.

 

§ 248

(1) Dluzníkovi věřitelé mohou po prohlásení konkursu svá práva uplatnit jen způsobem a za podmínek stanovených tímto zákonem; to platí i pro ty věřitele, kteří se nestali účastníky insolvenčního řízení.
(2) Nejde-li o zajistění poskytnuté podle § 41 nebo o právo věřitelů podle § 167 odst. 2 (Tato novelizace nabývá účinnosti 1. srpna 2013.), stávají se neúčinnými práva na uspokojení ze zajistění, která se týkají majetkové podstaty a která dluzníkovi věřitelé získali poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení; to platí i pro zřízení soudcovského zástavního práva na nemovitostech. Byl-li majetek slouzící k zajistění v této době také zpenězen, nálezí do majetkové podstaty výtězek získaný zpenězením a jeho nabyvatel je povinen jej do ní vydat na výzvu insolvenčního správce.
(3) Věcná břemena zatězující majetkovou podstatu, která vznikla za nápadně nevýhodných podmínek poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se prohlásením konkursu stávají v insolvenčním řízení neúčinnými.
(4) Návrh na zahájení řízení o nároku, který má být uspokojen z majetkové podstaty, lze po rozhodnutí o úpadku podat pouze proti insolvenčnímu správci; návrh podaný proti jiné osobě soud zamítne.

 

§ 249

(1) Není-li zákonem stanoveno jinak, je osobou oprávněnou k podání zaloby nebo jiného návrhu k vymození nároku dluzníka včetně jeho zajistění, který se týká majetkové podstaty, po prohlásení konkursu pouze insolvenční správce; návrh podaný jinou osobou soud zamítne.
(2) Jestlize osoba, která má závazek vůči dluzníkovi, plní tento závazek po prohlásení konkursu dluzníku, a plnění se nedostane do majetkové podstaty, není tím svého závazku zprostěna, ledaze prokáze, ze o prohlásení konkursu nemohla vědět nebo ze vzhledem k okolnostem plnění dluhu bylo zřejmé, ze dluzník plnění vydá do majetkové podstaty.

 

§ 250

Nesplatné pohledávky proti dlužníku se prohlášením konkursu považují za splatné, nestanoví-li zákon jinak.

 

§ 251

Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se prohlásením konkursu povazují v insolvenčním řízení za nepodmíněné, dokud rozvazovací podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů vázané na splnění odkládací podmínky nemá prohlásení konkursu vliv.

 

§ 252

(1) Prohlásením konkursu zanikají vsechny jednostranné právní úkony dluzníka, které se týkají majetkové podstaty, zejména jeho příkazy, pověření a plné moci včetně prokury, není-li dále stanoveno jinak.
(2) Osoba, které dluzník udělil příkaz, pověření nebo plnou moc, musí v případě, ze je nebezpečí z prodlení, pokračovat v obstarávání jeho zálezitostí, kterých se tyto jeho úkony týkají, a to az do doby, nez se jejich obstarávání ujme insolvenční správce. Náhrada nutných výdajů této osoby a přiměřená odměna za tuto její činnost je pohledávkou za majetkovou podstatou.
(3) Prohlásení konkursu není samo o sobě důvodem zániku pověření a plných mocí udělených dluzníkem pro insolvenční řízení. Pohledávky pověřené osoby nebo zmocněnce vzniklé z tohoto důvodu po prohlásení konkursu nelze uspokojit z majetkové podstaty, pokud nejde o pohledávky pracovněprávní.
(4) Prohlásením konkursu zanikají, pokud se týkají majetkové podstaty, dosud nepřijaté dluzníkovy návrhy na uzavření smlouvy a dluzníkovo přijetí návrhů smluv, pokud na jejich základě jiz smlouva nevznikla. Návrhy smluv, které dluzník v době prohlásení konkursu jestě nepřijal, můze přijmout jen insolvenční správce.

 

§ 253

(1) Nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlásení konkursu jestě zcela splněna ani dluzníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce můze smlouvu splnit místo dluzníka a zádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo můze od smlouvy odstoupit.
(2) Jestlize se insolvenční správce do 15 dnů od prohlásení konkursu nevyjádří tak, ze smlouvu splní, platí, ze od smlouvy odstupuje; do té doby nemůze druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak.
(3) Je-li druhý účastník smlouvy povinen plnit ze smlouvy jako první, můze své plnění odepřít az do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné; to neplatí, jde-li o smlouvu uzavřenou druhým účastníkem po zveřejnění rozhodnutí o úpadku.
(4) Odstoupí-li insolvenční správce od smlouvy, můze druhý účastník smlouvy uplatňovat náhradu tím způsobené skody přihláskou pohledávky. Pohledávky druhého účastníka z pokračování smlouvy po prohlásení konkursu jsou pohledávkami za majetkovou podstatou.
(5) Druhý účastník smlouvy se nemůze domáhat vrácení částečného plnění, k němuz doslo před rozhodnutím o úpadku, proto, ze za toto plnění neobdrzel od dluzníka vzájemné plnění.

 

§ 254 Fixní smlouvy

(1) Bylo-li dohodnuto, ze předmět plnění, který má trzní cenu, bude dodán v přesně určené době nebo v pevně určené lhůtě, a nastane-li doba plnění nebo uplyne-li tato lhůta teprve po prohlásení konkursu, nelze pozadovat splnění závazku, nýbrz jen náhradu skody způsobené tím, ze dluzník závazek nesplnil.
(2) Skodou podle odstavce 1 se rozumí rozdíl mezi dohodnutou cenou a trzní nebo burzovní cenou, která se platí ke dni účinnosti prohlásení konkursu v místě určeném smlouvou jako místo plnění. Druhý účastník smlouvy můze uplatňovat náhradu skody jako věřitel přihláskou pohledávky.

 

§ 255 Výpůjčka

Uzavřel-li dluzník smlouvu o výpůjčce, je insolvenční správce po prohlásení konkursu oprávněn pozadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení.

 

Nájemní a podnájemní smlouvy

§ 256

(1) Insolvenční správce je po prohlásení konkursu oprávněn vypovědět nájemní smlouvu nebo podnájemní smlouvu uzavřenou dluzníkem ve lhůtě stanovené zákonem nebo smlouvou, a to i v případě, ze byla sjednána na dobu určitou; výpovědní lhůta vsak nesmí být delsí nez 3 měsíce. Ustanovení občanského zákoníku o tom, v kterých případech a za jakých podmínek můze pronajímatel vypovědět nájem bytu, tím nejsou dotčena.
(2) Jestlize by výpovědí nájemní smlouvy sjednané na určitou dobu, v níz je dluzník pronajímatelem, byl nájemce nepřiměřeně dotčen ve svých oprávněných zájmech nebo by tím utrpěl či mohl utrpět značnou skodu, můze nájemce do 15 dnů od doručení výpovědi navrhnout insolvenčnímu soudu zrusení výpovědi. Jestlize bude zajistěno, ze nájemce koupí předmět nájmu při zpenězení majetkové podstaty za cenu obvyklou, vyhoví insolvenční soud takovému návrhu vzdy.
(3) Právo na nájemné nebo jinou úhradu za dobu před prohlásením konkursu můze druhý účastník smlouvy uplatnit pouze přihláskou pohledávky. Totéz platí, jde-li o nájemné nebo jinou úhradu zaplacenou předem; tuto pohledávku je nutné přihlásit jako pohledávku podmíněnou.

 

§ 257

Nájemní nebo podnájemní smlouvu, kterou dluzník uzavřel jako nájemce nebo podnájemce, nemůze druhý účastník smlouvy po rozhodnutí o úpadku vypovědět nebo od ní odstoupit pro prodlení dluzníka s placením nájemného nebo jiné úhrady, ke kterému doslo před rozhodnutím o úpadku, anebo pro zhorsení majetkové situace dluzníka.

 

§ 258

Nebyl-li v době prohlásení konkursu jestě předán předmět nájmu, podnájmu nebo výpůjčky, můze insolvenční správce i druhý účastník smlouvy od smlouvy odstoupit; učiní-li tak insolvenční správce, můze se druhý účastník smlouvy domáhat náhrady skody způsobené předčasným ukončením smlouvy přihláskou pohledávky. Kazdá ze smluvních stran je povinna druhému účastníku smlouvy do 10 dnů poté, co k tomu byla vyzvána, sdělit, zda od smlouvy odstupuje; jestlize tak neučiní, právo odstoupit od smlouvy podle tohoto ustanovení jí zaniká.

 

§ 259 Leasingové smlouvy

Ustanovení § 256 az § 258 platí přiměřeně i pro leasingové smlouvy a smlouvy o koupi najaté věci.

 

§ 260 Výhrada vlastnictví

(1) Jestlize dluzník před prohlásením konkursu věc prodal s výhradou vlastnictví a kupujícímu ji předal, můze kupující věc vrátit nebo trvat na smlouvě.
(2) Jestlize dluzník před prohlásením konkursu koupil a převzal věc s výhradou vlastnictví, aniz by k ní nabyl vlastnické právo, nemůze prodávající uplatňovat vrácení věci, jestlize insolvenční správce splní povinnosti podle smlouvy bez zbytečného odkladu poté, co k tomu byl prodávajícím vyzván.

 

§ 261

(1) Prohlásením konkursu nekončí provoz dluzníkova podniku, nestanoví-li zvlástní právní předpis jinak 35).
(2) Provoz dluzníkova podniku skončí

a) prodejem podniku jednou smlouvou v rámci zpenězení majetkové podstaty,
b) rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným na návrh insolvenčního správce po vyjádření věřitelského výboru, byl-li jiz zvolen nebo jmenován; rozhodnutí se doručuje insolvenčnímu správci, dluzníku a věřitelskému výboru a zveřejňuje se vyhláskou; odvolání proti němu není přípustné.

 

§ 262

Zvlástní právní předpisy stanoví dalsí účinky prohlásení konkursu v souvislosti s předmětem jejich úpravy 36).

 

Díl 2: Účinky prohlásení konkursu na probíhající řízení

§ 263

(1) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, prohlásením konkursu se přerusují soudní, správní a jiná řízení o právech a povinnostech, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichz účastníkem je dluzník. V těchto řízeních lze pokračovat jen za podmínek stanovených tímto zákonem.
(2) Je-li řízení podle odstavce 1 přeruseno, nekonají se jednání a nebězí stanovené lhůty. Jestlize se v řízení pokračuje, počínají lhůty bězet znovu.
(3) Přerusení řízení působí na účastníky řízení, kteří v řízení vystupují na téze straně jako dluzník, jen jde-li o nerozlučné společenství 37) nebo o vedlejsí účastenství 38).
(4) Jakmile se soud, správní orgán nebo jiný orgán příslusný k projednání a rozhodnutí věci dozví o přerusení řízení podle odstavce 1, vyrozumí o tom účastníky řízení; současně je poučí, za jakých podmínek lze v řízení pokračovat. Rozhodnutí jiz vydaná se v době, kdy je řízení přeruseno, nedoručují; bylo-li řízení přeruseno po doručení rozhodnutí, avsak jestě předtím, nez rozhodnutí nabylo právní moci, nenabývá rozhodnutí právní moci. Jestlize se v řízení pokračuje, rozhodnutí se doručuje znovu.

 

§ 264

(1) V přerusených řízeních, ve kterých v době prohlásení konkursu dluzník vystupoval jako zalobce nebo jiný navrhovatel, jakoz i v dalsích řízeních, ve kterých uplatňoval své pohledávky nebo jiná práva týkající se majetkové podstaty, lze pokračovat na návrh insolvenčního správce; dnem, kdy soudu dosel jeho návrh na pokračování v řízení, se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dluzníka.
(2) Jestlize insolvenční správce ve lhůtě určené mu soudem nepodal návrh na pokračování v řízení, mohou návrh na pokračování v řízení podat dluzník, popřípadě ostatní účastníci řízení s tím, ze dluzník zůstává účastníkem řízení.

 

§ 265

(1) V přerusených řízeních, ve kterých v době prohlásení konkursu věřitelé uplatňovali proti dluzníku pohledávky nebo jiná práva, která se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, lze pokračovat, jde-li o spory o rozsah majetkové podstaty, s výjimkou sporů o vyloučení majetku z ní, nebo jde-li o řízení o nárocích s právem na uspokojení ze zajistění anebo o řízení o pohledávkách za majetkovou podstatou nebo o pohledávkách postavených jim na roveň.
(2) Nejde-li o případy uvedené v odstavci 1, lze pokračovat v řízeních o nárocích, které je nutné přihlásit, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlízí jako na přihlásené, jen rozhodl-li o tom na návrh oprávněné osoby insolvenční soud. Proti rozhodnutí o tomto návrhu není odvolání přípustné. Rozhodnutí se doručuje dluzníku, insolvenčnímu správci a navrhovateli.
(3) Rozhodnutí o pokračování v řízení podle odstavce 2 můze insolvenční soud vydat, jen můze-li pokračování v řízení vést k vyjasnění sporných otázek vyvolaných insolvenčním řízením nebo k ukončení dluzníkových sporů způsobem, který nezatězuje majetkovou podstatu. Tímto rozhodnutím se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dluzníka; v řízení vsak lze pokračovat az po přezkumném jednání.

 

§ 266

(1) Prohlásením konkursu se nepřerusují

a) trestní řízení,
b) řízení o přestupcích a jiných správních deliktech,
c) daňové řízení,
d) dědické řízení,
e) řízení o vypořádání společného jmění dluzníka a jeho manzela,
f) řízení o výzivném nezletilých dětí bez zřetele k tomu, zda v něm dluzník vystupuje jako osoba oprávněná nebo jako osoba povinná,
g) řízení ve věcech ochrany osobnosti podle občanského zákoníku, není-li dluzník podnikatelem nebo není-li pozadováno penězité plnění,
h) řízení ve věcech ochrany názvu a dobré pověsti právnické osoby, není-li dluzník podnikatelem nebo není-li pozadováno penězité plnění,
i) řízení ve věcech obchodního rejstříku, rejstříku obecně prospěsných společností, nadačního rejstříku a rejstříku společenství vlastníků jednotek, v těchto řízeních vsak nelze po prohlásení konkursu vydat rozhodnutí o změně obchodní firmy nebo názvu dluzníka,
j) řízení ve věcech kapitálového trhu,
k) řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce,
l) řízení, ve kterých je dluzník jediným účastníkem,
m) řízení ve věcech vkladu práva k nemovitostem; vklady do katastru nemovitostí vsak mohou být po prohlásení konkursu povoleny a zapsány, jen řídí-li se pořadí zápisu dnem, který předchází prohlásení konkursu, nebo jde-li o zajistění poskytnuté podle § 41,
n) řízení u krajské pobočky Úřadu práce o dluzných mzdových nárocích zaměstnanců dluzníka podle zvlástního právního předpisu 39),
o) řízení o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti 40). (Tato novelizace nabývá účinnosti 1. ledna 2015.)

(2) Není-li dále stanoveno jinak, účastníkem řízení uvedených v odstavci 1 je i nadále dluzník.
(3) Jde-li o řízení ve věcech kapitálového trhu nebo o řízení, ve kterém je dluzník jediným účastníkem, můze insolvenční soud na návrh orgánu, který je vede, nebo i bez návrhu po posouzení povahy předmětu řízení a jeho vlivu na dalsí průběh insolvenčního řízení rozhodnout, ze se insolvenční správce stává účastníkem řízení místo dluzníka. Proti tomuto rozhodnutí, které se doručuje zvlásť dluzníku, insolvenčnímu správci a orgánu, který řízení vede, není odvolání přípustné.

 

§ 267

(1) Výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek nálezející do majetkové podstaty, lze pro pohledávky věřitelů po prohlásení konkursu nařídit nebo zahájit, nelze jej vsak provést. Není-li dále stanoveno jinak, návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuční návrh exekuce se i nadále podává proti povinnému; proti insolvenčnímu správci jej nelze podat, ani má-li být povinným dluzník.
(2) Výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek nálezející do majetkové podstaty dluzníka, lze pro pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené v průběhu insolvenčního řízení nařídit a provést nebo vést jen na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím zalozenými. V takovém případě se návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuční návrh exekuce podává proti insolvenčnímu správci.
(3) Na základě rozhodnutí a jiných exekučních titulů vzniklých v průběhu insolvenčního řízení proti insolvenčnímu správci pro pohledávky nebo jiná práva, která se týkají majetkové podstaty nebo která mají být uspokojena z majetkové podstaty, nelze vést výkon rozhodnutí na majetek insolvenčního správce; to neplatí, jde-li o pořádková opatření ulozená insolvenčnímu správci v souvislosti s takovými řízeními, rozhodnutí, jimiz bylo insolvenčnímu správci ulozeno nahradit náklady řízení, které způsobil svým zaviněním nebo které vznikly náhodou, která se mu přihodila.
(4) Jde-li o řízení o výkon rozhodnutí nebo o exekuci, kde vystupuje dluzník jako oprávněný, stává se prohlásením konkursu insolvenční správce oprávněným místo dluzníka.

 

Díl 3: Účinky prohlásení konkursu na společné jmění manzelů

§ 268

(1) Prohlásením konkursu zaniká společné jmění dluzníka a jeho manzela; byl-li vznik společného jmění dluzníka a jeho manzela vyhrazen ke dni zániku manzelství, má prohlásení konkursu stejné majetkoprávní účinky jako zánik manzelství.
(2) Po prohlásení konkursu se provede vypořádání společného jmění manzelů, které

a) zaniklo podle odstavce 1,
b) do prohlásení konkursu zaniklo, ale nebylo vypořádáno, nebo
c) bylo zúzeno smlouvou nebo rozhodnutím soudu a do prohlásení konkursu nebylo vypořádáno.

(3) V případech uvedených v odstavci 2 písm. b) a c) se prohlásením konkursu staví lhůta stanovená podle zvlástního právního předpisu k vypořádání společného jmění manzelů, jestlize má skončit nejpozději do 6 měsíců od prohlásení konkursu.

 

§ 269

(1) Smlouvy mezi manzeli, které byly uzavřeny po podání insolvenčního návrhu dluzníkem, a jde-li o insolvenční návrh věřitele poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se stávají prohlásením konkursu neplatnými, jde-li o

a) smlouvy o zúzení rozsahu společného jmění manzelů,
b) smlouvy o rozsíření rozsahu společného jmění manzelů, jestlize se na jejich základě stal součástí společného jmění manzelů majetek do té doby nálezející jen dluzníku,
c) smlouvy o rozsíření rozsahu společného jmění manzelů, jestlize se na jejich základě staly součástí společného jmění manzelů závazky nálezející do té doby jen manzelu dluzníka,
d) dohody o vypořádání společného jmění manzelů včetně soudem schváleného smíru.

(2) Jestlize v době prohlásení konkursu jiz uplynula lhůta k vypořádání společného jmění manzelů, aniz byla uzavřena dohoda o vypořádání společného jmění manzelů, nastanou účinky spojené podle zvlástního právního předpisu s uplynutím lhůty k vypořádání společného jmění manzelů az po 6 měsících od prohlásení konkursu, do té doby lze uzavřít novou dohodu o vypořádání společného jmění manzelů nebo podat návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu; práva třetích osob nabytá v dobré víře tím vsak nejsou dotčena.
(3) Pokud v důsledku neplatnosti smluv mezi manzeli podle odstavce 1 dochází ke změně práv zapsaných v katastru nemovitostí, ohlásí insolvenční správce nastalé změny příslusnému katastrálnímu pracovisti.

 

§ 270

(1) Prohlásením konkursu přechází na insolvenčního správce oprávnění uzavřít dohodu o vypořádání společného jmění manzelů nebo navrhnout jeho vypořádání u soudu. Dohody o vypořádání společného jmění manzelů uzavřené dluzníkem po prohlásení konkursu jsou neplatné.
(2) Část společného jmění manzelů, kterou dluzník pouzil se souhlasem manzela k podnikání, spadá při vypořádání společného jmění manzelů vzdy do majetkové podstaty.

 

§ 271

(1) Dohoda o vypořádání společného jmění manzelů uzavřená insolvenčním správcem je účinná, jakmile ji schválí insolvenční soud.
(2) Insolvenční soud dohodu o vypořádání společného jmění manzelů neschválí, je-li v rozporu s právními předpisy nebo jestlize s ní nesouhlasí věřitelský výbor.
(3) Insolvenčním soudem schválená dohoda o vypořádání společného jmění manzelů má účinky pravomocného rozsudku. Pro zrusení rozhodnutí o schválení dohody platí obdobně ustanovení občanského soudního řádu o zrusení usnesení o schválení smíru.

 

§ 272

(1) Rozhodnutí o tom, zda schvaluje dohodu o vypořádání společného jmění manzelů, doručuje insolvenční soud účastníkům dohody a věřitelskému výboru, a to zvlásť.
(2) Proti rozhodnutí o schválení dohody o vypořádání společného jmění manzelů není odvolání přípustné. Proti rozhodnutí, kterým insolvenční soud tuto dohodu neschválí, se mohou odvolat jen účastníci dohody.

 

§ 273

(1) Probíhá-li řízení o vypořádání společného jmění manzelů, stává se insolvenční správce prohlásením konkursu účastníkem tohoto řízení místo dluzníka. Trvají-li účinky rozhodnutí o úpadku, nelze toto řízení skončit soudním smírem.
(2) Bylo-li podáno odvolání proti rozhodnutí, jímz insolvenční soud neschválil dohodu o vypořádání společného jmění manzelů, soud řízení o vypořádání společného jmění manzelů přerusí az do rozhodnutí odvolacího soudu.

 

§ 274

Nelze-li provést vypořádání společného jmění manzelů proto, ze závazky dluzníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyssí nez majetek, který nálezí do společného jmění manzelů, zahrne se celý majetek nálezející do společného jmění manzelů do majetkové podstaty.

 

§ 275

Pohledávka manzela dluzníka vzniklá po prohlásení konkursu vypořádáním společného jmění manzelů se povazuje za přihlásenou pohledávku a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.

 

§ 276

(1) Po dobu trvání účinků prohlásení konkursu nemůze vzniknout nové společné jmění manzelů; uzavře-li dluzník nové manzelství, odkládá se vznik společného jmění manzelů ke dni zániku těchto účinků.
(2) Smlouvy o rozsíření společného jmění manzelů, které odporují odstavci 1 nebo jej obcházejí, jsou neplatné.

 

Díl 4: Procesní úkony navazující na prohlásení konkursu

§ 277

(1) Neprodleně poté, co nabude účinnosti prohlásení konkursu, zajistí insolvenční správce provedení procesních úkonů a dalsích činností, které z prohlásení konkursu vyplývají.
(2) Insolvenční správce ustanovený v rozhodnutí o úpadku navazuje na činnost předbězného správce, byl-li dříve ustanoven. Nejde-li o stejnou osobu, je předbězný správce povinen podat insolvenčnímu správci úplné informace o své dosavadní činnosti a předat mu její výsledky, jakoz i doklady, které má k dispozici, a poskytnout mu potřebnou součinnost.
(3) Insolvenční správce zaměří svou činnost zejména ke zjistění, zajistění a soupisu, k dokončení seznamu přihlásených pohledávek, k přípravě přezkumného jednání a k přípravě schůze věřitelů.
(4) Jde-li o dluzníka, který vede účetnictví nebo evidenci podle zvlástního právního předpisu 13), sestaví insolvenční správce ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky prohlásení konkursu, mezitímní účetní závěrku nebo přehled o příjmech, výdajích, majetku a závazcích.

 

§ 278

(1) Seznam přihlásených pohledávek insolvenční správce sestavuje a doplňuje tak, aby jej mohl uzavřít neprodleně po skončení lhůty k podání přihlásek pohledávek a v dostatečném předstihu před termínem konání přezkumného jednání.
(2) Insolvenční soud můze insolvenčnímu správci ulozit, aby mu poskytl součinnost potřebnou k přípravě přezkumného jednání, a určit povahu této součinnosti.

 

§ 279

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, povinnosti, které zákon ukládá dluzníku, osobám jednajícím za dluzníka a dalsím osobám v souvislosti s prohlásením konkursu, musí být splněny do 15 dnů od prohlásení konkursu; tuto lhůtu můze insolvenční soud přiměřeně prodlouzit jen z důvodů hodných zvlástního zřetele.
(2) Jestlize povinnosti podle odstavce 1 nejsou ve stanovené lhůtě splněny, přijme insolvenční soud na návrh insolvenčního správce přiměřená opatření k jejich vynucení.

 

§ 280

Nestanoví-li tento zákon jinak, je soupis listinou, která insolvenčního správce v rámci konkursu opravňuje ke zpenězení zapsaného majetku.

 

§ 281

(1) Na základě seznamu přihlásených pohledávek a soupisu a s vyuzitím i jinak získaných poznatků sestaví insolvenční správce zprávu o hospodářské situaci dluzníka ke dni prohlásení konkursu. Ve zprávě zejména porovná majetkovou podstatu se závazky dluzníka a vyjádří se k moznosti dalsího vyuzití dluzníkova podniku.
(2) Zprávu o hospodářské situaci dluzníka předlozí insolvenční správce insolvenčnímu soudu nejméně 7 dní přede dnem konání první schůze věřitelů svolané po prohlásení konkursu. Věřitelé mají právo do této zprávy u insolvenčního soudu nahlízet.

 

§ 282

(1) Schůze věřitelů projedná zprávu insolvenčního správce o hospodářské situaci dluzníka se závěry, které představují doporučení insolvenčnímu správci pro jeho dalsí postup.
(2) Schůze věřitelů dále rozhodne, zda a v jakém rozsahu se má dluzníku, který je fyzickou osobou, a jeho rodině poskytovat plnění z majetkové podstaty k úhradě jejich odůvodněných existenčních potřeb. Učiní tak na zádost dluzníka nebo některého z členů jeho rodiny.

 

Díl 5: Zpenězení majetkové podstaty

§ 283

(1) Zpenězením majetkové podstaty se rozumí převedení veskerého majetku, který do ní nálezí, na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Za zpenězení se k tomuto účelu povazuje i vyuzití bankovních kont dluzníka a jeho penězní hotovosti. Zpenězením majetkové podstaty se rozumí i úplatné postoupení dluzníkových pohledávek; ujednáními, která tomu brání, není insolvenční správce omezen.
(2) Ke zpenězení majetkové podstaty lze přikročit teprve po právní moci rozhodnutí o prohlásení konkursu, nejdříve vsak po první schůzi věřitelů, pokud nejde o věci bezprostředně ohrozené zkázou nebo znehodnocením anebo pokud insolvenční soud nepovolí výjimku.
(3) Zpenězení majetku v majetkové podstatě dluzníka, na který se vztahuje rozhodnutí o zajistění vydané v trestním řízení, lze provést jen po předchozím souhlasu příslusného orgánu činného v trestním řízení. Převysuje-li dosazený výtězek zpenězení majetku podle věty první částku určenou k vyplacení, informuje insolvenční správce o této skutečnosti orgán činný v trestním řízení, který o zajistění rozhodl. Nesdělí-li orgán činný v trestním řízení do 30 dnů insolvenčnímu správci, ze se zajistění vztahuje i na zbytek výtězku, pouzije se k rozdělení mezi věřitele. (Tato novelizace nabývá účinnosti 1. srpna 2013.)

 

§ 284 Předkupní právo

(1) K nemovitostem, které tvoří pozemní část veřejného přístavu 41), má při jejich zpenězení předkupní právo stát.
(2) Smluvními předkupními právy není insolvenční správce při zpenězení majetkové podstaty vázán.

 

§ 285

(1) Zpenězením majetkové podstaty zanikají v rozsahu, v němz se týkají zpenězeného majetku,

a) účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, účinky doručení vyrozumění o zahájení exekuce a účinky vydaných exekučních příkazů, účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce,
b) věcná břemena, která zatězují zpenězovaný majetek a která jsou podle ustanovení tohoto zákona v insolvenčním řízení neúčinná.

(2) Byla-li zpenězena nemovitost, kterou dluzník pouzívá k bydlení své rodiny, anebo byt ve vlastnictví dluzníka, je dluzník povinen je vyklidit. Neučiní-li tak dobrovolně, můze se nabyvatel domáhat vyklizení zalobou u soudu; nejde o incidenční spor.
(3) Při vyklizení podle odstavce 2 příslusí dluzníku stejná bytová náhrada jako při výpovědi nájmu bytu dané nájemci pro hrubé porusení povinností vyplývajících z nájmu bytu.
(4) Insolvenční správce je při zpenězování podstaty vázán zákonným předkupním právem a právy nájemců podle zvlástního právního předpisu 42). Byty a nebytové prostory ve vlastnictví bytového druzstva, nakládání s nimiz je omezeno právem fyzických osob - členů druzstva, které jsou nájemci bytů či nebytových prostor, na výlučné nabytí vlastnictví těchto bytů či nebytových prostor podle § 23 odst. 1 a 3 a § 24 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějsích předpisů, musí insolvenční správce nejprve nabídnout k bezplatnému převodu osobám oprávněným k výlučnému nabytí vlastnictví za podmínek stanovených zvlástním právním předpisem 43). Insolvenční správce je povinen provést vsechny úkony, které jsou k převodu těchto bytů a nebytových prostor potřebné. Za to mu od osob oprávněných k výlučnému nabytí vlastnictví nálezí náhrada nákladů nezbytně vynalozených na provedení vsech potřebných úkonů a odměna stanovená podle zvlástního právního předpisu. Nepřijme-li osoba oprávněná k výlučnému nabytí vlastnictví takovou nabídku do tří měsíců od jejího doručení, přikročí insolvenční správce ke zpenězení, přičemz ustanovení zvlástního zákona o ochraně práv nájemců 44) se v těchto případech jiz nepouzijí.

 

§ 286

(1) Majetkovou podstatu lze zpenězit

a) veřejnou drazbou podle zvlástního právního předpisu 45),
b) prodejem movitých věci a nemovitostí podle ustanovení občanského soudního řádu o výkonu rozhodnutí,
c) prodejem majetku mimo drazbu.

(2) O způsobu zpenězení majetkové podstaty podle odstavce 1 rozhodne se souhlasem věřitelského výboru insolvenční správce.

 

§ 287

(1) Zpenězení veřejnou drazbou se provede podle ustanovení zvlástního právního předpisu 38).
(2) Veřejnou drazbu provede drazebník na návrh insolvenčního správce. Smlouva o provedení drazby se v takovém případě stane účinnou dnem, kdy ji schválí věřitelský výbor.

 

§ 288

(1) Ke zpenězení prodejem movitých věcí a nemovitostí je příslusný okresní soud podle ustanovení občanského soudního řádu. Návrh na tento prodej podává insolvenční správce, který je jediným účastníkem tohoto řízení.
(2) Příslusný soud nařídí prodej podle odstavce 1, je-li k návrhu přilozeno rozhodnutí o prohlásení konkursu, soupis potvrzený insolvenčním soudem a souhlas věřitelského výboru s tímto způsobem zpenězení.
(3) Rozhodnutí vydaná v tomto řízení se doručují pouze insolvenčnímu správci, který proti nim můze podat odvolání.

 

§ 289

(1) Prodej mimo drazbu můze insolvenční správce uskutečnit se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu můze insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva o prodeji mimo drazbu účinnosti. Souhlas insolvenčního soudu a věřitelského výboru není nutný k prodeji věcí bezprostředně ohrozených zkázou nebo znehodnocením, jakoz i věcí bězně zcizovaných při pokračujícím provozu dluzníkova podniku.
(2) Při prodeji mimo drazbu lze kupní cenu stanovit pod cenu odhadní. Insolvenční správce přitom přihlédne i k nákladům, které by jinak bylo nutné vynalozit na správu zpenězovaného majetku.
(3) Platnost smluv, kterými doslo ke zpenězení mimo drazbu, lze napadnout jen zalobou podanou u insolvenčního soudu nejpozději do skončení insolvenčního řízení; jde o incidenční spor.

 

§ 290

(1) Dluzníkův podnik můze insolvenční správce zpenězit jedinou smlouvou.
(2) Smlouvu podle odstavce 1 můze insolvenční správce uzavřít jen se souhlasem insolvenčního soudu a věřitelského výboru. Při udělení souhlasu můze insolvenční soud stanovit podmínky prodeje. Dokud není souhlas insolvenčním soudem a věřitelským výborem udělen, nenabývá smlouva účinnosti.
(3) Výtězek zpenězení dluzníkova podniku jedinou smlouvou je součástí celkového výtězku zpenězení majetkové podstaty a nemůze slouzit pouze ke krytí závazků souvisejících s prodávaným podnikem.

 

§ 291

(1) Zpenězením dluzníkova podniku jedinou smlouvou přecházejí na nabyvatele práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům dluzníkova podniku, s výjimkou pracovněprávních pohledávek dluzníkových zaměstnanců vzniklých do účinnosti smlouvy. Jiné závazky na nabyvatele nepřecházejí.
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, pouzijí se na smlouvu podle § 290 obdobně příslusná ustanovení obchodního zákoníku o prodeji podniku; za splnění závazků, které přesly na nabyvatele, prodávající neručí.

 

§ 292

Ustanovení § 290 a § 291 platí obdobně, je-li jen jedinou smlouvou zpenězována celá majetková podstata nebo část dluzníkova podniku.

 

§ 293

Jde-li o zpenězení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouzí k zajistění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajistěného věřitele směřujícími ke zpenězení; je-li zajistěných věřitelů více, mohou tyto pokyny udělit insolvenčnímu správci pouze společně. Insolvenční správce můze tyto pokyny odmítnout, má-li za to, ze předmět zajistění lze zpenězit výhodněji; v takovém případě pozádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti.

 

§ 294

(1) Insolvenční správce je povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch majetkové podstaty dluzníkovy pohledávky. To platí přiměřeně i pro dluzníkovy nepenězité pohledávky ocenitelné penězi.
(2) Povinnost podle odstavce 1 insolvenční správce nemá, pokud náklady na uplatnění a vymáhání těchto pohledávek jsou neúměrně vysoké nebo je nelze krýt z majetkové podstaty.

 

§ 295

(1) Dluzník, osoby mu blízké a osoby, které s ním tvoří koncern, nesmí nabývat majetek nálezející do majetkové podstaty, a to ani v případě, ze k jeho zpenězení doslo drazbou; tento majetek nesmí být na ně převeden ani ve lhůtě 3 let od skončení konkursu. Právní úkony uskutečněné v rozporu s tímto ustanovením jsou neplatné.
(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje také na

a) vedoucí zaměstnance dluzníka, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, a osoby jim blízké,
b) osoby, které vykonávaly v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení nebo po jeho zahájení rozhodující vliv na provoz dluzníkova podniku nebo podstatnou měrou ovlivňovaly jeho jinou majetkovou činnost,
c) společníky dluzníka, je-li jím jiná obchodní společnost nez akciová,
d) akcionáře dluzníka, kterým je akciová společnost, pokud jim patří akcie odpovídající více nez desetině základního kapitálu,
e) prokuristy dluzníka,
f) členy a náhradníky věřitelského výboru, kterým schůze věřitelů neudělila souhlas s nabytím majetku z majetkové podstaty.

(3) Na návrh osob uvedených v odstavci 1 nebo v odstavci 2 písm. a) az e) a po vyjádření věřitelského výboru můze insolvenční soud v odůvodněných případech povolit výjimku ze zákazu nabývání majetku z majetkové podstaty. Má-li k nabytí tohoto majetku dojít az po skončení konkursu, rozhodne o tomto návrhu insolvenční soud samostatně a tuto výjimku můze v takovém případě povolit i osobám uvedeným v odstavci 2 písm. f); proti jeho rozhodnutí můze podat odvolání jen osoba, která návrh podala.

 

Díl 6: Nakládání s výtězkem zpenězení

§ 296

(1) Pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, jakoz i náklady, které souvisí se správou majetkové podstaty, se hradí z výtězku zpenězení.
(2) Po ukončení provozu dluzníkova podniku nesmí být výtězek zpenězení pouzit k podnikatelské nebo jiné výdělečné činnosti ani se souhlasem věřitelského výboru. To nebrání tomu, aby s tímto výtězkem bylo nalozeno tak, ze se zhodnotí o úroky nebo jiné přírůstky.

 

§ 297

(1) Nestačí-li výtězek zpenězení ke krytí pohledávek a nákladů podle § 296 odst. 1, lze pouzít prostředků získaných zálohou na náklady insolvenčního řízení nebo zálohou poskytnutou věřitelským výborem.
(2) Pokud nepostačují ani prostředky podle odstavce 1, rozhodne o pořadí úhrady pohledávky nebo o její poměrné úhradě insolvenční soud na základě návrhu insolvenčního správce podle § 305 odst. 2.

 

§ 298

(1) Zajistění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtězku zpenězení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiz byla zajistěna.
(2) Výtězek zpenězení po odečtení nákladů spojených se správou a zpenězením a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajistěnému věřiteli.
(3) Náklady spojené se zpenězením lze odečíst nejvýse v rozsahu 5 % výtězku zpenězení; náklady spojené se správou nejvýse v rozsahu 4 % výtězku zpenězení. Se souhlasem zajistěného věřitele lze odečíst náklady i ve větsím rozsahu.
(4) Zajistěnému věřiteli, který dosud nesplnil povinnost podle § 157 odst. 1, se vydá výtězek zpenězení po odečtení částky připadající na splnění této povinnosti.
(5) Pro zpenězení podle § 293 se odstavec 2 pouzije jen tehdy, jestlize zajistěný věřitel dosud nesplnil povinnost podle § 230 odst. 3.

 

§ 299

(1) Zajistění věřitelé se uspokojí podle pořadí, v jakém vznikl právní důvod zajistění, z té části výtězku, který na ně připadá, nedohodnou-li se písemně jinak. Neuspokojená část jejich pohledávky se povazuje za pohledávku přihlásenou a uspokojí se stejně jako tyto pohledávky.
(2) Zpenězením věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty v konkursu zaniká zajistění pohledávky zajistěného věřitele, a to i v případě, ze nepodal přihlásku své pohledávky.
(3) Je-li zajisťovací právo, které zaniklo zpenězením podle odstavce 2, zapsáno ve veřejném či neveřejném seznamu, který podle zvlástního právního předpisu osvědčoval vlastnictví nebo jiná věcná práva ke zpenězené věci, pohledávce, právu nebo jiné majetkové hodnotě, oznámí insolvenční správce zánik zajistění orgánu nebo osobě, která tento seznam vede; § 139 odst. 1 písm. i) platí přiměřeně.

 

§ 300

Insolvenční správce podává insolvenčnímu soudu a věřitelskému výboru dílčí zprávy o průběhu zpenězení majetkové podstaty a o nakládání s výtězkem tohoto zpenězení. Tyto zprávy podává z vlastního podnětu nebo na základě rozhodnutí insolvenčního soudu anebo zádosti věřitelského výboru. O zpenězení majetkové podstaty vyrozumí insolvenční správce neprodleně také soud, správce daně, soudního exekutora nebo jiný orgán, u kterého podle dosavadních výsledků insolvenčního řízení probíhá řízení týkající se zpenězeného majetku, včetně řízení o výkon rozhodnutí nebo exekuce na majetek dluzníka.

 

§ 301

(1) Umozňuje-li to stav zpenězení majetkové podstaty, insolvenční správce kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení navrhne insolvenčnímu soudu, aby povolil částečný rozvrh; s jeho návrhem musí souhlasit věřitelský výbor. V návrhu musí uvést, které pohledávky mají být v částečném rozvrhu uspokojeny a do jaké výse.
(2) Insolvenční soud povolí částečný rozvrh, jestlize jej umozňuje stav výtězku zpenězení majetkové podstaty, jestlize jím nejsou dotčena práva zajistěných věřitelů, jestlize jím nemůze být ohrozen rozvrh po konečné zprávě a jestlize je navrhované uspokojení pohledávek, zahrnutých do částečného rozvrhu, nepochybné.
(3) Proti rozhodnutí o povolení částečného rozvrhu není odvolání přípustné.
(4) O pohledávkách zahrnutých do částečného rozvrhu vydá insolvenční soud rozvrhové usnesení, které doručí dluzníkovi, insolvenčnímu správci a vsem věřitelům, kteří jsou do něho zahrnuti. Tyto osoby mohou proti němu podat odvolání.

 

Díl 7: Konečná zpráva a rozvrh

§ 302

(1) V závěru zpenězení majetkové podstaty insolvenční správce předlozí insolvenčnímu soudu konečnou zprávu. Předlození konečné zprávy nebrání, jestlize

a) dosud nejsou ukončeny incidenční spory, pokud jejich výsledek nemůze podstatně ovlivnit závěr konečné zprávy,
b) se nepodařilo zpenězit vsechen majetek nálezející do majetkové podstaty, pokud dosud nezpenězený majetek můze být z majetkové podstaty vyňat.

(2) Konečná zpráva insolvenčního správce musí podat celkovou charakteristiku jeho činnosti s vyčíslením jejích finančních výsledků. Konečná zpráva musí obsahovat zejména

a) přehled pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek jim na roveň postavených, které insolvenční správce jiz uspokojil a které jestě uspokojit zbývá,
b) přehled výdajů vynalozených v souvislosti se správou majetkové podstaty se zdůvodněním výdajů, které nejsou obvyklé,
c) přehled zpenězení majetkové podstaty s výsledkem, jehoz bylo dosazeno,
d) uvedení majetku, který nebyl zpenězen, s odůvodněním, proč k tomu doslo,
e) výsledky částečného rozvrhu, pokud k němu doslo,
f) přehled plnění zajistěným věřitelům s promítnutím do rozvrhu,
g) přehled jednání a právních úkonů, významných pro průběh insolvenčního řízení.

(3) Konečná zpráva insolvenčního správce musí vyústit ve vyčíslení částky, která má být rozdělena mezi věřitele, a v označení těchto věřitelů, s údajem o výsi jejich podílů na této částce.
(4) Ke dni sestavení konečné zprávy sestaví insolvenční správce účetní závěrku.

 

§ 303

(1) Současně s konečnou zprávou insolvenční správce předlozí insolvenčnímu soudu i vyúčtování své odměny a výdajů.
(2) Vyúčtování své odměny a výdajů podá i předbězný správce a dalsí správci, kteří se podíleli na správě majetkové podstaty a jsou osobami rozdílnými od insolvenčního správce a jejich odměna netvoří součást jeho odměny.

 

§ 304

(1) Insolvenční soud přezkoumá konečnou zprávu insolvenčního správce a jeho vyúčtování a odstraní po slysení insolvenčního správce chyby a nejasnosti v ní obsazené.
(2) O konečné zprávě insolvenčního správce po její úpravě uvědomí insolvenční soud účastníky řízení tím, ze ji zveřejní vyhláskou. Současně je uvědomí o tom, ze do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky; námitky se podávají u insolvenčního soudu dvojmo s tím, ze jedno vyhotovení se doručuje insolvenčnímu správci k vyjádření.
(3) K projednání konečné zprávy insolvenčního správce a jeho vyúčtování nařídí insolvenční soud jednání. Termín a místo tohoto jednání uvede ve vyhlásce na úřední desce; předvolání k tomuto jednání insolvenční soud zvlásť doručí insolvenčnímu správci, dluzníku, věřitelům, kteří podali námitky proti konečné zprávě, a věřitelskému výboru.
(4) Na jednání o konečné zprávě a vyúčtování insolvenčního správce projedná insolvenční soud námitky, které byly proti ní vzneseny. Na základě toho rozhodne buď tak, ze

a) schválí předlozenou konečnou zprávu a vyúčtování, nejsou-li námitky vůči nim důvodné,
b) nařídí doplnění nebo změnu konečné zprávy nebo vyúčtování, jestlize shledá, ze některé z námitek proti nim jsou důvodné, avsak nemění její základní obsah,
c) odmítne přijmout konečnou zprávu, shledá-li ze námitky proti ní vznesené důvodně zpochybňují zprávu jako celek; v tomto případě ulozí insolvenčnímu správci, aby předlozil novou konečnou zprávu ve lhůtě, kterou určí.

(5) Rozhodnutí podle odstavce 4 insolvenční soud vyvěsí na úřední desce soudu. Zvlásť toto rozhodnutí doručí insolvenčnímu správci, dluzníku a věřitelům, o jejichz námitkách bylo rozhodováno. Odvolání proti tomuto rozhodnutí mohou podat věřitelé, jejichz námitkám nebylo vyhověno.

 

§ 305

(1) Před rozvrhem se uspokojí dosud nezaplacené pohledávky, které se uspokojují kdykoli v průběhu konkursního řízení; a to pohledávky za majetkovou podstatou, pohledávky jím postavené na roveň a zajistěné pohledávky v rozsahu stanoveném v § 298 a § 299 odst. 1.
(2) Nestačí-li dosazený výtězek ze zpenězení majetkové podstaty k uspokojení vsech pohledávek, uvedených v odstavci 1, uspokojí se nejdříve odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, poté pohledávky věřitelů podle § 168 odst. 1 písm. e) a § 169 odst. 1 písm. g), poté pohledávky věřitelů z úvěrového financování, poté náklady spojené s udrzováním a správou majetkové podstaty, a (Tato novelizace nabývá účinnosti 1. srpna 2013.) poté pohledávky věřitelů na výzivném ze zákona a poté pohledávky věřitelů na náhradu skody způsobené na zdraví (Tato novelizace nabývá účinnosti 1. srpna 2013.); ostatní pohledávky se uspokojí poměrně. Výtězku zpenězení podle § 298 odst. 2 lze vsak pouzít k uspokojení jiných pohledávek az po uspokojení pohledávky zajistěného věřitele.
(3) Z výtězku zpenězení vyčlení insolvenční správce před rozvrhem částku na předpokládané výlohy, spojené s ukončením řízení.

 

§ 306

(1) Po právní moci rozhodnutí o schválení konečné zprávy předlozí insolvenční správce insolvenčnímu soudu návrh rozvrhového usnesení, v němz uvede, kolik má být vyplaceno na kazdou pohledávku uvedenou v upraveném seznamu přihlásených pohledávek.
(2) Insolvenční soud přezkoumá věcnou správnost návrhu předlozeného insolvenčním správcem. Poté vydá rozvrhové usnesení, v němz určí částky, které mají být věřitelům vyplaceny.
(3) Vsichni věřitelé zahrnutí do rozvrhu se uspokojují poměrně vzhledem k výsi jejich pohledávky tak, jak byla zjistěna.
(4) Vydání rozvrhového usnesení nebrání, jestlize ohledně některé z pohledávek z upraveného seznamu přihlásených pohledávek nejsou dosud splněny podmínky pro její výplatu nebo jde-li dosud o pohledávku spornou; jde zejména o pohledávky,

a) kterých se týká odvolání proti konečné zprávě,
b) ohledně kterých dosud nebyl skončen incidenční spor.

(5) Pro zařazení do rozvrhu je u pohledávek vázaných na podmínku rozhodný stav ke dni vydání rozvrhového usnesení.

 

§ 307

(1) Rozvrhové usnesení doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci, dluzníku a věřitelům, jejichz pohledávek se toto usnesení týká; tyto osoby mohou proti rozvrhovému usnesení podat odvolání.
(2) V rozvrhovém usnesení určí insolvenční soud insolvenčnímu správci lhůtu k jeho splnění; lhůta nesmí být delsí nez 2 měsíce od právní moci tohoto usnesení.
(3) Částky určené pro jednotlivé věřitele v rozvrhovém usnesení jim správce proplatí na jejich náklad zpravidla ve svém sídle. Částky nepřesahující 500 Kč můze slozit do úschovy u soudu a věřitele o tom písemně vyrozumět. Obdobně postupuje, jestlize nedojde k proplacení částek určených pro jednotlivé věřitele do 30 dnů od rozvrhového usnesení pro překázku na jejich straně. O splnění rozvrhového usnesení podá insolvenční správce insolvenčnímu soudu zprávu.
(4) Částky, které by mohly připadnout na pohledávky uvedené v § 306 odst. 4, slozí insolvenční správce do úschovy u soudu insolvenčního. Jakmile odpadnou překázky k jejich výplatě, vydá o nich insolvenční soud dalsí rozvrhové usnesení; ustanovení o rozvrhovém usnesení platí obdobně i pro dalsí rozvrhové usnesení. Pokud se ukáze, ze ohledně některé z těchto částek nejsou splněny předpoklady pro její zařazení do rozvrhu, vyloučí ji insolvenční soud z rozvrhu; proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Obdobně se postupuje ohledně částek vyčleněných na výlohy spojené s ukončením řízení, pokud nebyly pouzity.

 

Díl 8: Zrusení konkursu

§ 308

(1) Insolvenční soud rozhodne i bez návrhu o zrusení konkursu

a) zjistí-li, ze nebyl ani dodatečně osvědčen dluzníkův úpadek; to neplatí, doslo-li jiz ke zpenězení podstatné části majetkové podstaty,
b) zjistí-li, ze zde není zádný přihlásený věřitel a vsechny pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim postavené na roveň jsou uspokojeny,
c) po obdrzení zprávy insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení,
d) zjistí-li, ze pro uspokojení věřitelů je majetek dluzníka zcela nepostačující; přitom se nepřihlízí k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty.

(2) Insolvenční soud rozhodne o zrusení konkursu téz na návrh dluzníka, jestlize dluzník k tomuto návrhu připojil listinu, na které vsichni věřitelé a insolvenční správce vyslovili se zrusením konkursu souhlas a na které je úředně ověřena pravost podpisu osob, které ji podepsaly.

 

§ 309

(1) Pro doručení a zveřejnění rozhodnutí, kterým se konkurs rusí, platí totéz co o doručení a zveřejnění rozhodnutí o prohlásení konkursu. Dluzníku a insolvenčnímu správci se toto rozhodnutí doručuje do vlastních rukou.
(2) Proti rozhodnutí podle § 308 odst. 1 mohou podat odvolání pouze insolvenční správce a přihlásení věřitelé.
(3) Rozhodnutí, kterým se konkurs rusí, je vykonatelné a jeho účinky nastávají dnem, kdy nabude právní moci.
(4) Právní mocí rozhodnutí, kterým se konkurs rusí, insolvenční řízení končí.

 

§ 310

(1) Jestlize dluzník v průběhu konkursu zemře, nastupují na jeho místo jeho dědicové, a není-li jich, stát.
(2) Insolvenční správce předlozí insolvenčnímu soudu zprávu o dosavadních výsledcích projednání konkursu spolu s vyúčtováním své poměrné odměny a jiz vynalozených výloh. Insolvenční soud předlozenou zprávu přezkoumá a rozhodne o ní; § 304 platí přiměřeně.
(3) Po právní moci rozhodnutí o schválení zprávy podle odstavce 2 insolvenční soud zrusí konkurs a postoupí věc soudu, který projednává dědictví. O doručení a zveřejnění tohoto rozhodnutí platí § 309; odvolání proti němu vsak není přípustné.

 

§ 311

Dojde-li v důsledku zrusení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. c) a d) ke zrusení a zániku dluzníka, který je právnickou osobou, bez právního nástupce podle zvlástního právního předpisu, neuspokojené pohledávky nebo jejich neuspokojené části zanikají, pokud nebudou uspokojeny ze zajistění.

 

§ 312

(1) Zrusením konkursu zanikají účinky prohlásení konkursu s výjimkou účinků, u kterých je mozné jejich navrácení do stavu před prohlásením konkursu. Platnost a účinnost právních úkonů, které byly provedeny během konkursu, tím není dotčena.
(2) Za dluzníka, který je právnickou osobou, jednají opět jeho statutární orgány nebo likvidátor, jde-li o právnickou osobu v likvidaci; přerusení likvidace právnické osoby končí.
(3) Zrusení konkursu podle § 308 odst. 1 písm. d) je podkladem pro výmaz dluzníka z obchodního rejstříku, nejde-li o právnickou osobu zřízenou zákonem.
(4) Na základě upraveného seznamu pohledávek lze po zrusení konkursu podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjistěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dluzník nepopřel; toto právo se promlčí za 10 let od zrusení konkursu. To neplatí, jde-li o neuspokojenou pohledávku nebo její část, která zaniká podle § 311.

 

§ 313

(1) Funkce insolvenčního správce nekončí zrusením konkursu, i kdyz jeho oprávnění nakládat se zbývající částí majetkové podstaty a dalsí dispoziční oprávnění přecházejí na dluzníka.
(2) Insolvenční správce je povinen ke dni zrusení konkursu uzavřít účetní knihy, sestavit účetní závěrku, splnit povinnosti ulozené daňovými předpisy a předat dluzníku potřebné účetní záznamy. Dále je povinen předat zbývající majetek dluzníkovi a zajistit činnosti evidenční a archivační, popřípadě dalsí činnosti související se zrusením konkursu. Nevede-li dluzník účetnictví, týkají se tyto povinnosti přiměřeně jeho daňové evidence.
(3) Po provedení činností podle odstavce 2 insolvenční soud insolvenčního správce zprostí jeho funkce. Současně rozhodne o výdajích, které insolvenčnímu správci vznikly v souvislosti se zrusením konkursu, a o způsobu jejich úhrady.

 

Díl 9: Zvlástní ustanovení o nepatrném konkursu

§ 314

(1) O nepatrný konkurs jde, jestlize

a) dluzníkem je fyzická osoba, která není podnikatelem, nebo
b) celkový obrat dluzníka podle zvlástního právního předpisu 46) za poslední účetní období předcházející prohlásení konkursu nepřesahuje 2 000 000 Kč a dluzník nemá více nez 50 věřitelů.

(2) Rozhodnutí o tom, ze jde o nepatrný konkurs, můze insolvenční soud vydat i bez návrhu a spojit je s prohlásením konkursu nebo je vydat kdykoli v průběhu insolvenčního řízení po prohlásení konkursu.
(3) Vyjde-li dodatečně najevo, ze konkurs neměl být povazován za nepatrný, insolvenční soud přijaté rozhodnutí bez zbytečného odkladu zrusí.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 není odvolání přípustné, musí vsak být vzdy odůvodněno.

 

§ 315

(1) Nerozhodne-li schůze věřitelů jinak, v nepatrném konkursu se postupuje podle tohoto zákona s těmito odchylkami:

a) místo věřitelského výboru mohou věřitelé ustanovit zástupce věřitelů,
b) k účinnosti dohody o vypořádání společného jmění manzelů není potřeba schválení insolvenčním soudem ani souhlasu věřitelského orgánu,
c) k vyloučení nedobytných pohledávek a věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot, které není mozné prodat, není nutný souhlas insolvenčního soudu ani věřitelského orgánu,
d) o včasných námitkách proti konečné zprávě a vyúčtování lze rozhodnout i bez nařízení jednání,
e) při přezkumném jednání lze současně projednat vsechny otázky, o kterých by jinak byla oprávněna rozhodnout pouze schůze věřitelů, a je-li to účelné, lze přednést také konečnou zprávu a vyúčtování a projednat námitky proti nim.

(2) Není-li to v rozporu s rozhodnutím schůze věřitelů, insolvenční soud můze pro nepatrný konkurs stanovit i dalsí odchylky od zákona, pokud povedou k rychlému a hospodárnému průběhu insolvenčního řízení; těmito odchylkami nesmí být dotčeno postavení zajistěných věřitelů ani zásady insolvenčního řízení. Toto rozhodnutí můze insolvenční soud spojit s rozhodnutím o nepatrném konkursu nebo je můze vydat kdykoli později.

 

Část druhá
Způsoby řesení úpadku

Hlava II: Reorganizace

Díl 1: Přípustnost reorganizace

§ 316

(1) Reorganizací se rozumí zpravidla postupné uspokojování pohledávek věřitelů při zachování provozu dluzníkova podniku, zajistěné opatřeními k ozdravění hospodaření tohoto podniku podle insolvenčním soudem schváleného reorganizačního plánu s průběznou kontrolou jeho plnění ze strany věřitelů.
(2) Reorganizací lze řesit úpadek nebo hrozící úpadek dluzníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku.
(3) Reorganizace není přípustná, je-li dluzníkem právnická osoba v likvidaci, obchodník s cennými papíry nebo osoba oprávněná k obchodování na komoditní burze podle zvlástního právního předpisu.
(4) Reorganizace je přípustná, jestlize celkový obrat dluzníka podle zvlástního právního předpisu 46) za poslední účetní období předcházející insolvenčnímu návrhu dosáhl alespoň částku 100 000 000 Kč, nebo zaměstnává-li dluzník nejméně 100 zaměstnanců v pracovním poměru; ustanovení odstavce 3 tím není dotčeno.
(5) Jestlize dluzník společně s insolvenčním návrhem nebo nejpozději do 15 dnů po rozhodnutí o úpadku předlozil insolvenčnímu soudu reorganizační plán přijatý alespoň polovinou vsech zajistěných věřitelů počítanou podle výse jejich pohledávek a alespoň polovinou vsech nezajistěných věřitelů počítanou podle výse pohledávek, omezení podle odstavce 4 se nepouzije.

 

Díl 2: Návrh na povolení reorganizace

§ 317

(1) Osobou oprávněnou podat návrh na povolení reorganizace je dluzník nebo přihlásený věřitel.
(2) Návrh na povolení reorganizace můze podat pouze ten, kdo je v dobré víře, ze jsou nebo budou splněny vsechny podmínky pro schválení reorganizačního plánu.

 

§ 318

(1) Dluzník, který podal insolvenční návrh pro hrozící úpadek, můze podat návrh na povolení reorganizace nejpozději do rozhodnutí o úpadku. V ostatních případech lze návrh na povolení reorganizace podat nejpozději do 10 dnů před první schůzí věřitelů, která se má konat po rozhodnutí o úpadku.
(2) Opozděně podaný návrh na povolení reorganizace insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dluzníku, navrhovateli, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu můze podat pouze osoba, která opozděný návrh podala.

 

§ 319

(1) Návrh na povolení reorganizace, podaný dluzníkem, musí vedle obecných nálezitostí podání 20) obsahovat

a) označení dluzníka a osob oprávněných za něho jednat,
b) dluzníkovi známé údaje o kapitálové struktuře a majetku osob, které dluzníka ovládají nebo které tvoří s dluzníkem koncern 21), včetně údaje o tom, zda ohledně některé z těchto osob neprobíhá insolvenční řízení, anebo prohlásení, ze není takových osob,
c) údaj o způsobu navrhované reorganizace.

(2) K návrhu na povolení reorganizace musí dluzník připojit seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlásení o změnách, ke kterým v mezidobí doslo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení jiz dříve předlozil.
(3) Návrh na povolení reorganizace podaný věřitelem musí kromě obecných nálezitostí podání 20) obsahovat údaje uvedené v odstavci 1 písm. a) a c). Ostatní údaje podle odstavce 1 uvede věřitel, jen pokud jsou mu známy.
(4) Pro označení osob v návrhu na povolení reorganizace a v seznamech k němu připojených platí § 103 odst. 1 obdobně.
(5) Údajem o způsobu reorganizace, obsazeným v návrhu na povolení reorganizace, nejsou osoby sestavující reorganizační plán, ani osoba, která návrh podala, vázány.

 

§ 320

(1) Neobsahuje-li návrh na povolení reorganizace vsechny nálezitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delsí nez 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést.
(2) Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení reorganizace připojeny zákonem pozadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené nálezitosti.
(3) Návrh na povolení reorganizace insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem pozadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené nálezitosti.
(4) Rozhodnutí podle odstavce 3 doručí insolvenční soud dluzníku, předběznému správci nebo insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru a osobě, která návrh na povolení reorganizace podala; odvolání proti němu můze podat jen osoba, která návrh na povolení reorganizace podala. K podanému odvolání se nepřihlízí, jestlize před rozhodnutím o něm insolvenční soud povolil reorganizaci na návrh jiné osoby.

 

§ 321

(1) Jestlize poté, co insolvenčnímu soudu dosel návrh na povolení reorganizace, podá tento návrh i dalsí osoba, povazuje se návrh dalsí osoby za přistoupení k řízení, jehoz předmětem je reorganizace; § 107 se pouzije přiměřeně.
(2) Insolvenční soud vyzve osoby podle odstavce 1, aby ve lhůtě, která nesmí být delsí nez 30 dnů, odstranily odlisnosti svých návrhů a vyrozuměly jej o společném stanovisku. Nestane-li se tak, vychází insolvenční soud z návrhu, který podal dluzník, a není-li jej, pak z návrhu věřitele, který mu dosel dříve.

 

§ 322

(1) Osoba, která podala návrh na povolení reorganizace, jej můze vzít zpět do doby, nez insolvenční soud reorganizaci povolí nebo o podaném návrhu jinak rozhodne.
(2) Zpětvzetí návrhu na povolení reorganizace vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, které se doručuje osobě, která návrh podala, dluzníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru; odvolání proti němu není přípustné. Po vydání tohoto rozhodnutí insolvenční soud nepokračuje v projednání reorganizace.
(3) Byl-li návrh na povolení reorganizace vzat zpět az poté, co o něm bylo rozhodnuto, insolvenční soud rozhodne, ze zpětvzetí není účinné; toto rozhodnutí, proti němuz není odvolání přípustné, se doručuje osobě, která návrh podala, dluzníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.
(4) Osobu, která podala dalsí návrh na povolení reorganizace, vyzve insolvenční soud, aby mu do 15 dnů sdělila, zda trvá na jeho projednání; nestane-li se tak, v projednání reorganizace insolvenční soud nepokračuje.

 

§ 323

(1) Návrh na povolení reorganizace podaný věřitelem musí schválit schůze věřitelů; učiní tak po zprávě insolvenčního správce o hospodářské situaci dluzníka.
(2) Před rozhodnutím schůze věřitelů o schválení návrhu na povolení reorganizace upozorní insolvenční správce na jemu známé důvody, pro které lze pochybovat o poctivém záměru navrhujícího věřitele.

 

§ 324

(1) Po podání návrhu na povolení reorganizace a před rozhodnutím o úpadku jsou osoby oprávněné nakládat s majetkovou podstatou povinny zdrzet se právních úkonů, jimiz by mohla být zmařena nebo ohrozena navrhovaná reorganizace.
(2) Insolvenční soud můze po podání návrhu na povolení reorganizace i bez návrhu změnit své předbězné opatření.
(3) Od okamziku zveřejnění návrhu na povolení reorganizace v insolvenčním rejstříku není přípustné započtení vzájemných pohledávek dluzníka a věřitele, ledaze insolvenční soud určí jinak předbězným opatřením. To platí i tehdy, jestlize zákonné podmínky tohoto započtení byly splněny před uvedeným okamzikem.

 

Díl 3: Rozhodnutí o návrhu na povolení reorganizace

§ 325

Při projednání návrhu na povolení reorganizace postupuje insolvenční soud podle § 148 az § 152.

 

§ 326

(1) Insolvenční soud zamítne návrh na povolení reorganizace,

a) lze-li se zřetelem ke vsem okolnostem důvodně předpokládat, ze jím je sledován nepoctivý záměr, nebo
b) který znovu podala osoba, o jejímz návrhu na povolení reorganizace bylo jiz dříve rozhodnuto, anebo
c) který podal věřitel, jestlize jej neschválí schůze věřitelů.

(2) Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení reorganizace lze usuzovat zejména tehdy, jestlize ohledně dluzníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu

a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řesící úpadek, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo
b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

(3) Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace se doručuje dluzníku, osobě, která návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu můze podat pouze osoba, která návrh podala.

 

§ 327

(1) Jestlize insolvenční soud návrh na povolení reorganizace odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, pokračuje bez dalsího v insolvenčním řízení. Účinky podání návrhu na povolení reorganizace tímto rozhodnutím zanikají.
(2) Na osobu, jejíz návrh na povolení reorganizace insolvenční soud odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, se pouzije přiměřeně § 147.

 

§ 328

Nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení reorganizace ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud reorganizaci povolí. Rozhodnutí o povolení reorganizace se doručuje dluzníku, navrhovateli, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

 

§ 329

(1) Rozhodnutí o povolení reorganizace obsahuje

a) výrok o povolení reorganizace,
b) informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem, a nebyl-li dosud ustanoven, výrok o jeho ustanovení,
c) výzvu, aby dluzník ve lhůtě 120 dnů předlozil reorganizační plán nebo aby bez zbytečného odkladu insolvenčnímu soudu sdělil, ze jej předlozit nehodlá,
d) informaci o tom, za jakých podmínek mohou předlozit reorganizační plán dalsí osoby.

(2) Ustanovení odstavce 1 písm. c) se nepouzije, jestlize dluzník před vydáním rozhodnutí podle odstavce 1 insolvenčnímu soudu oznámil, ze reorganizační plán předlozit nehodlá.
(3) Splatnost závazků a pohledávek se rozhodnutím o povolení reorganizace vzdy vrací do původních termínů.
(4) Rozhodnutí o povolení reorganizace můze dále obsahovat výrok o jiných opatřeních týkajících se majetkové podstaty a nezbytných k zajistění účelu reorganizace.

 

§ 330

(1) Není-li dále stanoveno jinak, je dluzník v průběhu reorganizace dluzníkem s dispozičními oprávněními. Pro povinnosti dluzníka, který je fyzickou osobou, a statutárního orgánu dluzníka, který je právnickou osobou, platí obdobně § 36 a § 37.
(2) Právní mocí rozhodnutí o povolení reorganizace se rusí omezení dispozičních oprávnění dluzníka, ke kterým doslo ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu v dosavadním průběhu insolvenčního řízení, ledaze insolvenční soud rozhodne podle § 332 jinak.
(3) Právní úkony, které mají z hlediska nakládání s majetkovou podstatou a její správou zásadní význam, činí dluzník s dispozičními oprávněními jen se souhlasem věřitelského výboru. Porusení této povinnosti má za následek odpovědnost dluzníka za skodu nebo jinou újmu, kterou tím věřitelům nebo třetím osobám způsobil; členové statutárního orgánu dluzníka za takto způsobenou skodu nebo jinou újmu ručí společně a nerozdílně.
(4) Za právní úkony, které mají podle odstavce 3 zásadní význam, se povazují úkony, jejichz důsledkem se významně změní hodnota majetkové podstaty nebo postavení věřitelů anebo míra uspokojení věřitelů.
(5) Pohledávky vedoucích zaměstnanců dluzníka s dispozičními oprávněními, podle § 33 odst. 3 a § 73 odst. 3 zákoníku práce, které vznikly po povolení reorganizace, lze v průběhu insolvenčního řízení uspokojit pouze do výse, kterou určí insolvenční správce se souhlasem věřitelského výboru.
(6) Ke dni předcházejícímu dni, kterým nastanou účinky povolení reorganizace, sestaví dluzník mezitímní účetní závěrku.

 

§ 331

Insolvenční správce vykonává dohled nad činností dluzníka s dispozičními oprávněními, zajisťuje dohled nad zjisťováním a soupisem majetkové podstaty, sestavuje a doplňuje seznam věřitelů a podává zprávy věřitelskému výboru. Kromě toho plní i dalsí úkoly a provádí dalsí činnosti, které mu ulozil insolvenční soud.

 

§ 332

(1) Insolvenční soud můze na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského výboru anebo i bez návrhu zakázat dluzníku s dispozičními oprávněními nakládání s majetkovou podstatou nebo můze jeho oprávnění ve stanoveném rozsahu omezit. Učiní tak v zájmu věřitelů zejména tehdy, vzniknou-li pochybnosti o poctivém jednání nebo odborné způsobilosti dluzníka nebo osob jednajících jeho jménem.
(2) Je-li návrhů podle odstavce 1 více, insolvenční soud o nich rozhodne jedním rozhodnutím, proti němuz není odvolání přípustné. Zamítne-li je, lze dalsí návrhy podle odstavce 1 podat az po uplynutí 30 dnů. Omezení stanovená rozhodnutím vydaným podle odstavce 1 můze insolvenční soud kdykoli před schválením reorganizačního plánu na návrh insolvenčního správce nebo věřitelského výboru zrusit nebo změnit.
(3) Jestlize insolvenční soud zakáze dluzníku s dispozičními oprávněními nakládat s majetkovou podstatou nebo jeho oprávnění k tomu omezí, přecházejí tato dispoziční oprávnění na insolvenčního správce.

 

§ 333

(1) Nestanoví-li tento zákon jinak, rozhodnutím o povolení reorganizace se pozastavuje výkon funkce valné hromady nebo členské schůze dluzníka a místo valné hromady nebo členské schůze dluzníka rozhoduje v její působnosti insolvenční správce.
(2) Valné hromadě nebo členské schůzi dluzníka i po rozhodnutí o povolení reorganizace zůstává zachováno právo jmenovat nebo volit a odvolávat členy statutárního orgánu dluzníka a dozorčí rady dluzníka; k účinnosti jejího rozhodnutí se vsak vyzaduje souhlas věřitelského výboru.
(3) Zanikne-li funkce statutárního orgánu dluzníka nebo dozorčí rady anebo funkce vsech členů těchto orgánů a není-li postupem podle zvlástního právního předpisu jmenován nebo zvolen do 30 dnů poté nový statutární orgán nebo dozorčí rada nebo jejich členové, zvolí je věřitelský výbor.

 

Díl 4: Věřitelé při reorganizaci

§ 334

Reorganizace se účastní přihlásení věřitelé, jakoz i věřitelé s pohledávkami za majetkovou podstatou a věřitelé jim na roveň postavení.

 

§ 335

(1) Při reorganizaci se za věřitele dluzníka povazují i společníci a členové dluzníka; za pohledávku těchto osob se povazuje právo vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v druzstvu. To neplatí, je-li dluzník v úpadku pro předluzení.
(2) Platí, ze výse pohledávky vyplývající z účasti společníka nebo člena dluzníka ve společnosti nebo v druzstvu je rovna nule; ustanovení § 347 odst. 2 tím není dotčeno.

 

§ 336

(1) Není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlásených pohledávek v reorganizaci obdobně § 190 az § 202.
(2) Popření pohledávky dluzníkem má v reorganizaci tytéz účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjistění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestlize dluzník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo dříve, nez nastaly účinky povolení reorganizace, nastávají účinky tohoto popření v reorganizaci dnem, kdy nastaly účinky povolení reorganizace; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání zaloby o určení pravosti, výse nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dluzníkem, podávají zalobu vzdy vůči dluzníku.
(3) Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslusného orgánu, můze dluzník jako důvod popření její pravosti nebo výse v reorganizaci uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, ze pohledávka zanikla nebo je promlčená.
(4) Popření pohledávky přihláseným věřitelem nemá po dobu trvání reorganizace vliv na zjistění popřené pohledávky.

 

§ 337

(1) Pro potřeby určení rozsahu uspokojení zjistěných pohledávek a hlasování věřitelů o přijetí reorganizačního plánu se věřitelé dluzníka při reorganizaci rozdělují do skupin, a to tak, aby v kazdé skupině byli věřitelé se zásadně shodným právním postavením a se zásadně shodnými hospodářskými zájmy. Rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin obsahuje reorganizační plán, v němz se vzdy uvede, podle jakých kritérií k rozdělení věřitelů doslo.
(2) Samostatnou skupinou jsou zejména

a) kazdý zajistěný věřitel,
b) věřitelé uvedení v § 335,
c) věřitelé, jejichz pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny.

(3) Pohledávkou nedotčenou reorganizačním plánem je pohledávka, jejíz výsi, splatnost ani dalsí její vlastnosti a práva s ní spojená reorganizační plán nemění, nebo pohledávka, o které věřitel písemně uznal, ze není reorganizačním plánem dotčena.
(4) Pohledávkou nedotčenou reorganizačním plánem je i pohledávka, u které v důsledku prodlení dluzníka doslo ke ztrátě sjednané výhody splátek, jestlize reorganizační plán

a) stanoví splatnost jistiny včetně úroků stejně jako před prodlením dluzníka,
b) nemění zádná dalsí práva spojená s pohledávkou, s výjimkou práv věřitele spojených s účinky zahájení insolvenčního řízení nebo s jiz nastalým prodlením dluzníka,
c) stanoví, ze vsechny splátky jistiny a úroku, které měl dluzník zaplatit před svým prodlením do dne účinnosti reorganizačního plánu, budou uhrazeny neprodleně po účinnosti reorganizačního plánu.

(5) Odůvodněnost a vhodnost rozdělení věřitelů do jednotlivých skupin posoudí insolvenční soud při schvalování reorganizačního plánu.
(6) Na základě návrhu dotčeného věřitele nebo předkladatele reorganizačního plánu můze insolvenční soud rozhodnout o zařazení věřitele do jiné skupiny; učiní tak před schválením reorganizačního plánu. Proti jeho rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

 

Díl 5: Reorganizační plán

§ 338

(1) Reorganizační plán vymezuje právní postavení dotčených osob v důsledku povolené reorganizace, a to na základě opatření sledujících ozdravení provozu dluzníkova podniku a uspořádání vzájemných vztahů mezi dluzníkem a jeho věřiteli.
(2) Reorganizační plán se předkládá insolvenčnímu soudu. Po jeho předlození nesmí nikdo az do zprávy o reorganizačním plánu vyvíjet činnost směřující k jeho přijetí nebo odmítnutí. Předkladatel je povinen zdrzet se vsech činností, které jsou v rozporu s reorganizačním plánem nebo které jinak ovlivňují jeho splnění.
(3) V reorganizačním plánu se lze odchýlit od ustanovení tohoto zákona, pokud jde o uspokojení věřitelů včetně zajistěných věřitelů a věřitelů, jimiz jsou společníci a členové dluzníka uplatňující pohledávku vyplývající z jejich účasti ve společnosti nebo v druzstvu, o nakládání s majetkovou podstatou a o závazky dluzníka po skončení insolvenčního řízení.
(4) Dalsí průběh reorganizace nesmí být v rozporu s reorganizačním plánem, pokud nedoslo stanoveným způsobem k jeho změně.

 

§ 339

(1) Přednostní právo sestavit reorganizační plán má dluzník, i kdyz návrh na povolení reorganizace podal některý přihlásený věřitel. Můze jej předlozit současně s návrhem na povolení reorganizace anebo ve lhůtě 120 dnů od rozhodnutí o povolení reorganizace. Tuto lhůtu můze insolvenční soud na návrh dluzníka přiměřeně prodlouzit, nejdéle vsak o 120 dnů.
(2) Přednostní právo sestavit reorganizační plán vsak nemá dluzník, který insolvenčnímu soudu oznámil, ze reorganizační plán předlozit nehodlá.
(3) Přednostní právo sestavit reorganizační plán nemá rovněz dluzník, jehoz věřitelé se tak usnesli na schůzi věřitelů. Schůze věřitelů, na které se projednává nebo schvaluje návrh na povolení reorganizace, je oprávněna přijmout takové usnesení vzdy.
(4) Jestlize dluzník před uplynutím lhůty podle odstavce 1 oznámí, ze nehodlá předlozit reorganizační plán, insolvenční soud rozhodne o ukončení této lhůty; pravost podpisů osob, které oznámení podepsaly, musí být úředně ověřena. Vyjdou-li najevo skutečnosti, které nasvědčují tomu, ze dluzník v sestavování reorganizačního plánu řádně nepokračuje, ze postupuje způsobem, kterým můze reorganizaci zmařit, nebo ze zajistěným věřitelům neplatí úroky podle § 171 odst. 4, můze insolvenční soud i bez návrhu rozhodnout o zkrácení nebo ukončení lhůty podle odstavce 1. Učiní tak zpravidla po vyjádření dluzníka, insolvenčního správce a věřitelského výboru.
(5) Proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle odstavců 1 a 4 není odvolání přípustné.
(6) Nemá-li dluzník právo přednostně sestavit reorganizační plán nebo zaniklo-li mu toto právo rozhodnutím insolvenčního soudu podle odstavce 4, vyzve insolvenční soud k předlození reorganizačního plánu dalsí osoby; ustanovení odstavců 2 a 4 platí pro tyto osoby obdobně. Ustanovení odstavce 1 o lhůtách k předlození reorganizačního plánu a moznosti jejich prodlouzení platí pro tyto osoby přiměřeně.

 

§ 340

(1) Reorganizační plán obsahuje vzdy

a) rozdělení věřitelů do skupin, s určením, jak bude nakládáno s pohledávkami věřitelů v jednotlivých skupinách,
b) určení způsobu reorganizace,
c) určení opatření k plnění reorganizačního plánu, zejména z hlediska nakládání s majetkovou podstatou, a s určením osob, které s ní mohou nakládat, včetně rozsahu jejich práv k nakládání s ní,
d) údaj o tom, zda bude pokračovat provoz dluzníkova podniku nebo jeho části a za jakých podmínek,
e) uvedení osob, které se budou podílet na financování reorganizačního plánu nebo převezmou některé dluzníkovy závazky anebo zajistí jejich splnění, včetně určení rozsahu, v němz jsou ochotny tak učinit,
f) údaj o tom, zda a jak reorganizační plán ovlivní zaměstnanost v dluzníkově podniku, a o opatřeních, která mají být v tomto směru uskutečněna,
g) údaj o tom, zda a jaké závazky vůči věřitelům bude mít dluzník po skončení reorganizace.

(2) V reorganizačním plánu musí být téz uvedeno, jak je zajistěno splnění pohledávek, ohledně kterých dosud nebyl skončen incidenční spor, a pohledávek vázaných na odkládací podmínku, jaká je výse částky určené k uspokojení těchto pohledávek pro kazdou skupinu věřitelů, do které byly zařazeny, a jaká je celková výse částky určené k uspokojení těchto pohledávek podle reorganizačního plánu.
(3) Reorganizační plán musí být sestaven tak, aby údaje v něm obsazené věrně zobrazovaly ekonomické a právní moznosti dluzníka.

 

§ 341

(1) Reorganizaci lze provést zejména prostřednictvím těchto opatření:

a) restrukturalizací pohledávek věřitelů, spočívající v prominutí části dluhů dluzníka včetně jejich příslusenství nebo v odkladu jejich splatnosti,
b) prodejem celé majetkové podstaty nebo její části anebo prodejem dluzníkova podniku,
c) vydáním části dluzníkových aktiv věřitelům nebo převodem těchto aktiv na nově zalozenou právnickou osobu, ve které mají věřitelé majetkovou účast,
d) fúzí dluzníka - právnické osoby s jinou osobou nebo převodem jeho jmění na společníka se zachováním nebo změnou práv třetích osob, připoustějí-li to právní předpisy o hospodářské soutězi 47),
e) vydáním akcií nebo jiných cenných papírů dluzníkem nebo novou právnickou osobou podle písmene c) nebo d),
f) zajistěním financování provozu dluzníkova podniku nebo jeho části,
g) změnou zakladatelského dokumentu nebo stanov anebo jiných dokumentů upravujících vnitřní poměry dluzníka.

(2) V reorganizačním plánu můze být uplatněno i více ze základních opatření podle odstavce 1, pokud to jejich povaha připoustí.
(3) U věřitelů, do jejichz práv reorganizační plán zasahuje, se v reorganizačním plánu uvede, o jakou částku je jejich pohledávka snízena nebo po jakou dobu bude trvat odklad její splatnosti nebo vykonatelnosti anebo v čem spočívají jiné zásahy do práv věřitelů.
(4) Má-li dojít ke změně údajů, které se zapisují do obchodního rejstříku, musí být z reorganizačního plánu zřejmé, jaké údaje mají být z obchodního rejstříku vymazány a jaké údaje nově zapsány.

 

§ 342

K reorganizačnímu plánu musí být v závislosti na navrhovaném typu reorganizace připojeny tyto doklady:

a) nové znění zakladatelského dokumentu nebo stanov anebo jiného dokumentu upravujícího vnitřní poměry dluzníka, má-li podle reorganizačního plánu dojít k jeho změně,
b) prohlásení osob ochotných financovat provedení reorganizačního plánu nebo převzít některé z dluzníkových závazků anebo je zajistit, s uvedením rozsahu, jehoz se prohlásení týká; prohlásení musí být vlastnoručně podepsáno a pravost podpisu na něm úředně ověřena,
c) prohlásení dluzníkova manzela, ze souhlasí s pouzitím majetku ve společném jmění manzelů, má-li být podle reorganizačního plánu tento majetek pouzit; prohlásení musí být vlastnoručně podepsáno a pravost podpisu na něm úředně ověřena,
d) není-li předkladatelem reorganizačního plánu dluzník, prohlásení dluzníka - fyzické osoby nebo prohlásení neomezeně ručících společníků dluzníka - právnické osoby o ochotě pokračovat v provozu podniku, který předpokládá reorganizační plán; prohlásení musí být vlastnoručně podepsáno a pravost podpisu na něm úředně ověřena,
e) aktualizované seznamy majetku a závazků dluzníka ke dni předlození reorganizačního plánu, mají-li být věřitelé uspokojováni z provozu dluzníkova podniku,
f) smlouvy uzavřené s odkládací podmínkou váznoucí na schválení reorganizačního plánu insolvenčním soudem,
g) seznam a popis významných smluv, které mají být podle reorganizačního plánu po jeho schválení insolvenčním soudem uzavřeny.

 

§ 343 Zpráva o reorganizačním plánu

(1) Předkladatel reorganizačního plánu zpracuje zprávu o reorganizačním plánu, která musí obsahovat dostatečné informace o návrhu reorganizačního plánu. Součástí této zprávy je reorganizační plán nebo jeho shrnutí a zhodnocení jeho dopadu na věřitele.
(2) Dostatečnými informacemi podle odstavce 1 se rozumí informace, které musí věřitel určité skupiny znát k tomu, aby se mohl rozhodnout, zda přijme reorganizační plán, zejména informace o tom, jaké plnění, v jaké hodnotě se jednotlivým skupinám věřitelů nabízí. Takovými informacemi vsak nejsou informace, které předkladatel můze získat jen s nepoměrnými obtízemi, nebo informace o reorganizačním plánu jiné osoby nez předkladatele.
(3) Zpráva o reorganizačním plánu se předkládá věřitelům v dostatečném předstihu před schůzí věřitelů, která má rozhodnout o jeho přijetí, nejpozději 15 dnů před termínem jejího konání. Tuto zprávu lze zveřejnit az poté, co ji schválil insolvenční soud.
(4) Nálezitosti zprávy o reorganizačním plánu stanoví prováděcí právní předpis.

 

§ 344

(1) Není-li dále stanoveno jinak, k projednání reorganizačního plánu a hlasování o jeho přijetí dochází na schůzi věřitelů, která je svolána jen za tímto účelem. O přijetí reorganizačního plánu se v takovém případě hlasuje ve skupinách věřitelů, stanovených reorganizačním plánem.
(2) Dluzníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání na schůzi věřitelů podle odstavce 1 do vlastních rukou s poučením o nezbytnosti jejich účasti.
(3) Schůzi věřitelů k projednání a přijetí reorganizačního plánu insolvenční soud nesvolá nebo jiz svolanou schůzi věřitelů zrusí, jestlize mimo schůzi věřitelů hlasovala o přijetí reorganizačního plánu kazdá jím stanovená skupina věřitelů nebo povazuje-li se reorganizační plán podle tohoto zákona za přijatý bez hlasování.

 

§ 345

(1) O přijetí reorganizačního plánu mohou věřitelé hlasovat i mimo schůzi věřitelů, a to i před podáním návrhu na povolení reorganizace nebo i před podáním insolvenčního návrhu, jestlize měli moznost seznámit se s informacemi, které svým obsahem a rozsahem odpovídají informacím, které musí být obsazeny ve zprávě o reorganizačním plánu; tím není dotčena informační povinnost dluzníka, jehoz účastnické cenné papíry jsou přijaty k obchodování na regulovaném trhu 18).
(2) Výsledky hlasování dosazené mimo schůzi věřitelů se připočtou k výsledkům hlasování dosazeným na schůzi věřitelů. Je-li rozpor mezi hlasováním věřitele mimo schůzi věřitelů a jeho hlasováním na schůzi věřitelů, povazuje se za rozhodné hlasování věřitele na schůzi věřitelů; o tom insolvenční soud tohoto věřitele neprodleně vyrozumí

 

§ 346 Hlasování mimo schůzi věřitelů

(1) Hlasují-li věřitelé o přijetí reorganizačního plánu mimo schůzi věřitelů po zahájení insolvenčního řízení, k jejich hlasu se přihlízí jen tehdy, hlasují-li písemně, podáním výslovně označeným jako "Hlasovací lístek", které nesmí obsahovat zádný jiný procesní úkon, ze kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně ověřena pravost jejich podpisu, a bylo-li toto podání obsahující vsechny nálezitosti doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději v den předcházející schůzi věřitelů; § 43 občanského soudního řádu se nepouzije.
(2) Hlasují-li věřitelé o přijetí reorganizačního plánu mimo schůzi věřitelů před zahájením insolvenčního řízení, k jejich hlasu se přihlízí jen tehdy, hlasují-li písemně, podáním výslovně označeným jako "Hlasovací lístek", které nesmí obsahovat zádný jiný právní úkon, ze kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně ověřena pravost jejich podpisu, a bylo-li toto podání obsahující vsechny nálezitosti doručeno dluzníku nejpozději posledního dne lhůty, kterou dluzník k tomuto účelu stanovil a známým věřitelům písemně oznámil; tato lhůta nesmí být kratsí nez 15 dnů.
(3) O tom, ze k hlasování věřitele mimo schůzi věřitelů nelze přihlédnout z důvodů podle odstavců 1 a 2, tohoto věřitele neprodleně vyrozumí

a) insolvenční správce, jde-li o hlasování po zahájení insolvenčního řízení,
b) dluzník, jde-li o hlasování před zahájením insolvenčního řízení.

(4) Nálezitosti hlasovacího lístku stanoví prováděcí právní předpis.

 

§ 347

(1) Jestlize se pro přijetí reorganizačního plánu vyslovila větsina hlasujících věřitelů skupiny, jejíz pohledávky představují nejméně polovinu celkové jmenovité hodnoty pohledávek věřitelů této skupiny, platí, ze tato skupina věřitelů reorganizační plán přijala.
(2) Jde-li o skupinu věřitelů uvedených v § 335, platí, ze tato skupina přijala reorganizační plán, jestlize se pro jeho přijetí vyslovila větsina společníků nebo členů dluzníka; u dluzníka se základním kapitálem musí souhrnný podíl těchto společníků nebo členů dluzníka současně představovat alespoň dvě třetiny základního kapitálu dluzníka.
(3) Má-li věřitel více pohledávek zařazených do různých skupin, hlasuje prostřednictvím kazdé takové pohledávky v těchto skupinách zvlásť.
(4) Skupina věřitelů, jejichz pohledávky nejsou reorganizačním plánem dotčeny, se vzdy povazuje za skupinu, která reorganizační plán přijala; obdobně to platí pro jednotlivé věřitele této skupiny.
(5) Pokud hlasující věřitel přijal nebo odmítl reorganizační plán v důsledku jednání, které je v rozporu se zákonem nebo jej obchází, rozhodne insolvenční soud, jestlize dosud neschválil reorganizační plán, i bez návrhu a po jednání, ze se k hlasu tohoto věřitele nepřihlízí. Rozhodoval-li tento hlas o přijetí nebo odmítnutí reorganizačního plánu, nařídí insolvenční soud nové hlasování o přijetí reorganizačního plánu.

 

§ 348

(1) Insolvenční soud schválí reorganizační plán, jestlize

a) je v souladu s tímto zákonem a jinými právními předpisy,
b) lze-li se zřetelem ke vsem okolnostem důvodně předpokládat, ze jím není sledován nepoctivý záměr,
c) jej kazdá skupina věřitelů přijala nebo se podle § 347 odst. 4 povazuje za skupinu, která jej přijala,
d) kazdý věřitel podle něj získá plnění, jehoz celková současná hodnota je ke dni účinnosti reorganizačního plánu stejná nebo vyssí nez hodnota plnění, které by zřejmě obdrzel, kdyby dluzníkův úpadek byl řesen konkursem, ledaze přijímající věřitel souhlasí s nizsím plněním,
e) pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené byly uhrazeny nebo mají být podle reorganizačního plánu uhrazeny ihned poté, co se reorganizační plán stane účinným, ledaze bylo mezi dluzníkem a příslusným věřitelem dohodnuto jinak.

(2) Insolvenční soud můze schválit reorganizační plán, i kdyz není splněna podmínka uvedená v odstavci 1 písm. c), jestlize reorganizační plán přijala alespoň jedna skupina věřitelů, s výjimkou skupiny věřitelů uvedených v § 335. Učiní tak za předpokladu, ze reorganizační plán zajisťuje rovné zacházení s kazdou zjistěnou pohledávkou v rámci kazdé skupiny věřitelů, která jej nepřijala, je-li ve vztahu ke kazdé takovéto skupině reorganizační plán spravedlivý a lze-li se zřetelem ke vsem okolnostem důvodně předpokládat, ze schválení a uskutečnění reorganizačního plánu nepovede k dalsímu úpadku dluzníka nebo k jeho likvidaci, ledaze je likvidace reorganizačním plánem předvídána.

 

§ 349

(1) Reorganizační plán se povazuje ve vztahu ke kazdé skupině zajistěných věřitelů, která ho nepřijala, za spravedlivý, mají-li podle něj věřitelé takové skupiny získat k zajistění svých pohledávek stejný nebo obdobný druh zajistění, v témze pořadí, ke stejnému nebo obdobnému majetku dluzníka, případně k jinému majetku dluzníka nejméně stejné hodnoty, stanovené ke dni účinnosti reorganizačního plánu a obdrzet plnění, jehoz současná hodnota ke dni účinnosti reorganizačního plánu se bude rovnat nejméně hodnotě zajistění stanovené ve znaleckém posudku.
(2) Není-li dále stanoveno jinak, reorganizační plán se povazuje ve vztahu ke kazdé skupině nezajistěných věřitelů, která ho nepřijala, za spravedlivý, jestlize podle něj má kazdý věřitel zařazený do takové skupiny získat plnění, jehoz současná hodnota ke dni účinnosti reorganizačního plánu není nizsí nez jmenovitá hodnota jeho zjistěné pohledávky s úrokem ke dni účinnosti reorganizačního plánu, nebo jestlize podle něj zádný z věřitelů, jehoz pohledávka je podřízena pohledávkám takové skupiny, neobdrzí zádné plnění.
(3) Reorganizační plán se povazuje ve vztahu ke kazdé skupině věřitelů uvedených v § 335, která ho nepřijala, za spravedlivý, má-li podle něj kazdý z těchto věřitelů ke dni účinnosti reorganizačního plánu obdrzet nejméně takové plnění, kterého by se mu zřejmě dostalo, kdyby po skončení insolvenčního řízení, ve kterém byl dluzníkův úpadek řesen konkursem, proběhla likvidace takového dluzníka.
(4) Podmínka uvedená v odstavci 3 je splněna, jestlize na základě reorganizačního plánu některá skupina nezajistěných věřitelů nezíská plnění, jehoz celková současná hodnota ke dni účinnosti reorganizačního plánu je alespoň stejná jako celková jmenovitá hodnota vsech zjistěných pohledávek věřitelů zařazených do této skupiny včetně úroku k těmto pohledávkám ke dni účinnosti reorganizačního plánu.

 

§ 350

(1) Proti rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu mohou podat odvolání jen ti z věřitelů, kteří hlasovali pro odmítnutí reorganizačního plánu.
(2) Az do rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení reorganizačního plánu jej můze jeho předkladatel vzít zpět. V takovém případě se k podanému reorganizačnímu plánu nepřihlízí.
(3) Předkladatel reorganizačního plánu můze az do rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu reorganizační plán doplnit nebo změnit; v takovém případě hlasují věřitelé o reorganizačním plánu v podobě po jeho doplnění nebo změně. Schůze věřitelů, která má o reorganizačním plánu rozhodnout, se můze konat nejdříve 15 dnů poté, co bylo věřitelům předlozeno znění navrhovaných doplnění nebo změn reorganizačního plánu.

 

§ 351

(1) Nejsou-li splněny vsechny podmínky pro schválení reorganizačního plánu, insolvenční soud jej zamítne.
(2) Proti rozhodnutí o zamítnutí reorganizačního plánu mohou podat odvolání dluzník, předkladatel tohoto plánu a věřitelé, kteří hlasovali pro jeho přijetí.
(3) Osoba, jejíz reorganizační plán byl zamítnut, jej můze podat znovu, jen neuplynula-li jí dosud lhůta k jeho předlození. Tuto lhůtu můze insolvenční soud v odůvodněných případech před jejím uplynutím prodlouzit v rozhodnutí, kterým zamítá reorganizační plán.

 

Díl 6: Provádění reorganizačního plánu

§ 352

(1) Reorganizační plán je účinný, jakmile rozhodnutí o jeho schválení nabylo právní moci, nebyla-li reorganizačním plánem jeho účinnost odlozena na pozdějsí dobu nebo nerozhodl-li o jeho pozdějsí účinnosti insolvenční soud.
(2) Rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu je závazné pro vsechny účastníky insolvenčního řízení i pro dalsí osoby, jejichz práva a povinnosti jsou reorganizačním plánem dotčeny.
(3) Účinností reorganizačního plánu se rusí zákaz započtení pohledávek uvedený v § 324 odst. 3.

 

§ 353

(1) Od účinnosti reorganizačního plánu je oprávněn nakládat s majetkovou podstatou dluzník. Toto jeho oprávnění můze být omezeno ve prospěch jiných osob pouze reorganizačním plánem; jiná omezení, ke kterým doslo ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu v dosavadním průběhu insolvenčního řízení, účinností reorganizačního plánu zanikají.
(2) Od účinnosti reorganizačního plánu se obnovuje výkon funkce valné hromady nebo členské schůze druzstva, pokud z reorganizačního plánu nevyplývá něco jiného. Hlasovací práva spojená s obchodním podílem, cennými papíry nebo členstvím vykonávají osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek tam stanovených; pokud v reorganizačním plánu tyto osoby nejsou uvedeny nebo stanovené podmínky nebyly splněny, vykonávají je osoby, kterým tato práva az dosud nálezela.
(3) Od účinnosti reorganizačního plánu se mění zakladatelský dokument nebo stanovy anebo jiné dokumenty upravující vnitřní poměry dluzníka a údaje, které se zapisují do obchodního rejstříku nebo jiného rejstříku právnických osob, a to způsobem, který je uveden v reorganizačním plánu. Tyto skutečnosti se zapisují do obchodního rejstříku na základě reorganizačního plánu, který se ukládá do sbírky listin. Ustanovení právních předpisů, které obecně upravují způsob změny zapisovaných skutečností, se přitom nepouzijí.

 

§ 354

(1) Insolvenční správce zajistí, aby byly provedeny procesní úkony spojené s účinností reorganizačního plánu. Dluzníku s dispozičními oprávněními předá zprávu o své dosavadní činnosti a provede dalsí úkony potřebné k tomu, aby dluzník s dispozičními oprávněními mohl vykonávat svá oprávnění.
(2) V průběhu provádění reorganizačního plánu vykonává insolvenční správce dohled nad činností dluzníka. Zaměřuje se na doplňování seznamu majetku a závazků podle stavu řízení a na evidování činnosti dluzníka s dispozičními oprávněními. O výsledcích své činnosti pravidelně, nejméně vsak jednou za 3 měsíce, informuje insolvenční soud a věřitelský výbor.
(3) Dluzník s dispozičními oprávněními je povinen informovat insolvenčního správce o svých právních úkonech, o plnění reorganizačního plánu a o své jiné činnosti podle reorganizačního plánu. Zprávy o bězných úkonech při podnikatelské činnosti a zprávy o plnění dlouhodobých nebo opakujících se činností podává souhrnně za časové úseky, stanovené reorganizačním plánem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu.
(4) Pokud jsou dispoziční oprávnění dluzníka omezena, vykonává je insolvenční správce. Stanoví-li reorganizační plán právní úkony, které můze dluzník provést jen se souhlasem insolvenčního správce, jsou tyto úkony neplatné, pokud byly provedeny bez tohoto souhlasu.

 

§ 355

(1) Věřitelský výbor kontroluje provádění reorganizačního plánu dluzníkem s dispozičními oprávněními způsobem stanoveným v reorganizačním plánu, jakoz i na základě zpráv insolvenčního správce.
(2) Věřitelský výbor si můze předem vyhradit, ze některé právní úkony, které mají zásadní význam, můze dluzník s dispozičními oprávněními uskutečnit jen s jeho předbězným souhlasem, i kdyz nejsou uvedeny v reorganizačním plánu.
(3) Věřitelský výbor je oprávněn navrhnout insolvenčnímu soudu opatření k odstranění nedostatků, které zjistil při své kontrolní činnosti, včetně opatření, která vedou ke skončení reorganizace.

 

§ 356

(1) Není-li tímto zákonem nebo reorganizačním plánem stanoveno jinak, zanikají účinností tohoto plánu práva vsech věřitelů vůči dluzníkovi; za věřitele dluzníka se povazují osoby uvedené v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených, včetně rozsahu jejich práv.
(2) Účinností reorganizačního plánu zanikají práva třetích osob k majetku, který nálezí do majetkové podstaty, a tato práva vznikají osobám uvedeným v reorganizačním plánu za podmínek v něm stanovených, není-li v tomto zákoně nebo v reorganizačním plánu stanoveno jinak. To platí i pro majetek, který podle reorganizačního plánu má připadnout osobě odlisné od dluzníka. Právo třetích osob na vyloučení věci nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty tím není dotčeno.
(3) Práva věřitelů vůči spoludluzníkům a ručitelům dluzníka zůstávají reorganizačním plánem nedotčena.
(4) Má-li účinností reorganizačního plánu dojít ke vzniku, změně nebo zániku práv k majetku v majetkové podstatě, lze potřebné projevy vůle jednajících osob zahrnout do reorganizačního plánu. Jsou-li reorganizačním plánem dotčena práva, která se vkládají nebo zapisují do katastru nemovitostí nebo do jiného seznamu podle zvlástních právních předpisů, musí být tato práva v reorganizačním plánu přesně označena a uvedeno i znění záznamu.

 

§ 357

(1) Pohledávka věřitele z úvěrového financování, kterou přijal dluzník s dispozičními oprávněními nebo insolvenční správce po povolení reorganizace k dosazení jejího účelu, je pohledávkou za majetkovou podstatou, která se uspokojí před vsemi jinými pohledávkami, s výjimkou výdajů a odměny insolvenčního správce.
(2) Je-li věřitelem z úvěrového financování osoba, která neměla přednostní právo k jeho poskytnutí podle § 41 odst. 2, má její pohledávka z úvěrového financování stejné pořadí jako pohledávky zajistěných věřitelů, kteří svého práva podle § 41 odst. 2 nevyuzili. Mezi zajistěné věřitele, kteří svého práva podle § 41 odst. 2 nevyuzili, se pohledávka věřitele z úvěrového financování rozdělí v poměru, v němz jsou ke dni poskytnutí úvěrového financování k sobě navzájem hodnoty věcí, práv a pohledávek slouzících k zajistění pohledávek zajistěných věřitelů, stanovené znaleckým posudkem.
(3) Pohledávky podle odstavce 1, které podle reorganizačního plánu měly být uhrazeny az po skončení reorganizace, a k jejichz úhradě nedoslo pro opětovný úpadek dluzníka, který nastal do 2 let po skončení reorganizace, mají v novém insolvenčním řízení stejné postavení jako v původním insolvenčním řízení.

 

§ 358

(1) Vydání cenných papírů na základě schváleného reorganizačního plánu není veřejnou nabídkou cenných papírů.
(2) Osoba vedoucí evidenci zaknihovaných cenných papírů provede příslusné změny v této evidenci na základě schváleného reorganizačního plánu, a to na základě zádosti dluzníka nebo jiné osoby, které se taková změna týká.

 

§ 359

Pohledávky, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), přijetím reorganizačního plánu zanikají, nejde-li o mimosmluvní sankce postihující majetek dluzníka nebo není-li v reorganizačním plánu uvedeno jinak. Odchylná úprava pohledávek podle věty první v reorganizačním plánu se můze týkat krácení jejich výse, odkladu jejich splatnosti nebo jiného zásahu do práv věřitelů; odchylná úprava těchto pohledávek musí být v reorganizačním plánu uvedena výslovně, s přesným vymezením rozsahu a podmínek jejich uspokojení.

 

§ 360

(1) Po účinnosti reorganizačního plánu lze proti dluzníku nařídit a provést výkon rozhodnutí nebo exekuci k vymození pohledávky, stanovené reorganizačním plánem. Byla-li vsak tato pohledávka popřena, lze výkon rozhodnutí nebo exekuci vést pouze v případě právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu o zjistění této pohledávky; toto rozhodnutí musí být k návrhu přilozeno.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí i pro výkon rozhodnutí nebo exekuci proti třetí osobě, která převzala na základě reorganizačního plánu povinnost za dluzníka nebo vedle něho.

 

§ 361

(1) Navrhovatel reorganizačního plánu můze navrhnout jeho změnu, v jejímz důsledku má být účel reorganizace lépe splnitelný. V návrhu popíse účel změny, navrhovaný způsob jejího provedení a dopady změny na jednotlivé skupiny původních věřitelů a na nové věřitele.
(2) Návrh změny reorganizačního plánu zveřejní insolvenční soud v insolvenčním rejstříku a na náklady navrhovatele jej doručí zvlásť původním i novým věřitelům. Současně stanoví věřitelům lhůtu, ve které mohou změněný plán odmítnout. Tato lhůta nesmí být kratsí nez 30 dnů ode dne doručení návrhu změn.
(3) K projednání návrhu změny reorganizačního plánu nařídí insolvenční soud jednání, a to tak, aby se konalo nejpozději do 15 dnů po uplynutí lhůty podle odstavce 2, ne vsak dříve nez v den následující po uplynutí této lhůty.
(4) Ke schválení změny reorganizačního plánu se vyzaduje souhlas

a) vsech skupin původních věřitelů,
b) větsiny nových věřitelů, jejichz pohledávky jsou podle reorganizačního plánu zajistěny,
c) větsiny nových věřitelů, jejichz pohledávky podle reorganizačního plánu nejsou zajistěny, a
d) větsiny společníků dluzníka nebo jiné právnické osoby, na kterou podle reorganizačního plánu přesel majetek dluzníka.
Ustanovení § 347 se pouzije obdobně.

(5) Platí, ze věřitelé, kteří ve lhůtě podle odstavce 2 ani při jednání podle odstavce 3 nevyjádřili nesouhlas s navrhovanou změnou plánu, se změnou souhlasí.
(6) Změněný reorganizační plán insolvenční soud schválí, jestlize jej schválili věřitelé podle odstavce 4 nebo platí-li, ze byl schválen podle odstavce 5.
(7) Jestlize insolvenční soud změněný insolvenční plán neschválí, zůstává účinný dříve schválený reorganizační plán.

 

Díl 7: Skončení reorganizace

§ 362

(1) Insolvenční soud zrusí rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu do 6 měsíců od jeho účinnosti, zjistí-li, ze některému věřiteli byly poskytnuty zvlástní výhody, aniz s tím ostatní věřitelé stejné skupiny souhlasili, nebo ze schválení reorganizačního plánu bylo dosazeno podvodným způsobem.
(2) Insolvenční soud zrusí rozhodnutí o schválení reorganizačního plánu do 3 let od jeho účinnosti, pokud byl dluzník, jeho statutární orgán nebo člen statutárního orgánu pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, kterým dosáhl schválení reorganizačního plánu nebo podstatně zkrátil věřitele.
(3) Rozhodne-li insolvenční soud o zrusení reorganizačního plánu, mohou věřitelé bez dalsího pozadovat uspokojení pohledávek a jiných práv, která měli před jeho schválením. Práva věřitelů a třetích osob zalozená reorganizačním plánem nejsou dotčena; je-li to nutné, přijme insolvenční soud opatření k ochraně oprávněných zájmů věřitelů.

 

§ 363

(1) Insolvenční soud rozhodne o přeměně reorganizace v konkurs, jestlize

a) reorganizace byla povolena na návrh dluzníka a ten její přeměnu v konkurs po tomto povolení navrhl,
b) oprávněná osoba nesestaví ve stanovené lhůtě reorganizační plán ani po jejím případném prodlouzení insolvenčním soudem nebo předlozený reorganizační plán vezme zpět,
c) insolvenční soud neschválil reorganizační plán a oprávněným osobám uplynula lhůta k jeho předlození,
d) v průběhu provádění reorganizačního plánu dluzník neplní své podstatné povinnosti stanovené tímto plánem nebo ukáze-li se, ze podstatnou část tohoto plánu nebude mozné plnit,
e) dluzník neplatí řádně a včas úroky podle § 171 odst. 4, nebo v podstatném rozsahu neplní své jiné splatné penězité závazky, nebo
f) dluzník po schválení reorganizačního plánu přestal podnikat, ačkoli podle reorganizačního plánu podnikat měl.

(2) O přeměně reorganizace v konkurs v případech uvedených v odstavci 1 písm. a) az c) rozhodne insolvenční soud bez jednání. Své rozhodnutí doručí zvlásť dluzníku, navrhovateli reorganizace, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru; tyto osoby mohou proti tomuto rozhodnutí podat odvolání.
(3) O přeměně reorganizace v konkurs podle odstavce 1 písm. d) az f) rozhodne insolvenční soud po jednání, k němuz předvolá vsechny osoby uvedené v odstavci 2; těmto osobám se rozhodnutí insolvenčního soudu doručuje zvlásť a mohou proti němu podat odvolání.
(4) O přeměně reorganizace v konkurs nemůze insolvenční soud rozhodnout, jestlize reorganizační plán byl v podstatných bodech splněn.
(5) Rozhodnutím insolvenčního soudu o přeměně reorganizace v konkurs nastávají účinky spojené s prohlásením konkursu, pokud insolvenční soud ve svém rozhodnutí nestanoví podmínky této přeměny jinak. Tímto rozhodnutím se rovněz rusí zákaz započtení pohledávek uvedený v § 324 odst. 3.

 

§ 364

(1) V průběhu provádění reorganizačního plánu insolvenční soud bere na vědomí nebo projedná zprávy insolvenčního správce a věřitelského výboru o jeho plnění. Jiná opatření, zejména opatření k zajistění dodrzování reorganizačního plánu, provádí jen tehdy, jsou-li navrhována.
(2) Splnění reorganizačního plánu nebo jeho podstatných částí vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, kterým reorganizace končí; proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
(3) Po skončení reorganizace rozhodne insolvenční soud o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech.

 

Část druhá
Způsoby řesení úpadku

Hlava III: Zvlástní ustanovení o vyloučení účinků zákona

§ 365

(1) Ustanovení tohoto zákona nemají vliv na platnost, účinnost či vymahatelnost závazků dluzníka, který je účastníkem platebního systému s neodvolatelností zúčtování nebo účastníkem zahraničního platebního systému s neodvolatelností zúčtování, za podmínek stanovených zákonem upravujícím platební styk.
(2) Ustanovení tohoto zákona nemají vliv na platnost, účinnost či vymahatelnost závazků dluzníka, který je účastníkem vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání nebo účastníkem zahraničního vypořádacího systému s neodvolatelností vypořádání, za podmínek stanovených zákonem upravujícím podnikání na kapitálovém trhu.

 

§ 366

(1) Ustanovení tohoto zákona nemají vliv na právo na zajistění, které dluzník poskytl, jde-li o

a) zajistění poskytnuté České národní bance, Evropské centrální bance, centrální bance členského státu Evropské unie nebo centrální bance státu patřícího do Evropského hospodářského prostoru,
b) finanční zajistění podle zákona upravujícího finanční zajistění nebo srovnatelného zahraničního právního předpisu, jestlize finanční zajistění bylo sjednáno a vzniklo před zahájením insolvenčního řízení, a to i v případě, ze finanční zajistění bylo sjednáno nebo vzniklo v den zahájení insolvenčního řízení, avsak az poté, co tato skutečnost nastala, ledaze příjemce finančního kolaterálu o takové skutečnosti věděl nebo vědět měl a mohl; skutečnost, ze zahájení insolvenčního řízení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku, sama o sobě neznamená, ze o zahájení insolvenčního řízení příjemce finančního kolaterálu věděl nebo vědět měl a mohl.

(2) Ustanovení tohoto zákona nemají vliv na závěrečné vyrovnání podle zákona upravujícího podnikání na kapitálovém trhu 50), jestlize závěrečné vyrovnání bylo uzavřeno před zahájením insolvenčního řízení.
(3) Odstavcem 1 písm. d) a odstavcem 2 nejsou dotčena ustanovení tohoto zákona o neplatnosti právních úkonů a o neúčinnosti právních úkonů bez přiměřeného protiplnění, právních úkonů úmyslně zkracujících, právních úkonů zvýhodňujících a právních úkonů dluzníka, které učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení.

 

Část druhá
Způsoby řesení úpadku

Hlava IV: Úpadek finančních institucí

Díl 1: Úpadek bank, spořitelních a úvěrních druzstev a některých zahraničních bank

Oddíl 1: Obecná ustanovení

§ 367

(1) Ustanovení tohoto dílu zapracovávají příslusné předpisy Evropských společenství 51) a pouzijí se na úpadek

a) banky a spořitelního a úvěrního druzstva poté, kdy jim byla odejmuta licence nebo povolení podle zvlástních právních předpisů upravujících jejich činnost,
b) zahraniční banky podnikající na území České republiky na základě jednotné licence podle zvlástního právního předpisu 52),
c) pobočky zahraniční banky jiné nez uvedené v písmenu b).

(2) Osoba uvedená v odstavci 1 písm. b) je v úpadku, je-li prováděno

a) kolektivní řízení zahájené a sledované správními nebo soudními orgány členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, jehoz cílem je prodej majetku pod dozorem nebo dohledem těchto orgánů, včetně případů, kdy jsou řízení ukončena oddluzením nebo jiným obdobným opatřením,
b) opatření, jehoz účelem je uchovat nebo obnovit zdravou finanční situaci osoby a které můze mít vliv na jiz existující práva třetích osob, včetně opatření zahrnujícího moznost pozastavení plateb, pozastavení vymahatelnosti pohledávek, odlození opatření souvisejících s výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo krácení pohledávek.

(3) Při postupu podle tohoto dílu se pouzijí, není-li stanoveno jinak a jde-li o úpadek osob podle odstavce 1 písm. a) a c), téz ustanovení ostatních částí zákona a ustanovení ostatních hlav části druhé zákona, s výjimkou ustanovení upravujících moratorium, reorganizaci a oddluzení.

 

Oddíl 2: Úpadek banky, spořitelního a úvěrního druzstva po odnětí licence nebo povolení a úpadek pobočky zahraniční banky uvedené v § 367 odst. 1 písm. c)

§ 368 Insolvenční návrh

(1) Insolvenční návrh podává orgán, který je oprávněn vykonávat dozor nebo dohled nad činností osob uvedených v § 367 odst. 1 (dále jen "orgán dozoru nebo dohledu"). Tím není dotčeno ustanovení § 97. V návrhu orgán dozoru nebo dohledu uvede rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dluzníka, a k návrhu připojí listiny k dolození svých tvrzení.
(2) Záloha na náklady insolvenčního řízení se orgánu dozoru nebo dohledu neukládá.
(3) Úpadek banky, spořitelního a úvěrního druzstva a úpadek pobočky zahraniční banky uvedené v § 367 odst. 1 písm. c) lze řesit pouze konkursem.

 

§ 369

(1) Insolvenční řízení nemá vliv na věcná práva věřitelů nebo třetích osob k hmotnému či nehmotnému, movitému či nemovitému majetku patřícímu dluzníku, včetně souborů přesně neurčených majetkových hodnot, jejichz slození se postupem doby mění, který se v okamziku rozhodnutí o úpadku nachází na území jiného členského státu Evropské unie nebo dalsího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor; zejména není dotčeno

a) právo zpenězit majetek nebo nechat jej zpenězit a uspokojit se z výnosu nebo příjmu plynoucího z tohoto majetku, zejména na základě zástavního práva,
b) výhradní právo na plnění, zejména při zajistění zástavním právem k pohledávce nebo postoupením pohledávky,
c) právo pozadovat vydání majetkové hodnoty nebo náhrady od kohokoli, kdo majetkovou hodnotu drzí nebo uzívá proti vůli oprávněné osoby,
d) právo pozívat plody.

(2) Insolvenční řízení

a) nemá vliv na práva prodávajícího plynoucí z výhrady vlastnického práva vůči dluzníkovi jako kupujícímu, pokud se v okamziku prohlásení konkursu majetek, jehoz se výhrada týká, nachází na území jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor,
b) není důvodem pro odstoupení od kupní smlouvy, u níz je dluzník prodávajícím a zbozí jiz bylo dodáno kupujícímu, nebo pro ukončení takové kupní smlouvy, a nebrání kupujícímu v nabytí vlastnického práva, pokud se v okamziku prohlásení konkursu na majetek, který je předmětem prodeje, nachází na území jiného členského státu Evropské unie nebo dalsího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor,
c) nemá vliv na právo věřitele pozadovat započtení proti pohledávce dluzníka, pokud toto započtení povoluje právo, kterým se řídí pohledávka dluzníka.

(3) Ustanovením odstavce 1 není dotčeno právo podat z důvodů poskozování věřitelů zalobu o určení neplatnosti nebo neúčinnosti právního úkonu ani právo odporovat právnímu úkonu.
(4) Pro účely ustanovení odstavce 1 se za věcné právo povazuje právo zapsané ve veřejném seznamu, který podle zvlástního právního předpisu osvědčuje existenci tohoto práva, a účinné vůči třetím osobám.

 

§ 370 Informování orgánů dozoru nebo dohledu a veřejnosti

(1) Insolvenční soud prostřednictvím orgánu dozoru nebo dohledu informuje o vydání rozhodnutí o úpadku a o prohlásení konkursu na majetek banky nebo spořitelního a úvěrního druzstva orgán dozoru nebo dohledu ve státech, ve kterých tento dluzník vykonává svou činnost na základě jednotné licence podle zvlástního právního předpisu 53), a to před zveřejněním rozhodnutí o úpadku a o prohlásení konkursu v insolvenčním rejstříku, a není-li to mozné, neprodleně poté. Informace musí obsahovat i upozornění na mozné důsledky rozhodnutí o úpadku a o prohlásení konkursu. Insolvenční správce bez zbytečného odkladu zajistí zveřejnění podstatných částí rozhodnutí o úpadku a o prohlásení konkursu (dále jen "výtah") v Úředním věstníku Evropské unie a nejméně ve 2 celostátních denících v kazdém státě, na jehoz území dluzník podnikal nebo vykonával svou činnost prostřednictvím pobočky nebo na základě jednotné licence podle zvlástního právního předpisu51).(2) Výtah obsahuje

a) označení dluzníka údaji potřebnými k jeho identifikaci,
b) informaci o tom, ze insolvenční soud podle českého práva zjistil úpadek dluzníka a prohlásil konkurs na majetek dluzníka,
c) den vydání rozhodnutí o úpadku a o prohlásení konkursu,
d) v případě úpadku banky nebo spořitelního a úvěrního druzstva informaci o tom, ze pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví dluzníka se povazují za přihlásené, o čemz budou věřitelé jednotlivě informováni do 60 dnů od prohlásení konkursu, a informaci o moznosti postupu podle § 373 odst. 4 a 5 včetně uvedení lhůt a dne, kterým lhůty uplynou,
e) označení sídla insolvenčního soudu,
f) označení insolvenčního správce údaji potřebnými k jeho identifikaci.

(3) Výtah musí být pořízen v českém jazyce a musí být opatřen texty "Výzva k přihlásení pohledávky. Dodrzte lhůty!" a "Výzva k předlození námitek ohledně pohledávky. Dodrzte lhůty!" přelozenými do vsech úředních jazyků Evropské unie a dalsích států tvořících Evropský hospodářský prostor.
(4) Účinky vyhlásení moratoria, rozhodnutí o úpadku nebo rozhodnutí o způsobu řesení úpadku, včetně účinků na práva a povinnosti třetích osob, nastanou bez ohledu na splnění informačních povinností podle odstavců 1 az 3 ve vsech státech Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru od okamziku, kdy nastaly v České republice.
(5) Insolvenční soud, který vydal rozhodnutí o úpadku a o prohlásení konkursu na majetek pobočky zahraniční banky uvedené v § 367 odst. 1 písm. c), informuje prostřednictvím příslusného orgánu dozoru nebo dohledu o takovém rozhodnutí orgány dozoru nebo dohledu v členských státech Evropské unie a dalsích státech tvořících Evropský hospodářský prostor, ve kterých má dluzník organizační slozku, a to před zveřejněním příslusného rozhodnutí v insolvenčním rejstříku, a není-li to mozné, neprodleně poté; tato informace obsahuje i upozornění na mozné důsledky přijatého rozhodnutí.
(6) Insolvenční soud i insolvenční správce usilují o koordinaci své činnosti s příslusnými orgány v členských státech Evropské unie a dalsích státech tvořících Evropský hospodářský prostor, ve kterých má dluzník organizační slozku.
(7) Orgán dozoru nebo dohledu je oprávněn od insolvenčního správce pozadovat informace týkající se insolvenčního řízení.

 

§ 371 Zpráva o postupu insolvenčního řízení

Insolvenční správce je povinen pravidelně, nejméně vsak jednou ročně, uveřejňovat vhodným způsobem zprávu pro věřitele a veřejnost o postupu insolvenčního řízení. Zpráva musí být odsouhlasena věřitelským výborem.

 

§ 372 Insolvenční správce

(1) Insolvenční správce můze se souhlasem insolvenčního soudu určit osobu, která jej zastupuje při výkonu pravomocí podle tohoto zákona na území jiného členského státu Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru.
(2) Insolvenční správce vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i na území ostatních členských států Evropské unie a dalsích států tvořících Evropský hospodářský prostor s výjimkou uzití donucovacích prostředků či jiného uzití síly a pravomoci závazně rozhodovat spory nebo jiná řízení, ke kterým jsou příslusné soudy, správní orgány nebo jiné orgány daného státu. Totéz platí přiměřeně pro osoby podle odstavce 1.
(3) Insolvenční správce se prokazuje úředně ověřenou kopií rozhodnutí o svém ustanovení s překladem do úředního jazyka daného státu, pokud je vyzadován; podle mozností vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i na území třetích států.
(4) Při výkonu svých pravomocí na území členských států Evropské unie a dalsích států tvořících Evropský hospodářský prostor se insolvenční správce řídí právním řádem daného státu, zejména ohledně postupů při prodeji majetku a při poskytování informací zaměstnancům.
(5) Jestlize to právní předpisy daného státu stanoví nebo je-li to potřebné k úspěsnému prosazení práv věřitelů, je insolvenční správce povinen zádat, aby údaj o rozhodnutí o úpadku nebo o rozhodnutí o způsobu řesení úpadku byl zapsán v katastru nemovitostí, v obchodním rejstříku nebo v jiném veřejném seznamu nebo rejstříku. Náklady na pořízení zápisu jsou pohledávkou za majetkovou podstatou.

 

§ 373 Zjistění pohledávek a závazků z účetnictví dluzníka

(1) Pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví dluzníka se pokládají za přihlásené podle tohoto zákona. Okamzikem přihlásení pohledávky je prohlásení konkursu.
(2) Insolvenční správce je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději vsak do 60 dnů ode dne prohlásení konkursu, zaslat kazdému věřiteli podle odstavce 1 oznámení, ve kterém uvede

a) ze na majetek osoby uvedené v odstavci 1 byl prohlásen konkurs,
b) výsi pohledávky dotčeného věřitele za touto osobou, skutečnost, ze do této výse se jeho pohledávka povazuje za přihlásenou, a případně charakter jeho pohledávky, předevsím, zda jde o věřitele s pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168), věřitele s pohledávkou na roveň postavenou pohledávce za majetkovou podstatou (§ 169), věřitele s pohledávkou s právem na uspokojení ze zajistění [§ 2 písm. g)], věřitele s pohledávkou jinak zajistěnou, věřitele s podřízenou pohledávkou (§ 172 odst. 2) nebo zda je pohledávka spojena s výhradou vlastnictví k předmětu plnění ze závazkového vztahu; do výse pohledávky se nezapočítává nárok věřitele na náhradu za pojistěnou pohledávku z Fondu pojistění vkladů, z Garančního fondu obchodníků s cennými papíry, ze Zajisťovacího fondu druzstevních zálozen podle zvlástního právního předpisu nebo od jiné osoby plnící obdobný účel; výse nároku věřitele vůči těmto osobám vsak musí být z oznámení zřejmá, i kdyz k výplatě náhrady jiz doslo,
c) jakým způsobem, v jaké lhůtě a u koho lze uplatnit námitku proti výsi pohledávky, jaké jsou následky marného uplynutí této lhůty, a informaci o postupu pro případ, ze nedojde k dohodě o výsi nebo charakteru pohledávky,
d) místo a termín konání schůze věřitelů,
e) způsob, jakým budou věřitelé dále informováni,
f) případná dalsí opatření.

(3) Věřitelům, kteří mají sídlo, ústředí, bydlistě nebo místo, kde se obvykle zdrzují, v členském státě Evropské unie nebo jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, zasílá insolvenční správce oznámení podle odstavce 2 v českém jazyce, opatřené hlavičkou "Výzva k předlození námitek ohledně pohledávky. Dodrzte lhůty!" přelozenou do vsech úředních jazyků Evropské unie a dalsích států tvořících Evropský hospodářský prostor.
(4) Věřitel, který nesouhlasí s výsí své pohledávky nebo charakterem pohledávky uvedeným v oznámení podle odstavce 2, můze proti tomu ve lhůtě 4 měsíců ode dne prohlásení konkursu uplatnit u insolvenčního správce písemnou námitku; neučiní-li tak, platí, ze s údaji uvedenými v oznámení souhlasí. Ve lhůtě 3 měsíců ode dne zveřejnění výtahu z rozhodnutí o prohlásení konkursu v Úředním věstníku Evropské unie můze věřitel uplatnit námitku, ze mu nebylo doručeno oznámení podle odstavce 2. V námitce uvede výsi své pohledávky vůči dluzníku ke dni prohlásení konkursu na majetek dluzníka. K námitce dolozí úředně ověřené kopie případných listin, které osvědčují v námitce tvrzenou výsi, den vzniku a charakter pohledávky, zejména zda jde o pohledávku za majetkovou podstatou (§ 168), pohledávku na roveň postavenou pohledávce za majetkovou podstatou (§ 169), pohledávku s právem na uspokojení ze zajistění [§ 2 písm. g)], pohledávku jinak zajistěnou, nebo zda jde o podřízenou pohledávku (§ 172 odst. 2), a uvede případnou výhradu vlastnictví.
(5) Věřitel, který má sídlo, ústředí, bydlistě nebo místo, kde se obvykle zdrzuje, v členském státě Evropské unie nebo jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, můze podat námitku podle odstavce 4 v úředním jazyce daného státu. V případě uvedeném v první větě odstavce 4 musí být námitka opatřena hlavičkou "Podání námitky proti výsi pohledávky" v českém jazyce. V případě uvedeném ve druhé větě odstavce 4 musí být námitka opatřena hlavičkou "Přihláska pohledávky" v českém jazyce. Je-li mu obsah námitky zřejmý, insolvenční správce k ní přihlédne, i kdyz není opatřena uvedenou hlavičkou. K později uplatněné námitce nemusí insolvenční správce přihlédnout, ledaze je zřejmé, ze námitka byla včas odevzdána orgánu, který měl povinnost ji doručit. Insolvenční správce můze pozadovat, aby věřitel předlozil překlad námitky do českého jazyka.
(6) Věřitel, který uplatnil námitku podle odstavce 4 a který se do 2 měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 4 nedohodl s insolvenčním správcem písemně na výsi nebo charakteru své pohledávky, můze uplatnit své právo zalobou na určení u insolvenčního soudu do 3 měsíců po uplynutí lhůty k písemné dohodě; jde o incidenční spor. Nedojde-li zaloba v této lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce se nad rámec údajů uvedených v účetnictví dluzníka nepřihlízí.
(7) Jestlize insolvenční soud vyhověl zalobě na určení podle odstavce 6, je insolvenční správce povinen zaplatit do majetkové podstaty částku odpovídající nákladům sporu, které z ní byly hrazeny; neučiní-li tak dobrovolně, můze se splnění této povinnosti domáhat zalobou kterýkoli z věřitelů. Povinnosti podle věty první se insolvenční správce zprostí, jestlize prokáze, ze o skutečné výsi nebo charakteru pohledávky nevěděl a ani při vynalození odborné péče vědět nemohl.
(8) Na Fond pojistění vkladů, Zajisťovací fond druzstevních zálozen a Garanční fond obchodníků s cennými papíry se hledí jako na přihlásené věřitele dluzníka s pohledávkou ve výsi stanovené zvlástním právním předpisem. Za přihláseného věřitele se povazuje téz zahraniční osoba, která poskytla náhradu pohledávky za dluzníka z titulu obdobného pojistění vkladů nebo zákaznického majetku podle práva členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor a na kterou z tohoto důvodu pohledávka přesla.

 

§ 374

Zrušen.

 

§ 375 Hypoteční podstata

(1) Je-li dluzníkem banka, které byla odňata licence, majetek slouzící ke krytí hypotečních zástavních listů podle zvlástního právního předpisu tvoří hypoteční podstatu.
(2) Z výtězku zpenězení hypoteční podstaty se kdykoli uspokojí náklady spojené se správou a zpenězováním hypoteční podstaty a po jejím zpenězení pohledávky majitelů hypotečních zástavních listů. Zbude-li po uspokojení těchto pohledávek část výtězku zpenězení hypoteční podstaty, pouzije se v rozvrhu k uspokojení ostatních pohledávek. Nepostačuje-li výtězek zpenězení hypoteční podstaty k uspokojení pohledávek majitelů hypotečních zástavních listů v plné výsi, uspokojí se tyto pohledávky poměrně. Neuspokojená část těchto pohledávek se při rozvrhu zařadí mezi ostatní pohledávky.

 

§ 376

Soudní nebo správní orgán členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, na jehoz území banka nebo spořitelní a úvěrní druzstvo vykonává svou činnost, můze přijmout opatření podle § 367 odst. 2 písm. b) pouze s účinky na území svého státu.

 

Oddíl 3: Úpadek zahraniční banky podnikající na území České republiky na základě jednotné licence

§ 377

Přijmout opatření podle § 367 odst. 2 můze pouze příslusný orgán státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, ve kterém zahraniční banka obdrzela oprávnění, na jehoz základě vykonává svou činnost na území České republiky. Účinky opatření, včetně účinků na práva a povinnosti třetích osob, se uznávají od okamziku, kdy nabyly účinnosti ve státě, ve kterém bylo opatření přijato, bez ohledu na splnění případných informačních povinností.

 

§ 378

(1) Osoba provádějící opatření podle § 367 odst. 2 a její případný zástupce (dále jen "zahraniční insolvenční správce") dolozí své ustanovení úředně ověřenou kopií rozhodnutí o ustanovení vydaného příslusným správním nebo soudním orgánem členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. Vyssí ověření kopie se nevyzaduje, lze vsak pozadovat její překlad do českého jazyka.
(2) Zahraniční insolvenční správce je oprávněn vykonávat své pravomoci podle právních předpisů státu, ve kterém byl ustanoven; výkon těchto pravomocí na území České republiky nesmí zahrnovat uzití donucovacích prostředků či jiného uzití síly a pravomoc závazně rozhodovat spory nebo jiná řízení, ke kterým jsou příslusné soudy, správní orgány nebo jiné orgány České republiky. V souladu s těmito právními předpisy je zahraniční insolvenční správce oprávněn v průběhu řízení podle tohoto zákona jmenovat osoby, které mu pomáhají nebo jej zastupují.
(3) Při výkonu svých pravomocí na území České republiky se zahraniční insolvenční správce řídí právním řádem České republiky, zejména ohledně postupů při prodeji majetku, povinnosti zápisu do katastru nemovitostí, obchodního rejstříku nebo jiného veřejného seznamu nebo rejstříku, a při poskytování informací zaměstnancům.
(4) Zahraniční insolvenční správce nebo kterýkoli správní nebo soudní orgán členského státu podle § 377 můze zádat, aby údaj o rozhodnutí o úpadku nebo o rozhodnutí o způsobu řesení úpadku byl zapsán v katastru nemovitostí, v obchodním rejstříku nebo v jiném veřejném seznamu nebo rejstříku. Náklady na pořízení zápisu jsou pohledávkou za majetkovou podstatou.

 

Díl 2: Úpadek pojisťoven a tuzemských zajisťoven provozujících svoji činnost na území České republiky

Oddíl 1: Obecná ustanovení

§ 379

(1) Ustanovení tohoto dílu zapracovávají příslusné předpisy Evropských společenství 54) a pouzijí se na úpadek

a) tuzemské pojisťovny a tuzemské zajisťovny poté, co jim bylo odejmuto povolení podle zvlástních právních předpisů upravujících jejich činnost,
b) pobočky pojisťovny z třetího státu poté, co jí bylo odejmuto povolení podle zvlástního právního předpisu 55),
c) pobočky pojisťovny z jiného členského státu Evropské unie provozující pojisťovací činnost na území České republiky na základě práva zřizovat své pobočky v rozsahu, v jakém jí bylo uděleno povolení k provozování pojisťovací činnosti ve státě jejího sídla 56).

(2) Osoba uvedená v odstavci 1 písm. c) je v úpadku, jestlize je prováděno

a) kolektivní řízení, jehoz součástí je prodej majetku pojisťovny a rozdělení výnosu z prodeje mezi věřitele, akcionáře nebo společníky, zahrnující nevyhnutelně jakoukoliv intervenci správních nebo soudních orgánů členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, včetně případů, kdy je kolektivní řízení ukončeno oddluzením nebo jiným obdobným opatřením, bez ohledu na to, zda je či není způsobeno platební neschopností nebo zda je dobrovolné nebo povinné,
b) opatření, zahrnující jakoukoliv intervenci správních nebo soudních orgánů členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, jehoz účelem je uchovat nebo obnovit zdravou finanční situaci osoby a které můze mít vliv na jiz existující práva třetích osob, včetně opatření zahrnujícího moznost pozastavení plateb, pozastavení vymahatelnosti pohledávek, odlození opatření souvisejících s výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo krácení pohledávek.

(3) Při postupu podle tohoto dílu se pouzijí, není-li stanoveno jinak, téz ustanovení ostatních částí zákona; jde-li o úpadek osob podle odstavce 1 písm. a) a b), pak s výjimkou ustanovení upravujících moratorium, reorganizaci a oddluzení.

 

Oddíl 2: Úpadek tuzemské pojisťovny nebo tuzemské zajisťovny a pobočky pojisťovny z třetího státu po odnětí povolení

§ 380

(1) Insolvenční návrh ohledně osob uvedených v § 379 odst. 1 písm. a) a b) podává orgán dozoru, který uděluje povolení k provozování činnosti podle zvlástního právního předpisu 57) (dále jen "orgán dozoru"). Tím není dotčeno ustanovení § 97. V návrhu orgán dozoru uvede rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dluzníka, a k návrhu připojí listiny k dolození svých tvrzení.
(2) Záloha na náklady insolvenčního řízení se orgánu dozoru neukládá.

 

§ 381

(1) Insolvenční řízení nemá vliv na věcná práva věřitelů nebo třetích osob k hmotnému či nehmotnému, movitému či nemovitému majetku patřícímu dluzníku, včetně souborů přesně neurčených majetkových hodnot, jejichz slození se postupem doby mění, který se v okamziku rozhodnutí o úpadku nachází na území jiného členského státu Evropské unie nebo dalsího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor; zejména není dotčeno
a) právo zpenězit majetek nebo nechat jej zpenězit a uspokojit se z výnosu nebo příjmu plynoucího z tohoto majetku, zejména na základě zástavního práva, b) výhradní právo na plnění, zejména při zajistění zástavním právem k pohledávce nebo postoupením pohledávky, c) právo pozadovat vydání majetkové hodnoty nebo náhrady od kohokoli, kdo majetkovou hodnotu drzí nebo uzívá proti vůli oprávněné osoby, d) právo pozívat plody.
(2) Insolvenční řízení

a) nemá vliv na práva prodávajícího plynoucí z výhrady vlastnického práva vůči dluzníkovi jako kupujícímu, pokud se v okamziku prohlásení konkursu majetek, jehoz se výhrada týká, nachází na území jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, b) není důvodem pro odstoupení od kupní smlouvy, u níz je dluzník prodávajícím a zbozí jiz bylo dodáno kupujícímu, nebo pro ukončení takové kupní smlouvy, a nebrání kupujícímu v nabytí vlastnického práva, pokud se v okamziku prohlásení konkursu majetek, který je předmětem prodeje, nachází na území jiného členského státu Evropské unie nebo dalsího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, c) nemá vliv na právo věřitele pozadovat započtení proti pohledávce dluzníka, pokud toto započtení povoluje právo, kterým se řídí pohledávka dluzníka.

(3) Ustanovením odstavce 1 není dotčeno právo podat z důvodů poskozování věřitelů zalobu o určení neplatnosti nebo neúčinnosti právního úkonu ani právo odporovat právnímu úkonu.
(4) Pro účely ustanovení odstavce 1 se za věcné právo povazuje právo zapsané ve veřejném registru a účinné vůči třetím osobám.

 

§ 382 Informování orgánu dozoru a veřejnosti

(1) Insolvenční soud prostřednictvím orgánu dozoru informuje o vydání rozhodnutí o úpadku a o prohlásení konkursu na majetek osoby uvedené v § 379 odst. 1 písm. a) orgány dozoru vsech členských států Evropské unie a vsech dalsích státech tvořících Evropský hospodářský prostor, a to před zveřejněním rozhodnutí o úpadku a o prohlásení konkursu v insolvenčním rejstříku, a není-li to mozné, neprodleně poté. Informace musí obsahovat i upozornění na mozné důsledky rozhodnutí o úpadku a o prohlásení konkursu.
(2) Insolvenční správce bez zbytečného odkladu zajistí zveřejnění výtahu z rozhodnutí o úpadku a o prohlásení konkursu v Úředním věstníku Evropské unie. Výtah se zveřejňuje v českém jazyce.
(3) Výtah obsahuje

a) označení dluzníka údaji potřebnými k jeho identifikaci,
b) informaci o tom, ze insolvenční soud podle českého práva zjistil úpadek dluzníka a prohlásil konkurs na majetek dluzníka,
c) den vydání rozhodnutí o úpadku a o prohlásení konkursu,
d) označení sídla insolvenčního soudu,
e) označení insolvenčního správce údaji potřebnými k jeho identifikaci.

(4) Insolvenční soud prostřednictvím orgánu dozoru informuje o vydání rozhodnutí o úpadku a o prohlásení konkursu na majetek pobočky pojisťovny ze třetího státu orgány dozoru vsech členských států Evropské unie a vsech dalsích států tvořících Evropský hospodářský prostor, a to před zveřejněním rozhodnutí o úpadku a o prohlásení konkursu v insolvenčním rejstříku, a není-li to mozné, neprodleně poté. Informace obsahuje i upozornění na mozné důsledky rozhodnutí o úpadku a o prohlásení konkursu. Insolvenční soud, insolvenční správce a orgán dozoru usilují o koordinaci své činnosti s příslusnými orgány v ostatních členských státech Evropské unie a dalsích státech tvořících Evropský hospodářský prostor, ve kterých má pojisťovna ze třetího státu pobočku.
(5) Orgán dozoru je oprávněn od insolvenčního správce pozadovat informace týkající se insolvenčního řízení.

 

§ 383 Zpráva o postupu insolvenčního řízení

(1) Insolvenční správce je povinen pravidelně, nejméně vsak jednou ročně, uveřejňovat vhodným způsobem zprávu pro věřitele a veřejnost o postupu insolvenčního řízení. Zpráva musí být odsouhlasena věřitelským výborem.
(2) Orgán dozoru je povinen poskytnout na pozádání informace o postupu insolvenčního řízení, které mu poskytl insolvenční správce, orgánu dozoru jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor.

 

§ 384 Insolvenční správce

(1) Insolvenční správce můze se souhlasem insolvenčního soudu určit osobu, která jej zastupuje při výkonu pravomocí podle tohoto zákona na území jiného státu.
(2) Insolvenční správce vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i na území ostatních členských států Evropské unie a dalsích států tvořících Evropský hospodářský prostor s výjimkou uzití donucovacích prostředků či jiného uzití síly a pravomoci závazně rozhodovat spory nebo jiná řízení, ke kterým jsou příslusné soudy nebo správní orgány daného státu. Totéz platí přiměřeně pro osoby podle odstavce 1.
(3) Insolvenční správce se prokazuje úředně ověřenou kopií rozhodnutí o svém ustanovení s překladem do úředního jazyka daného státu, pokud je vyzadován; podle mozností vykonává své pravomoci podle tohoto zákona i na území třetích států.
(4) Při výkonu svých pravomocí na území členských států Evropské unie a dalsích států tvořících Evropský hospodářský prostor insolvenční správce dodrzuje právní řád daného státu, zejména ohledně postupů při prodeji majetku a při poskytování informací zaměstnancům.
(5) Jestlize to právní předpisy daného státu stanoví nebo je-li to potřebné k úspěsnému prosazení práv věřitelů, je insolvenční správce povinen zádat, aby údaj o rozhodnutí o úpadku nebo o rozhodnutí o prohlásení konkursu byl zapsán v katastru nemovitostí, v obchodním rejstříku nebo v jiném veřejném seznamu nebo rejstříku. Náklady zápisu jsou pohledávkou za majetkovou podstatou.

 

§ 385 Zjistění pohledávek a závazků z účetnictví dluzníka

(1) Pohledávky věřitelů vyplývající z účetnictví dluzníka se pokládají za přihlásené podle tohoto zákona. Okamzikem přihlásení pohledávky je prohlásení konkursu.
(2) Insolvenční správce je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději vsak do 60 dnů ode dne prohlásení konkursu, zaslat kazdému věřiteli podle odstavce 1 oznámení, ve kterém uvede

a) ze na majetek osoby uvedené v § 379 odst. 1 písm. a) nebo b) byl prohlásen konkurs,
b) výsi pohledávky dotčeného věřitele za touto osobou, skutečnost, ze do této výse se jeho pohledávka povazuje za přihlásenou, a případně charakter jeho pohledávky, předevsím, zda jde o věřitele s pohledávkou za majetkovou podstatou (§ 168), věřitele s pohledávkou na roveň postavenou pohledávce za majetkovou podstatou (§ 169), věřitele s pohledávkou s právem na uspokojení ze zajistění [§ 2 písm. g)], věřitele s pohledávkou jinak zajistěnou, věřitele s podřízenou pohledávkou (§ 172 odst. 2) nebo zda je pohledávka spojena s výhradou vlastnictví k předmětu plnění ze závazkového vztahu,
c) jakým způsobem, v jaké lhůtě a u koho lze uplatnit námitku proti výsi pohledávky, jaké jsou následky marného uplynutí této lhůty, a informaci o postupu pro případ, ze nedojde k dohodě o výsi nebo charakteru pohledávky,
d) v případě pohledávky z pojistění účinky insolvenčního řízení na pojistnou smlouvu, na jejímz základě tato pohledávka vznikla, zejména datum zániku účinnosti pojistné smlouvy, včetně práv a povinností vyplývajících pojistěné osobě nebo pojistěným osobám z této smlouvy,
e) místo a termín konání schůze věřitelů,
f) způsob, jakým budou věřitelé dále informováni,
g) případná dalsí opatření.

(3) Věřitelům, kteří mají sídlo, ústředí, bydlistě nebo místo, kde se obvykle zdrzují, v členském státě Evropské unie nebo jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, zasílá insolvenční správce oznámení podle odstavce 2 v českém jazyce, které je opatřeno hlavičkou "Výzva k předlození námitek ohledně pohledávky. Dodrzte lhůty!" přelozenou do vsech úředních jazyků Evropské unie a dalsích států tvořících Evropský hospodářský prostor. Jde-li vsak o pohledávku z pojistění, musí insolvenční správce zaslat věřiteli oznámení podle odstavce 2 v úředním jazyce nebo v jednom z úředních jazyků členského státu Evropské unie nebo dalsích států tvořících Evropský hospodářský prostor, kde má věřitel sídlo, ustředí, bydlistě nebo místo, kde se obvykle zdrzuje.
(4) Věřitel, který nesouhlasí s výsí své pohledávky nebo charakterem pohledávky uvedeným v oznámení podle odstavce 2, můze proti tomu ve lhůtě 4 měsíců ode dne prohlásení konkursu uplatnit u insolvenčního správce písemnou námitku; neučiní-li tak, platí, ze s údaji uvedenými v oznámení souhlasí. Ve lhůtě 3 měsíců ode dne zveřejnění výtahu z rozhodnutí o prohlásení konkursu v Úředním věstníku Evropské unie můze věřitel uplatnit námitku, ze mu nebylo doručeno oznámení podle odstavce 2. V námitce uvede výsi své pohledávky za osobou uvedenou v § 379 odst. 1 písm. a) nebo b) ke dni prohlásení konkursu na tuto osobu. K námitce dolozí úředně ověřené kopie případných listin, které osvědčují v námitce tvrzenou výsi, den vzniku a charakter pohledávky, zejména zda jde o pohledávku za majetkovou podstatou (§ 168), pohledávku na roveň postavenou pohledávce za majetkovou podstatou (§ 169), pohledávku s právem na uspokojení ze zajistění [§ 2 písm. g)], pohledávku jinak zajistěnou nebo zda jde o podřízenou pohledávku (§ 172 odst. 2), a uvede případnou výhradu vlastnictví. Jde-li o pohledávku podle § 386, nemusí věřitel údaj o přednostním pořadí při uspokojení uvádět.
(5) Věřitel, který má sídlo, ústředí, bydlistě nebo místo, kde se obvykle zdrzuje, v členském státě Evropské unie nebo jiném státě tvořícím Evropský hospodářský prostor, můze podat námitku podle odstavce 4 v úředním jazyce daného státu. V případě uvedeném v první větě odstavce 4 musí být námitka opatřena hlavičkou "Podání námitky proti výsi pohledávky" v českém jazyce. V případě uvedeném ve druhé větě odstavce 4 musí být námitka opatřena hlavičkou "Přihláska pohledávky" v českém jazyce. Je-li mu obsah námitky zřejmý, insolvenční správce k ní přihlédne, i kdyz není opatřena uvedenou hlavičkou. K později uplatněné námitce nemusí insolvenční správce přihlédnout, ledaze je zřejmé, ze námitka byla včas odevzdána orgánu, který měl povinnost ji doručit. Insolvenční správce můze pozadovat, aby věřitel předlozil překlad námitky do českého jazyka.
(6) Věřitel, který uplatnil námitku podle odstavce 4 a který se do 2 měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 4 nedohodl s insolvenčním správcem písemně na výsi nebo charakteru své pohledávky, můze uplatnit své právo zalobou na určení u insolvenčního soudu do 3 měsíců po uplynutí lhůty k písemné dohodě; jde o incidenční spor. Nedojde-li zaloba v této lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce se nad rámec údajů uvedených v účetnictví dluzníka nepřihlízí.
(7) Jestlize insolvenční soud vyhověl zalobě na určení podle odstavce 6, je insolvenční správce povinen zaplatit do majetkové podstaty částku odpovídající nákladům sporu, které z ní byly hrazeny; neučiní-li tak dobrovolně, můze se splnění této povinnosti domáhat zalobou kterýkoli z věřitelů. Povinnosti podle věty první se insolvenční správce zprostí, jestlize prokáze, ze o skutečné výsi nebo charakteru pohledávky nevěděl a ani při vynalození odborné péče vědět nemohl.

 

§ 386 Zvlástní ustanovení o rozvrhu

Uspokojení pohledávek z pojistění má přednost před jakýmikoli jinými nároky vůči dluzníku, s výjimkou hotových výdajů a odměny insolvenčního správce a náhrady nutných výdajů a odměny likvidátora za činnost prováděnou po rozhodnutí o úpadku.

 

Oddíl 3: Úpadek pojisťovny z jiného členského státu provozující svoji činnost na území České republiky na základě práva zřizovat své pobočky

§ 387

Opatření podle § 379 odst. 2 můze přijmout pouze příslusný orgán státu, v němz osoba uvedená v § 379 odst. 1 písm. c) obdrzela oprávnění, na jehoz základě provozuje svojí činnost na území České republiky. Účinky opatření včetně účinků na práva a povinnosti třetích osob se uznávají od okamziku, kdy nabyly účinnosti ve státě, ve kterém bylo opatření přijato.

 

§ 388

(1) Osoba provádějící opatření podle § 379 odst. 2 a její případný zástupce (dále jen "zahraniční insolvenční správce pojisťovny nebo zajisťovny") dolozí své ustanovení úředně ověřenou kopií rozhodnutí o ustanovení vydaného příslusným správním nebo soudním orgánem členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, ve kterém byla udělena licence nebo vydáno povolení, na základě kterého pojisťovna z jiného členského státu provozuje svoji činnost na území České republiky. Vyssí ověření kopie se nevyzaduje, lze vsak pozadovat její překlad do českého jazyka.
(2) Zahraniční insolvenční správce pojisťovny nebo zajisťovny je oprávněn vykonávat své pravomoci podle právních předpisů státu, ve kterém byl ustanoven; výkon těchto pravomocí na území České republiky nesmí zahrnovat uzití donucovacích prostředků či jiného uzití síly a pravomoc závazně rozhodovat spory nebo jiná řízení, ke kterým jsou příslusné soudy nebo jiné správní orgány České republiky. V souladu s těmito právními předpisy je zahraniční insolvenční správce pojisťovny nebo zajisťovny oprávněn v průběhu řízení podle tohoto zákona jmenovat osoby, které mu pomáhají nebo jej zastupují.
(3) Při výkonu svých pravomocí na území České republiky se zahraniční insolvenční správce pojisťovny nebo zajisťovny řídí právním řádem České republiky, zejména ohledně postupů při prodeji majetku, povinnosti zápisu do katastru nemovitostí, obchodního rejstříku nebo jiného veřejného seznamu nebo rejstříku, a při poskytování informací zaměstnancům.
(4) Zahraniční insolvenční správce pojisťovny nebo zajisťovny nebo kterýkoli správní nebo soudní orgán členského státu Evropské unie nebo jiného státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, v němz byla udělena licence nebo vydáno povolení, můze zádat, aby údaj o rozhodnutí o úpadku nebo o rozhodnutí o způsobu řesení úpadku byl zapsán v katastru nemovitostí, v obchodním rejstříku nebo v jiném veřejném seznamu nebo rejstříku. Náklady na pořízení zápisu jsou pohledávkou za majetkovou podstatou.

 

Část druhá
Způsoby řesení úpadku

Hlava V: Oddluzení

§ 389

(1) Dluzník, který není podnikatelem, můze insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řesil oddluzením.
(2) Jiná osoba nez dluzník není oprávněna návrh na oddluzení podat.

 

§ 390

(1) Návrh na povolení oddluzení musí dluzník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddluzení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dluzníku; o tom musí být dluzník při doručení insolvenčního návrhu poučen.
(2) Podáním návrhu na povolení oddluzení nejsou dotčeny účinky spojené s nařízením předbězného opatření insolvenčním soudem.
(3) Návrh na povolení oddluzení podaný opozděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dluzníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání můze podat pouze osoba, která takový návrh podala.

 

§ 391

(1) Návrh na povolení oddluzení musí vedle obecných nálezitostí podání 20) obsahovat

a) označení dluzníka a osob oprávněných za něho jednat,
b) údaje o očekávaných příjmech dluzníka v následujících 5 letech,
c) údaje o příjmech dluzníka za poslední 3 roky,
d) návrh způsobu oddluzení nebo sdělení, ze dluzník takový návrh nevznásí.

(2) Dluzník, který navrhuje oddluzení plněním splátkového kalendáře, můze v návrhu na povolení oddluzení pozádat insolvenční soud o stanovení nizsích nez zákonem určených měsíčních splátek. V takovém případě musí v návrhu na povolení oddluzení uvést také výsi navrhovaných měsíčních splátek nebo způsob jejich určení a vysvětlit důvody, které vedly k jeho úpadku. Ustanovení § 395 tím není dotčeno.
(3) Návrh na povolení oddluzení lze podat pouze na formuláři; nálezitosti formuláře stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umozňujícím dálkový přístup; tato sluzba nesmí být zpoplatněna.

 

§ 392

(1) K návrhu na povolení oddluzení musí dluzník připojit

a) seznam majetku a seznam závazků, popřípadě prohlásení o změnách, ke kterým v mezidobí doslo v porovnání se seznamy, které v insolvenčním řízení jiz dříve předlozil,
b) listiny dokládající údaje o příjmech dluzníka za poslední 3 roky,
c) písemný souhlas nezajistěného věřitele, který se na tom s dluzníkem dohodl, s tím, ze hodnota plnění, které při oddluzení obdrzí, bude nizsí nez 30 % jeho pohledávky.

(2) V seznamu majetku dluzník kromě nálezitostí uvedených v § 104 odst. 2 u kazdé polozky tohoto seznamu uvede údaj o době pořízení majetku, o jeho pořizovací ceně a odhad obvyklé ceny majetku ke dni pořízení seznamu. Nejde-li o nemovitosti nebo o majetek, který slouzí k zajistění, ocenění znalcem se nevyzaduje. V písemném souhlasu věřitele podle odstavce 1 písm. c) musí být uvedeno, jaká bude nejnizsí hodnota plnění, na kterém se s dluzníkem dohodl; podpis věřitele musí být úředně ověřen.
(3) Osoby ochotné zavázat se při povolení oddluzení jako spoludluzníci nebo ručitelé dluzníka musí návrh spolupodepsat. Dále musí návrh podepsat i dluzníkův manzel a výslovně uvést, ze s povolením oddluzení souhlasí; to neplatí, jestlize oddluzením nemůze být dotčen majetek z nevypořádaného společného jmění manzelů, rozsah vyzivovacích povinností dluzníka vůči jeho manzelu a nezaopatřeným dětem nebo rozsah vyzivovacích povinností dluzníkova manzela. Vsechny podpisy musí být úředně ověřeny.
(4) Pro označení osob v návrhu na povolení oddluzení a v seznamech k němu připojených platí § 103 odst. 1 obdobně.

 

§ 393

(1) Neobsahuje-li návrh na povolení oddluzení vsechny nálezitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delsí nez 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést.
(2) Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddluzení připojeny zákonem pozadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené nálezitosti.
(3) Návrh na povolení oddluzení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem pozadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené nálezitosti.
(4) Rozhodnutí podle odstavce 3 doručí insolvenční soud dluzníku, předběznému správci nebo insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru a osobě, která návrh na povolení oddluzení podala; odvolání proti němu můze podat jen osoba, která návrh na povolení oddluzení podala.

 

§ 394

(1) Návrh na povolení oddluzení můze dluzník vzít zpět, dokud insolvenční soud nerozhodne o schválení oddluzení.
(2) Zpětvzetí návrhu na povolení oddluzení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, které se doručuje osobě, která návrh podala, dluzníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru; odvolání proti němu není přípustné.
(3) Vzal-li dluzník návrh na povolení oddluzení zpět, nemůze jej podat znovu.
(4) Byl-li návrh na povolení oddluzení vzat zpět az poté, co bylo rozhodnuto o schválení oddluzení, insolvenční soud rozhodne, ze zpětvzetí není účinné; toto rozhodnutí, proti němuz není odvolání přípustné, se doručuje osobě, která návrh podala, dluzníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru.

 

Rozhodnutí o návrhu na povolení oddluzení

§ 395

(1) Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddluzení, jestlize se zřetelem ke vsem okolnostem lze důvodně předpokládat,

a) ze jím je sledován nepoctivý záměr, nebo
b) ze hodnota plnění, které by při oddluzení obdrzeli nezajistění věřitelé, bude nizsí nez 30 % jejich pohledávek, ledaze tito věřitelé s nizsím plněním souhlasí

(2) Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddluzení i tehdy, jestlize

a) jej znovu podala osoba, o jejímz návrhu na povolení oddluzení bylo jiz dříve rozhodnuto, nebo
b) dosavadní výsledky řízení dokládají lehkomyslný nebo nedbalý přístup dluzníka k plnění povinností v insolvenčním řízení.

(3) Na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddluzení lze usuzovat zejména tehdy, jestlize ohledně dluzníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu

a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řesící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo
b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy; to neplatí, lze-li na základě dluzníkem prokázaných skutečností usuzovat na to, ze se o nepoctivý záměr nejedná.

(4) Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení oddluzení se doručuje dluzníku, osobě, která návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu můze podat pouze osoba, která návrh podala.

 

§ 396

(1) Jestlize insolvenční soud návrh na povolení oddluzení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řesení dluzníkova úpadku konkursem.

 

§ 397

(1) Nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddluzení ani k jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddluzení povolí. Rozhodnutí o povolení oddluzení se doručuje dluzníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.
(2) Insolvenční soud můze po rozhodnutí o povolení oddluzení i bez návrhu změnit své předbězné opatření.

 

§ 398

(1) Oddluzení lze provést zpenězením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře.
(2) Při oddluzení zpenězením majetkové podstaty se postupuje obdobně podle ustanovení o zpenězení majetkové podstaty v konkursu. Není-li dále stanoveno jinak, při tomto způsobu oddluzení do majetkové podstaty nenálezí majetek, který dluzník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddluzení.
(3) Při oddluzení plněním splátkového kalendáře je dluzník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajistěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky 29). Tuto částku rozvrhne dluzník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajistěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddluzení. Zajistění věřitelé se uspokojí jen z výtězku zpenězení zajistění; při tomto zpenězení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpenězení zajistění v konkursu.
(4) Dluzníku, který o to pozádal v návrhu na povolení oddluzení, můze insolvenční soud stanovit jinou výsi měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke vsem okolnostem důvodně předpokládat, ze hodnota plnění, které při oddluzení obdrzí nezajistění věřitelé, bude stejná nebo vyssí nez 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyssí nez hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dluzníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dluzníkově úpadku, k celkové výsi dluzníkových závazků, k dosavadní a očekávané výsi dluzníkových příjmů, k opatřením, která dluzník činí k zachování a zvýsení svých příjmů a ke snízení svých závazků, a k doporučení věřitelů. Dluzníkovým návrhem jiné výse měsíčních splátek není insolvenční soud vázán. K opozděné zádosti insolvenční soud nepřihlízí.

 

§ 399

(1) Není-li dále stanoveno jinak, platí o hlasovacím právu věřitelů při oddluzení obdobně § 49 az § 53. K projednání způsobu oddluzení a hlasování o jeho přijetí dochází na schůzi věřitelů za tím účelem svolané nebo za podmínek stanovených tímto zákonem mimo schůzi věřitelů; obdobně to platí pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět zádosti dluzníka o stanovení jiné výse měsíčních splátek při oddluzení plněním splátkového kalendáře.
(2) Dluzníku a insolvenčnímu správci doručí insolvenční soud předvolání na schůzi věřitelů podle odstavce 1 do vlastních rukou s poučením o nezbytnosti jejich účasti. Dluzník je povinen zúčastnit se takové schůze osobně a zodpovědět dotazy přítomných věřitelů.
(3) Schůzi věřitelů k projednání způsobu oddluzení insolvenční soud nesvolá nebo jiz svolanou schůzi věřitelů zrusí, jestlize vsichni k tomu oprávnění věřitelé hlasovali o přijetí způsobu oddluzení mimo schůzi věřitelů; obdobně to platí pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět zádosti dluzníka o stanovení jiné výse měsíčních splátek při oddluzení plněním splátkového kalendáře. Výsledky hlasování v takovém případě zveřejní vyhláskou.

 

§ 400

(1) O přijetí způsobu oddluzení mohou věřitelé hlasovat i mimo schůzi věřitelů, a to i před podáním návrhu na povolení oddluzení nebo i před podáním insolvenčního návrhu, jestlize měli moznost seznámit se s informacemi, které svým obsahem a rozsahem odpovídají informacím, které musí být obsazeny v návrhu na povolení oddluzení a v jeho přílohách. Obdobně to platí pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět zádosti dluzníka o stanovení jiné výse měsíčních splátek při oddluzení plněním splátkového kalendáře.
(2) Výsledky hlasování dosazené mimo schůzi věřitelů se připočtou k výsledkům hlasování dosazených na schůzi věřitelů. Je-li rozpor mezi hlasováním věřitele mimo schůzi věřitelů a jeho hlasováním na schůzi věřitelů, povazuje se za rozhodné hlasování věřitele na schůzi věřitelů; o tom insolvenční soud tohoto věřitele neprodleně vyrozumí.

 

§ 401 Hlasování mimo schůzi věřitelů

(1) Hlasují-li věřitelé o přijetí způsobu oddluzení mimo schůzi věřitelů po zahájení insolvenčního řízení, k jejich hlasu se přihlízí jen tehdy, hlasují-li písemně, podáním výslovně označeným jako "Hlasovací lístek", které nesmí obsahovat zádný jiný procesní úkon, ze kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně ověřena pravost jejich podpisu, a bylo-li toto podání obsahující vsechny nálezitosti doručeno insolvenčnímu soudu nejpozději v den předcházející schůzi věřitelů; § 43 občanského soudního řádu se nepouzije.
(2) Hlasují-li věřitelé o přijetí způsobu oddluzení mimo schůzi věřitelů před zahájením insolvenčního řízení, k jejich hlasu se přihlízí jen tehdy, hlasují-li písemně, podáním výslovně označeným jako "Hlasovací lístek", které nesmí obsahovat zádný jiný právní úkon, ze kterého je nepochybné, jak hlasovali, a na kterém je úředně ověřena pravost jejich podpisu, a bylo-li toto podání obsahující vsechny nálezitosti doručeno dluzníku nejpozději posledního dne lhůty, kterou dluzník k tomuto účelu stanovil a známým věřitelům písemně oznámil; tato lhůta nesmí být kratsí nez 15 dnů.
(3) O tom, ze k hlasování věřitele mimo schůzi věřitelů nelze přihlédnout z důvodů podle odstavců 1 a 2, tohoto věřitele neprodleně vyrozumí

a) insolvenční správce, jde-li o hlasování po zahájení insolvenčního řízení,
b) dluzník, jde-li o hlasování před zahájením insolvenčního řízení.

(4) Postup podle odstavců 1 az 3 se obdobně uplatní pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět zádosti dluzníka o stanovení jiné výse měsíčních splátek při oddluzení plněním splátkového kalendáře.
(5) Nálezitosti hlasovacího lístku stanoví prováděcí právní předpis.

 

§ 402

(1) Právo hlasovat o způsobu oddluzení mají pouze nezajistění věřitelé, kteří včas přihlásili svou pohledávku. Zajistění věřitelé nehlasují ani v rozsahu, ve kterém je podle znaleckého posudku vypracovaného v insolvenčním řízení po rozhodnutí o úpadku hodnota zajistění nizsí nez výse zajistěné pohledávky. Právo hlasovat nemají osoby dluzníkovi blízké a osoby, které tvoří s dluzníkem koncern 21).
(2) Svůj souhlas se způsobem oddluzení není věřitel oprávněn změnit.
(3) O způsobu oddluzení rozhodne schůze věřitelů prostou větsinou hlasů nezajistěných věřitelů počítanou podle výse jejich pohledávek; obdobně to platí pro hlasování věřitelů mimo schůzi věřitelů.
(4) Postup podle odstavců 1 az 3 se obdobně uplatní pro hlasování věřitelů o tom, zda doporučují vyhovět zádosti dluzníka o stanovení jiné výse měsíčních splátek při oddluzení plněním splátkového kalendáře.
(5) Jestlize ani jeden ze způsobů oddluzení nezíská prostou větsinu hlasů nezajistěných věřitelů podle odstavce 3, rozhodne o způsobu oddluzení insolvenční soud; učiní tak do skončení schůze věřitelů a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 15 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku.

 

§ 403

(1) Má-li insolvenční správce za to, ze zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddluzení, upozorní na ně před rozhodnutím schůze věřitelů o způsobu oddluzení a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 3 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku.
(2) Věřitelé, kteří hlasovali o přijetí způsobu oddluzení, mohou namítat, ze zde jsou skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddluzení. Tyto námitky mohou uplatnit nejpozději do skončení schůze věřitelů, která rozhodovala o způsobu oddluzení, a v případě uvedeném v § 399 odst. 3 do 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování v insolvenčním rejstříku. K později vzneseným námitkám a k námitkám uplatněným věřiteli, kteří nehlasovali o přijetí způsobu oddluzení, se nepřihlízí.
(3) Včas podané námitky podle odstavce 2, uplatněné oprávněnými osobami, projedná insolvenční soud při jednání, ke kterému předvolá dluzníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, kteří podali námitky.

 

Rozhodnutí o schválení oddluzení

§ 404

O tom, zda oddluzení schvaluje, rozhodne insolvenční soud neprodleně po skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů podle § 403 odst. 2 a v případě, ze věřitelé takové námitky neuplatnili, neprodleně po uplynutí lhůty k jejich podání.

 

§ 405

(1) Insolvenční soud oddluzení neschválí, jestlize v průběhu insolvenčního řízení vysly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddluzení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddluzení.
(2) Jestlize insolvenční soud oddluzení neschválí, rozhodne současně o způsobu řesení dluzníkova úpadku konkursem.
(3) Rozhodnutí, jímz oddluzení neschválí, doručí insolvenční soud zvlásť dluzníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí můze podat pouze dluzník.

 

§ 406

(1) Neshledá-li důvody k vydání rozhodnutí podle § 405, insolvenční soud oddluzení schválí. Schválením oddluzení jsou vázáni jak dluzník, tak věřitelé, včetně věřitelů, kteří s oddluzením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali.
(2) V rozhodnutí, jímz schvaluje oddluzení zpenězením majetkové podstaty, insolvenční soud

a) uvede informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem,
b) označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí nálezí do majetkové podstaty,
c) označí nezajistěné věřitele, kteří souhlasili s tím, ze hodnota plnění, které při oddluzení obdrzí, bude nizsí nez 30 % jejich pohledávky, a uvede nejnizsí hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dluzníkem dohodli.

(3) V rozhodnutí, jímz schvaluje oddluzení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud

a) ulozí dluzníku, aby po dobu 5 let platil nezajistěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vzdy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle § 398 z příjmů, které získá po schválení oddluzení, a to podle poměru jejich pohledávek určeného v rozhodnutí. Současně stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němz nastanou účinky schválení oddluzení,
b) označí příjmy, ze kterých by dluzník podle stavu ke dni vydání rozhodnutí měl uhradit první splátku,
c) označí nezajistěné věřitele, kteří souhlasili s tím, ze hodnota plnění, které při oddluzení obdrzí, bude nizsí nez 30 % jejich pohledávky, a uvede nejnizsí hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dluzníkem dohodli,
d) přikáze plátci mzdy dluzníka, nebo plátci jiného příjmu dluzníka postizitelného výkonem rozhodnutí srázkami ze mzdy povinného (dále jen „plátce mzdy dluzníka“), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddluzení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dluzníka stanovené srázky a nevyplácel srazené částky dluzníku.

(4) Rozhodnutí o schválení oddluzení doručí insolvenční soud zvlásť dluzníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí můze podat pouze věřitel, který hlasoval proti přijetí schváleného způsobu oddluzení, nebo věřitel, jehoz námitkám uplatněným podle § 403 odst. 2 insolvenční soud nevyhověl. Proti rozhodnutí o schválení oddluzení plněním splátkového kalendáře můze podat odvolání také dluzník, jehoz zádosti o stanovení jiné výse měsíčních splátek insolvenční soud nevyhověl, nebo věřitel, který nesouhlasí se stanovením jiné výse měsíčních splátek a který proti tomu hlasoval.
(5) Rozhodnutí o schválení oddluzení plněním splátkového kalendáře doručí insolvenční soud do vlastních rukou také plátci mzdy dluzníka. O právech a povinnostech plátce mzdy dluzníka po doručení rozhodnutí o schválení oddluzení platí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srázkami ze mzdy povinného. Částky srazené z dluzníkovy mzdy zasílá plátce mzdy dluzníka insolvenčnímu správci, a to bez zřetele k tomu, ze rozhodnutí o schválení oddluzení plněním splátkového kalendáře dosud není v právní moci.

 

§ 407

(1) Účinky schválení oddluzení nastávají okamzikem zveřejnění rozhodnutí o schválení oddluzení v insolvenčním rejstříku.
(2) Právní mocí rozhodnutí o schválení oddluzení se rusí omezení dispozičních oprávnění dluzníka, ke kterým doslo před jeho vydáním v dosavadním průběhu insolvenčního řízení ze zákona nebo rozhodnutím insolvenčního soudu.
(3) Rozhodnutí o schválení oddluzení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestlize se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výsi a dalsí trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno. Pro doručení, zveřejnění a účinky tohoto rozhodnutí platí totéz co o doručení, zveřejnění a účincích rozhodnutí o schválení oddluzení. Proti tomuto rozhodnutí můze podat odvolání pouze věřitel, který podle něj obdrzí na úhradu své pohledávky méně nez podle měněného rozhodnutí.

 

§ 408

(1) O účincích schválení oddluzení zpenězením majetkové podstaty platí ohledně majetku nálezejícího do majetkového podstaty v době schválení oddluzení obdobně ustanovení tohoto zákona o účincích prohlásení konkursu. Dispoziční oprávnění k majetku, který dluzník získá po schválení oddluzení, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddluzení zpenězením majetkové podstaty dluzník.
(2) Poté, co insolvenční správce zpenězí majetek, který podléhá oddluzení zpenězením majetkové podstaty, se v insolvenčním řízení dále postupuje podle ustanovení tohoto zákona o konečné zprávě a rozvrhu v konkursu.

 

§ 409

(1) Od schválení oddluzení plněním splátkového kalendáře má dispoziční oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddluzení, dluzník. S takto nabytými příjmy je dluzník povinen nalozit způsobem uvedeným v rozhodnutí o schválení oddluzení plněním splátkového kalendáře.
(2) Dispoziční oprávnění k majetku, nálezejícímu do majetkového podstaty v době schválení oddluzení, má od právní moci rozhodnutí o schválení oddluzení plněním splátkového kalendáře dluzník; to neplatí, jde-li o majetek, který slouzí k zajistění.
(3) Majetek, který slouzí k zajistění, zpenězí insolvenční správce po schválení oddluzení plněním splátkového kalendáře, nejdříve vsak po zjistění pravosti výse a pořadí zajistěné pohledávky, pozádá-li o to zajistěný věřitel. Výtězek zpenězení vydá zajistěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpenězení zajistění v konkursu.

 

§ 410

(1) Není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlásených pohledávek za trvání účinnosti oddluzení obdobně § 190 az § 202.
(2) Popření pohledávky nezajistěného věřitele dluzníkem má za trvání účinků schválení oddluzení tytéz účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjistění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestlize dluzník popřel pohledávku při přezkumném jednání, které se konalo před schválením oddluzení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddluzení plněním splátkového kalendáře; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání zaloby o určení pravosti, výse nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dluzníkem, podávají zalobu vzdy vůči dluzníku.
(3) Jde-li o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslusného orgánu, můze dluzník jako důvod popření její pravosti nebo výse uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, ze pohledávka zanikla nebo je promlčená.

 

§ 411

(1) Po dobu trvání účinků schválení oddluzení nemá nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce nebo zahájení exekuce, která by postihovala majetek ve vlastnictví dluzníka, vliv na povinnost dluzníka nalozit s příjmy určenými k plnění splátkového kalendáře způsobem určeným v rozhodnutí o schválení oddluzení.
(2) Byla-li některá z pohledávek, jez mají být uspokojeny podle splátkového kalendáře, popřena, hradí dluzník částky připadající podle splátkového kalendáře na její uspokojení v určených lhůtách k rukám insolvenčního správce, který je věřiteli vyplatí neprodleně po právní moci rozhodnutí insolvenčního soudu o zjistění této pohledávky. Nedojde-li ke zjistění pohledávky, rozdělí insolvenční správce částky připadající podle splátkového kalendáře na její uspokojení mezi ostatní věřitele určené plánem jako mimořádnou splátku poměrně.

 

§ 412

(1) Po dobu trvání účinků schválení oddluzení plněním splátkového kalendáře je dluzník povinen

a) vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a v případě, ze je nezaměstnaný, o získání příjmu usilovat; nesmí rovněz odmítat splnitelnou moznost si příjem obstarat,
b) hodnoty získané dědictvím a darem zpenězit a jejich výtězek, stejně jako jiné své mimořádné příjmy, pouzít k mimořádným splátkám nad rámec splátkového kalendáře,
c) bez zbytečného odkladu oznámit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru kazdou změnu svého bydlistě nebo sídla a zaměstnání,
d) vzdy k 15. lednu a k 15. červenci kalendářního roku předlozit insolvenčnímu soudu, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru přehled svých příjmů za uplynulých 6 kalendářních měsíců,
e) nezatajovat zádný ze svých příjmů a na zádost insolvenčního soudu, insolvenčního správce nebo věřitelského výboru předlozit k nahlédnutí svá daňová přiznání za období trvání plánu oddluzení,
f) neposkytovat nikomu z věřitelů zádné zvlástní výhody,
g) nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit.

(2) Po dobu trvání účinků schválení oddluzení plněním splátkového kalendáře vykonává insolvenční správce dohled nad činností dluzníka. O výsledcích své činnosti pravidelně informuje insolvenční soud a věřitelský výbor.
(3) Právní úkon, kterým dluzník za trvání účinků schválení oddluzení plněním splátkového kalendáře odmítne přijetí daru nebo dědictví bez souhlasu insolvenčního správce, je neplatný. Totéz platí, jestlize dluzník uzavře bez souhlasu insolvenčního správce dohodu o vypořádání dědictví, podle které má z dědictví obdrzet méně, nez činí jeho dědický podíl.

 

§ 413

Splnění oddluzení vezme insolvenční soud na vědomí rozhodnutím, proti němuz není odvolání přípustné; právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Současně insolvenční soud rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce.

 

§ 414

(1) Jestlize dluzník splní řádně a včas vsechny povinnosti podle schváleného způsobu oddluzení, vydá insolvenční soud po slysení dluzníka usnesení, jímz dluzníka osvobodí od placení pohledávek, zahrnutých do oddluzení, v rozsahu, v němz dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dluzníka.
(2) Osvobození podle odstavce 1 se vztahuje také na věřitele, k jejichz pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlízelo, a na věřitele, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.
(3) Osvobození podle odstavců 1 a 2 se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dluzníku pro tyto pohledávky právo postihu.
(4) Při osvobození dluzníka podle odstavce 1 zůstává zajistěnému věřiteli, který po schválení oddluzení plněním splátkového kalendáře nepozádal o zpenězení majetku slouzícího k zajistění pohledávky, zachováno právo domáhat se uspokojení pohledávky z výtězku zpenězení tohoto majetku; pohledávek, které se v insolvenčním řízení neuspokojují (§ 170), se můze takto domáhat jen za dobu od skončení insolvenčního řízení.

 

§ 415

Je-li hodnota plnění, které při splnění oddluzení obdrzeli nezajistění věřitelé, nizsí nez 30 % jejich pohledávek, nebo nedosahuje-li nejnizsí hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dluzníkem dohodli, můze insolvenční soud po slysení dluzníka a insolvenčního správce přesto přiznat dluzníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddluzení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny. Učiní tak jen na návrh dluzníka a za předpokladu, ze dluzník prokáze, ze pozadované hodnoty plnění nebylo dosazeno v důsledku okolností, které nezavinil, a zároveň, ze částka, kterou tito věřitelé na uspokojení svých pohledávek dosud obdrzeli, není nizsí nez částka, které by se jim dostalo, kdyby dluzníkův úpadek byl řesen konkursem. Ustanovení § 414 odst. 3 platí obdobně.

 

§ 416

(1) Osvobození podle § 414 a § 415 se nedotýká penězitého trestu nebo jiné majetkové sankce, která byla dluzníku ulozena v trestním řízení pro úmyslný trestný čin, a dále pohledávek na náhradu skody způsobené úmyslným porusením právní povinnosti.
(2) Rozhodnutí insolvenčního soudu o návrhu dluzníka na přiznání osvobození podle § 414 a § 415 se doručuje zvlásť dluzníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Proti rozhodnutí, jímz insolvenční soud takový návrh zamítl, se můze odvolat pouze dluzník. Proti rozhodnutí, jímz insolvenční soud přizná dluzníku osvobození podle § 414 a § 415, se můze odvolat pouze věřitel, jehoz pohledávka vůči dluzníku nebyla v insolvenčním řízení zcela uspokojena. Odvoláním vsak lze namítat pouze to, ze nebyly splněny předpoklady pro přiznání osvobození dluzníku.

§ 417

(1) Osvobození podle § 414 a § 415 insolvenční soud dluzníku odejme, jestlize na základě návrhu podaného některým z dotčených věřitelů do 3 let od jeho pravomocného přiznání vyjde najevo, ze ke schválení oddluzení nebo k přiznání osvobození doslo na základě podvodného jednání dluzníka, anebo ze dluzník poskytl zvlástní výhody některým věřitelům; to neplatí, jestlize věřitel, který návrh podal, mohl takovou námitku uplatnit před rozhodnutím o přiznání osvobození dluzníku.
(2) Přiznané osvobození zaniká, byl-li dluzník do 3 let od právní moci rozhodnutí o něm pravomocně odsouzen za úmyslný trestný čin, kterým podstatně ovlivnil schválení nebo provedení oddluzení anebo přiznání osvobození, případně kterým jinak poskodil věřitele.
(3) Zánik osvobození podle odstavců 1 a 2 se nevztahuje na pohledávky věřitelů, kteří se sami účastnili podvodných jednání s dluzníkem nebo nedovolených výhod; o tom musí být rozhodnuto výrokem usnesení.
(4) Rozhodnutí vydané podle odstavců 1 az 3 se doručuje zvlásť dluzníkovi a věřiteli, jehoz se zánik osvobození týká; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání.

 

§ 418

(1) Insolvenční soud schválené oddluzení zrusí a současně rozhodne o způsobu řesení dluzníkova úpadku konkursem, jestlize

a) dluzník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddluzení, nebo
b) se ukáze, ze podstatnou část splátkového kalendáře nebude mozné splnit, nebo
c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dluzníku po schválení plánu oddluzení penězitý závazek po dobu delsí 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo
d) to navrhne dluzník.

(2) Má se za to, ze dluzník zavinil vznik penězitého závazku podle odstavce 1 písm. c), byl-li k jeho vymození vůči dluzníku nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce.
(3) Rozhodnutí podle odstavce 1 můze insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddluzení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dluzníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrusení oddluzení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) az c) můze insolvenční soud vydat i bez návrhu.
(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou podat odvolání pouze osoby uvedené v odstavci 3.

 

Část třetí
Společná ustanovení

Hlava I: Insolvenční rejstřík

§ 419

(1) Insolvenční rejstřík je informačním systémem veřejné správy, jehoz správcem je Ministerstvo spravedlnosti (dále jen "ministerstvo").
(2) Insolvenční rejstřík obsahuje seznam insolvenčních správců, seznam dluzníků a insolvenční spisy. Pro kazdého dluzníka se vede jeden insolvenční spis.
(3) Insolvenční rejstřík je veřejně přístupný, s výjimkou údajů, o kterých tak stanoví tento zákon. Kazdý má právo do něj nahlízet a pořizovat si z něj kopie a výpisy. Soudce insolvenčního soudu má přístup ke vsem údajům vedeným v insolvenčním rejstříku.
(4) Na zádost vydá ministerstvo nebo insolvenční soud úředně ověřený výstup z informačního systému veřejné správy obsahující údaje z insolvenčního rejstříku nebo informaci o tom, ze pozadovaný údaj není veden v insolvenčním rejstříku.

 

§ 420

(1) Je-li dluzník fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dluzníků jeho jméno, příjmení, bydlistě, rodné číslo, a nemá-li rodné číslo, datum narození; jde-li o fyzickou osobu, která má podle zvlástního právního předpisu sídlo, zapíse se do seznamu dluzníků i její sídlo.
(2) Je-li dluzníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, zapisuje se do seznamu dluzníků vedle údajů podle odstavce 1 i dodatek odlisující její firmu, pouzívá-li jej při svém podnikání, dále místo podnikání, jestlize se lisí od bydlistě, a identifikační číslo.
(3) Je-li dluzník právnickou osobou, zapisuje se do seznamu dluzníků jeho obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační číslo.
(4) Údaje podle odstavců 1 az 3 zapíse insolvenční soud do seznamu dluzníků, jakmile nastanou účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nejpozději vsak do 7 dnů po tomto okamziku; není-li mu některý z těchto údajů v uvedené době znám, zapíse jej insolvenční soud do seznamu dluzníků, jakmile v insolvenčním řízení vyjde najevo.
(5) Neprodleně po ustanovení insolvenčního správce zapíse insolvenční soud údaj o tom do seznamu dluzníků. Je-li insolvenční správce fyzickou osobou, zapisuje se do seznamu dluzníků jeho jméno, příjmení, sídlo, rodné číslo, a nemá-li rodné číslo, datum narození; je-li insolvenční správce právnickou osobou, zapisuje se do seznamu dluzníků jeho obchodní firma nebo název, sídlo a identifikační číslo.

 

§ 421

(1) V insolvenčním rejstříku insolvenční soud zveřejňuje chronologicky s uvedením okamziku vlození tyto písemnosti a informace:

a) rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech,
b) veskerá podání, která se vkládají do soudního spisu vedeného insolvenčním soudem ohledně dluzníka, nestanoví-li tento zákon jinak,
c) dalsí informace, o kterých tak stanoví tento zákon.

(2) Podání doslá insolvenčnímu soudu v elektronické podobě a písemnosti pořizované insolvenčním soudem se do insolvenčního rejstříku vkládají pomocí elektronického přenosu dat. Ostatní písemnosti a podání se vkládají přenesením jejich obrazové podoby do insolvenčního rejstříku.

 

§ 422

(1) Na zádost fyzické osoby, která učinila příslusné podání, můze insolvenční soud rozhodnout, ze některé z osobních údajů této fyzické osoby, obsazené v podání, nebudou v insolvenčním rejstříku veřejně přístupné. Takovou zádost lze podat nejpozději společně s podáním, o které jde. Jméno a příjmení takové fyzické osoby insolvenční soud v insolvenčním rejstříku zveřejní vzdy.
(2) Nejde-li o fyzickou osobu, která učinila podání, zveřejní se u takové fyzické osoby v insolvenčním rejstříku jen její jméno a příjmení.
(3) V případě postupu podle odstavců 1 a 2 insolvenční soud připojí ke vkládanému podání informaci o charakteru osobního údaje, který není zveřejňován.

 

§ 423

Do insolvenčního rejstříku se nevkládají podání či jiné písemnosti, které podléhají utajení podle zvlástního právního předpisu. Skutečnost, ze se v soudním spisu nachází podání, které z uvedeného důvodu nebylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku, vsak musí být v insolvenčním rejstříku vyznačena společně s údaji o charakteru podání; to před zahájením insolvenčního řízení neplatí pro řízení o návrhu na vyhlásení moratoria.

 

§ 424

(1) Stanoví-li tento zákon, ze se písemnost doručuje vyvěsením na úřední desce soudu a současným zveřejněním v insolvenčním rejstříku, pokládá se písemnost za doručenou v okamziku jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku.
(2) Okamzik zveřejnění písemnosti musí být v insolvenčním rejstříku vzdy uveden.

 

§ 425 Vyskrtnutí dluzníka ze seznamu dluzníků

(1) Po uplynutí 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí, jímz bylo skončeno insolvenční řízení, vyskrtne insolvenční soud dluzníka ze seznamu dluzníků a údaje o něm v insolvenčním rejstříku znepřístupní. Skončí-li insolvenční řízení rozhodnutím podle § 142 písm. a) az c), vyskrtne insolvenční soud dluzníka ze seznamu dluzníků a údaje o něm v insolvenčním rejstříku znepřístupní do 15 dnů od doručení zádosti dluzníka; dluzník je oprávněn pozádat o vyskrtnutí nejdříve po uplynutí 3 měsíců od právní moci rozhodnutí. Po uplynutí 5 let od nabytí právní moci rozhodnutí, jímz bylo skončeno insolvenční řízení, vyskrtne insolvenční soud dluzníka ze seznamu dluzníků a údaje o něm v insolvenčním rejstříku znepřístupní.
(2) Při uchovávání znepřístupněných údajů se postupuje podle zvlástního právního předpisu 58). Při uchovávání znepřístupněných údajů se postupuje podle zvlástního právního předpisu 58).
(3) Je-li podán opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí podle § 142 písm. a) az c), ponechá insolvenční soud dluzníka v seznamu dluzníků a údaje o něm přístupné v insolvenčním rejstříku po dobu projednání opravného prostředku.

 

Část třetí
Společná ustanovení

Hlava II: Vztah ke státům Evropské unie

§ 426

(1) Insolvenční řízení s evropským mezinárodním prvkem a jeho účinky se řídí přímo pouzitelným předpisem práva Evropských společenství 59) a ustanoveními právního řádu toho členského státu Evropské unie, na něz přímo pouzitelný předpis práva Evropských společenství odkazuje.
(2) Evropským mezinárodním prvkem se rozumí v souladu s přímo pouzitelným právním předpisem Evropských společenství 59) skutečnost, ze hlavní zájmy dluzníka jsou soustředěny v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska a současně alespoň jeden z věřitelů nebo část majetkové podstaty se nachází v některém z jiných členských států Evropské unie s výjimkou Dánska.

 

§ 427 Zastavení insolvenčního řízení

Vyjde-li v průběhu insolvenčního řízení najevo, ze podle přímo pouzitelného právního předpisu Evropských společenství 59) byly ke dni zahájení insolvenčního řízení hlavní zájmy dluzníka soustředěny v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska a ze dluzník k tomuto dni neměl ani provozovnu na území České republiky, insolvenční soud insolvenční řízení zastaví.

 

§ 428 Insolvenční správce

Insolvenční správce ustanovený do funkce rozhodnutím příslusného soudu některého z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska se na území České republiky prokazuje úředně ověřenou kopií rozhodnutí o svém ustanovení; je-li o to pozádán, je povinen předlozit úředně ověřený překlad této kopie do českého jazyka.

 

§ 429 Zveřejnění některých rozhodnutí

Rozhodnutí o zahájení insolvenčního řízení a rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce vydané v členském státě Evropské unie s výjimkou Dánska podle přímo pouzitelného předpisu práva Evropských společenství 59) vůči dluzníku, který má na území České republiky provozovnu, musí být zveřejněno v České republice. Insolvenční soud, v jehoz obvodu je umístěna provozovna, rozhodnutí cizího orgánu zveřejní vyhláskou neprodleně poté, co mu bude doručeno insolvenčním správcem nebo jakýmkoliv jiným orgánem k tomu zmocněným v členském státě Evropské unie, v němz bylo rozhodnutí vydáno.

 

§ 430 Známí věřitelé

(1) Známé věřitele dluzníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydlistě nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku.
(2) Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, ze jim zvlásť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění.
(3) Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlásť doručí i výzvu k podávání přihlásek pohledávek.

 

Část třetí
Společná ustanovení

Hlava III: Závěrečná ustanovení

§ 431 Zmocňovací ustanovení

Ministerstvo stanoví vyhláskou

a) nálezitosti výzvy k podávání přihlásek pohledávek, soupisu, seznamu přihlásených pohledávek, formuláře přihlásek pohledávek, manipulace s přihláskami pohledávek, pravidla pro jejich úschovu a nahlízení do nich, nálezitosti hlasovacích lístků, nálezitosti zprávy o reorganizačním plánu a formuláře návrhu na povolení oddluzení, nálezitosti formuláře popření pohledávky přihláseným věřitelem,
b) způsob určení odměny a některých hotových výdajů insolvenčního správce, jejich nejvyssí přípustnou výsi a podmínky a rozsah hrazení odměny a hotových výdajů státem,
c) způsob určení nutných výdajů a odměny členů a náhradníků věřitelského výboru a jejich nejvyssí přípustnou výsi,
d) jednací řád pro insolvenční řízení,
e) formuláře elektronických podání.

 

§ 432 Přechodné ustanovení

(1) Pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona se pouzijí dosavadní právní předpisy.
(2) Jestlize v době do 31. prosince 2008 dojde insolvenční návrh insolvenčnímu soudu mimo rozvrzenou pracovní dobu insolvenčního soudu, nebo ve dnech pracovního klidu, pak se povinnost insolvenčního soudu zveřejnit vyhlásku, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku do 2 hodin poté, kdy mu dosel insolvenční návrh (§ 101 odst. 1), pokládá za splněnou i tehdy, učiní-li tak insolvenční soud do 2 hodin po zahájení rozvrzené pracovní doby.
(3) Do 31. prosince 2008 obsahuje insolvenční rejstřík seznam insolvenčních správců, seznam dluzníků a veřejně přístupné písemnosti a informace z insolvenčního spisu.
(4) V případě postupu podle § 422 odst. 1 a 2 se do 31. prosince 2008 nepřipojují informace o charakteru osobního údaje, který není zveřejňován.

 

§ 433 Zrusovací ustanovení

Zrusuje se:

1. Zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.
2. Zákon č. 122/1993 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.
3. Zákon č. 12/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějsích předpisů.
4. Zákon č. 214/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějsích předpisů.
5. Zákon č. 368/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 530/1990 Sb., o dluhopisech, ve znění pozdějsích předpisů, a zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějsích předpisů.
6. Vyhláska č. 476/1991 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání.

 

§ 434 Účinnost

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2008.
Zaorálek v. r.
Klaus v. r.
Paroubek v. r.

 

Poznámky pod čarou

2) Čl. 99 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb.
3) Zákon č. 280/1992 Sb., o resortních, oborových, podnikových a dalsích zdravotních pojisťovnách, ve znění pozdějsích předpisů.
4) Občanský soudní řád.
5) § 9 odst. 4, § 11, 84 az 89 občanského soudního řádu.
6) Zákon č. 189/1994 Sb., o vyssích soudních úřednících, ve znění pozdějsích předpisů.
7) § 92 odst. 1 občanského soudního řádu.
8) § 92 odst. 2 občanského soudního řádu.
9) § 134 občanského soudního řádu.
9a) Zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění zákona č. 296/2007 Sb.
10) Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějsích předpisů.
11) Například zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějsích předpisů.
12) § 137 a násl. občanského zákoníku.
13) Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějsích předpisů.
16) Například § 38i odst. 1 písm. h) obchodního zákoníku, ve znění pozdějsích předpisů.
16a) Zákon č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.
17) § 53 občanského soudního řádu.
18) § 55 odst. 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 230/2008 Sb. a zákona č. 188/2011 Sb.
19) § 76 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu.
20) § 42 odst. 4 občanského soudního řádu.
21) § 66a obchodního zákoníku.
22) Například § 6 odst. 1 zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbusninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějsích předpisů.
23) § 29 vyhlásky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, ve znění vyhlásky č. 77/1993 Sb.
24) § 79 odst. 1 občanského soudního řádu.
25) § 43 občanského soudního řádu.
26) Zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech.
27) Například § 76 odst. 1 obchodního zákoníku.
28) Například § 321, § 322 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu.
29) § 279 odst. 2 občanského soudního řádu.
30) Například § 31 odst. 6 a § 37a zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a vyuzití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějsích předpisů.
31) Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějsích předpisů.
32) § 5 obchodního zákoníku.
33) § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.
34) § 58 obchodního zákoníku.
35) Například § 7b odst. 1 písm. e) a f) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějsích předpisů.
36) Například § 8 zákona č. 455/1991 Sb., o zivnostenském podnikání (zivnostenský zákon), ve znění pozdějsích předpisů.
37) § 91 odst. 2 občanského soudního řádu.
38) § 93 občanského soudního řádu.
39) Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 436/2004 Sb.
40) Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějsích předpisů.
41) § 8 zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě.
§ 28 vyhlásky č. 222/1995 Sb., o vodních cestách, plavebním provozu v přístavech, společné havárii a dopravě nebezpečných věcí.
42) § 22, § 23 odst. 1 a 3 a § 27 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějsích předpisů.
43) § 23 az 28 zákona č. 72/1994 Sb.
44) § 22 zákona č. 72/1994 Sb.
45) Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných drazbách, ve znění pozdějsích předpisů.
46) Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějsích předpisů.
47) Například zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěze, ve znění pozdějsích předpisů.
48) § 24 odst. 2 písm. a) az c) zákona č. 124/2002 Sb.
49) § 29 odst. 4 písm. b) a odst. 5 zákona č. 124/2002 Sb.
50) § 193 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 409/2010 Sb.
51) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/24/ES ze dne 4. dubna 2001 o reorganizaci a likvidaci úvěrových institucí.
52) § 5a az 7a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějsích předpisů.
53) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES ze dne 20. března 2000 o přístupu k činnosti úvěrových institucí a o jejím výkonu.
54) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/17/ES ze dne 19. března 2001 o reorganizaci a likvidaci pojisťoven.
55) § 5c zákona č. 363/1999 Sb., o pojisťovnictví a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojisťovnictví), ve znění zákona č. 39/2004 Sb.
56) § 5a odst. 1 zákona č. 363/1999 Sb., ve znění zákona č. 39/2004 Sb.
57) Zákon č. 363/1999 Sb.
58) Zákon č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové sluzbě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějsích předpisů.
59) Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení.