Zákon č. 40/1964 Sb.,
občanský zákoník

Datum přijetí: 26.února 1964
Datum účinnosti: 1. dubna 1964
Ve znění:

Občanský zákoník

Federální shromázdění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:

Část první
Obecná ustanovení

Hlava první: Občanskoprávní vztahy a jejich ochrana

§ 1

(1) Úprava občanskoprávních vztahů přispívá k naplňování občanských práv a svobod, zejména ochrany osobnosti a nedotknutelnosti vlastnictví.
(2) Občanský zákoník upravuje majetkové vztahy fyzických a právnických osob, majetkové vztahy mezi těmito osobami a státem, jakoz i vztahy vyplývající z práva na ochranu osob, pokud tyto občanskoprávní vztahy neupravují jiné zákony 1).
(3) Právní vztahy vznikající z výsledků dusevní tvořivé činnosti upravují zvlástní zákony.

§ 2

(1) Občanskoprávní vztahy vznikají z právních úkonů nebo z jiných skutečností, s nimiz zákon vznik těchto vztahů spojuje.
(2) V občanskoprávních vztazích mají účastníci rovné postavení.
(3) Účastníci občanskoprávních vztahů si mohou vzájemná práva a povinnosti upravit dohodou odchylně od zákona, jestlize to zákon výslovně nezakazuje a jestlize z povahy ustanovení zákona nevyplývá, ze se od něj nelze odchýlit.

§ 3

(1) Výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
(2) Fyzické a právnické osoby, státní orgány a orgány místní samosprávy dbají o to, aby nedocházelo k ohrozování a porusování práv z občanskoprávních vztahů a aby případné rozpory mezi účastníky byly odstraněny předevsím jejich dohodou.

§ 4

Proti tomu, kdo právo ohrozí nebo porusí, lze se domáhat ochrany u orgánu, který je k tomu povolán. Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem soud.

§ 5

Doslo-li ke zřejmému zásahu do pokojného stavu, lze se domáhat ochrany u příslusného orgánu státní správy. Ten můze předbězně zásah zakázat nebo ulozit, aby byl obnoven předeslý stav. Tím není dotčeno právo domáhat se ochrany u soudu.

§ 6

Jestlize hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, můze ten, kdo je takto ohrozen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit.

Hlava druhá: Účastníci občanskoprávních vztahů

Oddíl první: Fyzické osoby

§ 7

(1) Způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti vzniká narozením. Tuto způsobilost má i počaté dítě, narodí-li se zivé.
(2) Smrtí tato způsobilost zanikne. Jestlize smrt nelze prokázat předepsaným způsobem, soud fyzickou osobu prohlásí za mrtvou, zjistí-li její smrt jinak. Za mrtvou soud prohlásí také nezvěstnou fyzickou osobu, lze-li se zřetelem ke vsem okolnostem usoudit, ze jiz nezije.

§ 8

(1) Způsobilost fyzické osoby vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (způsobilost k právním úkonům) vzniká v plném rozsahu zletilostí.
(2) Zletilosti se nabývá dovrsením osmnáctého roku. Před dosazením tohoto věku se zletilosti nabývá jen uzavřením manzelství. Takto nabytá zletilost se neztrácí ani zánikem manzelství ani prohlásením manzelství za neplatné.

§ 9

Nezletilí mají způsobilost jen k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.

§ 10

(1) Jestlize fyzická osoba pro dusevní poruchu, která není jen přechodná, není vůbec schopna činit právní úkony, soud ji způsobilosti k právním úkonům zbaví.
(2) Jestlize fyzická osoba pro dusevní poruchu, která není jen přechodná, anebo pro nadměrné pozívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí.
(3) Soud zbavení nebo omezení způsobilosti změní nebo zrusí, změní-li se nebo odpadnou-li důvody, které k nim vedly.

Ochrana osobnosti
§ 11

Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména zivota a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakoz i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy.

§ 12

(1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo pouzity jen s jejím svolením.
(2) Svolení není třeba, pouzijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona.
(3) Podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby pořídit nebo pouzít přiměřeným způsobem téz pro vědecké a umělecké účely a pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství. Ani takové pouzití vsak nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.

§ 13

(1) Fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upustěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.
(2) Pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, ze byla ve značné míře snízena důstojnost fyzické osoby nebo její váznost ve společnosti, má fyzická osoba téz právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.
(3) Výsi náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závaznosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichz k porusení práva doslo.

§ 14

Zrusen.

§ 15

Po smrti fyzické osoby příslusí uplatňovat právo na ochranu její osobnosti manzelu nebo partnerovi1a) a dětem, a není-li jich, jejím rodičům.

§ 16

Kdo neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti způsobí skodu, odpovídá za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za skodu.

§ 17

Zrusen.

Oddíl druhý: Právnické osoby

§ 18

(1) Způsobilost mít práva a povinnosti mají i právnické osoby.
(2) Právnickými osobami jsou
a) sdruzení fyzických nebo právnických osob,
b) účelová sdruzení majetku,
c) jednotky územní samosprávy,
d) jiné subjekty, o kterých to stanoví zákon.

§ 19

(1) Ke zřízení právnické osoby je potřebná písemná smlouva nebo zakládací listina, pokud nestanoví zvlástní zákon jinak.
(2) Právnické osoby vznikají dnem, ke kterému jsou zapsány do obchodního nebo jiného zákonem určeného rejstříku, pokud nestanoví zvlástní zákon jejich vznik jinak.

§ 19a

(1) Způsobilost právnické osoby nabývat práva a povinnosti můze být omezena jen zákonem.
(2) Právnické osoby, které se zapisují do obchodního nebo do jiného zákonem určeného rejstříku, mohou nabývat práva a povinnosti ode dne účinnosti zápisu do tohoto rejstříku, pokud zvlástní zákon nestanoví jinak.

§ 19b

(1) Právnické osoby mají svůj název, který musí být určen při jejich zřízení.
(2) Při neoprávněném pouzití názvu právnické osoby je mozné se domáhat u soudu, aby se neoprávněný uzivatel zdrzel jeho uzívání a odstranil závadný stav; je mozné se téz domáhat přiměřeného zadostiučinění, které můze být pozadováno i v penězích.
(3) Odstavec 2 platí přiměřeně i pro neoprávněný zásah do dobré pověsti právnické osoby.

§ 19c

(1) Při zřízení právnické osoby se určí její sídlo. Sídlo právnické osoby nesmí být v bytě, pokud to odporuje povaze právnické osoby nebo rozsahu její činnosti.
(2) Zapisuje-li se právnická osoba do veřejného rejstříku, postačí, uvede-li její zakladatelský dokument název obce, kde je sídlo právnické osoby. Plnou adresu sídla navrhne právnická osoba zapsat do veřejného rejstříku.
(3) Kazdý se můze dovolat skutečného sídla právnické osoby. Proti tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůze právnická osoba namítat, ze má skutečné sídlo v jiném místě.

§ 20

(1) Právní úkony právnické osoby ve vsech věcech činí ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány).
(2) Za právnickou osobu mohou činit právní úkony i jiní její pracovníci nebo členové, pokud je to stanoveno ve vnitřních předpisech právnické osoby nebo je to vzhledem k jejich pracovnímu zařazení obvyklé. Překročí-li tyto osoby své oprávnění, vznikají práva a povinnosti právnické osobě jen pokud se právní úkon týká předmětu činnosti právnické osoby a jen tehdy, jde-li o překročení, o kterém druhý účastník nemohl vědět.

§ 20a

(1) Právnická osoba se zrusuje dohodou, uplynutím doby nebo splněním účelu, pro který byla zřízena, pokud zvlástní zákon nestanoví jinak.
(2) Právnická osoba zapsaná v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku zaniká dnem výmazu z tohoto rejstříku, pokud zvlástní zákony nestanoví jinak.
(3) Před zánikem právnické osoby se vyzaduje její likvidace, pokud celé její jmění nenabývá právní nástupce nebo zvlástní zákon nestanoví jinak.
(4) Ustanovení obchodního zákoníku o likvidaci obchodních společností se přiměřeně pouzijí i pro likvidaci jiné právnické osoby, pokud z ustanovení upravujících tyto právnické osoby nevyplývá něco jiného.

§ 20b az 20e

Zruseny zákonem č. 227/1997 Sb.

Zájmová sdruzení právnických osob

§ 20f

K ochraně svých zájmů nebo k dosazení jiného účelu mohou právnické osoby vytvářet zájmová sdruzení právnických osob (dále jen "sdruzení").

§ 20g

K zalození sdruzení se vyzaduje písemná zakladatelská smlouva uzavřená zakladateli nebo schválení zalození sdruzení na ustavující členské schůzi. O zalození sdruzení na této schůzi se sepíse zápis obsahující seznam zakládajících členů sdruzení s uvedením jejich jména (názvu) a bydlistě (sídla) a podpisy členů. Ke smlouvě nebo zápisu o ustavující členské schůzi musí být přilozeny stanovy a určení osob oprávněných jednat jménem sdruzení, jez schválí zakladatelé nebo ustavující schůze.

§ 20h

(1) Stanovy sdruzení určí název, sídlo a předmět činnosti sdruzení, úpravu majetkových poměrů, vznik a zánik členství, práva a povinnosti členů, orgány sdruzení a vymezení jejich působnosti, způsob zrusení sdruzení a nalození s jeho likvidačním zůstatkem. Členství ve sdruzení lze vázat na určitý členský příspěvek.
(2) Stanovy schvalují zakladatelé nebo ustavující členská schůze. Stanovy určí způsob, jímz se stanovy mění a doplňují.

§ 20i

(1) Sdruzení je právnickou osobou, jez odpovídá svým majetkem za nesplnění svých povinností.
(2) Sdruzení nabývá právní způsobilosti zápisem do registru sdruzení vedeného u krajského úřadu 2) příslusného podle sídla sdruzení. Do registru se zapisuje název a sídlo sdruzení, předmět jeho činnosti, orgány, kterými sdruzení jedná, a jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresa trvalého pobytu osob vykonávajících jejich působnost.
(3) K návrhu na zápis do registru se přikládá zakladatelská smlouva nebo zápis o ustavující členské schůzi spolu se stanovami. Návrh podává osoba zmocněná zakladateli nebo ustavující členskou schůzí.

§ 20j

(1) Před zánikem sdruzení se vyzaduje likvidace, jestlize jmění sdruzení nepřechází na právního nástupce.
(2) Sdruzení zaniká výmazem z registrace. Před provedením výmazu krajský úřad zkoumá, zda jeho provedení nebrání probíhající trestní stíhání proti sdruzení nebo výkon trestu, který mu byl ulozen podle zvlástního právního předpisu.

§ 20k

(1) Pro výkon státní správy na úseku sdruzení můze krajský úřad vyuzívat ze základního registru obyvatel tyto referenční údaje:
a) příjmení,
b) jméno, popřípadě jména,
c) adresa místa pobytu,
d) datum, místo a okres narození; u subjektu údajů, který se narodil v cizině, datum narození a stát, kde se narodil.
(2) Pro výkon státní správy na úseku sdruzení můze krajský úřad vyuzívat z informačního systému cizinců tyto údaje:
a) jméno, popřípadě jména, příjmení,
b) datum narození,
c) místo a stát, kde se cizinec narodil; v případě, ze se cizinec narodil na území České republiky, místo a okres narození,
d) adresa místa pobytu na území České republiky.
(3) Z údajů podle odstavců 1 a 2 lze v konkrétním případě pouzít vzdy jen takové údaje, které jsou nezbytné ke splnění daného úkolu. Údaje, které jsou vedeny jako referenční údaje v základním registru obyvatel, se vyuzijí z informačního systému cizinců, pouze pokud jsou ve tvaru předcházejícím současný stav.

§ 21

Pokud je účastníkem občanskoprávních vztahů stát, je právnickou osobou.

Hlava třetí: Zastoupení

§ 22

(1) Zástupcem je ten, kdo je oprávněn jednat za jiného jeho jménem. Ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.
(2) Zastupovat jiného nemůze ten, kdo sám není způsobilý k právnímu úkonu, o který jde, ani ten, jehoz zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného.

§ 23

Zastoupení vzniká na základě zákona nebo rozhodnutí státního orgánu (zákonné zastoupení) anebo na základě dohody o plné moci.

§ 24

Zástupce musí jednat osobně; dalsího zástupce si můze ustanovit, jen jestlize je to právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto. I z právních úkonů dalsího zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému.

§ 25

Zrušen.

Zákonné zastoupení

§ 26

Pokud nejsou fyzické osoby k právním úkonům způsobilé, jednají za ně jejich zákonní zástupci.

§ 27

(1) Kdo je zákonným zástupcem nezletilého dítěte, upravuje zákon o rodině.
(2) Zákonným zástupcem fyzické osoby, která byla rozhodnutím soudu zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo jejíz způsobilost k právním úkonům byla rozhodnutím soudu omezena, je soudem ustanovený opatrovník.
(3) Nemůze-li být opatrovníkem ustanoven příbuzný fyzické osoby ani jiná osoba, která splňuje podmínky pro ustanovení opatrovníkem, ustanoví soud opatrovníkem orgán místní správy, popřípadě jeho zařízení, jestlize je oprávněno vystupovat svým jménem (§ 18 odst. 1).

§ 28

Jestlize zákonní zástupci jsou povinni téz spravovat majetek těch, které zastupují, a nejde-li o běznou zálezitost, je k nakládání s majetkem třeba schválení soudu.

§ 29

Soud můze ustanovit opatrovníka také tomu, jehoz pobyt není znám, jestlize je to třeba k ochraně jeho zájmů nebo vyzaduje-li to veřejný zájem. Za týchz podmínek můze soud ustanovit opatrovníka i tehdy, jestlize je to třeba z jiného vázného důvodu.

§ 30

Dojde-li ke střetnutí zájmů zákonného zástupce se zájmy zastoupeného nebo ke střetnutí zájmů těch, kteří jsou zastoupeni týmz zákonným zástupcem, ustanoví soud zvlástního zástupce.

Zastoupení na základě plné moci

§ 31

(1) Při právním úkonu je mozné dát se zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou. Zmocnitel udělí za tímto účelem plnou moc zmocněnci, v níz musí být uveden rozsah zmocněncova oprávnění.
(2) Při plné moci udělené právnické osobě vzniká právo jednat za zmocnitele statutárnímu orgánu této osoby nebo osobě, které tento orgán udělí plnou moc.
(3) Plnou moc lze udělit i několika zmocněncům společně. Není-li v plné moci udělené několika zmocněncům určeno jinak, musí jednat vsichni společně.
(4) Je-li třeba, aby právní úkon byl učiněn v písemné formě, musí být plná moc udělena písemně. Písemně musí být plná moc udělena i tehdy, netýká-li se jen určitého právního úkonu.

§ 32

(1) Nevyplývá-li z právního úkonu, ze někdo jedná za někoho jiného, platí, ze jedná vlastním jménem.
(2) Jedná-li zmocněnec jménem zmocnitele v mezích oprávnění zastupovat, vzniknou tím práva a povinnosti přímo zmocniteli. Pokyny dané zmocněnci, které nevyplývají z plné moci, nemají vliv na právní účinky jednání, ledaze by byly známé osobám, vůči kterým zmocněnec jednal.
(3) Je-li zmocnitel v dobré víře anebo věděl-li nebo musel vědět o určité okolnosti, přihlízí se k tomu i u zmocněnce, ledaze jde o okolnosti, o kterých se zmocněnec dozvěděl před udělením plné moci. Zmocnitel, který není v dobré víře, nemůze se dovolávat dobré víry zmocněnce.

§ 33

(1) Překročil-li zmocněnec své oprávnění vyplývající z plné moci, je zmocnitel vázán jen pokud toto překročení schválil. Neoznámí-li vsak zmocnitel osobě, se kterou zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl, platí, ze překročení schválil.
(2) Překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán sám, ledaze ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, můze osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci pozadovat buď splnění závazku nebo náhradu skody způsobené jeho jednáním.
(3) Ustanovení odstavce 2 neplatí, jestlize osoba, se kterou bylo jednáno, o nedostatku plné moci věděla.

§ 33a

(1) Zmocněnec je oprávněn udělit plnou moc jiné osobě, aby místo něho jednala za zmocnitele,
a) je-li výslovně oprávněn podle plné moci udělit plnou moc jiné osobě,
b) je-li zmocněncem právnická osoba.
(2) Z právních úkonů dalsího zmocněnce je zavázán přímo zmocnitel.

§ 33b

(1) Plná moc zanikne
a) provedením úkonu, na který byla omezena,
b) je-li odvolána zmocnitelem,
c) je-li vypovězena zmocněncem,
d) zemře-li zmocněnec.
(2) Plná moc zaniká smrtí zmocnitele, nevyplývá-li z jejího obsahu něco jiného, pokud zvlástní zákon2d) nestanoví jinak. Zánikem právnické osoby, jez je zmocněncem nebo zmocnitelem, zaniká plná moc jen tehdy, nepřecházejí-li její práva a závazky na jinou osobu.
(3) Zmocnitel se nemůze platně vzdát práva plnou moc kdykoliv odvolat.
(4) Dokud odvolání plné moci není zmocněnci známé, mají jeho právní úkony účinky, jako kdyby plná moc jestě trvala. Tohoto ustanovení se vsak nemůze dovolávat ten, kdo o odvolání plné moci věděl nebo musel vědět.
(5) Oznámil-li zmocnitel jiné osobě, ze udělil plno moc zmocněnci na určité úkony, můze se vůči ní dovolávat odvolání plné moci jen oznámil-li jí toto odvolání před jednáním zmocněnce nebo kdyz tato osoba v době jednání zmocněnce o tomto odvolání věděla.
(6) Zemře-li zmocnitel nebo vypoví-li zmocněnec plnou moc, je zmocněnec povinen učinit jestě vse, co nesnese odkladu, aby zmocnitel nebo jeho právní nástupce neutrpěl újmu na svých právech. Úkony takto učiněné mají stejné právní účinky, jako kdyby zastoupení jestě trvalo, pokud neodporují tomu, co zařídil zmocnitel nebo jeho právní nástupci.

Hlava čtvrtá: Právní úkony

§ 34

Právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují.

§ 35

(1) Projev vůle můze být učiněn jednáním nebo opomenutím; můze se stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit.
(2) Právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména téz podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.
(3) Právní úkony vyjádřené jinak nez slovy se vykládají podle toho, co způsob jejich vyjádření obvykle znamená. Přitom se přihlízí k vůli toho, kdo právní úkon učinil, a chrání se dobrá víra toho, komu byl právní úkon určen.

§ 36

(1) Vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti lze vázat na splnění podmínky. K podmínce nemozné, na kterou je vázán zánik práva nebo povinnosti, se nepřihlízí.
(2) Podmínka je odkládací, jestlize na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestlize na jejím splnění závisí, zda následky jiz nastalé pominou.
(3) Jestlize účastník, jemuz je nesplnění podmínky na prospěch, její splnění záměrně zmaří, stane se právní úkon nepodmíněným.
(4) K splnění podmínky se nepřihlízí, způsobí-li její splnění záměrně účastník, který neměl právo tak učinit a jemuz je její splnění na prospěch.
(5) Nevyplývá-li z právního úkonu nebo jeho povahy něco jiného, má se za to, ze podmínka je odkládací.

§ 37

(1) Právní úkon musí být učiněn svobodně a vázně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
(2) Právní úkon, jehoz předmětem je plnění nemozné, je neplatný.
(3) Právní úkon není neplatný pro chyby v psaní a počtech, je-li jeho význam nepochybný.

§ 38

(1) Neplatný je právní úkon, pokud ten, kdo jej učinil, nemá způsobilost k právním úkonům.
(2) Rovněz je neplatný právní úkon osoby jednající v dusevní poruse, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

§ 39

Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

§ 40

(1) Nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyzaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.
(2) Písemně uzavřená dohoda můze být změněna nebo zrusena pouze písemně.
(3) Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téze listině, ledaze právní předpis stanoví jinak. Podpis můze být nahrazen mechanickými prostředky v případech, kdy je to obvyklé. Je-li právní úkon učiněn elektronickými prostředky, můze být podepsán elektronicky podle zvlástních předpisů.
(4) Písemná forma je zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jez umozňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.
(5) K písemným právním úkonům těch, kteří nemohou číst a psát, je třeba úředního zápisu.Úřední zápis se nevyzaduje, má-li ten, kdo nemůze číst nebo psát, schopnost seznámit se s obsahem právního úkonu s pomocí přístrojů nebo speciálních pomůcek nebo prostřednictvím jiné osoby, kterou si zvolí, a je schopný vlastnoručně listinu podepsat.

§ 40a

Jde-li o důvod neplatnosti právního úkonu podle ustanovení § 49a, 140, § 145 odst. 2, § 479, 589, § 701 odst. 1, § 775 a § 852b odst. 2 a 3 povazuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá. Neplatnosti se nemůze dovolávat ten, kdo ji sám způsobil. Totéz platí, nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyzaduje dohoda účastníků (§ 40). Je-li právní úkon v rozporu s obecně závazným právním předpisem o cenách, je neplatný pouze v rozsahu, ve kterém odporuje tomuto předpisu, jestlize se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti dovolá.

§ 41

Vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností za nichz k němu doslo, nevyplývá, ze tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

§ 41a

(1) Má-li neplatný právní úkon nálezitosti jiného právního úkonu, který je platný, lze se jej dovolat, je-li z okolností zřejmé, ze vyjadřuje vůli jednající osoby.
(2) Má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny vsechny jeho nálezitosti. Neplatnosti takového právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej povazoval za nezastřený.

§ 42

Vznikne-li pro neplatnost právního úkonu skoda, odpovídá se za ni podle ustanovení tohoto zákona o odpovědnosti za skodu.

§ 42a Odporovatelnost

(1) Věřitel se můze domáhat, aby soud určil, ze dluzníkovy právní úkony, pokud zkracují uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, jsou vůči němu právně neúčinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li nárok proti dluzníkovi z jeho odporovatelného úkonu jiz vymahatelný anebo byl-li jiz uspokojen.
(2) Odporovat je mozné právním úkonům, které dluzník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám a právním úkonům, kterými byli věřitelé dluzníka zkráceni a k nimz doslo v posledních třech letech mezi dluzníkem a osobami jemu blízkými (§ 116, 117), nebo které dluzník učinil v uvedeném čase ve prospěch těchto osob, s výjimkou případu, kdyz druhá strana tehdy dluzníkův úmysl zkrátit věřitele i při nálezité pečlivosti nemohla poznat.
(3) Právo odporovat právním úkonům lze uplatnit vůči osobě, v jejíz prospěch byl právní úkon učiněn, nebo které vznikl z odporovatelného úkonu dluzníka prospěch.
(4) Právní úkon, kterému věřitel s úspěchem odporoval, je vůči němu neúčinný potud, ze věřitel můze pozadovat uspokojení své pohledávky z toho, co odporovatelným právním úkonem uslo z dluzníkova majetku; není-li to dobře mozné, má právo na náhradu vůči tomu, kdo měl z tohoto úkonu prospěch.

Smlouvy

§ 43

Účastníci jsou povinni dbát, aby při úpravě smluvních vztahů bylo odstraněno vse, co by mohlo vést ke vzniku rozporů.
Návrh na uzavření smlouvy

§ 43a

(1) Projev vůle směřující k uzavření smlouvy, jenz je určen jedné nebo více určitým osobám, je návrhem na uzavření smlouvy (dále jen "návrh"), jestlize je dostatečně určitý a vyplývá z něj vůle navrhovatele, aby byl vázán v případě jeho přijetí.
(2) Návrh působí od doby, kdy dojde osobě, které je určen. Návrh, i kdyz je neodvolatelný, můze navrhovatel zrusit, dojde-li projev o zrusení osobě, které je určen, dříve nebo alespoň současně s návrhem.
(3) Dokud nebyla smlouva uzavřena, můze být návrh odvolán, jestlize odvolání dojde osobě, které je určeno dříve, nez tato osoba odeslala přijetí návrhu.
(4) Návrh nemůze být odvolán
a) během lhůty, která je v něm stanovena pro přijetí, ledaze z jeho obsahu vyplývá právo jej odvolat i před uplynutím této lhůty nebo
b) je-li v něm vyjádřena neodvolatelnost.

§ 43b

(1) Návrh, i kdyz je neodvolatelný, zaniká
a) uplynutím lhůty, která v něm byla určena pro přijetí,
b) uplynutím přiměřené doby s přihlédnutím k povaze navrhované smlouvy a k rychlosti prostředků, které navrhovatel pouzil pro zaslání návrhu, nebo
c) dojitím projevu o odmítnutí návrhu navrhovateli.
(2) Ústní návrh zaniká, není-li přijat ihned, ledaze z jeho obsahu vyplývá něco jiného.
(3) Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem v telegramu počíná bězet od okamziku, kdy je telegram podán k odeslání, a lhůta určená v dopisu od data v něm uvedeného, a není-li v něm datum uvedeno, od data uvedeného na obálce. Lhůta pro přijetí návrhu určená navrhovatelem telefonicky, dálnopisně nebo jinými prostředky umozňujícími okamzité sdělení začíná bězet od okamziku, kdy návrh dojde osobě, které je určen.
Přijetí návrhu

§ 43c

(1) Včasné prohlásení učiněné osobou, které byl návrh určen, nebo jiné její včasné jednání, z něhoz lze dovodit její souhlas, je přijetím návrhu.
(2) Včasné přijetí návrhu nabývá účinnosti okamzikem, kdy vyjádření souhlasu s obsahem návrhu dojde navrhovateli. Přijetí lze odvolat, jestlize odvolání dojde navrhovateli nejpozději současně s přijetím.
(3) Pozdní přijetí má přesto účinky včasného přijetí, jestlize navrhovatel o tom bez odkladu vyrozumí osobu, které byl návrh učiněn, a to ústně nebo odesláním zprávy.
(4) Jestlize z dopisu nebo jiné písemnosti, jez vyjadřuje přijetí návrhu, vyplývá, ze byly odeslány za takových okolností, ze by dosly navrhovateli včas, kdyby jejich přeprava probíhala obvyklým způsobem, má pozdní přijetí účinky včasného přijetí, ledaze navrhovatel bez odkladu vyrozumí ústně osobu, které byl návrh určen, ze povazuje návrh za zaniklý, nebo jí v tomto smyslu odesle zprávu.

§ 44

(1) Smlouva je uzavřena okamzikem, kdy přijetí návrhu na uzavření smlouvy nabývá účinnosti. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě neznamenají přijetí návrhu.
(2) Přijetí návrhu, které obsahuje dodatky, výhrady, omezení nebo jiné změny, je odmítnutím návrhu a povazuje se za nový návrh. Přijetím návrhu je vsak odpověď, jez vymezuje obsah navrhované smlouvy jinými slovy, jestlize z odpovědi nevyplývá změna obsahu navrhované smlouvy.
(3) Je-li návrh určen dvěma nebo více osobám, a z jeho obsahu vyplývá, ze úmyslem navrhovatele je,aby vsechny osoby, kterým je návrh určen, se staly stranou smlouvy, je smlouva uzavřena, jestlize vsechny tyto osoby návrh přijmou.

§ 45

(1) Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamziku, kdy jí dojde.
(2) Dojde-li projev vůle změněný vlivem prostředků, které navrhovatel pouzil nebo jiných okolností nastalých během jeho přepravy, posuzuje se podle ustanovení o omylu (§ 49a).

§ 46

(1) Písemnou formu musí mít smlouvy o převodech nemovitostí, jakoz i jiné smlouvy, pro něz to vyzaduje zákon nebo dohoda účastníků.
(2) Pro uzavření smlouvy písemnou formou stačí, dojde-li k písemnému návrhu a k jeho písemnému přijetí.Jde-li o smlouvu o převodu nemovitosti, musí být projevy účastníků na téze listině.

§ 47

(1) Jestlize zákon stanoví, ze ke smlouvě je třeba rozhodnutí příslusného orgánu, je smlouva účinná tímto rozhodnutím.
(2) Nebyl-li podán do tří let od uzavření smlouvy návrh na rozhodnutí podle odstavců 1, platí, ze účastníci od smlouvy odstoupili.

§ 48

(1) Od smlouvy můze účastník odstoupit, jen jestlize je to v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto.
(2) Odstoupením od smlouvy se smlouva od počátku rusí, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.

§ 49

Účastník, který uzavřel smlouvu v tísni za nápadně nevýhodných podmínek, má právo od smlouvy odstoupit.

§ 49a

Právní úkon je neplatný, jestlize jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jez je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen, tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněz neplatný, jestlize omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.

§ 50

(1) Účastníci mohou uzavřít smlouvu také ve prospěch třetí osoby.
(2) Není-li v tomto zákoně stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, je tato osoba ze smlouvy oprávněna okamzikem, kdy s ní projeví souhlas. Dluzník má proti ní tytéz námitky jako proti tomu, s kým smlouvu uzavřel. Vzdá-li se tato osoba svého práva, zanikne dluh, nebylo-li dohodnuto, ze v tomto případě má být plněno tomu, s nímz dluzník smlouvu uzavřel.
(3) Dokud třetí osoba nedá souhlas, platí smlouva jen mezi těmi, kdo ji uzavřeli; právo na plnění má účastník, který plnění ve prospěch třetí osoby vyhradí, nebylo-li dohodnuto jinak. Totéz platí, jestlize třetí osoba souhlas odepřela.

§ 50a

(1) Účastníci se mohou písemně zavázat, ze do dohodnuté doby uzavřou smlouvu; musí se vsak přitom dohodnout o jejích podstatných nálezitostech.
(2) Nedojde-li do dohodnuté doby k uzavření smlouvy, lze se do jednoho roku domáhat u soudu, aby prohlásení vůle bylo nahrazeno soudním rozhodnutím. Právo na náhradu skody tím není dotčeno.
(3) Tento závazek zaniká, pokud okolnosti, ze kterých účastníci při vzniku závazku vycházeli, se do té míry změnily, ze nelze spravedlivě pozadovat, aby smlouva byla uzavřena.

§ 50b

Ustanovení § 50a se pouzije přiměřeně i na smlouvy, kterými se účastníci dohodli, ze obsah smlouvy bude jestě doplněn, pokud přitom dali nepochybně najevo, ze smlouva má platit, i kdyby k dohodě o zbytku obsahu smlouvy nedoslo.

§ 51

Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvlástě upravena; smlouva vsak nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.

Hlava pátá: Spotřebitelské smlouvy

§ 51a

Tato hlava zapracovává příslusné předpisy Evropských společenství2a) a upravuje ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé povinnosti při uzavírání spotřebitelských smluv.

§ 52

(1) Spotřebitelskými smlouvami jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel.
(2) Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.
(3) Spotřebitelem je fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

§ 53

(1) Pro uzavření smlouvy mohou být pouzity prostředky komunikace na dálku, které umozňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se rozumí zejména neadresovaný tisk, adresovaný tisk, typový dopis, reklama v tisku s objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s (lidskou) obsluhou, telefon bez (lidské) obsluhy (automatický volací přístroj, audiotext), rozhlas, videotelefon (telefon s obrazovkou), videotext (mikropočítač a televizní obrazovka), elektronická posta, faxový přístroj, televize (televizní nákup, teleshopping), veřejná komunikační síť, například internet.
(2) Prostředky komunikace na dálku umozňující individuální jednání mohou být pouzity jen tehdy, jestlize spotřebitel jejich pouzití neodmítl. Pouze s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele mohou být pouzity automatické telefonní systémy bez (lidské) obsluhy, faxové přístroje a automatické rozesílání elektronické posty. Pouzitím těchto prostředků komunikace na dálku nesmí spotřebiteli vzniknout zádné náklady.
(3) Při pouzití prostředků komunikace na dálku musí být obsahem návrhu informace nutné k uzavření smlouvy ve smyslu obecných nálezitostí smlouvy upravených v této části a podstatných nálezitostí smlouvy stanovených v části osmé zákona. Tyto informace musí být poskytnuty určitým a srozumitelným způsobem s přihlédnutím k zásadám dobré víry a k ochraně osob, zejména nezletilých nebo spotřebitelů.
(4) Při jednání prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku musí být spotřebiteli s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty zejména tyto informace:
a) obchodní firma nebo jména a příjmení a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydlistě v případě fyzické osoby, u zahraniční osoby rovněz adresu podniku nebo organizační slozky na území České republiky, byly-li zřízeny, údaj o zápisu v obchodním rejstříku nebo jiné obdobné evidenci, včetně spisové značky, pokud je přidělena, a kontaktní údaje, zejména postovní adresu pro doručování, telefonní číslo, případně adresu pro doručování elektronické posty,
b) údaje o příslusném kontrolním orgánu, podléhá-li činnost dodavatele rezimu povolování,
c) název a hlavní charakteristiky zbozí nebo sluzeb,
d) cena zbozí nebo sluzeb, z níz jednoznačně vyplývá, zda je uvedena včetně vsech daní a poplatků, mají-li k ní být připočítávány,
e) náklady na dodání,
f) způsob platby, dodání nebo plnění,
g) poučení o právu na odstoupení, s výjimkou případů podle odstavce 8,
h) náklady na pouzití komunikačních prostředků na dálku,
i) doba, po kterou zůstává nabídka nebo cena v platnosti.
K informacím podle písmen a) a b) zajistí dodavatel trvalý veřejný přístup; nedodrzení této povinnosti se povazuje za nepředání informací podle § 53 odst. 7.
(5) Podá-li spotřebitel objednávku prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku, je dodavatel povinen prostřednictvím některého prostředku komunikace na dálku neprodleně potvrdit její obdrzení; to neplatí při uzavírání smlouvy výlučně výměnou elektronické posty nebo obdobnou individuální komunikací. Objednávka a potvrzení jejího obdrzení jsou povazovány za doručené, pokud se s nimi strany, jimz byly určeny, mohou seznámit.
(6) Po uzavření smlouvy při pouzití prostředků komunikace na dálku, nejpozději vsak před plněním musí být spotřebiteli písmeně poskytnuty tyto informace:
a) obchodní jméno a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydlistě v případě fyzické osoby,
b) informace o podmínkách a postupech pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy,
c) informace o sluzbách po prodeji a o zárukách,
d) podmínky pro zrusení smlouvy, pokud není určena doba platnosti nebo platnost je delsí nez 1 rok.
(7) Byla-li smlouva uzavřena při pouzití prostředků komunikace na dálku, má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce do 14 dnů od převzetí plnění. V případě, ze dodavatel nepředal spotřebiteli informace, které je povinen předat písemně nebo jiným obdobným způsobem podle ustanovení odstavců 4 a 6, činí tato lhůta pro odstoupení 3 měsíce od převzetí plnění. Jestlize vsak jsou informace řádně předány v jejím průběhu, dochází k ukončení tříměsíční lhůty a počíná od té doby bězet lhůta čtrnáctidenní.
(8) Kromě případů, kdy je odstoupení od smlouvy výslovně ujednáno, nemůze spotřebitel odstoupit podle odstavce 7 od smluv
a) na poskytování sluzeb, jestlize s jejich plněním bylo s jeho souhlasem započato před uplynutím lhůty 14 dnů od převzetí plnění,
b) na dodávku zbozí nebo sluzeb, jejichz cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávisle na vůli dodavatele,
c) na dodávku zbozí upraveného podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, jakoz i zbozí, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání,
d) na dodávku audio a video nahrávek a počítačových programů, porusil-li spotřebitel jejich originální obal,
e) na dodávku novin, periodik a časopisů,
f) spočívajících ve hře nebo loterii.
(9) Pokytuje-li dodavatel plnění spotřebiteli bez objednávky, není spotřebitel povinen dodavateli jeho plnění vrátit ani jej o tom vyrozumět.
(10) Uplatní-li spotřebitel právo na odstoupení od smlouvy podle odstavce 7, má dodavatel právo pouze na náhradu skutečně vynalozených nákladů spojených s vrácením zbozí. Dodavatel je zároveň povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky nejpozději do 30 dnů od odstoupení.

§ 53a

(1) Při pouzití elektronických prostředků 2c) musí být součástí návrhu kromě informací podle § 53 odst. 3 rovněz informace o tom, zda je smlouva po svém uzavření dodavatelem archivována a zda je přístupná, informace o jednotlivých technických krocích vedoucích k uzavření smlouvy, informace o jazycích, v nichz lze smlouvu uzavřít, informace o moznosti zjistění a opravování chyb vzniklých při zadávání dat před podáním objednávky a informace o kodexech chování, které jsou pro něj závazné nebo které dobrovolně dodrzuje, a jejich přístupnosti při pouzití elektronických prostředků; to neplatí při jednání výlučně výměnou elektronické posty nebo obdobnou individuální komunikací.
(2) Před podáním objednávky musí být při pouzití elektronických prostředků spotřebiteli umozněno zkontrolovat a měnit vstupní údaje v ní obsazené, které do objednávky vlozil; to neplatí při jednání výlučně výměnou elektronické posty nebo obdobnou individuální komunikací.
(3) Smlouva a vseobecné obchodní podmínky musí být spotřebiteli poskytnuty ve formě, která umozňuje archivaci a reprodukci.
(4) Pro odstoupení od smlouvy platí § 53 odst. 7 obdobně.

§ 54

Ustanovení o smlouvách sjednávaných podle § 53 odst. 2 az 9 a § 53a se nevztahují na smlouvy
a) o finančních sluzbách (§ 54a); ustanovení § 53 odst. 1 az 3 a 5 a § 53a se na tyto smlouvy pouzijí,
b) uzavírané prostřednictvím prodejních automatů nebo automatizovaných obchodních provozoven,
c) uzavírané provozovateli prostředků komunikace na dálku prostřednictvím veřejných telefonů,
d) uzavírané na výstavbu či prodej nemovitosti nebo týkající se jiných práv k nemovitosti, s výjimkou nájmu,
e) uzavírané na základě drazeb,
f) na dodávku potravin, nápojů nebo jiného zbozí bězné spotřeby, dodávaného stálými doručovateli do domácnosti nebo sídla spotřebitele,
g) o ubytování, dopravě, stravování nebo vyuzití volného času, pokud dodavatel poskytuje tato plnění v určeném termínu nebo době.

§ 54a Smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku

(1) Smlouvami o finančních sluzbách se pro účely smluv uzavíraných na dálku upravených v tomto zákoně rozumí smlouvy týkající se bankovních, platebních, úvěrových nebo pojistných sluzeb, smlouvy týkající se penzijního připojistění, doplňkového penzijního spoření, smlouvy týkající se poskytování investičních sluzeb nebo smlouvy týkající se obchodů na trhu s investičními nástroji. V případě pochybností se má za to, ze za smlouvu o finančních sluzbách se pro účely smluv uzavíraných na dálku vzdy povazuje smlouva uzavíraná v rámci předmětu podnikatelské činnosti podle první věty, kde na straně dodavatele vystupuje banka, pobočka zahraniční banky, devizové místo, platební instituce, instituce elektronických peněz, stavební spořitelna, spořitelní nebo úvěrní druzstvo, pojisťovna, pojisťovací zprostředkovatel, pojisťovací makléř, pojisťovací agent, obchodník s cennými papíry, penzijní fond, investiční společnost, investiční fond, penzijní společnost, organizátor regulovaného trhu nebo investiční zprostředkovatel, nebo zahraniční osoba s obdobným předmětem podnikání.
(2) Jsou-li pro uzavření smlouvy o finančních sluzbách pouzity prostředky komunikace na dálku uvedené v § 53 odst. 1, které umozňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti dodavatele a spotřebitele (dále jen "smlouva o finančních sluzbách uzavíraná na dálku"), je dodavatel povinen splnit povinnosti uvedené v § 54b az 54d. Některé povinnosti při uzavírání smluv o pojistných sluzbách uzavíraných na dálku jsou upraveny odchylně ve zvlástním právním předpise 2b).
(3) U smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku, na základě které jsou činěny operace stejné nebo obdobné povahy, se ustanovení § 54b az 54d na tyto operace nevztahují. Uzavírají-li stejné smluvní strany, které spolu uzavřely smlouvu o finančních sluzbách uzavíranou na dálku, dalsí navazující smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku stejné nebo obdobné povahy, nepouzijí se na tyto navazující smlouvy ustanovení § 54b odst. 2 az 6; to neplatí v případě, kdy od uzavření poslední smlouvy uplynul více nez jeden rok.
(4) Pro účely smluv o finančních sluzbách uzavíraných na dálku se rozumí
a) provozovatelem prostředku komunikace na dálku fyzická nebo právnická osoba, jejíz podnikatelská činnost zahrnuje zpřístupňování jednoho nebo více prostředků komunikace na dálku dodavatelům,
b) trvalým nosičem dat jakýkoli předmět, který umozňuje spotřebiteli uchování informací určených jemu osobně tak, aby mohly být vyuzívány po dobu přiměřenou účelu těchto informací, a který umozňuje reprodukci těchto informací v nezměněné podobě,
c) spotřebitelem fyzická osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.
(5) Ustanovení § 54b odst. 2, § 54b odst. 3 písm. a) a b), § 54b odst. 4 písm. b), c), f) a g) a § 54b odst. 5 písm. a) se nepouzijí při uzavírání smluv o platebních sluzbách podle zákona upravujícího platební styk.

§ 54b Poskytování informací

(1) Spotřebiteli musí být při jednání prostřednictvím některého z prostředků komunikace na dálku s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku poskytnuty informace o dodavateli, o poskytované finanční sluzbě, o smlouvě o finančních sluzbách uzavírané na dálku a o mozných způsobech mimosoudního řesení sporů nebo mozných náhradách z garančních fondů.
(2) Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto informace o dodavateli:
a) obchodní firma, název nebo jméno a příjmení a identifikační číslo, pokud mu bylo přiděleno, dodavatele,
b) hlavní předmět podnikání dodavatele,
c) sídlo dodavatele, který je právnickou osobou, nebo bydlistě dodavatele, který je fyzickou osobou, případně jiné adresy, které mají význam pro vztah mezi spotřebitelem a dodavatelem,
d) obchodní firma, název nebo jméno a příjmení a identifikační číslo, pokud mu bylo přiděleno, zástupce dodavatele v členském státě Evropské unie, ve kterém má spotřebitel bydlistě, jestlize takový zástupce existuje (dále jen "zástupce dodavatele"),
e) sídlo zástupce dodavatele, který je právnickou osobou, nebo bydlistě zástupce dodavatele, který je fyzickou osobou, případně jiné adresy, které mají význam pro vztah mezi spotřebitelem a zástupcem dodavatele,
f) obchodní firma, název nebo jméno a příjmení zprostředkovatele uzavření smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku s dodavatelem (dále jen "zprostředkovatel"), a identifikační číslo, pokud mu bylo přiděleno, pokud s takovýmto zprostředkovatelem spotřebitel jedná,
g) titul, na základě kterého zprostředkovatel se spotřebitelem jedná,
h) sídlo zprostředkovatele, který je právnickou osobou, nebo bydlistě zprostředkovatele, který je fyzickou osobou, případně jiné adresy, které mají význam pro vztah mezi spotřebitelem a zprostředkovatelem,
i) informace o tom, zda je dodavatel registrován v obchodním nebo jiném obdobném rejstříku a pokud je dodavatel registrován, pak informace o jeho registračním čísle nebo jiném odpovídajícím prostředku identifikace dodavatele v takovém rejstříku,
j) název a sídlo orgánu odpovědného za výkon dohledu nebo státního dozoru nad činností dodavatele, pokud dodavatel podniká na základě povolení.
(3) Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto informace o poskytované finanční sluzbě:
a) název a hlavní charakteristiky poskytované sluzby,
b) celková cena poskytované sluzby pro spotřebitele včetně vsech poplatků, daní placených prostřednictvím dodavatele a jiných souvisejících nákladů; nelze-li přesnou celkovou cenu určit předem, pak veskeré informace o způsobu výpočtu konečné ceny umozňující spotřebiteli ověřit si konečnou cenu,
c) mozná rizika mimo kontrolu dodavatele spojená s poskytovanou finanční sluzbou, včetně případného upozornění, ze minulé výnosy nejsou zárukou výnosů budoucích,
d) existence dalsích daní nebo nákladů, které nejsou hrazeny prostřednictvím dodavatele nebo jím nejsou vybírány,
e) případná omezení období, po které zůstávají poskytnuté informace v platnosti,
f) mozné způsoby placení za poskytnutou sluzbu a způsob poskytnutí sluzby,
g) případné dodatečné náklady pro spotřebitele za pouzití prostředků komunikace na dálku, pokud jsou dodavatelem účtovány.
(4) Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto informace o smlouvě o finančních sluzbách uzavírané na dálku:
a) o moznosti či nemoznosti odstoupit od smlouvy podle § 54c odst. 1, zejména o lhůtách k jeho uplatnění, podmínkách jeho uplatnění, částce, jejíz zaplacení můze být na spotřebiteli pozadováno podle § 54c odst. 6, a informace o důsledcích neuplatnění práva na odstoupení od smlouvy,
b) o minimální době trvání smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku v případě trvajícího nebo opakovaného poskytování finančních sluzeb,
c) o právu dodavatele nebo spotřebitele na předčasné nebo jednostranné ukončení smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku na základě smluvních podmínek, včetně případných smluvních pokut,
d) praktické pokyny pro uplatnění práva na odstoupení, obsahující mimo jiné adresu, na niz má být zasláno oznámení o odstoupení,
e) označení členského státu nebo členských států Evropské unie, jejichz právní předpisy bere dodavatel za základ pro vytvoření vztahů se spotřebitelem před uzavřením smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku,
f) o smluvní dolozce o rozhodném právu smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku a o příslusnosti soudu v případě sporů vzniklých ze smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku,
g) o jazyku, případně jazycích, ve kterých bude dodavatel se souhlasem spotřebitele komunikovat se spotřebitelem během trvání smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku a ve kterých budou spotřebiteli poskytnuty smluvní podmínky a dalsí informace podle tohoto paragrafu.
(5) Spotřebiteli musí být v souladu s odstavcem 1 poskytnuty tyto informace o mozných způsobech nápravy porusení povinností ze smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku:
a) o existenci a způsobu mimosoudního vyřizování stízností spotřebitelů, včetně moznosti obrátit se se stízností na příslusný orgán dohledu,
b) o existenci garančních fondů, zejména Garančního fondu obchodníků s cennými papíry a Fondu pojistění vkladů.
(6) Z informací poskytnutých podle odstavců 2 az 5 musí být patrno, ze slouzí k obchodním účelům.
(7) Informace poskytnuté spotřebiteli před uzavřením smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku musí být v souladu s uzavřenou smlouvou.
(8) Veskeré smluvní podmínky a informace podle odstavců 2 az 5 musí být dány spotřebiteli k dispozici písemně v dostatečném předstihu před tím, nez je spotřebitel smlouvou uzavíranou na dálku nebo nabídkou na její uzavření vázán.
(9) Jestlize byla smlouva o finančních sluzbách uzavíraná na dálku uzavřena na zádost spotřebitele s pouzitím prostředků komunikace na dálku, které neumozňují poskytnutí smluvních podmínek a informací v souladu s odstavcem 8, musí dodavatel splnit svou povinnost podle odstavce 8 okamzitě po uzavření této smlouvy.
(10) V případě hlasové telefonní komunikace musí být spotřebiteli na začátku hovoru zahájeného dodavatelem sdělen obchodní účel hovoru a informace slouzící k dostatečné identifikaci dodavatele. Jestlize s tím vysloví spotřebitel souhlas, je mozné mu místo informací uvedených v odstavcích 2 az 5 sdělit pouze informace o osobě, která je v kontaktu se spotřebitelem, a její spojení s dodavatelem a informace podle odstavce 3 písm. a), b) a d) a podle odstavce 4 písm. a), s výjimkou informace o důsledcích neuplatnění práva pro odstoupení od smlouvy. Dodavatel dále informuje spotřebitele o tom, ze dalsí informace jsou k dispozici na vyzádání, a o povaze těchto informací. Povinnost dodavatele dodat informace podle odstavce 8 tím není dotčena.
(11) Spotřebitel má právo obdrzet kdykoli během trvání smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku na svou zádost smluvní podmínky v tistěné podobě, případně změnit způsob komunikace na dálku, pokud to není v rozporu s povahou poskytovaných finančních sluzeb nebo s uzavřenou smlouvou o finančních sluzbách uzavíranou na dálku.
(12) Pokud dodavatel při uzavírání smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku neposkytne spotřebiteli informace podle odstavců 1 az 11 nebo mu poskytne klamavé informace, má spotřebitel právo od uzavřené smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku odstoupit. Toto právo můze spotřebitel uplatnit ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy se o porusení povinností dodavatele podle odstavců 1 az 11 dozví. Na odstoupení spotřebitele od smlouvy se pouzijí ustanovení § 54c odst. 6 az 9 obdobně.

§ 54c Právo na odstoupení

(1) Od smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku má spotřebitel právo odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoli smluvní sankce (dále jen "právo na odstoupení") ve lhůtě 14 dnů ode dne uzavření této smlouvy nebo ve lhůtě 14 dnů ode dne, kdy mu byly předány informace v souladu s § 54b odst. 8 nebo 9, nastal-li tento den po uzavření smlouvy. Od smlouvy o penzijním připojistění uzavírané na dálku má spotřebitel právo na odstoupení ve lhůtě 30 dnů ode dne uzavření této smlouvy nebo ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy mu byly předány informace v souladu s § 54b odst. 8 nebo 9, nastal-li tento den po uzavření smlouvy.
(2) Spotřebitel nemá právo na odstoupení u finančních sluzeb, jejichz cena závisí na pohybech cen na finančních trzích, které dodavatel nemůze ovlivnit, jako jsou sluzby vztahující se k devizovým hodnotám a investičním nástrojům 2c). Právo na odstoupení dále spotřebitel nemá u smluv, z nichz bylo zcela splněno oběma smluvními stranami na výslovnou zádost spotřebitele před výkonem spotřebitelova práva na odstoupení.
(3) Spotřebitel vykoná své právo na odstoupení oznámením zaslaným prokazatelným způsobem v souladu s praktickými pokyny podle § 54b odst. 4 písm. d); lhůta k uplatnění práva na odstoupení je zachována, pokud bylo oznámení písemně odesláno před uplynutím této lhůty.
(4) Pokud je se smlouvou o finančních sluzbách uzavíranou na dálku spojena jiná smlouva uzavíraná na dálku vztahující se ke sluzbám poskytovaným dodavatelem nebo jinou osobou na základě smlouvy s dodavatelem, pak se tato smlouva od počátku rusí, pokud spotřebitel vyuzije své právo na odstoupení podle odstavce 1.
(5) Ve lhůtě pro odstoupení podle odstavce 1 můze dodavatel začít plnit smlouvu o finančních sluzbách uzavíranou na dálku az poté, co s tím spotřebitel vysloví souhlas.
(6) Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku, dodavatel po něm můze pozadovat neprodlené zaplacení částky pouze za do té doby skutečně poskytnutou sluzbu. Pozadovaná částka musí být přiměřená rozsahu jiz poskytnuté sluzby.
(7) Dodavatel nesmí od spotřebitele pozadovat zaplacení částky za poskytnutou sluzbu podle odstavce 6, pokud zahájil plnění smlouvy před uplynutím lhůty pro odstoupení podle odstavce 1 bez souhlasu spotřebitele nebo pokud neprokáze, ze spotřebitele informoval o částce podle § 54b odst. 4 písm. a).
(8) Dodavatel je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 30 dnů ode dne odstoupení, kdy mu bylo doručeno oznámení o odstoupení od smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku podle odstavce 3, vrátit spotřebiteli vsechny penězní prostředky od něj přijaté na základě smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku, s výjimkou částky zaplacené spotřebitelem za jiz skutečně poskytnuté sluzby na základě této smlouvy podle odstavce 6.
(9) Spotřebitel je povinen bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy zaslal dodavateli oznámení o odstoupení podle odstavce 3, vrátit dodavateli vsechny jím poskytnuté penězní prostředky nebo jiný majetek od něj přijatý na základě smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku.

§ 54d

(1) Pokud dodavatel poskytne spotřebiteli finanční sluzbu bez výslovné objednávky spotřebitele, nemá spotřebitel povinnost za tuto sluzbu zaplatit a neplynou mu z této skutečnosti ani zádné jiné povinnosti. Mlčení spotřebitele nelze povazovat za souhlas s poskytováním finančních sluzeb.
(2) Na smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku se obdobně pouzijí ustanovení o spotřebitelských smlouvách podle § 55 a 56.
(3) Provozovatel prostředku komunikace na dálku zajistí, aby na jím provozovaném prostředku komunikace na dálku nebyly poskytovány finanční sluzby poskytované na dálku, pokud byly pravomocným soudním rozsudkem nebo správním rozhodnutím označeny jako nesplňující pozadavky týkající se spotřebitelských smluv stanovené tímto zákonem.
(4) Aniz je dotčeno ustanovení § 54c odst. 7, nese důkazní břemeno o splnění svých povinností informovat spotřebitele a důkazní břemeno o získání souhlasu spotřebitele s uzavřením, popřípadě s plněním, smlouvy o finančních sluzbách uzavírané na dálku dodavatel. Jakékoli smluvní ujednání, které stanovuje, ze důkazní břemena podle předchozí věty nese, byť jen z části, spotřebitel, je nepřípustné ve smyslu § 56 odst. 3.

§ 55

(1) Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůze vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhorsit své smluvní postavení.
(2) Ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.
(3) V pochybnostech o významu spotřebitelských smluv platí výklad pro spotřebitele příznivějsí.

§ 56

(1) Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s pozadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.
(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na smluvní ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.
(3) Nepřípustná jsou zejména smluvní ujednání, která
a) vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví,
b) vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za skodu,
c) stanoví, ze smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíz uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele,
d) dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, ze spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí,
e) opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli,
f) opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvlástního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby,
g) zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiz se neměl moznost seznámit před uzavřením smlouvy,
h) dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě,
i) stanoví, ze cena zbozí či sluzeb bude určena v době jejich splnění nebo dodavatele opravňují k zvýsení ceny zbozí či sluzeb, aniz by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena,
j) přikazují spotřebiteli, aby splnil vsechny závazky i v případě, ze dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly,
k) dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhorsení dobytnosti nebo zajistění pohledávky spotřebitele.

§ 57

(1) Byla-li spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo nemá-li dodavatel zádné stálé místo k podnikání, můze spotřebitel od smlouvy písemně odstoupit do 14 dnů od jejího uzavření; nedoslo-li dosud ke splnění dodávky zbozí či sluzeb dodavatelem, můze od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodů a bez jakékoliv sankce do 1 měsíce. To neplatí ohledně smluv o opravě nebo údrzbě provedené v místě určeném spotřebitelem na jeho zádost, pokud dodavatel neprovedl jinou nez vyzádanou opravu nebo údrzbu nebo nedodal jiné zbozí nez nutné k provedení opravy nebo údrzby. Dodavatel je zároveň povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky do 30 dnů od odstoupení od smlouvy.
(2) Dodavatel musí spotřebitele písemně upozornit na právo odstoupit od smlouvy nejpozději při uzavření smlouvy; písemné upozornění musí obsahovat i označení osoby, u níz je třeba toto právo uplatnit, včetně bydlistě či sídla takové osoby.
(3) Při porusení povinnosti stanovené v předchozím odstavci má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy do 1 roku od jejího uzavření.
(4) Ustanovení předchozích odstavců se nevztahují na smlouvy
a) jejichz předmětem je výstavba, prodej, nájem nebo jiné právo k nemovitosti, s výjimkou smluv o jejích opravách a o dodávce zařízení do ní začleněných,
b) na dodávku potravin nebo jiného zbozí bězné spotřeby dodávaného stálými doručovateli do domácnosti spotřebitele nebo do jiného jím určeného místa,
c) na dodávku zbozí nebo sluzeb, které byly uzavřeny podle katalogu dodavatele, s nímz se spotřebitel měl moznost seznámit v nepřítomnosti dodavatele, za předpokladu, ze mezi stranami má pokračovat spojení při plnění uzavřené nebo jiné smlouvy a za předpokladu, ze spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy nejméně do 7 dnů od převzetí zbozí a je s tímto právem seznámen v katalogu nebo ve smlouvě,
d) pojistné a o cenných papírech.

Smlouvy, ve kterých se sjednává dočasné uzívání ubytovacího zařízení nebo s tím spojené sluzby

§ 58

(1) Ustanovení § 59 az 71 se pouzijí na spotřebitelskou smlouvu, ve které se za úplatu sjednává
a) uzívání jednoho nebo více ubytovacích zařízení na více nez jeden časový úsek, je-li smlouva uzavřena na dobu delsí nez 1 rok (dále jen „dočasné uzívání ubytovacího zařízení“),
b) výhoda spojená s ubytováním, je-li smlouva uzavřena na dobu delsí nez 1 rok (dále jen „dlouhodobý rekreační produkt“),
c) pomoc při úplatném převodu dočasného uzívání ubytovacího zařízení nebo dlouhodobého rekreačního produktu (dále jen „dalsí prodej“), nebo
d) účast ve výměnném systému, který umozňuje spotřebitelům vzájemně převést právo uzívat ubytovací zařízení nebo jiné sluzby spojené s dočasným uzíváním ubytovacího zařízení (dále jen „výměna“).
(2) Ustanovení § 59 az 71 se pouzijí i na smlouvu o smlouvě budoucí, ve které se spotřebitel zavazuje uzavřít smlouvu podle odstavce 1.

§ 59

Pokud smlouva podle § 58 obsahuje ujednání, které umozňuje obnovit smlouvu nebo prodlouzit závazek bez výslovného projevu spotřebitele tak, ze celková doba trvání závazku můze přesáhnout jeden rok, má se za to, ze je smlouva uzavřena na dobu delsí nez jeden rok.

§ 60 Informace poskytované před uzavřením smlouvy

(1) Poskytovatel, za kterého se pro účely § 58 az 71 povazuje osoba, která jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo kdokoliv, kdo jedná jejím jménem nebo v jejím zastoupení, poskytne spotřebiteli s dostatečným časovým předstihem předtím, nez strany uzavřou smlouvu podle § 58 nebo nez je spotřebitel vázán svým návrhem na uzavření smlouvy podle § 58, bezplatně na formuláři jasným a srozumitelným způsobem informace, které spolu s nálezitostmi formuláře stanoví vláda nařízením.
(2) Poskytovatel rovněz výslovně upozorní spotřebitele na jeho právo odstoupit od smlouvy, na délku lhůty pro odstoupení a na zákaz přijetí záloh, jiných plnění nebo jejich zajistění v průběhu lhůty pro odstoupení.

§ 61

(1) Poskytovatel je povinen v kazdé reklamě nebo nabídce dočasného uzívání ubytovacího zařízení, dlouhodobého rekreačního produktu, dalsího prodeje nebo výměny uvést, jak a kde lze získat informace podle § 60 odst. 1.
(2) Jsou-li dočasné uzívání ubytovacího zařízení, dlouhodobý rekreační produkt, dalsí prodej nebo výměna nabízeny v rámci nabídkové nebo prodejní akce, je poskytovatel povinen na pozvánce zřetelně uvést obchodní účel a povahu akce a po celou dobu trvání této akce dát spotřebiteli k dispozici informace podle § 60 odst. 1.

§ 62 Informace uváděné ve smlouvě

(1) Součástí smlouvy podle § 58 musí být informace poskytnuté poskytovatelem spotřebiteli podle § 60 odst. 1. To neplatí, jestlize si změnu v obsahu smlouvy smluvní strany výslovně sjednaly nebo pokud je změna vyvolána nepředvídatelnými okolnostmi, které jsou na vůli poskytovatele nezávislé a kterým nebylo mozné zabránit.
(2) Má-li se obsah smlouvy lisit od informací podle § 60 odst. 1, musí poskytovatel spotřebitele na změny písemně upozornit tak, aby k nim měl spotřebitel snadný přístup, a to jestě před uzavřením smlouvy. Změny musí být ve smlouvě výslovně označeny.
(3) Poskytovatel uvede ve smlouvě bydlistě, místo podnikání nebo sídlo kazdé ze smluvních stran a datum a místo jejího uzavření.

§ 63

(1) Poskytovatel zajistí, aby ujednání o právu na odstoupení od smlouvy, o délce lhůty pro odstoupení a o zákazu přijetí záloh, jiných plnění nebo jejich zajistění v průběhu lhůty pro odstoupení podepsal spotřebitel kazdé zvlásť.
(2) Součástí smlouvy podle § 58 je formulář pro odstoupení od smlouvy vyplněný poskytovatelem. Nálezitosti formuláře stanoví vláda nařízením.
(3) Poskytovatel ihned po uzavření smlouvy předá spotřebiteli její podepsané vyhotovení.

§ 64

(1) Informace podle § 60 odst. 1 poskytne poskytovatel spotřebiteli písemně, a to tak, aby k nim měl spotřebitel snadný přístup.
(2) Smlouva podle § 58 musí být uzavřena písemně.
(3) Odstoupení od smlouvy musí být vzdy učiněno písemně.

§ 65 Jazyk

(1) Má-li spotřebitel bydlistě v některém z členských států Evropské unie nebo v některém ze států tvořících Evropský hospodářský prostor nebo je-li státním příslusníkem některého z těchto států, musí mu poskytovatel informace stanovené v § 60 poskytnout podle volby spotřebitele v jazyce nebo v jednom z jazyků tohoto státu, pokud se jedná o úřední jazyk Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor.
(2) Smlouva podle § 58 musí být uzavřena podle volby spotřebitele v jazyce členského státu Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, v němz má spotřebitel bydlistě nebo jehoz je státním příslusníkem, pokud se jedná o úřední jazyk Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor. Lisí-li se tento jazyk od jazyka členského státu Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor, na jehoz území se nachází nemovitost nebo její část, na niz se vztahuje smlouva, ve které se sjednává dočasné uzívání ubytovacího zařízení, předá poskytovatel spotřebiteli překlad textu smlouvy do tohoto jazyka, pokud se jedná o úřední jazyk Evropské unie nebo některého ze států tvořících Evropský hospodářský prostor.

§ 66

(1) Uzavřel-li spotřebitel smlouvu, ve které se sjednává dlouhodobý rekreační produkt, nepřihlízí se k ujednání, které ho zavazuje hradit platby na základě této smlouvy jinak nez v rovnoměrných platbách rozdělených do ročních splátek v téze výsi. To neplatí, pokud si strany sjednají změnu výse ročních splátek po prvním roce podle vývoje cen. Výzvu k provedení splátky zasle poskytovatel spotřebiteli písmeně vzdy nejpozději 14 dnů přede dnem splatnosti.
(2) Spotřebitel má právo závazek ze smlouvy, kterou byl sjednán dlouhodobý rekreační produkt, po zaplacení druhé splátky písemně vypovědět bez uvedení důvodu ve lhůtě 14 dnů ode dne, kdy byl vyzván k zaplacení kterékoliv následující splátky; lhůta je zachována, pokud spotřebitel před jejím uplynutím výpověď alespoň odesle. V takovém případě nemá poskytovatel právo pozadovat po spotřebiteli zádné dalsí plnění.

§ 67 Odstoupení od smlouvy

(1) Spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy podle § 58 ve lhůtě 14 dnů od jejího uzavření bez uvedení důvodu a bez jakékoliv sankce. Byla-li mu jiz poskytnuta sluzba, není z toho poskytovateli ničeho povinen.
(2) Neobdrzí-li spotřebitel alespoň jedno vyhotovení smlouvy zároveň s jejím uzavřením, počne mu bězet lhůta pro odstoupení od smlouvy ode dne, kdy toto vyhotovení obdrzí.
(3) Nepředá-li poskytovatel spotřebiteli řádně vyplněný formulář pro odstoupení od smlouvy podle § 63 odst. 2, činí lhůta pro odstoupení 1 rok a 14 dnů ode dne, kdy byla smlouva uzavřena, popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdrzel její vyhotovení, nastal-li tento den později. Je-li spotřebiteli předán řádně vyplněný formulář pro odstoupení od smlouvy písemně do 1 roku ode dne, kdy byla smlouva uzavřena, popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdrzel její vyhotovení, nastal-li tento den později, končí lhůta pro odstoupení čtrnáctým dnem od předání formuláře.
(4) Neposkytl-li poskytovatel spotřebiteli informace podle § 60 odst. 1, činí lhůta pro odstoupení od smlouvy 3 měsíce a 14 dnů ode dne, kdy byla smlouva uzavřena, popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdrzel její vyhotovení, nastal-li tento den později. Byly-li vsak tyto informace spotřebiteli poskytnuty do 3 měsíců ode dne, kdy byla smlouva uzavřena, popřípadě ode dne, kdy spotřebitel obdrzel její vyhotovení, nastal-li tento den později, končí lhůta pro odstoupení čtrnáctým dnem od poskytnutí informací.
(5) Lhůta k uplatnění práva na odstoupení od smlouvy je zachována, pokud je odstoupení od smlouvy spotřebitelem odesláno před uplynutím této lhůty.

Zvlástní ustanovení o odstoupení od smlouvy

§ 68

Uzavírá-li spotřebitel současně smlouvu, ve které se sjednává dočasné uzívání ubytovacího zařízení, a smlouvu, ve které se sjednává výměna, bězí pro obě smlouvy pouze jedna lhůta určená podle smlouvy, ve které se sjednává dočasné uzívání ubytovacího zařízení.

§ 69

(1) Dokud neuplyne lhůta pro odstoupení od smlouvy, ve které se sjednává dočasné uzívání ubytovacího zařízení, dlouhodobý rekreační produkt nebo výměna, nesmí poskytovatel ani jiná osoba po spotřebiteli pozadovat ani přijmout na základě této smlouvy platbu zálohy ani jiné plnění nebo jejich zajistění. Uzná-li v této době spotřebitel dluh z této smlouvy, je uznání dluhu neplatné.
(2) V případě smlouvy, ve které se sjednává dalsí prodej, nesmí poskytovatel ani jiná osoba po spotřebiteli pozadovat ani přijmout jakékoli platby záloh ani jiné plnění nebo jejich zajistění, dokud nedojde k nabytí nebo převodu práva, nebo dokud povinnost poskytovatele z této smlouvy nezanikne z jiného právního důvodu. Uzná-li v této době spotřebitel dluh z této smlouvy, je uznání dluhu neplatné.

§ 70

Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy, ve které se sjednává dočasné uzívání ubytovacího zařízení nebo dlouhodobý rekreační produkt, vztahují se účinky odstoupení i na smlouvu, ve které se sjednává výměna, jakoz i na kazdou dalsí vedlejsí smlouvu nebo ujednání, aniz by s tím byly spojeny jakékoliv náklady pro spotřebitele.

§ 71

Je-li finanční závazek spotřebitele hrazen odlozenou platbou, půjčkou, úvěrem nebo jinou obdobnou finanční sluzbou, kterou poskytuje spotřebiteli poskytovatel nebo třetí osoba na základě ujednání mezi touto třetí osobou a poskytovatelem, vztahují se účinky odstoupení od smlouvy podle § 58 i na smlouvu o odlozené platbě, půjčce, úvěru nebo jiné obdobné finanční sluzbě, aniz by s tím byly spojeny jakékoliv náklady pro spotřebitele.

§ 72 az 99

Zruseny.

Hlava osmá: Promlčení

§ 100

(1) Právo se promlčí, jestlize nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 az 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dluzníka. Dovolá-li se dluzník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.
(2) Promlčují se vsechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, nez zajistěná pohledávka.
(3) Nepromlčují se rovněz práva z vkladů na vkladních knízkách nebo na jiných formách vkladů a bězných účtech, pokud vkladový vztah trvá.

Promlčecí doba

§ 101

Pokud není v dalsích ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a bězí ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

§ 102

U práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické nebo právnické osoby, počíná bězet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno.

§ 103

Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná bězet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne bězet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.

§ 104

Zrusen.

§ 105

Jde-li o právo oprávněného dědice na vydání dědictví (§ 485), počne bězet promlčecí doba od právní moci rozhodnutí, jímz bylo dědické řízení skončeno.

§ 106

(1) Právo na náhradu skody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poskozený dozví o skodě a o tom, kdo za ni odpovídá.
(2) Nejpozději se právo na náhradu skody promlčí za tři roky, a jde-li o skodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy doslo k události, z níz skoda vznikla; to neplatí, jde-li o skodu na zdraví.
(3) Jestlize skoda vznikla porusením právní povinnosti v důsledku poskytnutí, nabídnutí nebo přislíbení úplatku 2d) jiným nez poskozeným, anebo v důsledku přímého nebo nepřímého vyzadování úplatku od poskozeného (dále jen "korupční jednání"), právo na náhradu takto vzniklé skody se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poskozený dozví o skodě a o tom, kdo za ni odpovídá, nejdéle vsak za deset let ode dne, kdy doslo ke korupčnímu jednání.

§ 107

(1) Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, ze doslo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.
(2) Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu doslo.
(3) Jsou-li účastníci neplatné nebo zrusené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vse, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestlize by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

§ 108

Práva z přepravy se promlčují za jeden rok s výjimkou práv na náhradu skody u přepravy osob.

§ 109

Právo odpovídající věcnému břemenu se promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno.

§ 110

(1) Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dluzníkem písemně uznáno co do důvodu i výse, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání doslo; byla-li vsak v uznání uvedena lhůta k plnění, bězí promlčecí doba od uplynutí této lhůty.
(2) Stejná promlčecí doba platí i pro jednotlivé splátky, na něz bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozlozeno; promlčecí doba u jednotlivých splátek počíná ode dne jejich splatnosti. Stane-li se nesplněním některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne bězet desetiletá promlčecí doba od splatnosti nesplněné splátky.
(3) Úroky a opětující se plnění se promlčují ve třech letech; jde-li vsak o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichz splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání.

Běh promlčecí doby

§ 111

Změna v osobě věřitele nebo dluzníka nemá na běh promlčecí doby vliv.

§ 112

Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslusného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace podle zákona o mediaci, promlčecí doba nebězí od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace nebězí. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslusného orgánu navrzen výkon rozhodnutí.

§ 113

Jde-li o práva osob, které musí mít zákonného zástupce, nebo o práva proti těmto osobám, promlčení nepočne, dokud jim zástupce není ustanoven. Jiz započaté promlčení probíhá dále, avsak neskončí, dokud neuplyne rok po tom, kdy těmto osobám bude zákonný zástupce ustanoven nebo kdy překázka jinak pomine.

§ 114

Jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani nepočíná ani nebězí, nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i o právech mezi manzely.

Hlava devátá: Vymezení některých pojmů

Domácnost

§ 115

Domácnost tvoří fyzické osoby, které spolu trvale zijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

Osoby blízké

§ 116

Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manzel, partner 1a); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, jestlize by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

§ 117

Stupeň příbuzenství dvou osob se určuje podle počtu zrození, jimiz v řadě přímé pochází jedna od druhé a v řadě pobočné obě od nejblizsího společného předka.

Věci a práva

§ 118

(1) Předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připoustí, práva nebo jiné majetkové hodnoty.
(2) Předmětem občanskoprávních vztahů mohou být téz byty nebo nebytové prostory.

§ 119

(1) Věci jsou movité nebo nemovité.
(2) Nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

§ 120

(1) Součástí věci je vse, co k ní podle její povahy nálezí a nemůze být odděleno, aniz by se tím věc znehodnotila.
(2) Stavba není součástí pozemku.

§ 121

(1) Příslusenstvím věci jsou věci, které nálezejí vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale uzívány.
(2) Příslusenstvím bytu jsou vedlejsí místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem uzívány.
(3) Příslusenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení, poplatek z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

Počítání času

§ 122

(1) Lhůta určená podle dní počíná dnem, který následuje po události, jez je rozhodující pro její počátek. Polovinou měsíce se rozumí patnáct dní.
(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níz lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty na jeho poslední den.
(3) Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíze následující pracovní den.

Část druhá
Věcná práva

Hlava první: Vlastnické právo

§ 123

Vlastník je v mezích zákona oprávněn předmět svého vlastnictví drzet, uzívat, pozívat jeho plody a uzitky a nakládat s nimi.

§ 124

Všichni vlastníci mají stejná práva a povinnosti a poskytuje se jim stejná právní ochrana.

§ 125

(1) Zvlástní zákon upravuje vlastnictví k bytům a nebytovým prostorám.
(2) Zvlástní zákon stanoví, které věci mohou být předmětem vlastnictví pouze státu nebo určených právnických osob.

§ 126

(1) Vlastník má právo na ochranu proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje; zejména se můze domáhat vydání věci na tom, kdo mu ji neprávem zadrzuje.
(2) Obdobné právo na ochranu má i ten, kdo je oprávněn mít věc u sebe.

§ 127

(1) Vlastník věci se musí zdrzet vseho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtězoval jiného nebo čím by vázně ohrozoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek úpravami pozemku nebo úpravami stavby na něm zřízené bez toho, ze by učinil dostatečné opatření na upevnění stavby nebo pozemku, nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtězovat sousedy hlukem, prachem, popílkem, kouřem, plyny, parami, pachy, pevnými a tekutými odpady, světlem, stíněním a vibracemi, nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek a nesetrně, popřípadě v nevhodné roční době odstraňovat ze své půdy kořeny stromu nebo odstraňovat větve stromu přesahující na jeho pozemek.
(2) Je-li to potřebné a nebrání-li to účelnému vyuzívání sousedících pozemků a staveb, můze soud po zjistění stanoviska příslusného stavebního úřadu rozhodnout, ze vlastník pozemku je povinen pozemek oplotit.
(3) Vlastníci sousedících pozemků jsou povinni umoznit na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na své pozemky, popřípadě na stavby na nich stojící, pokud to nezbytně vyzaduje údrzba a obhospodařování sousedících pozemků a staveb. Vznikne-li tím skoda na pozemku nebo na stavbě, je ten, kdo skodu způsobil, povinen ji nahradit; této odpovědnosti se nemůze zprostit.

§ 128

(1) Vlastník je povinen strpět, aby ve stavu nouze nebo v naléhavém veřejném zájmu byla na nezbytnou dobu v nezbytné míře a za náhradu pouzita jeho věc, nelze-li dosáhnout účelu jinak.
(2) Ve veřejném zájmu lze věc vyvlastnit nebo vlastnické právo omezit, nelze-li dosáhnout účelu jinak a to jen na základě zákona, jen pro tento účel a za náhradu.

Drzba

§ 129

(1) Drzitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.
(2) Drzet lze věci, jakoz i práva, která připoustějí trvalý nebo opětovný výkon.

§ 130

(1) Je-li drzitel se zřetelem ke vsem okolnostem v dobré víře o tom, ze mu věc nebo právo patří, je drzitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, ze drzba je oprávněná.
(2) Nestanoví-li zákon jinak, má oprávněný drzitel stejná práva jako vlastník, zejména má téz právo na plody a uzitky z věci po dobu oprávněné drzby.
(3) Oprávněný drzitel má vůči vlastníkovi nárok na náhradu nákladů, které účelně vynalozil na věc po dobu oprávněné drzby a to v rozsahu odpovídajícím zhodnocení věci ke dni jejího vrácení. Obvyklé náklady související s údrzbou a provozem se vsak nenahrazují.

§ 131

(1) Neoprávněný drzitel je povinen vzdy vydat věc vlastníkovi spolu s jejími plody a uzitky a nahradit skodu, která neoprávněnou drzbou vznikla. Můze si odpočítat náklady nutné pro údrzbu a provoz věci.
(2) Neoprávněný drzitel si můze od věci oddělit to, čím ji svým nákladem zhodnotil, pokud je to mozné bez zhorsení podstaty věci.

Nabývání vlastnictví

§ 132

(1) Vlastnictví věci lze nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.
(2) Nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se vlastnictví dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí.

§ 133

(1) Převádí-li se movitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví převzetím věci, není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak.
(2) Převádí-li se nemovitá věc na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví vkladem do katastru nemovitostí podle zvlástních předpisů, pokud zvlástní zákon nestanoví jinak 2d).
(3) Převádí-li se na základě smlouvy nemovitá věc, která není předmětem evidence v katastru nemovitostí 2c), nabývá se vlastnictví okamzikem účinnosti této smlouvy.

§ 134 Vydrzení

(1) Oprávněný drzitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetrzitě v drzbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.
(2) Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví, nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§ 125).
(3) Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné drzbě právní předchůdce.
(4) Pro počátek a trvání doby podle odstavce 1 se pouzijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.

§ 135

(1) Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímz území k nálezu doslo. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do 6 měsíců od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví této obce.
(2) Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které tvoří deset procent ceny nálezu. Zvlástní právní předpis můze jinak upravit oprávnění toho, kdo věc nasel nebo ohlásil.
(3) Přihlásí-li se vlastník věci, která byla odevzdána obci podle odstavce 1, před uplynutím lhůty 6 měsíců od jejího odevzdání obci, je vlastník věci povinen nahradit obci náklady, které jí v souvislosti s opatrováním věci vznikly.
(4) Ustanovení odstavců 1 az 3 platí přiměřeně i na věci skryté, jejichz vlastník není znám, a na věci opustěné.
(5) Ustanovení odstavců 1 az 4 se nepouzije, stanoví-li zvlástní právní předpis2d) jinak.

§ 135a

Vlastníku věci nálezejí i přírůstky věci, i kdyz byly odděleny od věci hlavní.

§ 135b

(1) Zpracuje-li někdo v dobré víře cizí věc na věc novou, stává se vlastníkem nové věci ten, jehoz podíl na ní je větsí. Je vsak povinen uhradit druhému vlastníku cenu toho, o co se jeho majetek zmensil. Jsou-li podíly stejné a účastníci se nedohodnou, rozhodne na návrh kteréhokoliv z nich soud.
(2) Zpracuje-li někdo cizí věc, ač je mu známo, ze mu nepatří, můze vlastník věci zádat o její vydání a navrácení do předeslého stavu. Není-li navrácení do předeslého stavu mozné nebo účelné, určí soud podle vsech okolností, kdo je vlastníkem věci a jaká náhrada nálezí vlastníkovi nebo zpracovateli, nedojde-li mezi nimi k dohodě.

§ 135c

(1) Zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, můze soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, ze stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (dále jen "vlastník stavby").
(2) Pokud by odstranění stavby nebylo účelné, přikáze ji soud za náhradu do vlastnictví vlastníku pozemku, pokud s tím vlastník pozemku souhlasí.
(3) Soud můze uspořádat poměry mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem stavby i jinak, zejména téz zřídit za náhradu věcné břemeno, které je nezbytné k výkonu vlastnického práva ke stavbě.

Hlava druhá: Spoluvlastnictví a společné jmění

§ 136

(1) Věc můze být v podílovém spoluvlastnictví více vlastníků.
(2) Společné jmění můze vzniknout jen mezi manzely.

Podílové spoluvlastnictví

§ 137

(1) Podíl vyjadřuje míru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví ke společné věci.
(2) Není-li právním předpisem stanoveno nebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly vsech spoluvlastníků stejné.

§ 138 zrusen

§ 139

(1) Z právních úkonů týkajících se společné věci jsou oprávněni a povinni vsichni spoluvlastníci společně a nerozdílně.
(2) O hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci větsinou, počítanou podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se větsiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud.
(3) Jde-li o důlezitou změnu společné věci, mohou přehlasovaní spoluvlastníci zádat, aby o změně rozhodl soud.

§ 140

Převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají spoluvlastníci předkupní právo, ledaze jde o převod osobě blízké (§ 116, 117). Nedohodnou-li se spoluvlastníci o výkonu předkupního práva, mají právo vykoupit podíl poměrně podle velikosti podílů.

§ 141

(1) Spoluvlastníci se mohou dohodnout o zrusení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání; je-li předmětem spoluvlastnictví nemovitost, musí být dohoda písemná.
(2) Kazdý ze spoluvlastníků je povinen vydat ostatním na pozádání písemné potvrzení o tom, jak se vypořádali, neměla-li jiz dohoda o zrusení spoluvlastnictví a o vzájemném vypořádání písemnou formu.

§ 142

(1) Nedojde-li k dohodě, zrusí spoluvlastnictví a provede vypořádání na návrh některého spoluvlastníka soud. Přihlédne přitom k velikosti podílů a k účelnému vyuzití věci. Není-li rozdělení věci dobře mozné, přikáze soud věc za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům; přihlédne přitom k tomu, aby věc mohla být účelně vyuzita. Nechce-li věc zádný ze spoluvlastníků, nařídí soud její prodej a výtězek rozdělí podle podílů.
(2) Z důvodů zvlástního zřetele hodných soud nezrusí a nevypořádá spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu nebo prodejem věci a rozdělením výtězku.
(3) Při zrusení a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením věci můze soud zřídit věcné břemeno k nově vzniklé nemovitosti ve prospěch vlastníka jiné nově vzniklé nemovitosti. Zrusení a vypořádání spoluvlastnictví nemůze být na újmu osobám, kterým příslusejí práva na nemovitosti váznoucí.

Společné jmění manzelů

§ 143

(1) Společné jmění manzelů tvoří
a) majetek nabytý některým z manzelů nebo jimi oběma společně za trvání manzelství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manzelů za majetek nálezející do výlučného vlastnictví tohoto manzela, jakoz i věcí, které podle své povahy slouzí osobní potřebě jen jednoho z manzelů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manzelů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manzelství a nebo jemuz byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka 3),
b) závazky, které některému z manzelů nebo oběma manzelům společně vznikly za trvání manzelství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který nálezí výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichz rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manzelů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.
(2) Stane-li se jeden z manzelů za trvání manzelství společníkem obchodní společnosti nebo členem druzstva, nezakládá nabytí podílu, včetně akcií, ani nabytí členských práv a povinností členů druzstva, účast druhého manzela na této společnosti nebo druzstvu, s výjimkou bytových druzstev.

§ 143a

(1) Manzelé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozsířit nebo zúzit stanovený rozsah společného jmění manzelů. Takto mohou manzelé změnit rozsah majetku a závazků nabytých či vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které jiz tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky. Jestlize je předmětem smlouvy nemovitost, která jiz nálezí do společného jmění manzelů nebo do výlučného majetku jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.
(2) Manzelé mohou dále smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu vyhradit zcela nebo zčásti vznik společného jmění manzelů ke dni zániku manzelství, pokud nejde o věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.
(3) Muz a zena, kteří chtějí uzavřít manzelství, mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit své budoucí majetkové vztahy v manzelství obdobně.
(4) Manzelé se mohou vůči jiné osobě na smlouvu uvedenou v předcházejících odstavcích odvolat jen tehdy, jestlize je jí obsah této smlouvy znám.

§ 144

Pokud není prokázán opak, má se za to, ze majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manzelství tvoří společné jmění manzelů.

§ 145

(1) Majetek, který tvoří společné jmění manzelů, uzívají a udrzují oba manzelé společně.
(2) Obvyklou správu majetku nálezejícího do společného jmění manzelů můze vykonávat kazdý z manzelů. V ostatních zálezitostech je třeba souhlasu obou manzelů; jinak je právní úkon neplatný.
(3) Závazky, které tvoří společné jmění manzelů, plní oba manzelé společně a nerozdílně.
(4) Z právních úkonů týkajících se společného jmění manzelů jsou oprávněni a povinni oba manzelé společně a nerozdílně.

§ 146

Majetek ve společném jmění manzelů nebo jeho část můze jeden z manzelů pouzít k podnikání se souhlasem druhého manzela. Souhlas je třeba udělit při prvním pouzití majetku ve společném jmění manzelů nebo jeho části. K dalsím právním úkonům souvisejícím s podnikáním jiz souhlas druhého manzela není třeba.

§ 147

Manzelé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upravit správu společného jmění odchylně. Stejně mohou upravit správu svého budoucího společného jmění muz a zena, kteří chtějí uzavřít manzelství. Ustanovení § 143a odst. 4 platí zde obdobně.

§ 148

(1) Soud můze ze závazných důvodů na návrh některého z manzelů zúzit společné jmění manzelů az na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti.
(2) Na návrh některého z manzelů soud zúzí společné jmění manzelů az na věci tvořící obvyklé vybavení společné domácnosti v případě, ze jeden z manzelů získal oprávnění k podnikatelské činnosti nebo se stal neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti.
(3) Je-li podnikatelská činnost po rozhodnutí soudu podle odstavce 2 vykonávána podnikatelem společně nebo za pomoci manzela, který není podnikatelem, rozdělí se mezi ně příjmy z podnikání v poměru stanoveném písemnou smlouvou; nebyla-li taková smlouva uzavřena, rozdělí se příjmy rovným dílem.
(4) Jestlize o společném jmění manzelů bylo rozhodnuto podle odstavce 1 nebo 2, můze být rozsířeno do předchozího rozsahu jen rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manzelů.

§ 148a

Zrusen zákonem č. 91/1998 Sb.

§ 149

(1) Společné jmění manzelů zaniká zánikem manzelství.
(2) Zanikne-li společné jmění manzelů, provede se vypořádání, při němz se vychází z toho, ze podíly obou manzelů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Kazdý z manzelů je oprávněn pozadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynalozil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynalozeno na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, ze závazky obou manzelů vzniklé za trvání manzelství jsou povinni manzelé splnit rovným dílem.
(3) Při vypořádání se přihlédne předevsím k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se kazdý z manzelů staral o rodinu, a k tomu, jak se zaslouzil o nabytí a udrzení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít téz zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.
(4) V případech uvedených v § 143a odst. 1 a § 148 odst. 1 se pouzijí ustanovení odstavců 2 a 3 obdobně.

§ 149a

Pokud se dohody mezi manzely podle ustanovení § 143 a 149 týkají nemovitostí, musí mít písemnou formu a nabývají účinnosti vkladem do katastru.

§ 150

(1) Dohoda o vypořádání společného jmění manzelů musí mít písemnou formu. Jestlize do společného jmění manzelů nálezí téz nemovitost, nabývá dohoda účinnosti vkladem do katastru nemovitostí.
(2) Práva věřitelů nesmí být dohodou manzelů dotčena.
(3) Neprovede-li se vypořádání dohodou, provede je na návrh některého z manzelů soud.
(4) Nedoslo-li do tří let od zániku společného jmění manzelů k jeho vypořádání dohodou nebo nebyl-li do tří let od jeho zániku podán návrh na jeho vypořádání rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, ze se manzelé vypořádali podle stavu, v jakém kazdý z nich věci ze společného jmění manzelů pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník uzívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, ze jsou v podílovém spoluvlastnictví a ze podíly obou spoluvlastníků jsou stejné; totéz platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, pohledávkách a závazcích manzelům společných.

§ 151

Jestlize za trvání manzelství společné jmění zaniklo, můze být obnoveno jen rozhodnutím soudu vydaným na návrh jednoho z manzelů.
Hlava třetí: Práva k cizím věcem

§ 151a az § 151m

Zruseny novelou č. 367/2000 Sb. s účinností od 1. ledna 2001.
Věcná břemena

§ 151n

(1) Věcná břemena omezují vlastníka nemovité věci ve prospěch někoho jiného tak, ze je povinen něco trpět, něčeho se zdrzet, nebo něco konat. Práva odpovídající věcným břemenům jsou spojena buď s vlastnictvím určité nemovitosti, nebo patří určité osobě.
(2) Věcná břemena spojená s vlastnictvím nemovitosti přecházejí s vlastnictvím věci na nabyvatele.
(3) Pokud se účastníci nedohodli jinak, je ten, kdo je na základě práva odpovídajícího věcnému břemeni oprávněn uzívat cizí věc, povinen nést přiměřeně náklady na její zachování a opravy; uzívá-li vsak věc i její vlastník, je povinen tyto náklady nést podle míry spoluuzívání.

§ 151o

(1) Věcná břemena vznikají písemnou smlouvou, na základě závěti ve spojení s výsledky řízení o dědictví, schválenou dohodou dědiců, rozhodnutím příslusného orgánu nebo ze zákona. Právo odpovídající věcnému břemenu lze nabýt také výkonem práva (vydrzením); ustanovení § 134 zde platí obdobně. K nabytí práva odpovídajícího věcným břemenům je nutný vklad do katastru nemovitostí.
(2) Smlouvou můze zřídit věcné břemeno vlastník nemovitosti, pokud zvlástní zákon nedává toto právo i dalsím osobám.
(3) Není-li vlastník stavby současně vlastníkem přilehlého pozemku a přístup vlastníka ke stavbě nelze zajistit jinak, můze soud na návrh vlastníka stavby zřídit věcné břemeno ve prospěch vlastníka stavby spočívající v právu cesty přes přilehlý pozemek.

§ 151p

(1) Věcná břemena zanikají rozhodnutím příslusného orgánu nebo ze zákona. K zániku práva odpovídajícího věcnému břemeni smlouvou je nutný vklad do katastru nemovitostí.
(2) Věcné břemeno zanikne, nastanou-li takové trvalé změny, ze věc jiz nemůze slouzit potřebám oprávněné osoby nebo prospěsnějsímu uzívání její nemovitosti; přechodnou nemozností výkonu práva věcné břemeno nezaniká.
(3) Vznikne-li změnou poměrů hrubý nepoměr mezi věcným břemenem a výhodou oprávněného, můze soud rozhodnout, ze se věcné břemeno za přiměřenou náhradu omezuje nebo zrusuje. Nelze-li pro změnu poměrů spravedlivě trvat na věcném plnění, můze soud rozhodnout, aby se namísto věcného plnění poskytovalo penězité plnění.
(4) Patří-li právo odpovídající věcnému břemeni určité osobě, věcné břemeno zanikne nejpozději její smrtí nebo zánikem. Věcná břemena zřízená v souvislosti s provozem podniku3a) přecházejí při jeho převodu či přechodu na nabyvatele podniku. To platí i v případě převodu nebo přechodu takové části podniku, která můze být provozována jako samostatný podnik.

§ 151r

Zrusen.

§ 151s az § 151v

Zruseny novelou č. 367/2000 Sb. s účinností od 1. ledna 2001.

Hlava třetí A: Právo zástavní a zadrzovací

Oddíl první: Zástavní právo

§ 152

Zástavní právo slouzí k zajistění pohledávky pro případ, ze dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, ze v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtězku zpenězení zástavy.

§ 153

(1) Zástavou můze být věc movitá nebo nemovitá, podnik nebo jiná věc hromadná, soubor věcí, pohledávka nebo jiné majetkové právo, pokud to jeho povaha připoustí, byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvlástního zákona, obchodní podíl, cenný papír nebo předmět průmyslového vlastnictví.
(2) Zástavní právo se vztahuje i na příslusenství, přírůstky a neoddělené plody zástavy.
(3) Pohledávka můze být zajistěna zástavním právem na několika samostatných zástavách (vespolné zástavní právo).

§ 154

Ustanovení tohoto zákona se pouzijí pro zástavní právo k obchodnímu podílu, pro zástavní právo k cenným papírům, popřípadě pro zástavní právo, opírající se o cenné papíry (například hypoteční zástavní list), nebo pro zástavní právo k předmětům průmyslového vlastnictví, pokud zvlástní zákony, které tato zástavní práva upravují, nestanoví něco jiného.

§ 155

(1) Zástavním právem můze být zajistěna pohledávka penězitá i nepenězitá. Zástavní právo se vztahuje i na příslusenství této pohledávky.
(2) Nepenězitá pohledávka je zajistěna do výse její obvyklé ceny v době vzniku zástavního práva.
(3) Zástavním právem můze být zajistěna i pohledávka, která má v budoucnu vzniknout, anebo pohledávka, jejíz vznik je závislý na splnění podmínky.
(4) Zástavním právem mohou být do sjednané výse zajistěny i pohledávky určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dluzníkovi budou vznikat v určité době.
(5) Zástavní právo se vztahuje i na nároky zástavního věřitele z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajistěná pohledávka, nebylo-li v zástavní smlouvě dohodnuto něco jiného.

Vznik zástavního práva

§ 156

(1) Zástavní právo vzniká na základě písemné smlouvy (§ 552) nebo rozhodnutí soudu o schválení dohody o vypořádání dědictví. Za podmínek stanovených zákonem můze zástavní právo vzniknout na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu. Zástavní právo můze vzniknout také ze zákona.
(2) Zástavní smlouva musí obsahovat označení zástavy a pohledávky, kterou zástava zajisťuje.
(3) Jsou-li zástavou nemovité věci, které se neevidují v katastru nemovitostí, věci hromadné, soubory věcí nebo movité věci, k nimz má zástavní právo vzniknout, aniz by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3), musí být zástavní smlouva sepsána ve formě notářského zápisu.

§ 157

(1) Zástavní právo k nemovitým věcem a k bytům nebo nebytovým prostorům ve vlastnictví podle zvlástního právního předpisu vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak.
(2) Zástavní právo k movitým věcem vzniká jejich odevzdáním zástavnímu věřiteli, nestanoví-li zákon jinak.
(3) Odevzdání movité věci zástavnímu věřiteli podle odstavce 2 můze být nahrazeno jejím předáním do úschovy nebo ke skladování pro zástavního věřitele nebo pro zástavního dluzníka u třetí osoby, je-li to dohodnuto v zástavní smlouvě.

§ 158

(1) Zástavní právo k nemovitým věcem, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, zástavní právo k věci hromadné, zástavní právo k souboru věcí a zástavní právo k movitým věcem, k nimz má podle zástavní smlouvy vzniknout zástavní právo, aniz by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3), vzniká zápisem do Rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou České republiky; to neplatí, bylo-li zástavní právo zřízeno rozhodnutím soudu nebo správního úřadu.
(2) Zápis zástavního práva do Rejstříku zástav provede notář, který sepsal zástavní smlouvu ve formě notářského zápisu, bezodkladně po uzavření zástavní smlouvy.

§ 159

(1) Zástavní právo k pohledávce vzniká uzavřením smlouvy, pokud v ní není ujednáno něco jiného.
(2) Zástavní právo k pohledávce je vůči dluzníku zastavené pohledávky (poddluzníku) účinné doručením písemného oznámení zástavního dluzníka o něm, nebo tím, ze zástavní věřitel poddluzníku prokáze vznik zástavního práva.

§ 160

(1) Zástavní právo na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu vzniká dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.
(2) Zástavní právo k nemovitým věcem, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, zástavní právo k věci hromadné, zástavní právo k souboru věcí a zástavní právo k movitým věcem, k nimz vzniklo zástavní právo, aniz by byly odevzdány zástavnímu věřiteli nebo třetí osobě (§ 157 odst. 2 a 3), vzniklé na základě rozhodnutí soudu nebo správního úřadu se zaznamenává v Rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České republiky.

§ 161

(1) Dá-li někdo do zástavy cizí movitou věc bez souhlasu vlastníka nebo osoby, která má k věci jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem, vznikne zástavní právo, jen je-li movitá věc odevzdána zástavnímu věřiteli a ten ji přijme v dobré víře, ze zástavce je oprávněn věc zastavit.
(2) Cizí nemovitá věc, věc hromadná, soubor věcí a byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvlástního zákona mohou být dány do zástavy jen se souhlasem vlastníka a osoby, která k nim má jiné věcné právo neslučitelné se zástavním právem. Totéz platí, jde-li o cizí pohledávku, jiné majetkové právo, obchodní podíl, cenný papír a předmět průmyslového vlastnictví.

Práva a povinnosti za trvání zástavního práva

§ 162

(1) Zástavní věřitel, jemuz byla zástava odevzdána, je oprávněn ji drzet po celou dobu trvání zástavního práva. Je povinen starat se o ni s péčí řádného hospodáře, zejména ji opatrovat a chránit před poskozením, ztrátou a zničením. Vzniknou-li zástavnímu věřiteli plněním této povinnosti účelně vynalozené náklady, má proti zástavnímu dluzníku právo na jejich náhradu.
(2) Uzívat zástavu a přisvojovat si její přírůstky, plody a uzitky můze zástavní věřitel jen se souhlasem zástavce.
(3) Dojde-li během doby, v níz zástavní věřitel má u sebe zástavu, ke ztrátě, zničení nebo poskození zástavy, odpovídá zástavní věřitel za vzniklou skodu podle obecných ustanovení odpovědnosti za skodu.
(4) Je-li zástava odevzdána třetí osobě, nesmí tato osoba převzatou věc odevzdat dalsí osobě, ani ji pouzít nebo umoznit její pouzití jinému; v ostatním má tato osoba práva a povinnosti schovatele (§ 747 a následující), není-li dohodnuto jinak.

§ 163

(1) Zástavní dluzník je povinen zdrzet se vseho, čím se zástava zhorsuje na újmu zástavního věřitele.
(2) Ztratí-li zástava na ceně tak, ze zajistění pohledávky se stane nedostatečným, zástavní věřitel má právo od dluzníka zádat, aby zajistění bez zbytečného odkladu přiměřeně doplnil. Neučiní-li tak, stane se ta část pohledávky, která není zajistěna, splatnou.

§ 164

(1) Zástavní právo působí vůči kazdému pozdějsímu vlastníku zastavené věci, souboru věcí a bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle zvlástního zákona, nestanoví-li zákon jinak. Totéz platí, jde-li o kazdého pozdějsího věřitele zastavené pohledávky, o kazdého pozdějsího oprávněného ze zastaveného jiného majetkového práva nebo předmětu průmyslového vlastnictví a o kazdého pozdějsího majitele zastaveného obchodního podílu nebo cenného papíru.
(2) Ten, vůči němuz působí zástavní právo podle odstavce 1, má postavení zástavního dluzníka.

Uspokojení ze zástavy

§ 165

(1) Není-li pohledávka zajistěná zástavním právem splněna včas, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky z výtězku zpenězení zástavy. Totéz právo má zástavní věřitel, jestlize pohledávka byla po své splatnosti splněna jen částečně nebo nebylo-li splněno příslusenství pohledávky.
(2) Vznikne-li na zástavě více zástavních práv, uspokojují se zajistěné pohledávky postupně v pořadí určeném podle doby vzniku zástavních práv.

§ 165a

(1) Zástavu lze zpenězit na návrh zástavního věřitele ve veřejné drazbě nebo soudním prodejem zástavy. Při nařízení soudního prodeje zástavy a při prodeji zástavy soudem se postupuje podle občanského soudního řádu.
(2) Je-li pohledávka zajistěna více zástavami, můze zástavní věřitel navrhnout zpenězení kterékoliv z nich nebo, je-li to třeba k uspokojení pohledávky, můze navrhnout i prodej více nebo vsech těchto zástav.
(3) Právo zástavního věřitele domáhat se uspokojení pohledávky zajistěné zástavním právem u soudu po dluzníku není ustanoveními odstavců 1 a 2 dotčeno.

§ 166

(1) Ten, kdo tvrdí, ze prodej zástavy ve veřejné drazbě není přípustný, musí své právo uplatnit zalobou u soudu podanou proti zástavnímu věřiteli a drazebníkovi na určení nepřípustnosti prodeje zástavy.
(2) Zalobu podle odstavce 1 lze podat do 1 měsíce ode dne doručení oznámení o veřejné drazbě zákonem určeným osobám, nejpozději vsak 7 dnů přede dnem zahájení veřejné drazby.
(3) Veřejnou drazbu lze vykonat az po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 2; je-li v této lhůtě podána zaloba podle odstavce 1, lze ji vykonat az poté, kdy bylo o této zalobě pravomocně rozhodnuto.
(4) Ten, kdo podal bezdůvodně zalobu podle odstavce 1, je povinen nahradit zástavnímu věřiteli skodu, která mu vznikla oddálením prodeje zástavy za dobu od podání zaloby do dne rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, jestlize zástavní věřitel uplatnil právo na náhradu této skody v průběhu řízení o zalobě před soudem prvního stupně; na návrh zástavního věřitele můze soud jiz v průběhu řízení rozhodnout o tom, ze je povinen slozit do úschovy u soudu zálohu az do výse mozné náhrady skody. Ustanovení první věty o zástavním věřiteli platí obdobně téz pro drazebníka.

§ 167

(1) Je-li zástavou pohledávka, poddluzník je povinen splnit svůj dluh po splatnosti zastavené pohledávky zástavnímu věřiteli.
(2) Je-li předmětem plnění zastavené pohledávky věc, vzniká předáním této věci zástavnímu věřiteli jeho zástavní právo k ní; zástavní právo k pohledávce tím zaniká.

§ 168

Je-li zástavou jiné majetkové právo, postupuje se při jeho zpenězení s přihlédnutím k povaze tohoto práva přiměřeně podle § 165a nebo podle § 167, nestanoví-li zvlástní právní předpisy jinak.

Neplatná ujednání

§ 169

Ujednání zástavních smluv, dohod o vypořádání dědictví a samostatně uzavřená ujednání jsou neplatná, jestlize stanoví, ze
a) zástavní dluzník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit,
b) zástavní dluzník nebo zástavce nesmí nemovitou věc nebo byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvlástního zákona zastavit jinému, dalsímu věřiteli,
c) zástavní věřitel můze uplatnit uspokojení z prodeje zástavy jinak, nez je stanoveno zákonem,
d) zástavní věřitel se nesmí po splatnosti pohledávky domáhat jejího uspokojení prodejem zástavy,
e) při prodlení s plněním zajistěné pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli, nebo ze si ji zástavní věřitel můze ponechat za určenou cenu, pokud zvlástní zákon nestanoví jinak.

Zánik zástavního práva

§ 170

(1) Zástavní právo zaniká
a) zánikem zajistěné pohledávky,
b) zánikem zástavy,
c) vzdá-li se zástavní věřitel zástavního práva jednostranným písemným úkonem,
d) uplynutím doby, na niz bylo zřízeno,
e) slozí-li zástavní dluzník nebo zástavce zástavnímu věřiteli obvyklou cenu zástavy,
f) písemnou smlouvou uzavřenou mezi zástavním věřitelem a zástavním dluzníkem nebo zástavcem,
g) v případech stanovených zvlástními právními předpisy.
(2) Promlčením zajistěné pohledávky zástavní právo nezaniká.

§ 171

(1) Zanikne-li zástavní právo k nemovitým věcem, k nimz vzniklo vkladem do katastru nemovitostí, provede se k témuz dni jeho výmaz.
(2) Zanikne-li zástavní právo zapsané nebo zaznamenané v Rejstříku zástav vedeném Notářskou komorou České republiky, provede kterýkoliv notář jeho výmaz, pozádá-li o něj zástavní věřitel nebo bude-li mu zánik zástavního práva prokázán.

§ 172

Zástavní právo nezaniká, vztahuje-li se i na nároky zástavního věřitele z odstoupení od smlouvy, podle které vznikla zajistěná pohledávka (§ 155 odst. 5)

Podzástavní právo

§ 173

(1) Podzástavní právo vznikne zastavením pohledávky, zajistěné zástavním právem, jestlize zástavou je věc.
(2) Ke vzniku podzástavního práva není třeba souhlasu vlastníka zastavené věci. Podzástavní právo je vsak proti němu účinné, jen kdyz jeho vznik mu byl písemně oznámen. Jestlize je zastavená pohledávka zajistěna zástavním právem k nemovité věci nebo k bytu nebo nebytovému prostoru ve vlastnictví podle zvlástního zákona, vzniká podzástavní právo vkladem do katastru nemovitostí.

§ 174

(1) Jestlize zástavní věřitel (podzástavce) předá zastavenou movitou věc, kterou má u sebe, podzástavnímu věřiteli, nezbavuje se tím odpovědnosti za plnění povinností jejímu zástavci.
(2) Není-li splatná pohledávka, která je zajistěna podzástavním právem, včas splněna, můze podzástavní věřitel uplatnit uspokojení ze zástavy místo zástavního věřitele (podzástavce).
(3) Na podzástavní právo se pouzijí ustanovení o zástavním právu přiměřeně.

Oddíl druhý: Zadrzovací právo

§ 175

(1) Kdo je povinen vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, můze ji zadrzet k zajistění své splatné pohledávky, kterou má proti osobě, jíz by jinak byl povinen věc vydat.
(2) Zadrzovací právo vzniká i k zajistění dosud nesplatné pohledávky zahájením insolvenčního řízení, ve kterém se řesí úpadek nebo hrozící úpadek dluzníka.

§ 176

(1) Zadrzovací právo nemá osoba, která má věc, k níz by mohlo toto právo vzniknout, u sebe neprávem, zejména jestlize se jí zmocnila svémocně nebo lstí.
(2) Zadrzovací právo nemá ani ten, jemuz při předání věci bylo ulozeno, aby s ní nalozil způsobem, který je neslučitelný s výkonem zadrzovacího práva; to neplatí bylo-li zahájeno insolvenční řízení, ve kterém se řesí úpadek nebo hrozící úpadek dluzníka.

§ 177

(1) Zadrzovací právo vznikne jednostranným úkonem oprávněné osoby, kterým vyjadřuje svou vůli zadrzet věc.
(2) Oprávněná osoba je povinna bez zbytečného odkladu vyrozumět dluzníka o zadrzení věci a jeho důvodech; jestlize smlouva, na jejímz základě má věc u sebe, byla uzavřena písemně, musí být i vyrozumění písemné.

§ 178

Ohledně opatrování zadrzené věci a úhrady nákladů s tím spojených má ten, kdo věc zadrzuje, postavení, jaké má zástavní věřitel ohledně zástavy.

§ 179

Na základě zadrzovacího práva má věřitel právo při výkonu soudního rozhodnutí na přednostní uspokojení z výtězku zadrzované věci před jiným věřitelem, a to i zástavním věřitelem.

§ 180

(1) Zadrzovací právo zaniká zánikem zajistěné pohledávky, zánikem zadrzené věci, anebo vydáním zadrzené věci dluzníku.
(2) Toto právo zaniká i tehdy, jestlize dluzník poskytne oprávněné osobě s jejím souhlasem jinou jistotu.

Část sestá
Odpovědnost za skodu a za bezdůvodné obohacení

Hlava první: Předcházení hrozícím skodám

§ 415

Kazdý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke skodám na zdraví, na majetku, na přírodě a zivotním prostředí.

§ 416

Zrusen.

§ 417

(1) Komu skoda hrozí, je povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem přiměřeným okolnostem ohrození.
(2) Jde-li o vázné ohrození, má ohrozený právo se domáhat, aby soud ulozil provést vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící skody.

§ 418

(1) Kdo způsobil skodu, kdyz odvracel přímo hrozící nebezpečí, které sám nevyvolal, není za ni odpovědný, ledaze bylo mozno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo jestlize je způsobený následek zřejmě stejně závazný nebo jestě závaznějsí nez ten, který hrozil.
(2) Rovněz neodpovídá za skodu, kdo ji způsobil v nutné obraně proti hrozícímu nebo trvajícímu útoku. O nutnou obranu nejde, byla-li zřejmě nepřiměřená povaze a nebezpečnosti útoku.

§ 419

Kdo odvracel hrozící skodu, má právo na náhradu účelně vynalozených nákladů a na náhradu skody, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehoz zájmu jednal, a to nejvýse v rozsahu odpovídajícím skodě, která byla odvrácena.

Hlava druhá: Odpovědnost za skodu

Oddíl první: Obecná odpovědnost

§ 420

(1) Kazdý odpovídá za skodu, kterou způsobil porusením právní povinnosti.
(2) Skoda je způsobena právnickou osobou anebo fyzickou osobou, kdyz byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti pouzili. Tyto osoby samy za skodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.
(3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáze, ze skodu nezavinil.

§ 420a

(1) Kazdý odpovídá za skodu, kterou způsobí jinému provozní činností.
(2) Skoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena
a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí pouzitou při činnosti,
b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí,
c) oprávněným prováděním nebo zajistěním prací, jimiz je způsobena jinému skoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztízeno nebo znemozněno uzívání nemovitosti.
(3) Odpovědnosti za skodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáze-li, ze skoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poskozeného.

Oddíl druhý: Případy zvlástní odpovědnosti

§ 421

Kazdý, kdo od jiného převzal věc, jez má být předmětem jeho závazku, odpovídá za její poskození, ztrátu nebo zničení, ledaze by ke skodě doslo i jinak.

§ 421a

(1) Kazdý odpovídá i za skodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichz bylo při plnění závazku pouzito. Této odpovědnosti se nemůze zprostit.
(2) Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických sluzeb.

Odpovědnost za skodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání

§ 422

(1) Nezletilý nebo ten, kdo je stizen dusevní poruchou, odpovídá za skodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí skodu, pro nezletilost nebo pro dusevní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za skodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.
(2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestlize prokáze, ze nálezitý dohled nezanedbal.
(3) Vykonává-li dohled právnická osoba, její pracovníci dohledem pověření sami za skodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

§ 423

Kdo se uvede vlastní vinou do takového stavu, ze není schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, je povinen nahradit skodu v tomto stavu způsobenou; společně a nerozdílně s ním odpovídají ti, kteří jej do tohoto stavu úmyslně přivedli.

Odpovědnost za skodu způsobenou úmyslným jednáním proti dobrým mravům

§ 424

Za skodu odpovídá i ten, kdo ji způsobil úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

Odpovědnost za skodu v některých zvlástních případech

§ 425

(1) Kazdý, pro koho fyzická osoba plnící veřejné funkce a funkcionář odborové organizace byli činní, odpovídá této osobě nebo funkcionáři za skodu, která jim vznikla porusením právních povinností nebo úrazem při výkonu funkce nebo v přímé souvislosti s ní.
(2) Kazdý, u koho se provádí příprava pro zaměstnání fyzických osob se zdravotním postizením, které nejsou v pracovním poměru ani nejsou činné na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, odpovídá těmto osobám za skodu vzniklou úrazem, popřípadě nemocí z povolání při této přípravě.
(3) Odpovídá-li stát nebo územní samosprávný celek podle zvlástního právního předpisu 3a) za skodu na zdraví vzniklou
a) fyzické osobě, která poskytla pomoc fyzické osobě uvedené ve zvlástním právním předpisu 3b),
b) fyzické osobě, které byla zvlástním právním předpisem 3c) ulozena pracovní povinnost,
c) fyzické osobě poskytnutím osobní nebo věcné pomoci podle zvlástního právního předpisu 3d), nebo
d) strázi vykonávající pravomoc podle zvlástního právního předpisu 3e),
můze se této odpovědnosti zprostit jen tehdy, způsobil-li si tuto skodu poskozený úmyslně.

§ 426

(1) Kazdý, u koho je zřízen dobrovolný pozární sbor a báňský záchranný sbor, odpovídá jeho členům za skodu vzniklou úrazem při činnosti v těchto sborech.
(2) Správní úřad nebo územní samosprávný celek odpovídá za skodu vzniklou úrazem fyzické osobě, která na jeho výzvu nebo výzvu velitele zásahu a podle jeho pokynů, popřípadě s jeho vědomím, osobně napomáhá při zásahu proti zivelní události nebo při odstraňování jejich následků, pokud zvlástní právní předpis nestanoví jinak.
(3) Územní samosprávný celek odpovídá za skodu vzniklou úrazem fyzické osobě, která dobrovolně v rámci akce jím organizované vypomáhá při plnění úkolů v zájmu společnosti.
(4) Kazdý, pro koho byl činný člen druzstva, který utrpí úraz při výkonu funkce nebo při dohodnuté činnosti pro druzstvo, zdravotník Červeného kříze, dárce krve, člen Horské sluzby a fyzická osoba, která na jeho výzvu a podle jeho pokynů osobně pomáhá při záchranné akci v terénu, fyzická osoba, která dobrovolně vykonává pečovatelskou sluzbu sociálního zabezpečení, a fyzická osoba, která byla zaměstnavatelem pověřena určitou funkcí nebo činností, jestlize utrpěla úraz při plnění úkolů souvisejících s výkonem příslusné funkce nebo činnosti, odpovídá za skodu vzniklou tímto úrazem.

§ 426a

(1) Příslusná skola odpovídá zákům základních skol a základních uměleckých skol za skodu, která jim vznikla porusením právních povinností nebo úrazem při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním; při výchově mimo vyučování ve skolském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní odpovídá za skodu příslusné skolské zařízení. Nevystupuje-li skola nebo skolské zařízení v právních vztazích svým jménem a nemá-li odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, odpovídá za skodu zřizovatel skoly nebo skolského zařízení.
(2) Příslusná skola odpovídá zákům středních skol (gymnázií, středních odborných skol, středních odborných učilisť), vyssích odborných skol, konzervatoří a jazykových skol s právem státní závěrečné zkousky za skodu, která jim vznikla porusením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve skole nebo v přímé souvislosti s ním. Doslo-li ke skodě při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za skodu právnická nebo fyzická osoba, u níz se vyučování uskutečňovalo. Doslo-li ke skodě při výchově mimo vyučování ve skolském zařízení nebo v přímé souvislosti s ní, odpovídá za skodu příslusné skolské zařízení. Nevystupuje-li skola nebo skolské zařízení v právních vztazích svým jménem a nemá-li odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, odpovídá za skodu zřizovatel skoly nebo skolského zařízení.
(3) Příslusná vysoká skola odpovídá studentům vysokých skol za skodu, která jim vznikla porusením právních povinností nebo úrazem při teoretickém a praktickém vyučování ve skole nebo v přímé souvislosti s ním. Doslo-li ke skodě při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za skodu právnická nebo fyzická osoba, u níz se vyučování uskutečňovalo.
(4) Příslusné skolské zařízení odpovídá fyzickým osobám s ulozenou ústavní výchovou nebo nařízenou ochrannou výchovou a fyzickým osobám v preventivně výchovné péči za skodu, která jim vznikla porusením právních povinností nebo úrazem při uskutečňování této činnosti nebo v přímé souvislosti s ní.

§ 426b

Povinnosti nahradit skodu podle § 425 az 426a se nelze zprostit; ustanovení § 422 tím není dotčeno.

Odpovědnost za skodu způsobenou provozem dopravních prostředků

§ 427

(1) Fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za skodu vyvolanou zvlástní povahou tohoto provozu.
(2) Stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového plavidla, jakoz i provozovatel letadla.

§ 428

Své odpovědnosti se nemůze provozovatel zprostit, jestlize skoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se odpovědnosti zprostí, jen jestlize prokáze, ze skodě nemohlo být zabráněno ani při vynalození veskerého úsilí, které lze pozadovat.

§ 429

Provozovatel odpovídá jak za skodu způsobenou na zdraví a věcech, tak za skodu způsobenou odcizením nebo ztrátou věci, pozbyl-li občan při poskození moznosti je opatrovat.

§ 430

(1) Místo provozovatele odpovídá ten, kdo pouzije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel odpovídá společně s ním, jestlize takové uzití dopravního prostředku svou nedbalostí umoznil.
(2) Je-li dopravní prostředek v opravě, odpovídá po dobu opravy provozovatel podniku, v němz se oprava provádí, a to stejně jako provozovatel dopravního prostředku.

§ 431

Střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jde-li o vypořádání mezi těmito provozovateli, odpovídají podle účasti na způsobení vzniklé skody.

Odpovědnost za skodu způsobenou provozem zvlásť nebezpečným

§ 432

Za skodu vyvolanou povahou provozu zvlásť nebezpečného odpovídá provozovatel stejně jako provozovatel dopravního prostředku.

Odpovědnost za skodu způsobenou na vnesených nebo odlozených věcech

§ 433

(1) Provozovatel poskytující ubytovací sluzby odpovídá za skodu na věcech, které byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny, ledaze by ke skodě doslo i jinak. Vnesené jsou věci, které byly přineseny do prostor, které byly vyhrazeny k ubytování nebo k ulození věcí, anebo které byly za tím účelem odevzdány provozovateli nebo některému z pracovníků provozovatele.
(2) Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí, odpovídá ten, kdo ji provozuje, fyzické osobě za skodu na věcech odlozených na místě k tomu určenému nebo na místě, kam se obvykle odkládají, ledaze by ke skodě doslo i jinak.
(3) Odpovědnosti podle odstavců 1 a 2 se nelze zprostit jednostranným prohlásením ani dohodou.

§ 434

(1) Za klenoty, peníze a jiné cennosti se takto odpovídá jen do výse stanovené prováděcím předpisem. Byla-li vsak skoda na těchto věcech způsobena těmi, kteří v provozu pracují, hradí se bez omezení.
(2) Bez omezení se hradí skoda i tehdy, jestlize byly věci převzaty do úschovy.

§ 435

Stejně jako provozovatel poskytující ubytovací sluzby odpovídají i provozovatelé garází a jiných podniků podobného druhu, pokud jde o dopravní prostředky v nich umístěné a jejich příslusenství.

§ 436

Právo na náhradu skody musí být uplatněno u provozovatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno nejpozději patnáctého dne po dni, kdy se poskozený o skodě dozvěděl.

§ 437

Za skodu způsobenou na věcech odlozených v dopravních prostředcích hromadné dopravy se odpovídá jen podle ustanovení o náhradě skody způsobené jejich provozem (§ 427 az 431).

Oddíl třetí: Společná ustanovení o náhradě skody

Společná odpovědnost

§ 438

(1) Způsobí-li skodu více skůdců, odpovídají za ni společně a nerozdílně.
(2) V odůvodněných případech můze soud rozhodnout, ze ti, kteří skodu způsobili, odpovídají za ni podle své účasti na způsobení skody.

§ 439

Kdo odpovídá za skodu společně a nerozdílně s jinými, vypořádá se s nimi podle účasti na způsobení vzniklé skody.

§ 440

Kdo odpovídá za skodu způsobenou zaviněním jiného, má proti němu postih.

Zavinění poskozeného

§ 441

Byla-li skoda způsobena také zaviněním poskozeného, nese skodu poměrně; byla-li skoda způsobena výlučně jeho zaviněním, nese ji sám.

Způsob a rozsah náhrady

§ 442

(1) Hradí se skutečná skoda a to, co poskozenému uslo (uslý zisk).
(2) Skoda se hradí v penězích; pozádá-li vsak o to poskozený a je-li to mozné a účelné, hradí se skoda uvedením do předeslého stavu.
(3) Byla-li skoda způsobena úmyslným trestným činem, z něhoz měl pachatel majetkový prospěch, můze soud rozhodnout, ze je mozno právo na náhradu skody uspokojit z věcí, které z majetkového prospěchu nabyl, a to i tehdy, jestlize jinak podle ustanovení občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo na náhradu skody uspokojeno, nesmí dluzník s takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat.

§ 443

Při určení výse skody na věci se vychází z ceny v době poskození.

§ 444

(1) Při skodě na zdraví se jednorázově odskodňují bolesti poskozeného a ztízení jeho společenského uplatnění.
(2) Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláskou výsi, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztízení společenského uplatnění, a určování výse náhrady v jednotlivých případech.
(3) Za skodu usmrcením nálezí pozůstalým jednorázové odskodnění, a to
a) manzelovi nebo manzelce 240 000 Kč,
b) kazdému dítěti 240 000 Kč,
c) kazdému rodiči 240 000 Kč,
d) kazdému rodiči při ztrátě dosud nenarozeného počatého dítěte 85 000 Kč,
e) kazdému sourozenci zesnulého 175 000 Kč,
f) kazdé dalsí blízké osobě zijící ve společné domácnosti s usmrceným v době vzniku události, která byla příčinou skody na zdraví s následkem jeho smrti, 240 000 Kč.

§ 445

Ztráta na výdělku, k níz doslo při skodě na zdraví, se hradí penězitým důchodem; přitom se vychází z průměrného výdělku poskozeného, kterého před poskozením dosahoval.

§ 446

Náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poskozeného činí rozdíl mezi jeho průměrným výdělkem před poskozením a nemocenským.

§ 447

(1) Náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě činí rozdíl mezi průměrným výdělkem před poskozením a výdělkem dosahovaným po poskození s připočtením případného invalidního důchodu.
(2) Náhrada za ztrátu na výdělku spolu s výdělkem poskozeného a s případným invalidním důchodem nesmí přesahovat částku stanovenou zvlástním právním předpisem. Toto omezení neplatí, byla-li skoda způsobena úmyslně; z důvodů zvlástního zřetele hodných můze soud určit vyssí částku náhrady téz tehdy, byla-li skoda způsobena hrubou nedbalostí.
(3) Náhrada za ztrátu na výdělku příslusí záku nebo studentu ode dne, kdy měla skončit povinná skolní docházka, studium nebo příprava pro povolání,
a) po dobu, o kterou se následkem úrazu, popřípadě nemoci z povolání prodlouzila jeho povinná skolní docházka, studium nebo příprava pro povolání,
b) po dobu neschopnosti pro úraz nebo nemoc z povolání,
c) po dobu trvání invalidity třetího stupně vzniklé v souvislosti s úrazem nebo nemocí z povolání,
d) po dobu trvání invalidity prvního nebo druhého stupně vzniklé v souvislosti s úrazem nebo nemocí z povolání, nebo byl-li v této souvislosti uznán osobou se zdravotním postizením, pokud vlastní vinou nezameskává přílezitost k výdělku vykonáváním práce pro něho vhodné.
(4) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky můze vzhledem ke změnám, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně, upravit nařízením podmínky, výsi a způsob náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při invaliditě; to se vztahuje i na náhradu nákladů na výzivu pozůstalých.

§ 447a

Náhrada za ztrátu na důchodu nálezí v částce rovnající se rozdílu mezi výsí důchodu, na který poskozenému vznikl nárok, a výsí důchodu, na který by mu vznikl nárok, jestlize by do průměrného měsíčního výdělku, z něhoz byl vyměřen důchod, byla zahrnuta náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, kterou občan pobíral v období rozhodném pro vyměření důchodu.

§ 448

(1) Při usmrcení se hradí penězitým důchodem náklady na výzivu pozůstalým, kterým zemřelý výzivu poskytoval nebo byl povinen poskytovat. Náhrada nákladů na výzivu nálezí pozůstalým, pokud tyto náklady nejsou hrazeny dávkami důchodového zabezpečení poskytovanými z téhoz důvodu.
(2) Při výpočtu náhrady se vychází z průměrného výdělku zemřelého; náhrada nákladů na výzivu vsech pozůstalých nesmí vsak úhrnem převýsit částku, do které by nálezela zemřelému náhrada za ztrátu na výdělku podle ustanovení § 447 odst. 2.

§ 449

(1) Při skodě na zdraví se hradí téz účelné náklady spojené s léčením.
(2) Při usmrcení se hradí téz přiměřené náklady spojené s pohřbem, pokud nebyly uhrazeny pohřebným poskytnutým podle zákona o státní sociální podpoře.
(3) Náklady léčení a náklady pohřbu se hradí tomu, kdo je vynalozil.

§ 449a

Budoucí nároky podle ustanovení § 445 lze odskodnit jednorázově na základě písemné dohody o jejich úplném a konečném vypořádání mezi oprávněným a povinným. Totéz platí o budoucích nárocích podle § 446 az 449.

Snízení náhrady

§ 450

Z důvodů zvlástního zřetele hodných soud náhradu skody přiměřeně snízí. Vezme přitom zřetel zejména k tomu, jak ke skodě doslo, jakoz i k osobním a majetkovým poměrům fyzické osoby, která ji způsobila; přihlédne přitom také k poměrům fyzické osoby, která byla poskozena. Snízení nelze provést, jde-li o skodu způsobenou úmyslně.

Hlava třetí: Bezdůvodné obohacení

§ 451

(1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.
(2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakoz i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

§ 452, 453 a 453a

Zruseny.

§ 454

Bezdůvodně se obohatil i ten, za nějz bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

§ 455

(1) Za bezdůvodné obohacení se nepovazuje, bylo-li přijato plnění promlčení dluhu nebo dluhu neplatného jen pro nedostatek formy.
(2) Rovněz se za bezdůvodné obohacení nepovazuje přijetí plnění ze hry nebo sázky uzavřené mezi fyzickými osobami a vrácení peněz do hry nebo sázky půjčených; u soudu se vsak těchto plnění nelze domáhat.

§ 456

Předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehoz úkor byl získán. Nelze-li toho, na jehoz úkor byl získán, zjistit, musí se vydat státu.

§ 457

Je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrusena, je kazdý z účastníků povinen vrátit druhému vse, co podle ní dostal.

§ 458

(1) Musí být vydáno vse, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře mozné, zejména proto, ze obohacení zálezelo ve výkonech, musí být poskytnuta penězitá náhrada.
(2) S předmětem bezdůvodného obohacení musí být vydány i uzitky z něho, pokud ten, kdo obohacení získal, nejednal v dobré víře.
(3) Ten, kdo předmět bezdůvodného obohacení vydává, má právo na náhradu nutných nákladů, které na věc vynalozil.

§ 459

Je-li povinen předmět bezdůvodného obohacení vydat ten, kdo nebyl v dobré víře, můze soud rozhodnout, ze lze právo uspokojit i z věcí, kterých z bezdůvodného obohacení nabyl, a to i tehdy, jestlize jinak podle ustanovení občanského soudního řádu výkonu rozhodnutí nepodléhají. Dokud není právo na vydání předmětu bezdůvodného obohacení uspokojeno, nesmí dluzník s takovými věcmi v rozhodnutí uvedenými nakládat.

Část sedmá
Dědění

Hlava první: Nabývání dědictví

§ 460

Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.

§ 461

(1) Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů.
(2) Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající části dědici ze zákona.

§ 462

Dědictví, jehoz nenabude zádný dědic, připadne státu.

Odmítnutí dědictví

§ 463

(1) Dědic můze dědictví odmítnout. Odmítnutí se musí stát ústním prohlásením u soudu nebo písemným prohlásením jemu zaslaným.
(2) Zástupce dědice můze za něj dědictví odmítnout jen podle plné moci, která ho k tomu výslovně opravňuje.

§ 464

Prohlásení o odmítnutí dědictví můze dědic učinit jen do jednoho měsíce ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a o následcích odmítnutí vyrozuměn. Z důlezitých důvodů můze soud tuto lhůtu prodlouzit.

§ 465

Dědictví nemůze odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, ze dědictví nechce odmítnout.

§ 466

K odmítnutí dědictví nemůze dědic připojit výhrady nebo podmínky; rovněz nemůze odmítnout dědictví jen zčásti. Taková prohlásení nemají účinky odmítnutí dědictví.

§ 467

Prohlásení o odmítnutí dědictví nelze odvolat. Totéz platí, prohlásí-li dědic, ze dědictví neodmítá.

§ 468

K dědici neznámému nebo k dědici neznámého pobytu, který byl o svém dědickém právu vyrozuměn vyhláskou soudu a který v určené lhůtě nedal o sobě vědět, se při projednání dědictví nepřihlízí. Jeho opatrovník nemůze prohlásení o odmítnutí či neodmítnutí dědictví učinit.

Dědická nezpůsobilost

§ 469

Nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manzelu, dětem nebo rodičům anebo zavrzeníhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Můze vsak dědit, jestlize mu zůstavitel tento čin odpustil.
Vydědění

§ 469a

(1) Zůstavitel můze vydědit potomka, jestlize
a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závazných případech,
b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,
c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku,
d) trvale vede nezřízený zivot.
(2) Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na osoby uvedené v § 473 odst. 2.
(3) O nálezitostech listiny o vydědění a o jejím zrusení platí obdobně ustanovení § 476 a 480; v listině vsak musí být uveden důvod vydědění.

Přechod dluhů

§ 470

(1) Dědic odpovídá do výse ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přesly zůstavitelovou smrtí.
(2) Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví.

§ 471

(1) Je-li dědictví předluzeno, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, ze jim dědictví přenechají k úhradě dluhů. Soud tuto dohodu schválí, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům.
(2) Nedojde-li k dohodě mezi dědici a věřiteli, řídí se povinnost dědiců plnit tyto dluhy ustanoveními občanského soudního řádu o likvidaci dědictví. Dědici přitom neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky neoznámili přesto, ze je k tomu soud na návrh dědiců vyzvalo, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů cena jimi nabytého dědictví vyčerpána.

§ 472

(1) Stát, jemuz dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic.
(2) Není-li mozno uhradit penězitý dluh zcela nebo zčásti penězi z dědictví, můze stát pouzít k úhradě i věcí, které jsou předmětem dědictví a které svou hodnotou odpovídají výsi dluhu. Odmítne-li věřitel přijetí těchto věcí, můze stát navrhnout likvidaci dědictví.

Hlava druhá: Dědění ze zákona

§ 473

(1) V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manzel nebo partner 1a), kazdý z nich stejným dílem.
(2) Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestlize nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci.

§ 474

(1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí v druhé skupině manzel nebo partner 1a), zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří zili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výzivou na zůstavitele.
(2) Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manzel nebo partner 1a) vsak vzdy nejméně polovinu dědictví.

§ 475

(1) Nedědí-li manzel, partner 1a) ani zádný z rodičů, dědí v třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří zili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výzivou na zůstavitele.
(2) Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti.

§ 475a

Nedědí-li zádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li zádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti.

Hlava třetí: Dědění ze závěti

§ 476

(1) Zůstavitel můze závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu.
(2) V kazdé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.
(3) Společná závěť více zůstavitelů je neplatná.

§ 476a

Vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná.

§ 476b

Závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, ze listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat.

§ 476c

(1) Zůstavitel, který nemůze číst nebo psát, projeví svoji poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena a přítomnými svědky podepsána. Přitom musí před nimi potvrdit, ze listina obsahuje jeho poslední vůli. Pisatelem a předčitatelem můze být i svědek; pisatel vsak nesmí být zároveň předčitatelem.
(2) V listině musí být uvedeno, ze zůstavitel nemůze číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, ze listina obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí svědci podepsat.

§ 476d

(1) Zůstavitel můze projevit svoji poslední vůli formou notářského zápisu; zvlástní zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky a kdy musí mít formu notářského zápisu.
(2) Nezletilí, kteří dovrsili 15. rok mohou projevit poslední vůli pouze formou notářského zápisu.
(3) Osoby nevidomé mohou projevit poslední vůli téz před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena.
(4) Osoby neslysící a hluchoslepé, které nemohou číst nebo psát, mohou projevit poslední vůli formou notářského zápisu nebo před třemi současně přítomnými svědky, ovládajícími touto osobou zvolený komunikační systém neslysících a hluchoslepých osob, a to v listině, která musí být tlumočena do zvoleného komunikačního systému.
(5) V listině musí být uvedeno, ze zůstavitel nemůze číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, ze listina obsahuje jeho pravou vůli. Obsah listiny musí být po jejím sepsání přetlumočen do zvoleného komunikačního systému neslysících a hluchoslepých osob; i toto musí být v listině uvedeno. Listinu musí svědci podepsat.

§ 476e

Svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslysící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit.

§ 476f

Závětí povolaný, ani zákonný dědic a osoby jim blízké nemohou při pořizování závěti působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé, tlumočníci nebo předčitatelé.

§ 477

(1) V závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, které ji mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, ze podíly jsou stejné.
(2) Zůstavitel můze závětí zřídit nadaci nebo nadační fond.

§ 478

Jakékoliv podmínky připojené k závěti nemají právní následky; ustanovení § 484 odst. 1 věty druhé tím není dotčeno.

§ 479

Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedoslo-li k vydědění uvedených potomků.

§ 480

(1) Závěť se zrusuje platnou závětí pozdějsí, pokud vedle ní nemůze obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je třeba k závěti.
(2) Zůstavitel zrusí závěť také tím, ze zničí listinu, na níz byla napsána.

Hlava čtvrtá: Správce dědictví

§ 480a

(1) Správce dědictví vykonává az do skončení projednání dědictví soudem správu dědictví nebo jeho části, jestlize tak zůstavitel stanovil podle § 480d nebo jestlize o tom rozhodl soud v řízení o dědictví.
(2) Správce dědictví při výkonu své funkce vykonává práva a plní povinnosti, které ke svěřenému majetku příslusely zůstaviteli. Úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření vsak můze učinit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu. O úkonech přesahujících rámec obvyklého hospodaření rozhodují dědici nadpoloviční větsinou. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se větsiny, rozhodne na návrh kteréhokoliv dědice soud.
(3) Správce dědictví je povinen vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře. Za skodu, kterou způsobil porusením svých povinností, odpovídá podle § 420.
(4) Dokud správa dědictví trvá, nemohou dědici s majetkem nálezejícím do dědictví, který byl svěřen správci dědictví, nakládat nebo s ním činit jiná opatření; jejich oprávnění podle odstavce 2 tím nejsou dotčena. Totéz platí, má-li dědictví připadnout státu podle § 462.

§ 480b

(1) Správcem dědictví můze být ustanovena fyzická osoba, která je způsobilá k právním úkonům, nebo právnická osoba. Správce dědictví musí se svým ustanovením do funkce souhlasit. Má-li dědictví připadnout státu podle § 462, můze být správcem dědictví ustanoven také stát.
(2) Správce dědictví je povinen podávat soudu zprávy o své činnosti nejméně dvakrát ročně, nerozhodl-li soud jinak.
(3) Po skončení projednání dědictví předlozí správce dědictví prostřednictvím soudu dědicům konečnou zprávu o své činnosti.

§ 480c

(1) Správce dědictví má právo na odměnu a na náhradu hotových výdajů; svůj nárok vyúčtuje v konečné zprávě o své činnosti. Výsi a způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláskou.
(2) Odměnu správce dědictví a náhradu jeho hotových výdajů je povinen zaplatit dědic, který nabyl dědictví, jez není předluzeno; je-li více dědiců, zaplatí odměnu a náhradu hotových výdajů podle poměru hodnoty svých dědických podílů. V ostatních případech platí odměnu správce dědictví a náhradu jeho hotových výdajů stát. O odměně správce dědictví, o náhradě jeho hotových výdajů a o tom, kdo správci odměnu a náhradu hotových výdajů zaplatí, rozhodne po předlození zprávy podle § 480b odst. 3 soud.
(3) Na zádost správce dědictví můze soud az do skončení projednání dědictví ulozit dědicům, aby zaplatili správci dědictví zálohu na odměnu a na jeho hotové výdaje. Je-li vsak zřejmé, ze dědictví je předluzeno, můze soud ulozit zaplacení této zálohy státu.
(4) Ustanovení odstavců 1 az 3 neplatí, byl-li správcem dědictví ustanoven stát.

§ 480d

(1) Zůstavitel můze stanovit, aby po jeho smrti az do skončení řízení o dědictví spravoval veskerý jeho majetek nálezející do dědictví nebo podnik, nemovitost či jinou část jeho majetku nálezejícího do dědictví správce dědictví.
(2) Ustanovit správce dědictví podle odstavce 1 můze zůstavitel listinou o ustanovení správce dědictví ve formě notářského zápisu. V listině o ustanovení správce dědictví musí být uvedeno, zda správce dědictví má spravovat veskerý majetek zůstavitele nebo jakou jeho část, kdo má funkci správce dědictví vykonávat a jeho souhlas s ustanovením do funkce správce dědictví.
(3) Není-li v tomto zákoně uvedeno jinak, jakékoliv podmínky připojené k listině o ustanovení správce dědictví nemají právní následky.
(4) Listina o ustanovení správce dědictví můze být zůstavitelem zrusena jejím odvoláním nebo pořízením pozdějsí listiny o ustanovení správce dědictví, nemůze-li vedle ní obstát. Listina o ustanovení správce dědictví se zrusuje také odvoláním souhlasu s funkcí správce dědictví podle odstavce 6. Odvolání listiny o ustanovení správce dědictví a odvolání souhlasu s funkcí správce dědictví musí mít formu notářského zápisu.
(5) Doslo-li ke zrusení listiny o ustanovení správce dědictví, nejde-li o zrusení odvoláním souhlasu s funkcí správce dědictví, je notář, který vyhotovil příslusný notářský zápis o jejím odvolání nebo o nové listině o ustanovení správce dědictví, povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět toho, kdo byl ustanoven správcem dědictví zrusenou listinou, ze tato listina byla zrusena.
(6) Ten, kdo byl zůstavitelem ustanoven správcem dědictví, můze za zivota zůstavitele odvolat svůj souhlas s ustanovením do funkce správce dědictví. Byl-li souhlas odvolán, je notář, který o tom vyhotovil notářský zápis, povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět zůstavitele.

§ 480e

(1) Správce dědictví ustanovený zůstavitelem je povinen ujmout se výkonu své funkce ihned, jakmile se dozví, ze zůstavitel zemřel , a vyrozumět o tom soud, který vede dědické řízení podle zvlástního právního předpisu. 3f)
(2) Dědici mohou platnost listiny o ustanovení správce dědictví podle § 480d odst. 2 zpochybnit pouze podáním zaloby proti správci dědictví na určení její neplatnosti. Byla-li taková zaloba podána, je správce dědictví oprávněn a povinen vykonávat svou funkci az do právní moci rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno, ze listina o ustanovení správce dědictví je neplatná, ledaze by jej soud v dědickém řízení funkce správce dědictví zprostil. 3g)

Hlava pátá: Potvrzení dědictví a vypořádání dědiců

§ 481

Je-li dědic jen jeden, potvrdí mu soud, ze dědictví nabyl.

§ 482

(1) Je-li více dědiců, vypořádají se u soudu mezi sebou o dědictví dohodou.
(2) Neodporuje-li dohoda zákonu nebo dobrým mravům, soud ji schválí.

§ 483

Nedojde-li k dohodě, soud potvrdí nabytí dědictví těm, jejichz dědické právo bylo prokázáno.

§ 484

Soud potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů. Při dědění ze zákona se dědici na jeho podíl započte to, co za zivota zůstavitele od něho bezplatně obdrzel, pokud nejde o obvyklá darování; jde-li o dědice uvedeného v ustanovení § 473 odst. 2, započte se kromě toho i to, co od zůstavitele bezplatně obdrzel dědicův předek. Při dědění ze závěti je třeba toto započtení provést, jestlize k němu dal zůstavitel příkaz anebo jestlize by jinak obdarovaný dědic byl proti dědici uvedenému v ustanovení § 479 neodůvodněně zvýhodněn.

Hlava sestá: Ochrana oprávněného dědice

§ 485

(1) Zjistí-li se po projednání dědictví, ze oprávněným dědicem je někdo jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému dědici majetek, který z dědictví má, podle zásad o bezdůvodném obohacení tak, aby neměl majetkový prospěch na újmu pravého dědice.
(2) Nepravý dědic má právo, aby mu oprávněný dědic nahradil náklady, které na majetek z dědictví vynalozil; rovněz mu nálezejí uzitky z dědictví. Jestlize vsak věděl nebo mohl vědět, ze oprávněným dědicem je někdo jiný, má právo jen na náhradu nutných nákladů a je povinen oprávněnému dědici kromě dědictví vydat i jeho uzitky.

§ 486

Kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemuz bylo dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného dědice.

§ 487

Ustanovení § 485 a 486 platí i tehdy, jestlize dědictví připadlo státu.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava první: Obecná ustanovení

Oddíl první

§ 488 Závazkový právní vztah

Závazkovým vztahem je právní vztah, ze kterého věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dluzníka a dluzníkovi vzniká povinnost splnit závazek.

Vznik závazku

§ 489

Závazky vznikají z právních úkonů, zejména ze smluv, jakoz i ze způsobené skody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně.

§ 490

Vznik smluv, kterými se zakládají závazky, se řídí ustanoveními § 43 a násl., pokud dále není stanoveno jinak.

§ 491

(1) Závazky vznikají zejména ze smluv tímto zákonem výslovně upravených; mohou vsak vznikat i z jiných smluv v zákoně neupravených (§ 51) a ze smísených smluv obsahujících prvky různých smluv.
(2) Na závazky vznikající ze smluv v zákoně neupravených je třeba pouzít ustanovení zákona, která upravují závazky jim nejblizsí, pokud samotná smlouva nestanoví jinak.
(3) Na závazky ze smísené smlouvy je třeba přiměřeně pouzít ustanovení zákona upravující závazky, které se smlouvou zakládají, pokud samotná smlouva nestanoví jinak.

§ 492

Ustanovení o závazcích, které vznikají ze smluv, se pouzijí přiměřeně i na závazky, vznikající na základě jiných skutečností upravených v zákoně, není-li zvlástní úpravy.

§ 493

Závazkový vztah nelze měnit bez souhlasu jeho stran, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Obsah závazků

§ 494

Z platného závazku je dluzník povinen něco dát, konat, něčeho se zdrzet nebo něco trpět a věřitel je oprávněn to od něj pozadovat.

§ 495

Platnosti závazku nebrání, není-li vyjádřen důvod, na základě kterého je dluzník povinen plnit. Věřitel je vsak povinen prokázat důvod závazku, s výjimkou cenných papírů hromadně vydaných nebo jiných cenných papírů, pro které je zákonem stanoveno, ze věřitel tuto povinnost nemá.

§ 496

Není-li jakost výslovně sjednána, je dluzník povinen plnit určité mnozství věcí určených v průměrné střední jakosti.

§ 497

Kazdý z účastníků si můze vymínit odstoupení od smlouvy a sjednat pro ten případ odstupné. Kdo smlouvu splní alespoň zčásti nebo přijme třeba jen částečné plnění, nemůze jiz od smlouvy odstoupit, ani poskytne-li odstupné.

§ 498

Na to, co bylo dáno před uzavřením smlouvy některým účastníkem, hledí se jako na zálohu.

Odpovědnost za vady

§ 499

Kdo přenechá jinému věc za úplatu, odpovídá za to, ze věc v době plnění má vlastnosti výslovně vymíněné nebo obvyklé, ze je ji mozno pouzít podle povahy a účelu smlouvy nebo podle toho, co účastníci ujednali, a ze věc nemá právní vady.

§ 500

(1) Jde-li o vady zjevné nebo o vady, které lze zjistit z příslusné evidence nemovitostí, nelze uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady, ledaze zcizitel výslovně ujistil, ze věc je bez jakýchkoliv vad.
(2) Za dluhy váznoucí na věci je odpovědný zcizitel.

§ 501

Přenechá-li se věc jak stojí a lezí, neodpovídá zcizitel za její vady, ledaze věc nemá vlastnost, o níz zcizitel prohlásil, ze ji má, nebo kterou si nabyvatel výslovně vymínil.

§ 502

(1) Zákon, jeho prováděcí předpis, dohoda účastníků nebo jednostranné prohlásení zcizitele mohou stanovit, ve kterých případech se odpovídá za vady, které se vyskytují do stanovené nebo sjednané doby po plnění.
(2) Účastníci mohou téz dohodnout odpovědnost za vady, které se vyskytnou do stanovené nebo sjednané doby od splnění, nebo odpovědnost podle přísnějsích zásad, nez stanoví zákon. O takové dohodě vydá povinná osoba oprávněné osobě písemné potvrzení (záruční list).

§ 503

Chce-li nabyvatel uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady, protoze si třetí osoby činí nárok na věc, musí to bez zbytečného odkladu oznámit svému předchůdci. Neučiní-li tak, neztratí sice svůj nárok z odpovědnosti za vady, ale jeho předchůdce můze proti němu uplatnit vsechny námitky, které nebyly uplatněny proti třetí osobě.

§ 504

Nabyvatel můze uplatňovat nárok z odpovědnosti za vady u soudu jen tehdy, vytkl-li vady bez zbytečného odkladu po té, kdy měl moznost věc prohlédnout. Nabyvatel můze vadu vytknout nejpozději do sesti měsíců, pokud zákon nestanoví jinak. Nevytkne-li v této lhůtě vadu, právo zanikne.

§ 505

Jde-li o vady, za které se odpovídá podle § 502, je třeba vadu vytknout nejpozději do uplynutí stanovené záruční doby.

§ 506

(1) Jakmile nabyvatel zjistí vadu převzaté věci, je povinen věc uschovat po přiměřenou dobu, kterou určí zcizitel k přezkoumání vady.
(2) Jde-li o věc podléhající rychlé zkáze, můze ji nabyvatel po upozornění zcizitele bez prodlení prodat.

§ 507

(1) Nelze-li vadu odstranit a nelze-li pro ni věc uzívat dohodnutým způsobem nebo řádně, je nabyvatel oprávněn domáhat se zrusení smlouvy. Jinak se můze nabyvatel domáhat buď přiměřené slevy z ceny nebo opravy nebo doplnění toho, co chybí.
(2) Práva vyplývající z odpovědnosti za vady mohou být při jednotlivých závazcích upravena zákonem nebo dohodnuta účastníky jinak.

§ 508

Nárok z odpovědnosti za vady je třeba uplatnit u soudu v obecné promlčecí době (§ 101), která počíná plynout ode dne, kdy nabyvatel vytkl vady u zcizitele.

§ 509

(1) Oprávněný má právo na náhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práva z odpovědnosti za vady. Toto právo je třeba uplatnit u povinného nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí doby, ve které je třeba vytknout vady; jinak právo zanikne.
(2) Na běh promlčecí doby určené k uplatnění práv u soudu se přiměřeně pouzije § 508.

§ 510

Uplatnění nároku z odpovědnosti za vady nevylučuje nárok na náhradu skody, která z vady vznikla.

Oddíl druhý: Společné závazky a společná práva

Společné závazky

§ 511

(1) Jestlize je právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, nebo účastníky dohodnuto, anebo vyplývá-li to z povahy plnění, ze více dluzníků má témuz věřiteli splnit dluh společně a nerozdílně, je věřitel oprávněn pozadovat plnění na kterémkoli z nich. Jestlize dluh splní jeden dluzník, povinnost ostatních zanikne.
(2) Není-li právním předpisem nebo rozhodnutím soudu stanoveno, anebo účastníky dohodnuto jinak, jsou podíly na dluhu vsech dluzníků ve vzájemném poměru stejné. Dluzník, proti němuz byl uplatněn nárok vyssí, nez odpovídá jeho podílu, je povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět o tom ostatní dluzníky a dát jim přílezitost, aby uplatnili své námitky proti pohledávce. Můze na nich pozadovat, aby dluh podle podílů na ně připadajících splnili nebo aby jej v tomto rozsahu dluhu jinak zbavili.
(3) Jestlize dluzník v rozsahu uplatněného nároku dluh sám splnil, je oprávněn pozadovat náhradu na ostatních podle jejich podílů. Pokud nemůze některý z dluzníků svůj podíl splnit, rozvrhne se tento podíl stejným dílem na vsechny ostatní.

Společná práva

§ 512

(1) Má-li dluzník splnit dluh více věřitelům a jde-li o plnění dělitelné, můze kazdý věřitel pozadovat jen svůj díl; není-li jiné dohody, je dluzník oprávněn plnit kazdému z věřitelů stejný díl.
(2) Jde-li o plnění více věřitelům, které je nedělitelné, je dluzník oprávněn plnit kterémukoli z věřitelů, nebylo-li dohodnuto něco jiného. Splněním jednomu z věřitelů dluh zanikne. Dluzník vsak není povinen plnit jednomu ze svých spoluvěřitelů bez souhlasu ostatních spoluvěřitelů. Nedohodnou-li se vsichni spoluvěřitelé, můze dluzník to, co je dluzen, slozit do soudní úschovy.

§ 513

Je-li dluzník zavázán ke stejnému plnění několika věřitelům, kteří jsou podle zákona, podle rozhodnutí soudu nebo podle smlouvy vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, můze kdokoli z věřitelů zádat celé plnění a dluzník je povinen splnit v celém rozsahu tomu, kdo o plnění pozádá první.

§ 514

Splnil-li dluzník celý závazek jednomu z věřitelů, kteří jsou vůči němu oprávněni společně a nerozdílně, nemohou jiz ostatní od něj nic zádat.

§ 515

(1) Zda spoluvěřitel, který dostal plnění nedělitelné nebo celé plnění, které mohl zádat kterýkoli ze spoluvěřitelů, je ostatním spoluvěřitelům něčím povinen, závisí na poměru mezi spoluvěřiteli.
(2) Obdobně platí, dostal-li spoluvěřitel více, nez kolik na něj připadá.

Oddíl třetí: Změny v obsahu závazků

Dohoda stran

§ 516

(1) Účastníci mohou dohodou změnit vzájemná práva a povinnosti.
(2) Nevyplývá-li z dohody nepochybně, ze sjednáním nového závazku má dosavadní závazek zaniknout, vzniká nový závazek vedle dosavadního závazku, jsou-li pro jeho vznik splněny zákonem pozadované nálezitosti.
(3) Zajistění práv, jichz se dohoda týká, trvá nadále. Jestlize vsak k dohodě doslo bez souhlasu ručitele, můze proti věřiteli namítat vse, co by mohl namítat, kdyby dohody nebylo.

Prodlení dluzníka

§ 517

(1) Dluzník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestlize jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, můze se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.
(2) Jde-li o prodlení s plněním penězitého dluhu, má věřitel právo pozadovat od dluzníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výsi úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. (Pozn.red.: Viz nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výse úroků z prodlení a poplatku z prodlení.)
(3) Jde-li o prodlení s plněním věci, odpovídá dluzník za její ztrátu, poskození nebo zničení, ledaze by k této skodě doslo i jinak.

§ 518

Byla-li ve smlouvě stanovena přesná doba plnění a ze smlouvy nebo z povahy věci vyplývá, ze na opozděném plnění nemůze mít věřitel zájem, musí věřitel oznámit dluzníkovi bez zbytečného odkladu, ze na plnění trvá; jestlize tak neučiní, smlouva se od počátku rusí.

§ 519

Právo věřitele na náhradu skody způsobené prodlením dluzníka není dotčeno; při prodlení s plněním penězitého dluhu lze vsak náhradu skody pozadovat, jen pokud není kryta úroky z prodlení nebo poplatkem z prodlení.

§ 520

K prodlení dluzníka nedojde, jestlize věřitel včas a řádně nabídnuté plnění od něho nepřijme nebo mu neposkytne součinnost potřebnou ke splnění dluhu. Jde-li o plnění věci, nese věřitel nebezpečí její ztráty, zničení nebo poskození.

§ 521

Dojde-li k dohodě o tom, ze bude ve splátkách plněn dluh jiz splatný a chce-li věřitel, aby dluzník ve splátkách plnil i úroky z prodlení, musí to být výslovně dohodnuto.

Prodlení věřitele

§ 522

Věřitel je v prodlení, jestlize nepřijal řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl v době plnění součinnost potřebnou ke splnění dluhu. V takových případech je věřitel zejména povinen nahradit dluzníkovi náklady, které mu tím vznikly. Dále na něj přechází nebezpečí nahodilé zkázy věci. Kromě toho je dluzník oprávněn zádat od věřitele náhradu jiných skod způsobených mu prodlením, lze-li věřiteli přičítat zavinění.

§ 523

Za dobu věřitelova prodlení není dluzník povinen platit úroky.

Oddíl čtvrtý: Změna v osobě věřitele nebo dluzníka

Postoupení pohledávky

§ 524

(1) Věřitel můze svou pohledávku i bez souhlasu dluzníka postoupit písemnou smlouvou jinému.
(2) S postoupenou pohledávkou přechází i její příslusenství a vsechna práva s ní spojená.

§ 525

(1) Postoupit nelze pohledávku, která zaniká nejpozději smrtí věřitele nebo jejíz obsah by se změnou věřitele změnil. Postoupit nelze ani pohledávku, pokud nemůze být postizena výkonem rozhodnutí.
(2) Nelze postoupit pohledávku, jestlize by postoupení odporovalo dohodě s dluzníkem.

§ 526

(1) Postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dluzníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dluzníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dluzníkovi neprokáze, zprostí se dluzník závazku plněním postupiteli.
(2) Oznámí-li dluzníku postoupení pohledávky postupitel, není dluzník oprávněn se dozadovat prokázání smlouvy o postoupení.

§ 527

(1) Bylo-li sjednáno postoupení pohledávky za úplatu, odpovídá postupitel postupníkovi, jestlize
a) postupník se nestal místo postupitele věřitelem pohledávky s dohodnutým obsahem,
b) dluzník splnil postupiteli závazek dříve, nez byl povinen jej splnit postupníkovi,
c) postoupená pohledávka nebo její část zanikla započtením nároku, který měl dluzník vůči postupiteli.
(2) Za dobytnost postoupené pohledávky postupitel ručí do výse přijaté úplaty spolu s úroky, jen kdyz se k tomu postupníkovi písemně zavázal; toto ručení vsak zaniká, jestlize postupník nevymáhá postoupenou pohledávku na dluzníkovi bez zbytečného odkladu u soudu.

§ 528

(1) Jestlize splnění postoupené pohledávky je zajistěno zástavním právem, ručením nebo jiným způsobem, je postupitel povinen o postoupení pohledávky podat zprávu osobě, která zajistění závazku poskytla.
(2) Postupitel je povinen předat postupníkovi vsechny doklady a poskytnout vsechny potřebné informace, jez se týkají postoupené pohledávky.

§ 529

(1) Námitky proti pohledávce, které dluzník mohl uplatnit v době postoupení,zůstávají mu zachovány i po postoupení pohledávky.
(2) Dluzník můze pouzít k započtení vůči postupníkovi i své k započtení způsobilé pohledávky, které měl vůči postupiteli v době, kdy mu bylo oznámeno nebo prokázáno postoupení pohledávky (§ 526), jestlize je oznámil bez zbytečného odkladu postupníkovi. Toto právo má dluzník i v případě, ze jeho pohledávky v době oznámení nebo prokázání postoupení nebyly jestě splatné.

§ 530

(1) Na zádost postupníka můze postupitel vymáhat postoupený nárok sám svým jménem na účet postupníka. Jestlize postoupení pohledávky bylo oznámeno nebo prokázáno dluzníkovi (§ 526), můze postupitel pohledávku vymáhat pouze v případě, ze ji nevymáhá postupník a postupitel prokáze dluzníkovi souhlas postupníka s tímto vymáháním.
(2) Vymáhá-li postupitel pohledávku, můze dluzník pouzít své k započtení způsobilé pohledávky, jez má dluzník vůči postupiteli v době jejího vymáhání, nikoliv vsak pohledávky, jez má vůči postupníkovi.

Převzetí dluhu

§ 531

(1) Kdo se dohodne s dluzníkem, ze přejímá jeho dluh, nastoupí jako dluzník na jeho místo, jestlize k tomu dá věřitel souhlas. Souhlas věřitele lze dát buď původnímu dluzníku nebo tomu, kdo dluh převzal.
(2) Kdo bez dohody s dluzníkem převezme dluh smlouvou s věřitelem, stane se dluzníkem vedle původního dluzníka.
(3) Smlouva o převzetí dluhu vyzaduje, aby byla uzavřena písemnou formou.
(4) Námitky, které má vůči věřiteli původní dluzník, můze uplatnit i osoba, která dluh převzala.

§ 532

Obsah závazku se převzetím dluhu nemění, avsak zajistění dluhu poskytnuté třetími osobami trvá jen tehdy, jestlize tyto osoby souhlasí se změnou v osobě dluzníka.

Přistoupení k závazku

§ 533

Kdo bez souhlasu dluzníka dohodne písemně s věřitelem, ze splní za dluzníka jeho penězitý závazek, stává se dluzníkem vedle původního dluzníka a oba dluzníci jsou zavázáni společně a nerozdílně. Ustanovení § 531 odst. 4 zde platí obdobně.

§ 534

Kdo se s dluzníkem dohodne, ze splní jeho závazek vůči jeho věřiteli, má vůči dluzníkovi povinnost poskytovat plnění jeho věřiteli. Věřiteli z toho vsak přímé právo nevznikne.

Poukázka

§ 535

Poukázkou se opravňuje poukazník vybrat plnění u poukázaného a poukázaný se zmocňuje, aby splnil poukazníkovi na účet poukazatele. Přímý nárok nabude poukazník proti poukázanému jen tehdy, obdrzí-li projev poukázaného, ze poukázku přijímá.

§ 536

(1) Pokud je poukázaný to, co má plnit, jiz poukazateli dluzen, je vůči němu povinen poukázce vyhovět. Jeho závazek zanikne, není-li jinak dohodnuto, pouze tím, ze splní podle poukázky poukazníkovi. Jestlize se má poukázkou splnit dluh poukazatele u poukazníka, který s tím souhlasil, je poukazník povinen poukázaného vyzvat, aby plnil.
(2) Jestlize nechce poukazník pouzít poukázku nebo odepírá-li poukázaný poukázku přijmout nebo podle ní plnit, je poukazník povinen oznámit to bez zbytečného odkladu poukazateli.

§ 537

Jestlize přijme poukázaný poukázku vůči poukazníkovi, můze uplatnit jen takové námitky, které se týkají platnosti přijetí nebo které vyplývají z obsahu poukázky nebo z jeho vlastních vztahů k poukazníkovi.

§ 538

(1) Dokud poukázaný jestě nepřijal poukázku vůči poukazníkovi, můze ji poukazatel odvolat.
(2) Jestlize není mezi poukazatelem a poukázaným jiný právní důvod, platí o právním vztahu mezi oběma ustanovení o příkazní smlouvě; avsak poukázka nezanikne smrtí poukazatele nebo poukázaného. Zda a pokud zrusení poukázky působí i proti poukazníkovi, řídí se právním vztahem mezi ním a poukazatelem.

§ 539

Počala-li ve vztahu mezi poukazatelem a poukazníkem bězet promlčecí doba ohledně závazku, jehoz plnění je předmětem poukázky, a to před dobou, kdy poukazníkovi doslo sdělení poukázaného o přijetí poukázky, bězí od této doby promlčecí doba ve vztahu mezi poukázaným a poukazníkem.

Poukázka na cenné papíry

§ 540

Penězní ústav můze vystavit na třetí osobu nebo na sebe písemnou poukázku, znějící na plnění cenných papírů, aniz by v ní uvedl důvod závazku.

§ 541

(1) Jestlize zní taková poukázka na řad, můze být převedena rubopisem.
(2) Rubopisem přecházejí vsechna práva z poukázky na osobu oprávněnou z rubopisu.

§ 542

(1) Kdo přijme poukázku vystavenou penězním ústavem, je povinen plnit tomu, v jehoz prospěch byla vystavena nebo na koho byla převedena.
(2) Osoba zavázaná poukázkou je povinna plnit, jen vydá-li se jí kvitovaná poukázka. Proti osobě oprávněné rubopisem z poukázky můze činit pouze takové námitky, které vyplývají z obsahu poukázky nebo z vlastních vztahů k oprávněnému.

§ 543

O nálezitostech přijetí rubopisu, jakoz i o tom, kdo je z rubopisu oprávněn a jak toto oprávnění prokazuje, platí předpisy o směnkách. Podle těchto ustanovení se rovněz posoudí, od koho můze pozadovat poukázku ten, kdo o ni přisel.

Oddíl pátý: Zajistění závazků

Smluvní pokuta

§ 544

(1) Sjednají-li strany pro případ porusení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost porusí, zavázán pokutu zaplatit, i kdyz oprávněnému účastníku porusením povinnosti nevznikne skoda.
(2) Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výse pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.
(3) Ustanovení o smluvní pokutě se pouzijí i na pokutu stanovenou pro porusení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

§ 545

(1) Nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dluzník zavázán plnit povinnost, jejíz splnění bylo zajistěno smluvní pokutou, i po jejím zaplacení.
(2) Věřitel není oprávněn pozadovat náhradu skody způsobené porusením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestlize z ujednání účastníků o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného. Věřitel je oprávněn domáhat se náhrady skody přesahující smluvní pokutu, jen kdyz to je mezi účastníky dohodnuto.
(3) Nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dluzník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestlize porusení povinnosti nezavinil.

Ručení

§ 546

Dohodou účastníků lze zajistit pohledávku ručením. Ručení vzniká písemným prohlásením, jímz ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, ze pohledávku uspokojí, jestlize ji neuspokojí dluzník.

§ 547

Věřitel je povinen kdykoli a bez zbytečného odkladu sdělit ručiteli na pozádání výsi své pohledávky.

§ 548

(1) Ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dluzník, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván.
(2) Ručitel můze proti věřiteli uplatnit vsechny námitky, které by měl proti věřiteli dluzník.
(3) Uznání dluhu dluzníkem je účinné vůči ručiteli, jen kdyz s ním vysloví souhlas.

§ 549

Ručitel můze plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, ze pohledávka nemůze být uspokojena dluzníkem.

§ 550

Ručitel, který dluh splnil, je oprávněn pozadovat na dluzníkovi náhradu za plnění poskytnuté věřiteli.

§ 551 Dohoda o srázkách ze mzdy a jiných příjmů

(1) Uspokojení pohledávky výzivného podle zvlástních právních předpisů 3h) a jiné pohledávky, o níz tak stanoví zákon, lze zajistit písemnou dohodou mezi věřitelem a dluzníkem o srázkách ze mzdy. Při provádění srázek se postupuje podle zvlástních právních předpisů 3i).
(2) Proti plátci mzdy nabývá věřitel práva na výplatu srázek okamzikem, kdy byla plátci dohoda předlozena.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí i pro jiné příjmy, s nimiz se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou.

§ 552 Zástavní smlouva

Pohledávku lze zajistit i zástavní smlouvou. Jak se zajisťuje pohledávka zástavou věci nebo práva, je upraveno v části o věcných právech.

§ 553 Zajistění závazků převodem práva

(1) Splnění závazku můze být zajistěno převodem práva dluzníka ve prospěch věřitele (zajisťovací převod práva).
(2) Smlouva o zajisťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně.

§ 554 Zajistění postoupením pohledávky

Pohledávku lze zajistit i postoupením pohledávky dluzníka nebo pohledávky třetí osoby.

Jistota

§ 555

Závazek dát jistotu lze splnit zejména zřízením zástavního práva nebo způsobilými ručiteli.

§ 556

Nikdo není povinen přijmout věc nebo právo jako jistotu do částky vyssí, nez kolik činí dvě třetiny jejich odhadní ceny.

§ 557

Vklady v bankách a spořitelnách (dále jen "penězní ústav") a státní cenné papíry jsou způsobilou jistotou do celé své výse.

§ 558 Uznání dluhu

Uzná-li někdo písemně, ze zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výse, má se za to, ze dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek, jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

Oddíl sestý: Zánik závazků

Splnění dluhu

§ 559

(1) Splněním dluh zanikne.
(2) Dluh musí být splněn řádně a včas.

§ 560

Mají-li si ze smlouvy plnit účastníci navzájem, můze se domáhat splnění závazku jen ten, kdo sám splnil svůj závazek dříve anebo je připraven jej splnit. I ten, kdo je povinen plnit předem, můze své plnění odepřít az do té doby,kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné, je-li plnění druhého účastníka ohrozeno skutečnostmi, které nastaly u druhého účastníka a které mu nebyly známy, kdyz smlouvu uzavřel.

§ 561

(1) Lze-li závazek splnit více způsoby, má právo volby dluzník, nebylo-li dohodnuto jinak. Od provedené volby vsak nelze odstoupit.
(2) Byla-li nahodilým zánikem některé věci volba zmařena, můze účastník, který měl právo volby, od smlouvy odstoupit.

§ 562

Dluzník splní dluh i tehdy, jestlize plní tomu, kdo předlozí věřitelovo potvrzení o tom, ze je oprávněn přijmout plnění; to vsak neplatí, jestlize dluzník věděl, ze ten, kdo potvrzení předlozil, není oprávněn plnění přijmout.

§ 563

Není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dluzník povinen splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem pozádán.

§ 564

Je-li doba plnění ponechána na vůli dluzníka, určí ji na návrh věřitele soud podle okolností případu tak, aby to bylo v souladu s dobrými mravy.

§ 565

Jde-li o plnění ve splátkách, můze věřitel zádat o zaplacení celé pohledávky pro nesplnění některé splátky, jen bylo-li to dohodnuto nebo v rozhodnutí určeno. Toto právo vsak můze věřitel pouzít nejpozději do splatnosti nejblíze přístí splátky.

§ 566

Věřitel je povinen přijmout i částečné plnění, neodporuje-li to dohodě nebo povaze pohledávky.

§ 567

(1) Dluh se plní na místě určeném dohodou účastníků. Není-li místo plnění takto určeno, je jím bydlistě nebo sídlo dluzníka.
(2) Plní-li dluzník penězitý dluh prostřednictvím poskytovatele platebních sluzeb, je dluh splněn připsáním částky na účet poskytovatele platebních sluzeb věřitele, není-li dohodnuto jinak.
(3) Plní-li dluzník penězitý dluh postovním poukazem, je dluh splněn připsáním částky na účet poskytovatele platebních sluzeb věřitele nebo vyplacením částky věřiteli v hotovosti, není-li dohodnuto jinak.

§ 568

Nemůze-li dluzník splnit svůj závazek věřiteli, protoze věřitel je nepřítomen nebo je v prodlení nebo má-li dluzník důvodné pochybnosti, kdo je věřitelem, nebo věřitele nezná, nastávají účinky splnění závazku, jestlize jeho předmět dluzník ulozí do úřední úschovy. Vynalozené nutné náklady s tím spojené nese věřitel.

§ 569

(1) Věřitel je povinen vydat dluzníkovi na jeho pozádání písemné potvrzení o tom, ze dluh byl zcela nebo zčásti splněn.
(2) Dluzník je oprávněn plnění odepřít, nevydá-li mu věřitel zároveň potvrzení.

Dohoda

§ 570

(1) Dohodne-li se věřitel s dluzníkem, ze dosavadní závazek se nahrazuje závazkem novým, dosavadní závazek zaniká a dluzník je povinen plnit závazek nový.
(2) Nahrazuje-li se závazek zřízený písemnou formou, musí být dohoda o zřízení nového závazku uzavřena písemně. Totéz platí, je-li nahrazován promlčený závazek.

§ 571

Dosavadní závazek se pokládá za nahrazený pouze v rozsahu, který nepochybně vyplývá z dohody o novém závazku.

§ 572

(1) Ručení a zástavní právo zajisťující závazek zaniklý zajisťují i závazek, který nahrazuje závazek původní. Jestlize vsak ručitel nebo osoby, vůči nimz mohou být uvedená práva uplatněna, neprojeví souhlas s tím, aby byl zajistěn nový závazek, trvá zajistění jen v rozsahu původního závazku a vsechny námitky proti dosavadnímu závazku zůstávají zachovány.
(2) Strany se mohou dohodnout, ze nesplněný závazek nebo jeho část se rusí, aniz by vznikl nový závazek. Nevyplývá-li z dohody něco jiného, zrusovaný závazek zaniká, kdyz návrh na jeho zrusení byl přijat druhou stranou.
(3) Dohoda o zrusení závazku musí být uzavřena písemně, jestlize se zrusuje závazek sjednaný písemně.

§ 573

Nevyplývá-li výslovně z písemné dohody o zrusení závazku něco jiného, zaniká současně i závazek druhé strany, a jestlize byl jiz splněn, má druhá strana nárok na jeho vrácení, a to u penězitého závazku spolu s úroky. Dohodnou-li se strany na zrusení části závazku, zaniká závazek druhé strany v rozsahu odpovídajícím zrusované části závazku.

§ 574

(1) Věřitel se můze s dluzníkem dohodnout, ze se vzdává svého práva nebo ze dluh promíjí; tato dohoda musí být uzavřena písemně.
(2) Dohoda, kterou se někdo vzdává práv, jez mohou v budoucnosti teprve vzniknout, je neplatná.

Nemoznost plnění

§ 575

(1) Stane-li se plnění nemozným, povinnost dluzníka plnit zanikne.
(2) Plnění není nemozné, zejména lze-li je uskutečnit i za ztízených podmínek, s větsími náklady nebo az po sjednaném čase.
(3) Týká-li se nemoznost jen části plnění, zanikne povinnost jen pokud jde o tuto část; věřitel má vsak právo ohledně zbývajícího plnění od smlouvy odstoupit. Jestlize vsak vyplývá z povahy smlouvy nebo z účelu plnění, jez byl dluzníkovi znám v době uzavření smlouvy, ze plnění zbytku závazku nemá pro věřitele zádný hospodářský význam, zaniká závazek v celém rozsahu, ledaze věřitel bez zbytečného odkladu poté, kdy se o nemoznosti části plnění dozvěděl, sdělí dluzníkovi, ze na zbytku plnění trvá.

§ 576

Stane-li se uskutečnění jednoho z více volitelných plnění nemozným, omezuje se závazek na plnění zbývající. Jestlize vsak nemoznost tohoto plnění je způsobena osobou, která nemá právo volby plnění, můze druhá strana od smlouvy odstoupit.

§ 577

(1) Dluzník je povinen bez zbytečného odkladu poté, co se doví o skutečnosti, jez činí plnění nemozným, oznámit to věřiteli, jinak odpovídá za skodu, která vznikne věřiteli tím, ze nebyl včas o nemoznosti vyrozuměn.
(2) Právo na vydání bezdůvodného obohacení není dotčeno.

§ 578 Uplynutí doby

Práva i povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny.

§ 579 Smrt dluzníka nebo věřitele

(1) Smrtí dluzníka povinnost nezanikne, ledaze jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dluzníkem.
(2) Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu; zanikne i právo na bolestné a na náhradu za ztízení společenského uplatnění.

Započtení

§ 580

Mají-li věřitel a dluzník vzájemné pohledávky, jejichz plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestlize některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamzikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

§ 581

(1) Započtení není přípustné proti pohledávce na náhradu skody způsobené na zdraví, ledaze by slo o vzájemnou pohledávku na náhradu skody téhoz druhu. Započtení není přípustné ani proti pohledávkám, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí.
(2) Započíst nelze pohledávky promlčené, pohledávky, kterých se nelze domáhat u soudu, jakoz i pohledávky z vkladů. Proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která jestě není splatná.
(3) Dohodou účastníků lze započtením vyrovnat i pohledávky uvedené v odstavcích 1 a 2.
(4) Započtení proti pohledávkám na výzivné upravuje zákon o rodině.

§ 582 Výpověď

(1) Jestlize je sjednána smlouva na dobu neurčitou, jejímz předmětem je závazek k nepřetrzité nebo opakované činnosti, nebo závazek zdrzet se určité činnosti anebo strpět určitou činnost a nevyplývá-li ze zákona nebo ze smlouvy způsob její výpovědi, lze smlouvu vypovědět ve lhůtě tří měsíců ke konci kalendářního čtvrtletí.
(2) Výpověď je vsak neúčinná ohledně závazku zdrzet se určité činnosti, jestlize z jeho povahy nebo ze smlouvy vyplývá, ze závazek je časově neomezen.

§ 583 Neuplatnění práva

(1) K zániku práva proto, ze nebylo ve stanovené době uplatněno, dochází jen v případech v zákoně uvedených. K zániku soud přihlédne, i kdyz to dluzník nenamítne.
(2) Doba stanovená k uplatnění práva podle odstavce 1 nebězí, pokud ohledně něj probíhá mediace podle zákona o mediaci.

§ 584 Splynutí

Jestlize splyne jakýmkoli způsobem právo s povinností (závazkem) v jedné osobě, zanikne právo i povinnost (závazek), nestanoví-li zákon jinak.

Narovnání

§ 585

(1) Dohodou o narovnání mohou účastníci upravit práva mezi nimi sporná nebo pochybná. Dohoda, kterou mají být mezi účastníky upravena veskerá práva, netýká se práv, na něz účastník nemohl pomýslet.
(2) Byl-li dosavadní závazek zřízen písemnou formou, musí být dohoda o narovnání uzavřena písemně; totéz platí, týká-li se dohoda promlčeného závazku.
(3) Dosavadní závazek je nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání.

§ 586

(1) Omyl o tom, co je mezi stranami sporné nebo pochybné, nezpůsobuje neplatnost dohody o narovnání. Jestlize vsak omyl byl vyvolán lstí jedné strany, můze se druhá strana neplatnosti dovolat.
(2) Narovnání sjednané v dobré víře nepozbývá platnosti ani v případě, ze dodatečně vyjde najevo, ze některá ze stran dohodnuté právo v době sjednání narovnání neměla.

§ 587

I kdyz strany prohlásí, ze narovnáním jsou mezi nimi upravena veskerá vzájemná práva, týkají se tyto účinky pouze právního vztahu, v němz vznikla mezi nimi spornost nebo pochybnost, ledaze z obsahu narovnání nepochybně vyplývá, ze se narovnání týká i jiných vztahů.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava druhá: Kupní a směnná smlouva

Oddíl první: Obecná ustanovení o kupní smlouvě

§ 588

Z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

§ 589

Cenu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná podle § 40a.

§ 590

Není-li dohodnuto jinak, přechází na kupujícího nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhorsení předmětu koupě, včetně uzitků, současně s nabytím vlastnictví. Jestlize nabude kupující vlastnictví dříve nez dojde k odevzdání předmětu koupě, má prodávající az do odevzdání práva a povinnosti schovatele.

§ 591

Není-li dohodnuto jinak, ani není-li to obvyklé, jsou účastníci povinni plnit bez zbytečného odkladu. Prodávající je oprávněn odevzdání předmětu koupě odepřít, nezaplatí-li kupující cenu včas. Odesílá-li se předmět koupě na místo plnění nebo určení, není kupující povinen zaplatit cenu, dokud nemá moznost si předmět koupě prohlédnout.

§ 592

Je-li kupující v prodlení s převzetím, můze prodávající předmět koupě ulozit na náklad kupujícího ve veřejném skladisti nebo u jiného schovatele nebo jej můze po upozornění prodat na účet kupujícího. Jde-li o věc podléhající rychlé zkáze a není-li na upozornění čas, upozornění není nutné.

§ 593

Není-li dohodnuto jinak, nese náklady spojené s odevzdáním předmětu koupě, zejména náklady měření, vázení a balení, prodávající a náklady spojené s převzetím kupující; je-li věc odesílána na místo, které není místem splnění, nese náklady odeslání kupující.

§ 594

Má-li prodávající předmět koupě odeslat na místo splnění nebo určení, platí, ze věc byla předána v době, kdy byla předána k přepravě, pokud nebylo dohodnuto jinak.

§ 595

Tomu, kdo koupí budoucí uzitky nějaké věci úhrnem nebo s nadějí na nejisté budoucí uzitky, patří vsechny uzitky řádně vytězené. Nese vsak ztrátu, bylo-li jeho očekávání zmařeno.

§ 596

Má-li věc vady, o kterých prodávající ví, je povinen kupujícího při sjednávání kupní smlouvy na ně upozornit.

§ 597

(1) Jestlize dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má téz právo od smlouvy odstoupit.
(2) Právo odstoupit od smlouvy má kupující i tehdy, jestlize jej prodávající ujistil, ze věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo ze nemá zádné vady, a toto ujistění se ukáze nepravdivým.

§ 598

Kupující má právo na úhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady.

§ 599

(1) Vady musí kupující uplatnit u prodávajícího bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se můze kupující domáhat u soudu, jen jestlize vady vytkl nejpozději do sesti měsíců, jde-li o vady krmiv do tří týdnů, a jde-li o vady zvířat, do sesti týdnů po převzetí věci.
(2) Právo na náhradu nutných nákladů můze kupující uplatnit u soudu, jen jestlize náklady prodávajícímu oznámí ve lhůtě uvedené v odstavci 1.

§ 600

Uplatněním práv z odpovědnosti za vady není dotčeno právo na náhradu skody.

Oddíl druhý: Vedlejsí ujednání při kupní smlouvě

§ 601 Výhrada vlastnictví

Má-li vlastnictví k prodané movité věci přejít na kupujícího az po zaplacení ceny, musí být tato výhrada dohodnuta písemně. Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, přechází nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhorsení na kupujícího odevzdáním věci.

Předkupní právo

§ 602

(1) Kdo prodá věc s výhradou, ze mu ji kupující nabídne ke koupi, kdyby ji chtěl prodat, má předkupní právo.
(2) Takové právo lze dohodnout i pro případ jiného zcizení věci nez prodejem.

§ 603

(1) Předkupní právo ukládá povinnost pouze tomu, kdo slíbil věc nabídnout ke koupi.
(2) Předkupní právo lze dohodnout i jako věcné právo, které působí i vůči nástupcům kupujícího. Smlouva se musí uzavřít písemně a předkupní právo se nabývá vkladem do katastru nemovitostí. Nekoupil-li prodávající věc nabídnutou kupujícím, zůstává mu zachováno předkupní právo i vůči jeho právnímu nástupci.
(3) Bylo-li předkupní právo poruseno, můze se oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno.

§ 604

Předkupní právo nepřechází na dědice oprávněné osoby a nelze je převést na jinou osobu.

§ 605

Není-li dohodnuta doba, do kdy má být prodej proveden, musí oprávněná osoba vyplatit movitost do osmi dnů, nemovitost do dvou měsíců po nabídce. Uplyne-li tato doba marně, předkupní právo zanikne. Nabídka se vykoná ohlásením vsech podmínek; jde-li o nemovitost, musí být nabídka písemná.

§ 606

Kdo je oprávněn koupit věc, musí zaplatit cenu nabídnutou někým jiným, není-li dohodnuto jinak. Nemůze-li věc koupit nebo nemůze-li splnit podmínky nabídnuté vedle ceny a nelze-li je vyrovnat ani odhadní cenou, předkupní právo zanikne.

Právo zpětné koupě

§ 607

(1) Kdo prodá movitou věc s výhradou, ze má právo zádat vrácení věci do určité doby po koupi, vrátí-li kupujícímu zaplacenou cenu, má právo zpětné koupě.
(2) Smlouva o právu zpětné koupě musí být uzavřena písemně.

§ 608

(1) Právo zpětné koupě musí prodávající uplatnit písemnou formou, a není-li dohodnuto jinak, nejpozději do jednoho roku od odevzdání věci kupujícímu, jinak právo zpětné koupě zanikne.
(2) Vyuzije-li prodávající práva zpětné koupě, musí kupující vrátit věc bez zbytečného odkladu a kazdá strana má práva a povinnosti, které měla druhá strana z původní kupní smlouvy.

§ 609

(1) Týká-li se právo zpětné koupě věci určené podle druhu, vzniká uplatněním tohoto práva kupujícímu závazek vrátit věc téhoz druhu.
(2) Týká-li se právo zpětné koupě věci jednotlivě určené, je kupující povinen vrátit tutéz věc, kterou koupil. Smlouva o zcizení věci, jíz bylo poruseno právo zpětné koupě, je neplatná.

§ 610 Jiná vedlejsí ujednání

(1) Účastníci mohou písemnou smlouvou dohodnout i jiná vedlejsí ujednání mající povahu výhrad a podmínek připoustějících zánik právního vztahu zalozeného kupní smlouvou.
(2) Pokud se účastníci nedohodli jinak, zanikají tyto výhrady a podmínky nejpozději uplynutím jednoho roku od uzavření kupní smlouvy, jestlize je prodávající v této lhůtě neuplatnil.

Oddíl třetí: Směnná smlouva

§ 611

Ustanovení o kupní smlouvě se přiměřeně pouzijí i na smlouvu, podle které si smluvní strany směňují věc za věc, a to tak, ze kazdá ze stran je povazována ohledně věci, kterou směnou dává, za stranu prodávající, a ohledně věci, kterou směnou přijímá, za stranu kupující.

Oddíl čtvrtý: Zvlástní ustanovení o prodeji zbozí v obchodě

§ 612

(1) Jestlize fyzická nebo právnická osoba prodává zbozí jako podnikatel (dále jen "prodávající") v rámci své podnikatelské činnosti, platí kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i následující ustanovení § 613 az 627.
(2) Ustanovení tohoto oddílu se pouzijí i pro spotřebitelskou smlouvu o zhotovení věci na zakázku.

§ 613

Věci lze prodávat i na objednávku. Prodávající je povinen obstarat objednané zbozí v dohodnuté lhůtě a není-li lhůta dohodnuta, ve lhůtě přiměřené okolnostem. Nestane-li se tak, objednatel je oprávněn od smlouvy odstoupit. Odstoupením objednatele od smlouvy není dotčeno jeho právo na náhradu skody.

§ 614

(1) Je-li prodávající podle dohody s kupujícím nebo podle povahy věci povinen dodat věc na místo určené kupujícím, kupující je povinen převzít věc při dodání. V ostatních případech je kupující povinen převzít věc při prodeji, nedohodne-li se s prodávajícím jinak.
(2) Nepřevezme-li kupující věc v době uvedené v odstavci 1, prodávající je oprávněn pozadovat poplatek za uskladnění; výsi poplatku stanoví zvlástní předpis, popřípadě určuje dohoda mezi účastníky.
(3) Převzetím věci přechází na kupujícího vlastnictví koupené věci. Při zásilkovém prodeji přechází vlastnictví na kupujícího převzetím věci kupujícím na místě dodání jím určeném. Při samoobsluzném prodeji dochází k převodu vlastnictví ke koupené věci okamzikem zaplacení ceny za vybrané zbozí. Do tohoto okamziku můze kupující vybrané zbozí vrátit na původní místo. Jestlize kupující svým zaviněním poskodí nebo zničí vybrané zbozí před převodem vlastnického práva, odpovídá za skodu podle obecných ustanovení o odpovědnosti za skodu.

§ 615

Plnění, která se s prodejem věci obvykle neposkytují, je třeba zvlástě dohodnout.

Jakost a mnozství

§ 616 Shoda s kupní smlouvou

(1) Prodávající odpovídá kupujícímu za to, ze prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména, ze je bez vad.4)
(2) Nestanoví-li tento zákon jinak, shodou s kupní smlouvou podle odstavce 1 se dále rozumí, ze prodávaná věc má jakost a uzitné vlastnosti smlouvou pozadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem popisované, nebo na základě jimi prováděné reklamy očekávané, popřípadě jakost a uzitné vlastnosti pro věc takového druhu obvyklé, ze odpovídá pozadavkům právních předpisů, je v tomu odpovídajícím mnozství, míře nebo hmotnosti a odpovídá účelu, který prodávající pro pouzití věci uvádí nebo pro který se věc obvykle pouzívá. U potravin musí být vyznačeno datum minimální trvanlivosti, a jde-li o potraviny podléhající rychlé zkáze, datum pouzitelnosti. Připoustí-li to povaha věci, má kupující právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby její činnost mu byla předvedena.
(3) V případě, ze věc při převzetí kupujícím není ve shodě s kupní smlouvou (dále jen "rozpor s kupní smlouvou"), má kupující právo na to, aby prodávající bezplatně a bez zbytečného odkladu věc uvedl do stavu odpovídajícího kupní smlouvě, a to podle pozadavku kupujícího buď výměnou věci, nebo její opravou; není- -li takový postup mozný, můze kupující pozadovat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit. To neplatí, pokud kupující před převzetím věci o rozporu s kupní smlouvou věděl nebo rozpor s kupní smlouvou sám způsobil.
(4) Rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během sesti měsíců ode dne převzetí věci, se povazuje za rozpor existující jiz při jejím převzetí, pokud to neodporuje povaze věci nebo pokud se neprokáze opak.

§ 617

Je-li třeba, aby při uzívání věci byla zachována zvlástní pravidla, zejména řídí-li se uzívání návodem nebo je upraveno technickou normou, je prodávající povinen kupujícího s nimi seznámit, ledaze jde o pravidla obecně známá. Nesplní-li prodávající tuto povinnost, je povinen nahradit kupujícímu skodu z toho vzniklou.

§ 618

Věci, které mají vady, jez nebrání, aby mohlo být věci uzíváno k určenému účelu, musí být prodávány jen za nizsí ceny, nez je obvyklá cena bezvadné věci; kupujícího je třeba upozornit, ze věc má vadu a o jakou vadu jde, není-li to zřejmé jiz z povahy prodeje.

Odpovědnost za vady prodané věci

§ 619

(1) Nejde-li o věci, které se rychle kazí nebo o věci pouzité, odpovídá prodávající za vady, které se projeví jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době (záruka).
(2) Záruka se nevztahuje na opotřebení věci způsobené jejím obvyklým uzíváním. U věcí prodávaných za nizsí cenu se záruka nevztahuje na vady, pro které byla nizsí cena sjednána.
(3) Jde-li o věci pouzité, neodpovídá prodávající za vady odpovídající míře pouzívání nebo opotřebení, které měla věc při převzetí kupujícím.

§ 620

(1) Při prodeji spotřebního zbozí je záruční doba 24 měsíců.
(2) U věcí, které jsou určeny k tomu, aby se jich uzívalo po delsí dobu, můze být zvlástním právním předpisem záruční doba prodlouzena nad dobu uvedenou v odstavci 1; prodlouzení záruční doby se můze týkat i jen některé součástky věci.
(3) Na zádost kupujícího je prodávající povinen poskytnout záruku písemnou formou (záruční list). Záruční list musí obsahovat jméno a příjmení, název nebo obchodní firmu prodávajícího, jeho identifikační číslo, sídlo, jde-li o právnickou osobu, nebo bydlistě, jde-li o fyzickou osobu. Umozňuje-li to povaha věci, postačuje namísto záručního listu vydat kupujícímu doklad o zakoupení věci obsahující uvedené údaje.
(4) Pokud je to s ohledem na poskytovanou záruku potřebné, prodávající v záručním listě srozumitelným způsobem vysvětlí obsah poskytované záruky, uvede její rozsah, podmínky, dobu platnosti a způsob, jakým je mozno uplatnit nároky z ní plynoucí. V záručním listu prodávající zároveň uvede, ze poskytnutím záruky nejsou dotčena práva kupujícího, která se ke koupi věci vází. Nesplněním povinností týkajících se vydání záručního listu není platnost záruky dotčena.
(5) Prohlásením v záručním listě vydaném kupujícímu můze prodávající poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto zákoně; tato záruka musí být vzdy v souladu se záručními podmínkami danými výrobcem a s jakoukoli související reklamou. V takovém případě musí záruční list vzdy obsahovat nálezitosti a být vydán v souladu s podmínkami podle odstavců 3 a 4.

§ 621

Záruční doby začínají bězet od převzetí věci kupujícím. Má-li koupenou věc uvést do provozu jiný podnikatel nez prodávající, začne záruční doba bězet az ode dne uvedení věci do provozu, pokud kupující objednal uvedení do provozu nejpozději do tří týdnů od převzetí věci a řádně a včas poskytl k provedení sluzby potřebnou součinnost.

§ 622

(1) Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, má kupující právo, aby byla bezplatně, včas a řádně odstraněna, a prodávající je povinen vadu bez zbytečného odkladu odstranit. Není-li to vzhledem k povaze vady neúměrné, můze kupující pozadovat výměnu věci, nebo týká-li se vada jen součásti věci, výměnu součásti. Není-li takový postup mozný, můze kupující zádat přiměřenou slevu z ceny věci nebo od smlouvy odstoupit.
(2) Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být řádně uzívána jako věc bez vady, má kupující právo na výměnu věci nebo má právo od smlouvy odstoupit. Táz práva příslusí kupujícímu, jde-li sice o vady odstranitelné, jestlize vsak kupující nemůze pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větsí počet vad věc řádně uzívat.
(3) Jde-li o jiné vady neodstranitelné a nepozaduje-li výměnu věci, má kupující právo na přiměřenou slevu z ceny věci nebo můze od smlouvy odstoupit.

§ 623

Vada, která vznikla neodbornou montází nebo jiným neodborným uvedením věci do provozu, bude povazována za vadu věci, pokud tato montáz nebo uvedení do provozu byly sjednány v kupní smlouvě a byly provedeny prodávajícím nebo jinou osobou na odpovědnost prodávajícího. To platí rovněz v případě, kdy montáz nebo jiné uvedení věci do provozu provedl kupující a vada vznikla na základě nesprávných pokynů uvedených v návodu k montázi nebo k uvedení věci do provozu.

§ 624

Má-li věc prodávaná za nizsí cenu nebo věc pouzitá vadu, za kterou prodávající odpovídá, má kupující místo práva na výměnu věci právo na přiměřenou slevu.

§ 625

Práva z odpovědnosti za vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla koupena. Je-li vsak v záručním listě uveden jiný podnikatel určený k opravě, který je v místě prodávajícího nebo v místě pro kupujícího blizsím, uplatní kupující právo na opravu u podnikatele určeného k provedení záruční opravy. Podnikatel určený k opravě je povinen opravu provést ve lhůtě dohodnuté při prodeji věci mezi prodávajícím a kupujícím.

§ 626

(1) Práva z odpovědnosti za vady věci, pro které platí záruční doba, zaniknou, nebyla-li uplatněna v záruční době.
(2) Práva z odpovědnosti za vady u věcí, které se rychle kazí, musí být uplatněna nejdéle v den následující po koupi; jinak práva zaniknou.
(3) U věcí pouzitých práva z odpovědnosti za vady věci zaniknou, nebyla-li uplatněna do 24 měsíců ode dne převzetí věci kupujícím. Prodávající můze tuto dobu v dohodě s kupujícím zkrátit, ne vsak méně nez na 12 měsíců; tuto dobu uvede prodávající v dokladu o prodeji věci.

§ 627

(1) Doba od uplatnění práva z odpovědnosti za vady az do doby, kdy kupující po skončení opravy byl povinen věc převzít, se do záruční doby nepočítá. Prodávající je povinen vydat kupujícímu potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakoz i o provedení opravy a o době jejího trvání.
(2) Dojde-li k výměně, začne bězet záruční doba znovu od převzetí nové věci. Totéz platí, dojde-li k výměně součástky, na kterou byla poskytnuta záruka.
(3) Jakákoliv ujednání mezi prodávajícím a kupujícím, uzavřená před uplatněním práva z odpovědnosti za vadu prodané věci, pokud by v jejich důsledku toto právo zaniklo nebo bylo omezeno, jsou neplatná.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava třetí: Darovací smlouva

§ 628

(1) Darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá.
(2) Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.
(3) Neplatná je darovací smlouva, podle níz má být plněno az po dárcově smrti.

§ 629

Dárce je povinen při nabídce daru upozornit na vady, o nichz ví. Má-li věc vady, na které dárce neupozornil, je obdarovaný oprávněn věc vrátit.

§ 630

Dárce se můze domáhat vrácení daru, jestlize se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, ze tím hrubě porusuje dobré mravy.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava čtvrtá: Smlouva o dílo

Oddíl první: Obecná ustanovení

§ 631

Smlouvou o dílo zavazuje se objednateli ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), ze je za sjednanou cenu provede na své nebezpečí.

§ 632

Nedojde-li ke zhotovení díla na počkání, zhotovitel je povinen vydat objednateli písemné potvrzení o převzetí objednávky. Potvrzení musí obsahovat označení předmětu díla, a dále jeho rozsah, jakost, cenu za provedení díla a dobu jeho zhotovení.

§ 633

(1) Zhotovitel je povinen dílo provést podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době. Je-li pro provedení díla stanovena závazná technická norma, musí provedení odpovídat této normě.
(2) Na obsahu smlouvy a povaze díla závisí, zda je zhotovitel povinen provést je osobně nebo zda je oprávněn dát dílo provést na svoji odpovědnost.

§ 634

(1) Není-li výse ceny sjednána smlouvou nebo stanovena zvlástními předpisy, je třeba poskytnout cenu přiměřenou.
(2) Není-li dohodnuto jinak, platí se cena az po skončení díla. Provádí-li se vsak dílo po částech nebo vyzaduje-li provedení díla značných nákladů, je ten, komu bylo zadáno, oprávněn pozadovat jiz během provádění díla od objednatele přiměřené zálohy.

§ 635

(1) Byla-li cena dohodnuta podle rozpočtu, nesmí být bez souhlasu objednatele zvýsena. Práce a náklady do rozpočtu nezahrnuté lze účtovat pouze tehdy, schválil-li je objednatel písemně nebo jestlize práce dodatečně písemně objednal.
(2) Doslo-li v době od uzavření smlouvy do jejího splnění ke změně cenového předpisu, podle kterého byla cena dohodnuta, je zhotovitel na to povinen objednatele bez prodlení písemně upozornit a oznámit mu novou cenu.
(3) Objednatel je oprávněn po oznámení nové ceny od smlouvy odstoupit; neodstoupí-li bez zbytečného odkladu od smlouvy, je povinen zaplatit zhotoviteli cenu novou, ledaze ke zvýsení ceny doslo po překročení dohodnuté doby provedení díla.
(4) Odstoupí-li objednatel od smlouvy, je povinen zaplatit zhotoviteli částku připadající na provedenou práci a vzniklé náklady podle původně dohodnuté ceny, pouze měl-li z částečného plnění smlouvy majetkový prospěch.

§ 636

(1) Nelze-li cenu při uzavření smlouvy sjednat pevnou částkou, musí se určit alespoň odhadem. Zjistí-li zhotovitel dodatečně, ze bude třeba cenu určenou odhadem podstatně překročit, je povinen na to objednatele bez prodlení písemně upozornit a oznámit mu nově určenou cenu; jinak nemá právo na zaplacení rozdílu v ceně.
(2) Objednatel je oprávněn po oznámení nově určené ceny od smlouvy odstoupit; odstoupí-li od smlouvy, je povinen zaplatit zhotoviteli částku připadající na provedenou práci a vzniklé náklady podle původně určené ceny, jen pokud měl z částečného plnění smlouvy majetkový prospěch. Odstoupením od smlouvy není dotčeno právo objednatele na náhradu skody.
(3) Neodstoupí-li objednatel od smlouvy bez zbytečného odkladu, je povinen zaplatit za poskytnutou sluzbu nově určenou vyssí cenu.

§ 637

(1) Má-li objednatelem dodaný materiál nedostatky, které brání řádnému vyhotovení díla, zhotovitel je povinen na to objednatele bez zbytečného odkladu upozornit. Stejnou povinnost má zhotovitel i tehdy, zádá-li objednatel, aby dílo bylo provedeno podle pokynů, které jsou nevhodné.
(2) Trvá-li objednatel přes upozornění zhotovitele na objednávce, zhotovitel můze od smlouvy odstoupit.

§ 638

(1) Je-li k provedení díla nutná součinnost objednatele, je zhotovitel oprávněn určit k tomu přiměřenou lhůtu a po jejím marném uplynutí můze od smlouvy odstoupit, upozorní-li na takový následek.
(2) Totéz platí, provádí-li se dílo u objednatele a ten nevykoná potřebná zdravotní a bezpečnostní opatření pro osoby provádějící dílo.

§ 639

Poskytne-li objednatel řádně a včas potřebnou součinnost, avsak zhotovitel v určenou dobu nepřistoupí k provedení díla, nálezí mu právo na náhradu nutných nákladů, které mu tím vznikly. Toto právo musí uplatnit u zhotovitele nejpozději do jednoho měsíce od převzetí věci; odstoupí-li z tohoto důvodu od smlouvy, musí je uplatnit nejpozději do jednoho měsíce od odstoupení; jinak právo zanikne.

§ 640

Bylo-li dílo zmařeno náhodou před dobou splnění, ztrácí zhotovitel nárok na odměnu.

§ 641

(1) I kdyz dílo nebylo provedeno, nálezí zhotoviteli sjednaná cena, byl-li ochoten dílo provést a zabránily-li mu v tom okolnosti na straně objednatele. Je vsak povinen dát si započíst to, co usetřil neprovedením díla, co vydělal jinak, nebo co úmyslně zameskal vydělat.
(2) Byl-li zhotovitel zdrzen v provádění díla okolnostmi na straně objednatele, nálezí mu za to přiměřená náhrada.

§ 642

(1) Az do zhotovení díla můze objednatel od smlouvy odstoupit; je vsak povinen zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce jiz vykonané, pokud zhotovitel nemůze jejich výsledek pouzít jinak a nahradit mu účelně vynalozené náklady.
(2) Objednatel je oprávněn odstoupit od smlouvy i tehdy, je-li zřejmé, ze dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně, a jestlize zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě.

§ 643

(1) Zálezí-li provedení díla ve zvlástních osobních vlastnostech zhotovitele, rusí se smlouva jeho smrtí. Dědici zhotovitele se mohou domáhat pouze zaplacení upotřebitelné hmoty připravené na dílo a části odměny přiměřené upotřebitelným výsledkům vykonané práce.
(2) Smrt objednatele sama o sobě smlouvu nerusí.

Oddíl druhý: Zvlástní ustanovení o zhotovení věci na zakázku

§ 644

Jde-li o zhotovení věci na zakázku, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil, a povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za zhotovení věci.

§ 645

(1) Zhotovitel odpovídá za vady, které má věc na zakázku zhotovená při převzetí objednatelem, jakoz i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Stejně odpovídá za to, ze věc má vlastnosti objednatelem při zakázce vymíněné.
(2) Zhotovitel odpovídá za vady provedené zakázky, jejichz příčinou je vadnost materiálu dodaného objednatelem či nevhodnost jeho pokynů, jestlize objednatele na vadnost materiálu či nevhodnost jeho pokynů neupozornil.

§ 646

(1) Záruční doba je sest měsíců.
(2) U věcí, které jsou určeny k tomu, aby se jich uzívalo po delsí dobu, stanoví zvlástní předpisy záruční dobu delsí nez sest měsíců; záruční doba přesahující sest měsíců se můze týkat i jen některé součástky. Zhotovitel je povinen vydat objednateli záruční list s vyznačením záruční doby.
(3) U zhotovení stavby je záruční doba tři roky. Prováděcí předpis můze stanovit, ze u některých částí staveb můze být záruční doba kratsí, nejméně vsak osmnáct měsíců.

§ 647

Záruční doba začíná bězet ode dne převzetí věci. Převzal-li objednatel věc az po dni, do kterého měl povinnost ji převzít, bězí záruční doba jiz ode dne, kdy měl tuto povinnost.

§ 648

(1) Jde-li o vadu, kterou lze odstranit, je objednatel oprávněn pozadovat bezplatné odstranění vady. Zhotovitel je povinen odstranit vadu bez zbytečného odkladu.
(2) Jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a která brání tomu, aby věc mohla být podle objednávky řádně uzívána jako věc bez vady, má objednatel právo na zrusení smlouvy. Totéz právo mu příslusí u vad odstranitelných, jestlize pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větsí počet vad nemůze věc řádně uzívat. Jde-li o vadu neodstranitelnou, která vsak nebrání řádnému uzívání věci podle objednávky, má objednatel právo na přiměřenou slevu.

§ 649

Práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u zhotovitele v záruční době; jinak práva zaniknou. Doba od uplatnění práva ze záruky az do provedení opravy se do záruční doby nepočítá. Zhotovitel je povinen vydat objednateli potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakoz i o provedení opravy a době jejího trvání.

§ 650

(1) Objednatel je povinen převzít věc nejpozději do jednoho měsíce od uplynutí doby, kdy věc měla být zhotovena, a byla-li věc zhotovena později, do jednoho měsíce od jejího zhotovení. Neučiní-li tak, je povinen zaplatit dohodnutý poplatek za uskladnění.
(2) Po uplynutí sesti měsíců ode dne, kdy byla věc zhotovena, můze zhotovitel s věcí volně nakládat. Pokud se mu nepodaří věc zpenězit nebo jiným způsobem s ní účelně nalozit, má zhotovitel právo, aby mu objednatel zaplatil cenu zhotovení díla. Objednatel má právo na vrácení ceny za pouzitý materiál, který dodal na zhotovení věci. V případě zhotovení stavby má zhotovitel vzdy právo na zaplacení ceny za zhotovenou stavbu.

§ 651

Zhotovuje-li se objednateli stavba na objednávku, odpovídá zhotovitel za poskození nebo zničení stavby az do převzetí zhotovené stavby, ledaze by ke skodě doslo i jinak.

Oddíl třetí: Zvlástní ustanovení o smlouvě o opravě a úpravě věci

§ 652

(1) Jde-li o opravu nebo úpravu věci, vznikne objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky provedl opravu nebo úpravu věci; zhotoviteli vznikne právo, aby mu objednatel zaplatil cenu za opravu nebo úpravu věci.
(2) Opravou věci je činnost, kterou se zejména odstraňují vady věci, následky jejího poskození nebo účinky jejího opotřebení. Úpravou věci je činnost, kterou se zejména mění povrch věci nebo její vlastnosti.

§ 653

(1) Zhotovitel odpovídá za vady, které má provedená oprava nebo úprava při převzetí věci objednatelem, jakoz i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době.
(2) Zhotovitel odpovídá také za vady, jejichz příčinou je vadnost věci, která má být opravena nebo upravena, či nevhodnost pokynů objednatele, jestlize ho na vadnost věci či nevhodnost pokynů neupozornil.

§ 654

(1) Záruční doba je tři měsíce, není-li sjednána nebo zvlástními předpisy stanovena jinak; u stavebních prací je záruční doba nejméně osmnáct měsíců.
(2) Jestlize účelem opravy nebo úpravy je, aby věc mohla být i nadále po delsí dobu uzívána, stanoví zvlástní předpisy pro opravu nebo úpravu věci záruční dobu delsí nez tři měsíce, nebylo-li sjednáno jinak. Záruční doba přesahující tři měsíce se můze týkat i jen některé součástky. Zhotovitel je povinen vydat objednavateli záruční list s vyznačením záruční doby.
(3) Prohlásením v záručním listě vydaném objednateli můze zhotovitel poskytnout záruku přesahující rozsah záruky stanovené v tomto zákoně. V záručním listě určí zhotovitel podmínky a rozsah této záruky.

§ 655

(1) Je-li věc opravena nebo upravena vadně, má objednatel právo na bezplatné odstranění vady. Zhotovitel je povinen vadu odstranit nejdéle v dohodnuté lhůtě. Nelze-li vadu odstranit nebo neodstraní-li ji zhotovitel v dohodnuté lhůtě, anebo vyskytne-li se vada znovu, má objednatel právo na zrusení smlouvy nebo na přiměřené snízení ceny opravy nebo úpravy.
(2) Práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u zhotovitele v záruční době; jinak zaniknou. Doba od uplatnění práva az po provedení opravy nebo úpravy se do záruční doby nepočítá. Zhotovitel je povinen vydat objednateli potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, jakoz i o provedení opravy nebo úpravy a o době jejího trvání.

§ 656

(1) Objednatel je povinen vyzvednout si věc nejpozději do jednoho měsíce od uplynutí doby, kdy oprava nebo úprava měla být provedena, a byla-li provedena později, do jednoho měsíce od vyrozumění o jejím provedení. Neučiní-li tak, je povinen zaplatit poplatek za uskladnění.
(2) Nevyzvedne-li si objednatel věc ve lhůtě sesti měsíců ode dne, kdy byl povinen ji vyzvednout, má zhotovitel právo věc prodat. Je-li zhotoviteli známa adresa objednatele a jde-li o věc větsí hodnoty, je zhotovitel povinen o zamýsleném prodeji objednatele předem vyrozumět a poskytnout mu přiměřenou dodatečnou lhůtu k vyzvednutí věci.
(3) Dojde-li k prodeji nevyzvednuté věci, vyplatí zhotovitel objednateli výtězek prodeje po odečtení ceny opravy nebo úpravy, poplatku za uskladnění a nákladů prodeje. Právo na výtězek prodeje musí objednatel uplatnit u zhotovitele.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava pátá: Smlouva o půjčce

§ 657

Smlouvou o půjčce přenechává věřitel dluzníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dluzník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

§ 658

(1) Při půjčce penězité lze dohodnout úroky.
(2) Při půjčce nepenězité lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného větsího mnozství nebo věcí lepsí jakosti, zpravidla téhoz druhu.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava sestá: Smlouva o výpůjčce

§ 659

Smlouvou o výpůjčce vznikne vypůjčiteli právo věc po dohodnutou dobu bezplatně uzívat.

§ 660

Půjčitel je povinen předat vypůjčiteli věc ve stavu způsobilém k řádnému uzívání. Ustanovení § 617 platí přiměřeně i pro uzívání věci.

§ 661

(1) Vypůjčitel je oprávněn uzívat věc řádně a v souladu s účelem, který byl ve smlouvě dohodnut nebo kterému obvykle slouzí; je povinen chránit ji před poskozením, ztrátou nebo zničením.
(2) Není-li dohodnuto jinak, nesmí vypůjčitel přenechat věc k uzívání jinému.

§ 662

(1) Vypůjčitel je povinen věc vrátit, jakmile ji nepotřebuje, nejpozději vsak do konce stanovené doby zapůjčení.
(2) Půjčitel můze pozadovat vrácení věci i před skončením stanovené doby zapůjčení, jestlize vypůjčitel věc neuzívá řádně nebo jestlize ji uzívá v rozporu s účelem, kterému slouzí.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava sedmá: Nájemní smlouva

Oddíl první: Obecná ustanovení

§ 663

Nájemní smlouvou pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) uzíval nebo z ní bral i uzitky.

§ 664

Pronajímatel je povinen přenechat pronajatou věc nájemci ve stavu způsobilém smluvenému uzívání, nebo nebyl-li způsob uzívání smluven, uzívání obvyklému, a v tomto stavu ji svým nákladem udrzovat.

§ 665

(1) Nájemce je oprávněn uzívat věc způsobem stanoveným ve smlouvě; nebylo-li dohodnuto jinak, přiměřeně povaze a určení věci. Pronajímatel je oprávněn pozadovat přístup k věci za účelem kontroly, zda nájemce uzívá věc řádným způsobem.
(2) Nájemce je povinen věc uzívat pouze v případě, ze tak bylo smluveno, nebo ze neuzíváním by byla věc znehodnocena více nez jejím uzíváním.

§ 666

(1) Nájemce je oprávněn dát pronajatou věc do podnájmu, nestanoví-li smlouva jinak.
(2) Dá-li nájemce věc do podnájmu v rozporu se smlouvou, pronajímatel má právo odstoupit od smlouvy.

§ 667

(1) Změny na věci je nájemce oprávněn provádět jen se souhlasem pronajímatele. Úhradu nákladů s tím spojených můze nájemce pozadovat jen v případě, ze se k tomu pronajímatel zavázal. Nestanoví-li smlouva jinak, je oprávněn pozadovat úhradu nákladů az po ukončení nájmu po odečtení znehodnocení změn, k němuz v mezidobí doslo v důsledku uzívání věci. Dal-li pronajímatel souhlas se změnou, ale nezavázal se k úhradě nákladů, můze nájemce pozadovat po skončení nájmu protihodnotu toho, o co se zvýsila hodnota věci.
(2) Provede-li nájemce změny na věci bez souhlasu pronajímatele, je povinen po skončení nájmu uvést věc na své náklady do původního stavu. Hrozí-li v důsledku prováděných změn na věci pronajímateli značná skoda, je pronajímatel oprávněn odstoupit od smlouvy.

§ 668

(1) Nájemce je povinen oznámit pronajímateli bez zbytečného odkladu potřeby oprav, které má provést pronajímatel. Při porusení této povinnosti odpovídá nájemce za skodu tím způsobenou a nemá nároky, které by mu jinak příslusely pro nemoznost nebo omezenou moznost uzívat věc pro vady věci, jez nebyly včas pronajímateli oznámeny.
(2) Nájemce je povinen snáset omezení v uzívání pronajaté věci v rozsahu nutném pro provedení oprav a udrzování věci.

§ 669

Jestlize nájemce vynalozil na věc náklady při opravě, ke které je povinen pronajímatel, má nárok na náhradu těchto nákladů, jestlize oprava byla provedena se souhlasem pronajímatele nebo jestlize pronajímatel bez zbytečného odkladu opravu neobstaral, ačkoli mu byla oznámena její potřeba. Jinak můze nájemce pozadovat jen to, o co se pronajímatel obohatil.

§ 670

Nájemce je povinen pečovat o to, aby na věci nevznikla skoda. Je povinen dát věc pojistit, jen jestlize to stanoví smlouva.

Oddíl druhý: Nájemné

§ 671

(1) Nájemce je povinen platit nájemné podle smlouvy,jinak nájemné obvyklé v době uzavření smlouvy s přihlédnutím k hodnotě pronajaté věci a způsobu jejího uzívání.
(2) Není-li dohodnuto nebo zvlástními předpisy stanoveno jinak, platí se nájemné ze zemědělských nebo lesních pozemků půlročně pozadu 1. dubna a 1. října, při ostatních nájmech měsíčně pozadu.

§ 672

(1) Na zajistění nájemného má pronajímatel nemovitosti zástavní právo k movitým věcem, které jsou na pronajaté věci a patří nájemci nebo osobám, které s ním zijí ve společné domácnosti, s výjimkou věcí vyloučených z výkonu rozhodnutí.
(2) Zástavní právo zanikne, jsou-li věci odstraněny dříve, nez byly sepsány soudním vykonavatelem, ledaze by byly odstraněny na úřední příkaz a pronajímatel ohlásí svá práva u soudu do osmi dnů po výkonu. Stěhuje-li se nájemce nebo jsou-li odstraňovány věci, přestoze nájemné není zaplaceno nebo zajistěno, můze pronajímatel zadrzet věci na vlastní nebezpečí, do osmi dnů vsak musí zádat o soupis soudním vykonavatelem, nebo musí věci vydat.

§ 673

Nájemce není povinen platit nájemné, pokud pro vady věci, které nezpůsobil, nemohl pronajatou věc uzívat způsobem dohodnutým, nebo nebyl-li způsob uzívání dohodnut přiměřeně povaze a určení věci, anebo nemohl-li z uvedených příčin při nájmu zemědělských nebo lesních pozemků docílit zádný výnos.

§ 674

Můze-li nájemce uzívat pronajatou věc z důvodů uvedených v § 673 pouze omezeně nebo jestlize při nájmu zemědělských nebo lesních pozemků uzitky z věci klesly z uvedených důvodů pod polovinu bězného výnosu, má nájemce nárok na přiměřenou slevu z nájemného. Pronajímatel si vsak musí započíst náklad, který usetřil, a cenu výhod, které měl z toho, ze nájemce věc uzíval jen omezeně.

§ 675

Právo na prominutí nebo na poskytnutí slevy z nájemného musí být uplatněno u pronajímatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebude-li uplatněno do sesti měsíců ode dne, kdy doslo ke skutečnostem toto právo zakládajícím.

Oddíl třetí: Skončení nájmu

§ 676

(1) Nájem skončí uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak.
(2) Uzívá-li nájemce věci i po skončení nájmu a pronajímatel proti tomu nepodá návrh na vydání věci nebo na vyklizení nemovitosti u soudu do 30 dnů, obnovuje se nájemní smlouva za týchz podmínek, za jakých byla sjednána původně. Nájem sjednaný na dobu delsí nez rok se obnovuje vzdy na rok, nájem sjednaný na dobu kratsí se obnovuje na tuto dobu.

§ 677

(1) Zrusit nájemní smlouvu sjednanou na neurčitou dobu lze, nedojde-li k dohodě pronajímatele s nájemcem, pouze výpovědí.
(2) Nájemní smlouvu lze vypovědět při nájmech pozemků patřících do zemědělského půdního fondu nebo lesního půdního fondu 5) v jednoroční lhůtě, a to ke dni 1. října bězného roku; při nájmech jiných nemovitostí v tříměsíční lhůtě, při nájmu movitých věcí v jednoměsíční lhůtě.

§ 678

Ustanovení o výpovědní době, vyklizení a odevzdání platí pouze tehdy, není-li smlouvou nebo zvlástními předpisy stanoveno jinak.

§ 679

(1) Nájemce je oprávněn odstoupit od smlouvy kdykoliv, byla-li pronajatá věc předána ve stavu nezpůsobilém ke smluvenému nebo obvyklému uzívání, anebo stane-li se později - aniz by nájemce porusil svoji povinnost - nezpůsobilou ke smluvenému nebo obvyklému uzívání, stane-li se neupotřebitelnou anebo bude-li mu odňata taková část věci, ze by tím byl zmařen účel smlouvy.
(2) Jsou-li místnosti, které byly pronajaty k obývání nebo k tomu, aby se v nich zdrzovali lidé, zdraví závadné, má nájemce
toto právo i tehdy, věděl-li o tom při uzavření smlouvy. Práva odstoupit od smlouvy se nelze předem vzdát.
(3) Pronajímatel můze kdykoli odstoupit od smlouvy, uzívá-li nájemce přes písemnou výstrahu pronajatou věc nebo trpí-li uzívání věci takovým způsobem, ze pronajímateli vzniká skoda, nebo ze mu hrozí značná skoda. Nejde-li o byt nebo nebytový prostor, můze pronajímatel také odstoupit od smlouvy, jestlize nájemce, ač upomenut, nezaplatil splatné nájemné ani do splatnosti dalsího nájemného, a je-li tato doba kratsí nez tři měsíce, do tří měsíců, nebo jestlize s ohledem na pravomocné rozhodnutí příslusného orgánu je třeba pronajatou věc vyklidit.

§ 680

(1) Zničením pronajaté věci nájemní smlouva zaniká.
(2) Dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn zprostit se svých závazků vůči dřívějsímu vlastníku, jakmile mu byla změna oznámena nebo nabyvatelem prokázána.
(3) Dojde-li ke změně vlastnictví k nemovité věci, můze z tohoto důvodu vypovědět nájemní smlouvu pouze nájemce, a to i tehdy, byla-li smlouva uzavřena na dobu určitou; výpověď vsak musí podat v nejblizsím výpovědním období, pokud je zákonem nebo dohodou stanoveno. Při změně vlastnictví k movité věci můze smlouvu vypovědět i nabyvatel.

§ 681

Po podané výpovědi nebo tři měsíce před skončením nájmu a předáním věci je nájemce nemovité věci povinen, není-li dohodnuto jinak, umoznit zájemci o pronajmutí její prohlídku v přítomnosti pronajímatele nebo jeho zástupce. Nájemce nesmí být prohlídkou zbytečně obtězován.

§ 682

Skončí-li nájem, je nájemce povinen vrátit pronajatou věc ve stavu odpovídajícím sjednanému způsobu uzívání věci; nebyl-li způsob uzívání výslovně smluven, ve stavu, v jakém ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení.

§ 683

(1) Doslo-li k poskození nebo nadměrnému opotřebení pronajaté věci v důsledku jejího zneuzití, odpovídá nájemce i za skody způsobené osobami, kterým umoznil k pronajaté věci přístup; za náhodu vsak neodpovídá.
(2) Domáhat se náhrady lze pouze do sesti měsíců od vrácení pronajaté věci; jinak nárok zanikne.

§ 684

Uplatňuje-li třetí osoba k věci práva, jez jsou neslučitelná s právy nájemce, je pronajímatel povinen učinit potřebná právní opatření k jeho ochraně. Jestlize tak pronajímatel v přiměřené lhůtě neučiní, nebo nejsou-li jeho opatření úspěsná, můze nájemce odstoupit od smlouvy.

Oddíl čtvrtý: Zvlástní ustanovení o nájmu bytu

§ 685

(1) Nájem bytu vzniká nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt do uzívání, a to na dobu určitou nebo bez určení doby uzívání. Nájemní smlouvu lze sjednat také na dobu výkonu určité práce nájemce.
(2) U druzstevního bytu lze nájemní smlouvu mezi bytovým druzstvem a členem bytového druzstva uzavřít pouze za podmínek upravených ve stanovách bytového druzstva.
(3) Nájem bytu je chráněn; pronajímatel jej můze vypovědět jen z důvodů stanovených v zákoně.
(4) Byty zvlástního určení jsou byty zvlásť upravené pro bydlení zdravotně postizených osob a byty v domech zvlástního určení.

§ 686

(1) Nájemní smlouva musí obsahovat označení bytu, jeho příslusenství, rozsah jejich uzívání a způsob výpočtu nájemného a úhrady za plnění spojená s uzíváním bytu nebo jejich výsi. Nájemní smlouva musí mít písemnou formu.
(2) Není-li doba nájmu dohodnuta, má se za to, ze smlouva o nájmu byla uzavřena na dobu neurčitou.

§ 686a

(1) Pronajímatel je oprávněn při sjednání nájemní smlouvy pozadovat, aby nájemce slozil penězní prostředky k zajistění nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s uzíváním bytu a k úhradě jiných svých závazků v souvislosti s nájmem.
(2) Výse slozených penězních prostředků nesmí přesáhnout trojnásobek měsíčního nájemného a zálohy na úhradu za plnění poskytovaná v souvislosti s uzíváním bytu.
(3) Nedohodnou-li se pronajímatel s nájemcem jinak, je pronajímatel oprávněn tyto prostředky pouzít k úhradě pohledávek na nájemném a k úhradě za plnění poskytovaná v souvislosti s uzíváním bytu nebo k úhradě jiných dluhů nájemce v souvislosti s nájmem, přiznaných vykonatelným rozhodnutím soudu nebo nájemcem písemně uznaných. Nájemce je povinen po písemné výzvě pronajímatele doplnit penězní prostředky na původní výsi, pokud pronajímatel tyto penězní prostředky oprávněně čerpal, a to do jednoho měsíce.
(4) Po skončení nájmu vrátí pronajímatel nájemci nevyčerpané penězní prostředky s příslusenstvím, a to nejdéle do jednoho měsíce ode dne, kdy nájemce byt vyklidil a předal pronajímateli, nedohodnou-li se jinak.
(5) Na vyplacení penězních prostředků má jinak právo strana, které svědčí rozhodnutí soudu nebo jiného veřejného úřadu se stejnými účinky.

Práva a povinnosti z nájmu bytu

§ 687

(1) Pronajímatel je povinen předat nájemci byt ve stavu způsobilém k řádnému uzívání a zajistit nájemci plný a nerusený výkon práv spojených s uzíváním bytu.
(2) V nájemní smlouvě lze sjednat předání bytu ve stavu nezpůsobilém pro řádné uzívání, pokud si nájemce s pronajímatelem současně vymezí práva a povinnosti z toho plynoucí, zejména výsi a způsob úhrady nákladů na provedení úpravy.
(3) Nedohodnou-li se pronajímatel s nájemcem jinak, drobné opravy v bytě související s jeho uzíváním a náklady spojené s běznou údrzbou hradí nájemce. Pojem drobných oprav a nákladů spojených s běznou údrzbou bytu upravuje zvlástní právní předpis.
(4) Práva a povinnosti nájemce, který je členem bytového druzstva, při opravách a údrzbě druzstevního bytu a hrazení nákladů s tím spojených, upravují stanovy druzstva.

§ 688

(1) Nájemce má vedle práva uzívat byt i právo uzívat společné prostory a zařízení domu, jakoz i pozívat plnění, jejichz poskytování je s uzíváním bytu spojeno.
(2) Nájemce je povinen řádně uzívat byt, společné prostory a zařízení domu a řádně pozívat plnění, jejichz poskytování je s uzíváním bytu spojeno.

§ 689

(1) Pronajímatel má právo pozadovat, aby v bytě zil jen takový počet osob, který je přiměřený velikosti bytu a nebrání tomu, aby vsechny osoby mohly řádně uzívat byt a zít v hygienicky vyhovujících podmínkách.
(2) Pronajímatel má právo vyhradit si v nájemní smlouvě souhlas s přijetím dalsí osoby do bytu. To neplatí, jedná-li se o osobu blízkou anebo o dalsí případy zvlástního zřetele hodné.
(3) Nájemce oznámí pronajímateli písemně a bez zbytečného odkladu změny v počtu, jménech, příjmeních a datech narození osob v bytě, v případě, ze lze mít za to, ze tato změna potrvá déle nez 2 měsíce; nájemce je rovněz povinen oznámit pronajímateli uzavření manzelství nebo přechod nájmu. Neučiní-li to nájemce ani do 2 měsíců ode dne, kdy změna nastala, má se za to, ze hrubě porusil svoji povinnost.
(4) Jestlize nájemce ví předem o své dlouhodobé nepřítomnosti v bytě spojené se slozitou dosazitelností své osoby, oznámí tuto skutečnost pronajímateli. Současně označí osobu, která po tuto dobu zajistí moznost vstupu do bytu v případě, kdy to bude nezbytně nutné.

§ 690

Nájemci jsou povinni při výkonu svých práv dbát na to, aby v domě bylo vytvořeno prostředí zajisťující ostatním uzivatelům domu nerusený výkon jejich práv.

§ 691

Nesplní-li pronajímatel svoji povinnost odstranit závady bránící řádnému uzívání bytu, nebo jimiz je výkon nájemcova práva ohrozen, má nájemce právo po předchozím upozornění pronajímatele závady odstranit v nezbytné míře a pozadovat od něj náhradu účelně vynalozených nákladů. Právo na náhradu musí uplatnit u pronajímatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno do sesti měsíců od odstranění závad.

§ 692

(1) Nájemce je povinen oznámit bez zbytečného odkladu pronajímateli potřebu těch oprav v bytě, které má nést pronajímatel, a umoznit jejich provedení; jinak odpovídá za skodu, která nesplněním této povinnosti vznikla.
(2) Nepostará-li se nájemce o včasné provedení drobných oprav a běznou údrzbu bytu, má pronajímatel právo učinit tak po předchozím upozornění nájemce na svůj náklad sám a pozadovat od něj náhradu.
(3) Nájemce je povinen po předchozí písemné výzvě umoznit pronajímateli nebo jím pověřené osobě, aby provedl instalaci a údrzbu zařízení pro měření a regulaci tepla, teplé a studené vody, jakoz i odpočet naměřených hodnot. Stejně je povinen umoznit přístup k dalsím technickým zařízením, pokud jsou součástí bytu a patří pronajímateli.

§ 693

Nájemce je povinen odstranit závady a poskození, které způsobil v domě sám nebo ti, kdo s ním bydlí. Nestane-li se tak, má pronajímatel právo po předchozím upozornění nájemce závady a poskození odstranit a pozadovat od nájemce náhradu.

§ 694

Nájemce nesmí provádět stavební úpravy ani jinou podstatnou změnu v bytě bez souhlasu pronajímatele, a to ani na svůj náklad. V případě porusení této povinnosti je pronajímatel oprávněn pozadovat, aby nájemce provedené úpravy a změny bez odkladu odstranil.

§ 695

Pronajímatel je oprávněn provádět stavební úpravy bytu a jiné podstatné změny v bytě pouze se souhlasem nájemce. Tento souhlas lze odepřít jen z vázných důvodů. Provádí-li pronajímatel takové úpravy na příkaz příslusného orgánu státní správy, je nájemce povinen jejich provedení umoznit; jinak odpovídá za skodu, která nesplněním této povinnosti vznikla.

Nájemné a úhrada za plnění poskytovaná s uzíváním bytu

§ 696

(1) Nájemné při uzavírání nájemní smlouvy nebo změna nájemného v průběhu trvání nájemního vztahu se sjednává dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem, nestanoví-li tento zákon nebo zvlástní právní předpis jinak.
(2) Nedoslo-li ke sjednání nájemného dohodou, můze pronajímatel písemně navrhnout nájemci zvýsení nájemného. Souhlasí-li nájemce s návrhem na zvýsení nájemného, zvysuje se nájemné počínaje třetím kalendářním měsícem od doručení návrhu. Nesdělí-li nájemce pronajímateli písemně do dvou měsíců od doručení návrhu, ze se zvýsením nájemného souhlasí, má pronajímatel právo navrhnout ve lhůtě dalsích tří měsíců, aby výsi nájemného určil soud. Soud na návrh pronajímatele rozhodne o určení nájemného, které je v místě a čase obvyklé. Výsi nájemného soud určí ke dni podání návrhu soudu.
(3) Soud můze rozhodnout podle odstavce 2 také v případě nájmu, kde bylo nájemné sjednáno dohodou, a jde o nájem na dobu neurčitou, jestlize doslo k podstatné změně okolností, z nichz při sjednávání nájemného pronajímatel nebo nájemce vycházel.
(4) Navrhuje-li nájemce snízení nájemného, pouzijí se ustanovení odstavců 2 a 3 obdobně.
(5) Ustanovení odstavců 2 az 4 se nepouzije pro určení nájemného u druzstevního bytu.
(6) Nedohodne-li se pronajímatel s nájemcem jinak, způsob výpočtu úhrady za plnění poskytovaná s uzíváním bytu a způsob jejich placení stanoví zvlástní právní předpis.

§ 697

Nezaplatí-li nájemce nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s uzíváním bytu do pěti dnů po její splatnosti, je povinen zaplatit pronajímateli poplatek z prodlení.

§ 698

(1) Nájemce má právo na přiměřenou slevu z nájemného, dokud pronajímatel přes jeho upozornění neodstraní v bytě nebo v domě závadu, která podstatně nebo po delsí dobu zhorsuje jejich uzívání. Právo na přiměřenou slevu z nájemného má nájemce i tehdy, jestlize nebyla poskytována plnění spojená s uzíváním bytu, nebo byla poskytována vadně, a jestlize se v důsledku toho uzívání bytu zhorsilo.
(2) Stejné právo má nájemce, jestlize stavebními úpravami v domě se podstatně nebo po delsí dobu zhorsí podmínky uzívání bytu nebo domu.
(3) Nájemce má právo na přiměřenou slevu z úhrady za plnění poskytovaná s uzíváním bytu, pokud je pronajímatel řádně a včas neposkytuje.

§ 699

Právo na slevu z nájemného nebo z úhrady za plnění poskytovaná s uzíváním bytu, je třeba uplatnit u pronajímatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno do sesti měsíců od odstranění závad.

Společný nájem bytu

§ 700

(1) Byt můze být ve společném nájmu více osob. Společní nájemci mají stejná práva a povinnosti.
(2) Společný nájem vzniká téz dohodou mezi dosavadním nájemcem, dalsí osobou a pronajímatelem.
(3) U druzstevního bytu můze společný nájem vzniknout jen mezi manzely.

§ 701

(1) Bězné věci, týkající se společného nájmu bytu, můze vyřizovat kazdý ze společných nájemců. V ostatních věcech je třeba souhlasu vsech; jinak je právní úkon neplatný.
(2) Z právních úkonů týkajících se společného nájmu bytu jsou oprávněni a povinni vsichni společní nájemci společně a nerozdílně.

§ 702

(1) Dojde-li mezi společnými nájemci k neshodě o právech a povinnostech vyplývajících ze společného nájmu bytu, rozhodne na návrh některého z nich soud.
(2) Soud můze v případech zvlástního zřetele hodných na návrh společného nájemce zrusit právo společného nájmu bytu, vznikne-li jím nezaviněný stav, který brání společnému uzívání bytu společnými nájemci. Zároveň určí, který ze společných nájemců nebo kteří z nich budou byt dále uzívat.

Společný nájem bytu manzely

§ 703

(1) Jestlize se za trvání manzelství manzelé nebo jeden z nich stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manzely.
(2) Vznikne-li jen jednomu z manzelů za trvání manzelství právo na uzavření smlouvy o nájmu druzstevního bytu, vznikne se společným nájmem bytu manzely i společné členství manzelů v druzstvu; z tohoto členství jsou oba manzelé oprávněni a povinni společně a nerozdílně.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, jestlize manzelé spolu trvale nezijí.

§ 704

(1) Stal-li se některý z manzelů nájemcem bytu před uzavřením manzelství, vznikne oběma manzelům společný nájem bytu uzavřením manzelství.
(2) Totéz platí, vzniklo-li před uzavřením manzelství některému z manzelů právo na uzavření smlouvy o nájmu druzstevního bytu.

§ 705

(1) Nedohodnou-li se rozvedení manzelé o nájmu bytu, soud na návrh jednoho z nich rozhodne, ze se zrusuje právo společného nájmu bytu. Současně určí, který z manzelů bude byt dále uzívat jako nájemce.
(2) Nabyl-li práva na uzavření smlouvy o nájmu druzstevního bytu jeden z rozvedených manzelů před uzavřením manzelství, zanikne právo společného nájmu bytu rozvodem; právo byt uzívat zůstane tomu z manzelů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manzelství. V ostatních případech společného nájmu druzstevního bytu rozhodne soud, nedohodnou-li se rozvedení manzelé, na návrh jednoho z nich o zrusení tohoto práva, jakoz i o tom, kdo z nich bude jako člen druzstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i společné členství rozvedených manzelů v druzstvu.
(3) Při rozhodování o dalsím nájmu bytu vezme soud zřetel zejména na zájmy nezletilých dětí a stanovisko pronajímatele.
Přechod nájmu bytu

§ 705a Vztahy k nájemnímu bytu v registrovaném partnerství

(1) Osoba, která uzavřela registrované partnerství1a) (dále jen "partnerství"), má po dobu trvání partnerství právo uzívat byt, jenz je v nájmu druhého partnera a práva s tím spojená (§ 688).
(2) Uzavřením partnerství nevzniká společný nájem bytu (druzstevního bytu), jehoz nájemcem je jeden z partnerů. Stejně tak společný nájem bytu nevzniká, pokud se stane jeden z partnerů1a) nájemcem bytu (druzstevního bytu) za trvání partnerství. Ustanovení umozňující vznik společného nájmu bytu dohodou (§ 700) tím nejsou dotčena.
(3) Zrusením, popřípadě vyslovením neplatnosti nebo neexistence partnerství, zaniká právo partnera1a), který není nájemcem bytu, tento byt nadále uzívat.

§ 706

(1) Zemře-li nájemce a nejde-li o společný nájem bytu, přejdou práva a povinnosti z nájmu na osobu, která zila v bytě s nájemcem ke dni jeho smrti ve společné domácnosti a nemá vlastní byt. Je-li touto osobou někdo jiný nez nájemcův manzel, partner, rodič, sourozenec, zeť, snacha, dítě nebo vnuk, přejdou na ni práva a povinnosti z nájmu, jen pokud pronajímatel s jejím bydlením v bytě souhlasil. Pro souhlas se vyzaduje písemná forma.
(2) Nájem bytu po jeho přechodu podle odstavce 1 skončí nejpozději uplynutím 2 let od okamziku přechodu nájmu. Toto ustanovení se nepouzije v případě, ze osoba, na kterou nájem přesel, dosáhla k okamziku přechodu nájmu věku 70 let. Stejně tak se toto ustanovení nepouzije v případě, ze osoba, na kterou nájem přesel, nedosáhla k okamziku přechodu nájmu věku 18 let; v takovém případě skončí nájem nejpozději dnem, kdy tato osoba dosáhne věku 20 let, pokud se pronajímatel s nájemcem nedohodnou jinak.
(3) Splňuje-li více osob podmínky pro přechod nájmu, přejdou práva a povinnosti z nájmu na vsechny společně a nerozdílně. Je-li vsak mezi těmito osobami nájemcovo dítě, přejdou práva a povinnosti z nájmu na ně.
(4) Kazdá osoba splňující podmínky pro přechod nájmu můze do jednoho měsíce od smrti nájemce písemně oznámit pronajímateli, ze v nájmu nechce pokračovat; dnem oznámení její nájem zaniká.
(5) Jestlize zemře nájemce druzstevního bytu a nejde-li o byt ve společném nájmu manzelů, přechází smrtí nájemce jeho členství v druzstvu a nájem bytu na toho dědice, kterému připadl členský podíl.

§ 707

(1) Zemře-li jeden z manzelů, kteří byli společnými nájemci bytu, stane se jediným nájemcem pozůstalý manzel.
(2) Jde-li o byt druzstevní, zanikne smrtí jednoho z manzelů společný nájem bytu manzely. Bylo-li právo na druzstevní byt nabyto za trvání manzelství, zůstává členem druzstva pozůstalý manzel a jemu nálezí členský podíl; k tomu přihlédne soud v řízení o dědictví. Jestlize zemřel manzel, který nabyl právo na druzstevní byt před uzavřením manzelství, přechází jeho smrtí členství v druzstvu a nájem druzstevního bytu na toho dědice, jemuz připadl členský podíl. Jde-li o více předmětů nájmu, můze členství zůstavitele přejít na více dědiců.
(3) Zemře-li jeden ze společných nájemců, přechází jeho právo na ostatní společné nájemce.

§ 708

Ustanovení § 707 odst. 1 a 3 platí i v případě, jestlize nájemce opustí trvale společnou domácnost.

§ 709

Ustanovení § 703 az 707 neplatí pro byty zvlástního určení.

Zánik nájmu bytu

§ 710

(1) Nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem, písemnou výpovědí nebo jiným způsobem stanoveným tímto zákonem.
(2) V písemné výpovědi musí být uvedena lhůta, kdy má nájem skončit. Výpovědní lhůta nesmí být kratsí nez tři měsíce a musí skončit ke konci kalendářního měsíce. Výpovědní lhůta začne bězet prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němz byla výpověď doručena druhému účastníkovi, pokud není dále stanoveno jinak.
(3) V případě, ze nájem bytu byl sjednán na dobu určitou, skončí také uplynutím této doby. Pokud smlouva nestanoví jinak, na nájem bytu nelze pouzít ustanovení o obnovení nájmu (§ 676 odst. 2).
(4) Nájem bytu, který byl sjednán na dobu výkonu určité práce, skončí posledním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němz nájemce přestal bez vázného důvodu tyto práce vykonávat, aniz k tomu měl vázný důvod.
(5) Přestane-li nájemce vykonávat určité práce, na které je vázán nájem bytu, z důvodů spočívajících v jeho věku nebo zdravotním stavu nebo z jiného vázného důvodu, skončí nájem bytu uplynutím dvou let ode dne, kdy nájemce přestal určité práce vykonávat.

§ 711

(1) Pronajímatel můze vypovědět nájem pouze z důvodů uvedených v zákoně.
(2) Pronajímatel můze vypovědět nájem bez přivolení soudu:
a) jestlize nájemce nebo ti, kdo s ním bydlí, přes písemnou výstrahu hrubě porusují dobré mravy v domě;
b) jestlize nájemce hrubě porusuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, ze nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s uzíváním bytu ve výsi odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s uzíváním bytu nebo nedoplnil penězní prostředky podle § 686a odst. 3;
c) má-li nájemce dva nebo více bytů, vyjma případů, ze na něm nelze spravedlivě pozadovat, aby uzíval pouze jeden byt;
d) neuzívá-li nájemce byt bez vázných důvodů nebo byt bez vázných důvodů uzívá jen občas;
e) jde-li o byt zvlástního určení a nájemce není zdravotně postizená osoba; toto ustanovení se nepouzije, pokud nájemce dovrsil 70 let věku.
(3) Výpověď musí být nájemci doručena. V písemné výpovědi musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta (§ 710 odst. 2) a poučení nájemce o moznosti podat do 60 dnů zalobu na určení neplatnosti výpovědi k soudu. Nájemce je povinen byt vyklidit do 15 dnů ode dne zajistění přístřesí.
(4) Nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě sedesáti dnů ode dne doručení výpovědi zalobu na určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu.

§ 711a

(1) Pronajímatel můze vypovědět nájem pouze s přivolením soudu v těchto případech:
a) potřebuje-li pronajímatel byt pro sebe, manzela, pro své děti, vnuky, zetě nebo snachu, své rodiče nebo sourozence;
b) je-li potřebné z důvodu veřejného zájmu s bytem nebo s domem nalozit tak, ze byt nelze uzívat nebo vyzaduje-li byt nebo dům opravy, při jejichz provádění nelze byt nebo dům delsí dobu uzívat;
c) jde-li o byt, který souvisí stavebně s prostory určenými k provozování obchodu nebo jiné podnikatelské činnosti a nájemce nebo vlastník těchto nebytových prostorů chce tento byt uzívat.
(2) Písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné výpovědi musí být uveden důvod výpovědi a výpovědní lhůta (§ 710 odst. 2). Jestlize soud přivolí k výpovědi z nájmu bytu, určí současně délku výpovědní lhůty a rozhodne o povinnosti byt vyklidit. Výpovědní lhůta počne bězet az prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozhodnutí soudu.
(3) V případě výpovědi dané z důvodů uvedených v odstavci 1 je pronajímatel povinen uhradit nájemci nezbytné stěhovací náklady, pokud nedojde k jiné dohodě.
(4) Jestlize pronajímatel bez vázných důvodů nevyuzil vyklizeného bytu k účelu, pro který vypověděl nájem bytu, můze soud na návrh nájemce rozhodnout, ze pronajímatel je povinen dodatečně uhradit nájemci, který byt uvolnil, stěhovací náklady a dalsí náklady spojené s potřebnou úpravou náhradního bytu. Soud můze dále ulozit pronajímateli, aby nájemci uhradil rozdíl ve výsi nájemného z dosavadního bytu a z bytu náhradního, az za dobu pěti let, počínaje měsícem, v němz se nájemce přestěhoval do náhradního bytu, nejdéle vsak do doby, kdy nájemce ukončil nájem náhradního bytu. Právo nájemce na úhradu rozdílu v nájemném se v období pěti let nepromlčí. Jiné nároky nájemce tím nejsou dotčeny. Dále soud můze na návrh toho, kdo poskytl bytovou náhradu, ulozit pronajímateli, aby mu uhradil přiměřenou náhradu.
(5) Má-li nájemce právo na bytovou náhradu, je povinen byt vyklidit do 15 dnů po zajistění odpovídající bytové náhrady.

§ 712

(1) Bytovými náhradami jsou náhradní byt a náhradní ubytování.
(2) Náhradním bytem je byt, který podle velikosti a vybavení zajisťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Skončí-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele z důvodů podle § 711a odst. 1 písm. a), b) a c), má nájemce právo na náhradní byt, který je podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má vyklidit (přiměřený náhradní byt). Soud můze na návrh pronajímatele z důvodů zvlástního zřetele hodných rozhodnout, ze nájemce má právo na náhradní byt o mensí podlahové plose nez vyklizovaný byt.
(3) V případech podle § 705 odst. 2 věty prvé postačí rozvedenému manzelovi, který je povinen byt vyklidit, poskytnout náhradní ubytování; soud vsak z důvodů zvlástního zřetele hodných rozhodne, ze rozvedený manzel má právo na náhradní byt. V případech podle § 705 odst. 1 a odst. 2 věta druhá má rozvedený manzel právo na náhradní byt; soud můze, jsou-li proto důvody zvlástního zřetele hodné, rozhodnout, ze rozvedený manzel má právo jen na náhradní ubytování.
(4) Náhradním ubytováním se rozumí byt o jedné místnosti nebo pokoj ve svobodárně nebo podnájem v zařízené nebo nezařízené části bytu jiného nájemce.
(5) Skončí-li nájemní poměr výpovědí pronajímatele podle § 711, stačí při vyklizení poskytnout přístřesí. Přístřesím se rozumí dočasné ubytování do doby, nez si nájemce opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění jeho bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby, nejdéle vsak na dobu 6 měsíců.
(6) Společní nájemci mají nárok jen na jednu bytovou náhradu.

§ 712a

V období mezi skončením nájemního poměru a posledním dnem lhůty k vyklizení bytu mají pronajímatel a osoba, jejíz nájemní poměr skončil, práva a povinnosti v rozsahu odpovídajícím ustanovením § 687 az 699 a přiměřeně § 700 az § 702 odst. 1.

§ 713

(1) Jestlize byt zvlástního určení po smrti nájemce nebo po rozvodu jeho manzelství uzívají dále manzel, bývalý manzel nebo osoby uvedené v § 706 odst. 1, nejsou povinny se z bytu vystěhovat, dokud jim není zajistěna přiměřená bytová náhrada.
(2) Jestlize byt, ke kterému byl sjednán nájem na dobu výkonu určité práce, uzívá po smrti nájemce osoba blízká, má právo v bytě bydlet. Vyzve-li ji vsak pronajímatel, aby byt vyklidila, je povinna tak učinit do tří měsíců ode dne doručení této výzvy. V případě smrti nájemce, k níz doslo v souvislosti s výkonem této práce, není tato osoba povinna se vystěhovat, dokud jí není zajistěna přiměřená bytová náhrada.
(3) Povinnost zajistění bytové náhrady podle odstavců 1 a 2 zaniká po uplynutí 2 let od smrti nájemce nebo po rozvodu jeho manzelství a osoby uzívající byt jsou povinny byt vyklidit.
(4) Pokud byt zvlástního určení uzívá osoba zdravotně postizená nebo osoba, která dovrsila 70 let věku, ustanovení odstavce 3 se nepouzije.

§ 714

Zánikem členství osoby v bytovém druzstvu zanikne její nájem bytu. Osoba, jejíz nájem bytu zanikl, není povinna se z bytu vystěhovat, pokud jí není zajistěna bytová náhrada za podmínek uvedených v § 712 odst. 2 a 3, popřípadě poskytnuto přístřesí za podmínek uvedených v § 712 odst. 5. Vrácení členského podílu se můze člen domáhat teprve po vystěhování z bytu, a to ve lhůtě dané stanovami druzstva.

§ 715

Se souhlasem pronajímatelů se mohou nájemci dohodnout o výměně bytu. Souhlas i dohoda musí mít písemnou formu.

§ 716

(1) Právo na splnění dohody o výměně bytu musí být uplatněno u soudu do tří měsíců ode dne, kdy byl s dohodou vysloven souhlas; jinak právo zanikne.
(2) Nastanou-li dodatečně u některého z účastníků takové závazné okolnosti, ze není mozno splnění dohody na něm spravedlivě pozadovat, můze od dohody odstoupit; musí vsak tak učinit bez zbytečného odkladu. Povinnost k náhradě skody tím není dotčena.

Oddíl pátý: Nájem obytných místností v zařízeních určených k trvalému bydlení

§ 717

(1) V zařízeních určených k trvalému bydlení vzniká nájem obytné místnosti nájemní smlouvou uzavřenou mezi pronajímatelem a nájemcem.
(2) Jsou-li na uzívání téze místnosti uzavřeny nájemní smlouvy s více nájemci, je kazdý z nich samostatným nájemcem, a to v rozsahu, který mu byl v dohodě vymezen.

§ 718

Je-li nájemce povinen se z obytné místnosti vystěhovat, stačí mu poskytnout náhradní ubytování, pokud nájemní smlouvou nebylo účastníky dohodnuto něco jiného. V případě, ze nájem obytné místnosti skončil z důvodů, pro které lze vypovědět nájem bytu podle § 711 odst. 2, stačí při vyklizení poskytnout přístřesí.

Oddíl sestý: Podnájem bytu (části bytu)

§ 719

(1) Pronajatý byt nebo jeho část lze jinému přenechat do podnájmu na dobu určenou ve smlouvě o podnájmu nebo bez určení doby jen s písemným souhlasem pronajímatele. Není-li splněna tato podmínka, je smlouva neplatná. Porusení této povinnosti se povazuje za porusení povinnosti nájemce podle § 711 odst. 2 písm. b). Smlouva o podnájmu musí mít písemnou formu. Nebylo-li dohodnuto jinak, platí, ze podnájem lze vypovědět bez uvedení důvodů ve lhůtě podle § 710 odst. 2.
(2) Podnájem sjednaný bez určení doby skončí nejpozději se zánikem nájmu. Byl-li podnájem sjednán na určitou dobu, skončí také uplynutím této doby.
(3) Po skončení podnájmu nemá podnájemce právo na náhradní podnájem.

Oddíl sedmý: Nájem a podnájem nebytových prostor

§ 720

Nájem a podnájem nebytových prostor je upraven zvláštním zákonem 6).

Oddíl osmý: Zvlástní ustanovení o podnikatelském nájmu věcí movitých

§ 721

(1) Má-li věc, která byla pronajata, vady, pro které ji nelze řádně uzívat, nebo které takové uzívání ztězují, má nájemce právo, aby mu byla poskytnuta jiná věc slouzící témuz účelu. Kromě toho má právo na prominutí nájemného nebo na slevu z nájemného za dobu, po kterou věc nemohl pro její vadu řádně uzívat buď vůbec, nebo jen za ztízených podmínek.
(2) Právo na prominutí nebo na slevu z nájemného musí být uplatněno u pronajímatele nejpozději do konce doby, na kterou byl nájem sjednán.

§ 722

(1) Za opotřebení věci způsobené řádným uzíváním nájemce neodpovídá.
(2) Vzniklé poskození, ztrátu nebo zničení věci je nájemce povinen ohlásit pronajímateli bez zbytečného odkladu. Povinnost nájemce nahradit skodu se řídí ustanoveními tohoto zákona o odpovědnosti za skodu; nájemce vsak neodpovídá za skodu, která vznikla tím, ze ten, kdo věc pronajal, nesplnil povinnost ulozenou ustanovením § 617.

§ 723

(1) Vrátí-li nájemce věc po době dohodnuté ve smlouvě, je povinen platit nájemné az do vrácení věci. Je-li nájemce s vrácením věci v prodlení, je povinen zaplatit téz poplatek z prodlení.
(2) Jestlize se věc ztratila nebo byla zničena, je nájemce povinen platit nájemné a poplatek z prodlení, bylo-li jeho placení dohodnuto, dokud ztrátu nebo zničení věci pronajímateli neohlásil nebo dokud se o tom pronajímatel jinak nedozvěděl.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava osmá: Příkazní smlouva

Oddíl první: Obecná ustanovení

§ 724

Příkazní smlouvou se zavazuje příkazník, ze pro příkazce obstará nějakou věc nebo vykoná jinou činnost.

Povinnosti příkazníka

§ 725

Příkazník je povinen jednat při plnění příkazu podle svých schopností a znalostí. Od pokynů příkazcových se příkazník můze odchýlit jen tehdy, je-li to nezbytné v zájmu příkazce a nemůze-li včas obdrzet jeho souhlas; jinak odpovídá za skodu.

§ 726

Příkazník je povinen provést příkaz osobně. Svěří-li provedení příkazu jinému, odpovídá, jako by příkaz prováděl sám; dovolil-li vsak příkazce, aby si ustanovil zástupce, nebo byl-li tento nezbytně nutný, odpovídá příkazník pouze za zavinění při volbě zástupce.

§ 727

Příkazník je povinen podat příkazci na jeho zádost vsechny zprávy o postupu plnění příkazu a převést na příkazce vsechen uzitek z provedeného příkazu; po provedení příkazu předlozí příkazci vyúčtování.

Povinnosti příkazce

§ 728

Příkazce je povinen, není-li jinak dohodnuto, poskytnout příkazníkovi předem na jeho zádost přiměřené prostředky nezbytné ke splnění příkazu a nahradit příkazníkovi potřebné a uzitečné náklady vynalozené při provádění příkazu, a to i kdyz se výsledek nedostavil.

§ 729

(1) Příkazce je dále povinen nahradit příkazníkovi kromě zaviněné skody i tu skodu, která vznikla v souvislosti s výkonem příkazu.
(2) Utrpí-li příkazník při výkonu příkazu skodu jen náhodou, můze se domáhat náhrady pouze tehdy, zavázal-li se provést příkaz bezplatně; nedostane vsak více, nez by mu nálezelo jako obvyklá odměna, kdyby byla sjednána.

§ 730

(1) Příkazce je povinen poskytnout příkazníkovi odměnu pouze tehdy, jestlize byla dohodnuta nebo je obvyklá, zejména vzhledem k povolání příkazníka.
(2) Příkazce je povinen poskytovat odměnu, i kdyz výsledek nenastal, ledaze nezdar jednání byl způsoben porusením povinnosti příkazníka.

Zánik příkazní smlouvy

§ 731

Pro zánik příkazní smlouvy se pouzijí přiměřeně ustanovení o zániku plné moci (§ 33b).

§ 732

Zanikla-li příkazní smlouva odvoláním, je příkazce povinen nahradit příkazníku náklady vzniklé do odvolání, utrpěnou skodu a příslusí-li příkazníkovi odměna,i její část odpovídající provedené práci. To platí i tehdy, bylo-li dokončení příkazního jednání zmařeno náhodou, ke které nedal příkazník podnět.

Oddíl druhý: Smlouva o obstarání věci

§ 733

Smlouvou o obstarání věci se obstaratel zavazuje objednateli obstarat určitou věc. Obstaratel má právo věc obstarat i prostřednictvím jiné osoby. Objednatel je povinen obstarateli za obstarání věci poskytnout odměnu.

§ 734

O uzavření smlouvy musí obstaratel vydat objednateli písemné potvrzení, ve kterém musí být uveden předmět obstarání, jeho cena a doba obstarání.

§ 735

Objednatel můze az do obstarání věci od smlouvy odstoupit; musí vsak obstarateli nahradit účelně vynalozené náklady a jinou újmu vzniklou obstarateli, pokud jí obstaratel nemohl zabránit. Tím není dotčen nárok na uplatnění práv vyplývajících z prodlení nebo z vadného plnění obstaratele.

§ 736

Obstaratel je povinen při obstarávání dbát pokynů objednatele; odchýlit se od nich můze pouze tehdy, je-li to v zájmu objednatele nevyhnutelné a nemůze-li včas dosáhnout jeho souhlasu.

Oddíl třetí: Smlouva o obstarání prodeje věci

§ 737

Smlouvou o obstarání prodeje věci vznikne objednateli právo, aby obstaratel převzal od něj do prodeje svěřenou věc a učinil potřebná opatření k prodeji.

§ 738

Smlouva musí být uzavřena písemně. Musí obsahovat zejména předmět prodeje, cenu, za kterou má být předmět prodán, odměnu obstaratele za obstarání prodeje a poplatek pro případ odstoupení od smlouvy před dohodnutou dobou určenou k prodeji věci.

§ 739

(1) Obstaratel má právo na odměnu pouze, byla-li svěřená věc prodána.
(2) Objednatel má právo, aby mu obstaratel vyplatil po srázce odměny částku, za kterou věc prodal.

§ 740

Neprodá-li obstaratel věc do tří měsíců ode dne, kdy mu byla věc svěřena do prodeje, smlouva se rusí, nebylo-li mezi objednatelem a obstaratelem dohodnuto jinak. Účastníci se mohou dohodnout, ze se po uplynutí stanovené doby prodá věc za nizsí cenu.

§ 741

(1) Při prodeji věci svěřené do prodeje odpovídá obstaratel prodeje kupujícímu za vady prodané věci; obstaratel prodeje odpovídá i za to, ze prodaná věc má vlastnosti, které obstaratel při prodeji uvedl.
(2) Jinak pro tuto odpovědnost platí obdobně ustanovení týkající se prodeje pouzitých věcí.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava devátá: Jednatelství bez příkazu

§ 742

Obstará-li někdo, aniz je k tomu oprávněn, cizí zálezitost, aby odvrátil hrozící skodu, je ten, jehoz zálezitost byla obstarána, povinen nahradit jednateli bez příkazu nutný náklad, i kdyz se výsledek bez zavinění jednajícího nedostavil.

§ 743

(1) Nejde-li o odvrácení hrozící skody, musí ten, kdo chce obstarat zálezitost jiného, zpravit jej o tom a vyčkat jeho souhlasu.
(2) Neučiní-li tak a jde-li o zálezitost k prospěchu jiného, má jednatel bez příkazu nárok na náhradu nákladů, kterými byl ten, v jehoz zájmu jednal, v době skončení jednání obohacen.

§ 744

(1) Kdo zasáhne do zálezitostí jiného, aniz by slo o odvrácení hrozící skody, odpovídá za vzniklou skodu; v rámci této odpovědnosti odpovídá i za náhodu, ledaze by vznikla i bez jeho zásahu.
(2) Totéz platí, zasáhne-li někdo do zálezitostí jiného proti jeho projevené vůli.

§ 745

Nemá-li jednatel bez příkazu nárok na náhradu nákladů, je oprávněn vzít si, pokud je to mozné, co pořídil svým nákladem.

§ 746

Jednatel bez příkazu je povinen dokončit jednání, podat o něm vyúčtování a převést vse, co při tom získal, na toho, jehoz zálezitost obstaral.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava desátá: Smlouva o úschově

§ 747

(1) Smlouvou o úschově vznikne sloziteli právo, aby schovatel movitou věc od něj do úschovy převzatou řádně opatroval. Smlouvu o úschově lze uzavřít i tak, ze odevzdání i převzetí věci bude zajistěno mechanickými prostředky.
(2) Ve smlouvě lze dohodnout, ze schovatel můze věc odevzdat do úschovy dalsímu schovateli.

§ 748

Slozitel je povinen nahradit schovateli nezbytné náklady, které na věc při jejím opatrování vynalozil; odměnu za úschovu je povinen zaplatit jen tehdy, dohodl-li se tak nebo odpovídá-li to předmětu podnikání schovatele anebo zvyklostem.

§ 749

(1) Schovatel je povinen převzatou věc opatrovat dohodnutým způsobem a nebyla-li dohoda o způsobu úschovy uzavřena, je povinen ji opatrovat pečlivě, zejména je povinen dát ji pojistit, je-li to obvyklé, a po uplynutí doby úschovy převzatou věc vrátit spolu s tím, co k ní přibylo.
(2) Schovatel je povinen vrátit věc sloziteli na pozádání i před uplynutím sjednané doby úschovy, ale sám není oprávněn vrátit ji dříve, ledaze věc nemůze pro nepředvídatelnou okolnost bezpečně nebo bez vlastní skody opatrovat.

§ 750

Není-li ujednáno a ani z okolností zřejmé, jak dlouho má být věc v úschově, můze slozitel kdykoli zádat vrácení věci a schovatel můze věc kdykoli vrátit.

§ 751

Pouzije-li schovatel převzatou věc, umozní-li její pouzití jinému, dá-li ji bez svolení slozitele nebo bez nezbytné potřeby někomu jinému do úschovy, anebo je-li v prodlení s jejím vrácením, odpovídá i za náhodnou skodu, ledaze by tato skoda postihla uschovanou věc i jinak.

§ 752

Slozitel je povinen, není-li účastníky dohodnuto jinak, nahradit schovateli skodu vzniklou mu úschovou, jakoz i náklad, který schovatel na věc vynalozil pro splnění své povinnosti.

§ 753

Vzájemných práv z úschovy se lze domáhat pouze do sesti měsíců po vrácení věci; jinak zaniknou.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava jedenáctá: Smlouva o ubytování

§ 754

(1) Ze smlouvy o ubytování vznikne objednateli právo, aby mu ubytovatel poskytl přechodné ubytování na dobu dohodnutou nebo na dobu vyplývající z účelu ubytování v zařízení k tomu určeném (hotely, noclehárny, ubytovny a jiná zařízení).
(2) Za ubytování a sluzby s ním spojené je objednatel povinen zaplatit ubytovateli cenu ve lhůtách stanovených ubytovacími řády.

§ 755

Ubytovaný má právo uzívat prostory, které mu byly k ubytování vyhrazeny, jakoz i uzívat společné prostory ubytovacího zařízení a pouzívat sluzeb, jejichz poskytování je s ubytováním spojeno.

§ 756

Ubytovatel je povinen odevzdat ubytovanému prostory vyhrazené mu k ubytování ve stavu způsobilém pro řádné uzívání a zajistit mu nerusený výkon jeho práv spojených s ubytováním.

§ 757

Ubytovaný je povinen uzívat prostory vyhrazené mu k ubytování a plnění s ubytováním spojené řádně; v těchto prostorách nesmí ubytovaný bez souhlasu ubytovatele provádět zádné podstatné změny.

§ 758

O odpovědnosti ubytovatele za věci vnesené do ubytovacích prostor ubytovaným nebo pro něj platí ustanovení § 433 a 436.

§ 759

(1) Ubytovaný můze odstoupit od smlouvy před uplynutím dohodnuté doby; újmu vzniklou ubytovateli předčasným zrusením ubytování je ubytovaný povinen nahradit, pouze nemohl-li ubytovatel újmě zabránit.
(2) Ubytovatel můze od smlouvy před uplynutím dohodnuté doby odstoupit, jestlize ubytovaný v ubytovacím zařízení i přes výstrahu hrubě porusuje dobré mravy nebo jinak hrubě porusuje své povinnosti ze smlouvy.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava dvanáctá: Smlouvy o přepravě

Oddíl první: Smlouva o přepravě osob

§ 760

Smlouvou o přepravě osob vzniká cestujícímu, který za stanovené jízdné pouzije dopravní prostředek, právo, aby ho dopravce přepravil do místa určení řádně a včas.

§ 761

Dopravce je povinen starat se při přepravě zejména o bezpečnost a pohodlí cestujících a při hromadné přepravě jim umoznit pouzívání společenských a kulturních zařízení. Podrobnosti upraví přepravní řády.

§ 762

(1) Má-li cestující zavazadlo, přepravuje je dopravce buď společně s ním a pod jeho dohledem, nebo odděleně.
(2) Je-li zavazadlo přepravováno odděleně, je dopravce povinen dbát, aby bylo přepraveno do místa určení nejpozději ve stejnou dobu s cestujícím.

Odpovědnost

§ 763

(1) Při pravidelné přepravě osob stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, jestlize přeprava nebyla provedena včas.
(2) Při nepravidelné přepravě osob je dopravce povinen nahradit skodu vzniklou cestujícímu tím, ze přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády.
(3) Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu; nebyla-li práva uplatněna nejpozději do sesti měsíců, zaniknou.

§ 764

(1) Vznikne-li cestujícímu za přepravy skoda na zdraví nebo skoda na zavazadlech přepravovaných společně s ním či na věcech, které měl u sebe, odpovídá za ni dopravce podle ustanovení o odpovědnosti za skodu způsobenou provozem dopravních prostředků (§ 427 az 431).
(2) Za skodu způsobenou na zavazadlech přepravovaných odděleně od cestujících odpovídá dopravce podle ustanovení o odpovědnosti při nákladní přepravě.

Oddíl druhý: Smlouva o přepravě nákladu

§ 765

(1) Smlouvou o přepravě nákladu vzniká odesílateli právo, aby mu dopravce za přepravné zásilku přepravil do určeného místa a vydal ji určenému příjemci.
(2) Odesílatel je povinen dopravci na pozádání objednávku přepravy písemně potvrdit.
(3) Dopravce je povinen na pozádání odesílatele převzetí zásilky písemně potvrdit.

§ 766

(1) Az do vydání zásilky má odesílatel právo dávat za podmínek stanovených přepravními řády dopravci nové příkazy.
(2) Kdy a za jakých podmínek právo dávat dopravci nové příkazy příslusí příjemci, stanoví přepravní řády.

§ 767

Dopravce je povinen provést přepravu s odbornou péčí a ve stanovené lhůtě.

§ 768

(1) Dopravce můze uzít k provedení přepravy i jiných fyzických nebo právnických osob; přitom odpovídá, jako by přepravu provedl sám.
(2) Provádí-li přepravu společně několik dopravců podle přepravního řádu jako přepravu sdruzenou, stanoví přepravní řády, který z dopravců a za jakých podmínek za tuto přepravu odpovídá.

Odpovědnost

§ 769

(1) Dopravce odpovídá za skodu, která vznikla na přepravované zásilce v době od převzetí k přepravě az do vydání, ledaze skoda byla způsobena odesílatelem nebo příjemcem, vadností zásilky, jejího obalu nebo balení, zvlástní povahou zásilky, anebo okolností, kterou nemohl dopravce odvrátit.
(2) Přepravní řády mohou stanovit, za jakých podmínek se má za to, ze skoda vznikla některou z příčin uvedených v odstavci1.
(3) Na skody vzniklé na přepravovaných zásilkách se nevztahují ustanovení § 427 az 431.

§ 770

(1) Při ztrátě nebo zničení zásilky je dopravce povinen nahradit cenu, kterou měla ztracená nebo zničená zásilka v době, kdy byla převzata k přepravě. Kromě toho je povinen nést účelně vynalozené náklady vzniklé v souvislosti s přepravou ztracené nebo zničené zásilky. Při poskození nebo částečné ztrátě zásilky hradí dopravce částku, o kterou byla zásilka znehodnocena; je-li účelné provést opravu, hradí dopravce náklady opravy.
(2) Za jiné skody z nákladní přepravy, nez jsou skody na přepravované zásilce, odpovídá dopravce, jen byly-li způsobeny překročením dodací lhůty; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády.

§ 771

Právo na náhradu skody musí odesílatel uplatnit u dopravce do sesti měsíců od vydání zásilky příjemci, nebo jestlize k vydání zásilky nedoslo, do sesti měsíců od převzetí zásilky k přepravě; jinak právo zanikne.

Oddíl třetí: Společná ustanovení ke smlouvám o přepravě

§ 772

Podrobnějsí úpravu osobní a nákladní přepravy stanoví zvlástní předpisy, zejména přepravní řády a tarify. V rámci této úpravy mohou přepravní řády téz převzít ustanovení platná v mezinárodní přepravě pro přepravu vnitrostátní; odpovědnost za skodu na zdraví stanovená tímto zákonem nesmí být omezena.

§ 773

(1) O nevyzvednutých (neodebraných) zásilkách platí ustanovení § 656 odst. 2 a 3.
(2) Přepravní řády mohou stanovit pro vyzvednutí (odebrání) některých zásilek, zejména věcí nebezpečné povahy nebo věcí, které se rychle kazí, lhůty kratsí nez 6 měsíců.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava třinácta: Smlouva zprostředkovatelská

§ 774

Zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosazen přičiněním zprostředkovatele.

§ 775

Zprostředkovateli patří odměna v dohodnuté výsi; odměnu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná podle § 40a.

§ 776

Zprostředkovateli patří kromě odměny náhrada nákladů pouze tehdy, je-li to výslovně dohodnuto; v pochybnostech jen, jestlize mu vznikl nárok na odměnu.

§ 777

Zájemce a zprostředkovatel jsou povinni oznamovat si navzájem vsechny důlezité okolnosti související se zprostředkováním, zejména okolnosti, které mohou ovlivnit rozhodnutí zájemce uzavřít zprostředkovávanou smlouvu. Zprostředkovatel je oprávněn za zájemce jednat nebo přijímat cokoliv, jen byl-li k tomu zmocněn písemnou plnou mocí.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava čtrnáctá: Vklady

Obecná ustanovení

§ 778

Smlouva o vkladu vzniká mezi fyzickou nebo právnickou osobou (dále jen "vkladatel") a penězním ústavem slozením vkladu u penězního ústavu a jeho přijetím penězním ústavem.

§ 779

Vkladatel má právo na úroky nebo jiné majetkové výhody stanovené penězním ústavem v souladu s opatřením podle zvlástních předpisů 7).

§ 780

(1) Vkladatel, a v zákonem stanovených případech i jiná oprávněná osoba, má právo s vkladem nakládat.
(2) Vkladatel můze v dohodě s penězním ústavem vázat (vinkulovat) výplatu vkladu na sdělení hesla nebo na splnění jiné podmínky.
(3) Nezná-li vkladatel heslo, musí prokázat, ze mu vklad nálezí.

Vklady na vkladních knízkách

§ 781

(1) Přijetí vkladu potvrdí penězní ústav vkladní knízkou upravenou tak, aby z ní byla zřejmá výse vkladu, jeho změny a konečný stav.
(2) Není-li prokázána jiná výse vkladu, je rozhodný zápis ve vkladní knízce.

§ 782

Vkladní knížka mùže být vystavena pouze na jméno.

§ 783

(1) Bez předlození vkladní knízky nelze s vkladem nakládat.
(2) Zrusen.
(2) S vkladem na vkladní knízce na jméno je oprávněn nakládat ten, na jehoz jméno, příjmení, adresu a datum narození nebo identifikační znak právnické osoby je vkladní knízka vystavena. S vkladem na cestovní vkladní knízce je vsak ve stanovených případech oprávněn nakládat kazdý, kdo předlozí vkladní knízku a průkazní lístek.

§ 784

(1) Při ztrátě nebo zničení vkladní knízky můze vkladatel s vkladem nakládat, jen prohlásí-li penězní ústav na jeho návrh či na návrh toho, kdo má na tom právní zájem, vkladní knízku za umořenou.
(2) Po umoření vydá penězní ústav vkladateli novou vkladní knízku nebo na pozádání vyplatí celý vklad.
(3) Prováděcí předpis stanoví postup při umořování vkladních knízek a případy, kdy můze penězní ústav provést výplatu vkladu nebo vydat novou vkladní knízku i bez umoření původní vkladní knízky, je-li oprávněný znám.

§ 785

Jestlize vkladatel po dvacet let s vkladem nenakládal ani nepředlozil vkladní knízku na doplnění záznamů, rusí se vkladový vztah uplynutím této doby; vkladatel má právo na výplatu zůstatku zruseného vkladu.

Vkladní listy

§ 786

(1) Vkladní list je potvrzením penězního ústavu o pevném jednorázovém vkladu. Výse vkladu je uvedena na vkladním listu. Jinak se na vkladní list vztahují přiměřeně ustanovení tohoto zákona o vkladních knízkách.
(2) Vkladní list můze být vystaven pouze na jméno.

Dalsí formy vkladů

§ 787

(1) Penězní ústav můze sjednat s vkladatelem i jiné formy vkladů.
(2) Pokud není sjednáno něco jiného, vztahují se na tyto jiné formy vkladů přiměřeně ustanovení o vkladních knízkách a vkladních listech.
(3) Jiné formy vkladů mohou být sjednány pouze na jméno.

Hlava 15 § 788 - 828 Zrusena (dříve Pojistné smlouvy)

Část osmá
Závazkové právo

Hlava sestnáctá: Smlouva o sdruzení

§ 829

(1) Několik osob se můze sdruzit, aby se společně přičinily o dosazení sjednaného účelu.
(2) Sdruzení nemají způsobilost k právům a povinnostem.

§ 830

Kazdý z účastníků je povinen vyvíjet činnost k dosazení sjednaného účelu způsobem stanoveným ve smlouvě a zdrzet se jakékoli činnosti, jez by mohla znemoznit nebo ztízit dosazení tohoto účelu.

§ 831

Vedle pracovní činnosti mohou být účastníci sdruzení podle smlouvy povinni poskytnout pro účely sdruzení peníze nebo jiné věci. Není-li ve smlouvě určena výse, má se za to, ze účastníci jsou povinni poskytnout stejné hodnoty.

§ 832

(1) Majetkové hodnoty je účastník povinen poskytnout pro účely smlouvy v době stanovené ve smlouvě, jinak bez zbytečného odkladu po uzavření smlouvy.
(2) Pokud není pověřen některý účastník správou věcí uvedených v odstavci 1, nakládá s nimi za účelem dosazení účelu smlouvy účastník, který je poskytl; je vsak povinen je oddělit od ostatního svého majetku dohodnutým způsobem nebo způsobem, který sdělí ostatním účastníkům smlouvy o sdruzení.

§ 833

Poskytnuté peníze nebo jiné věci určené podle druhu jsou ve spoluvlastnictví vsech účastníků v poměru k jejich výsi, a to sdělením o jejich oddělení od ostatního majetku účastníka nebo předáním pověřenému účastníku. Věci jednotlivě určené jsou v bezplatném uzívání vsech účastníků.

§ 834

Majetek získaný při výkonu společné činnosti se stává spoluvlastnictvím vsech účastníků.

§ 835

(1) Podíly na majetku získaném společnou činností jsou stejné, není-li smlouvou určeno jinak.
(2) Ze závazků vůči třetím osobám jsou účastníci zavázáni společně a nerozdílně.

§ 836

(1) Není-li ve smlouvě stanoveno jinak, rozhodují účastníci o obstarávání společných věcí jednomyslně.
(2) Má-li podle smlouvy rozhodovat větsina hlasů, patří kazdému účastníku jeden hlas; velikost podílu nerozhoduje.

§ 837

Kazdý účastník, i kdyz nevykonává správu, má právo přesvědčit se o hospodářském stavu sdruzení. Ustanovení smlouvy tomu odporující jsou neplatná.

§ 838

(1) Kazdý účastník můze ze sdruzení vystoupit, ne vsak v nevhodné době a k újmě ostatních účastníků sdruzení. Z vázných důvodů vsak můze ze sdruzení vystoupit kdykoli, a to i kdyz byla dohodnuta výpovědní lhůta.
(2) Z vázných důvodů lze účastníka ze sdruzení vyloučit, a to pouze jednomyslným usnesením ostatních účastníků sdruzení, nestanoví-li smlouva jinak.

§ 839

Účastníkovi, který vystoupil nebo byl vyloučen, se vrátí věci vnesené do sdruzení. Podíl majetku podle stavu v den vystoupení nebo vyloučení se mu vyplatí v penězích.

§ 840

Účastník, který vystoupil nebo který byl vyloučen, se nezprosťuje odpovědnosti za závazky z činnosti sdruzení, které vznikly do dne vystoupení nebo vyloučení.

§ 841

Při rozpustění sdruzení mají účastníci nárok na vrácení hodnot, poskytnutých k účelu sdruzení a vypořádají se mezi sebou o majetek získaný výkonem společné činnosti sdruzení způsobem stanoveným ve smlouvě, jinak rovným dílem.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava sedmnáctá: Smlouva o důchodu

§ 842

Smlouvou o důchodu se zakládá někomu na dozivotně nebo na jinak stanovenou dobu neurčitého trvání právo na vyplácení určitého důchodu.

§ 843

Smlouva o důchodu musí být uzavřena písemně.

§ 844

Právo na důchod nelze převést na jiného. Splatné dávky lze vsak postoupit.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava osmnáctá: Sázka a hra

§ 845

(1) Výhry ze sázek a her nelze vymáhat; vymáhat nelze ani pohledávky z půjček, poskytnutých vědomě do sázky nebo hry. Takové výhry a pohledávky nelze ani platně zajistit.
(2) Los se posuzuje jako sázka nebo hra.

§ 846

Ustanovení § 845 neplatí, jde-li o výherní podnik, který provozuje stát nebo který byl úředně povolen.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava devatenáctá: Veřejná soutěz

§ 847

Vyhlásí-li fyzická nebo právnická osoba (dále jen "vyhlasovatel soutěze") veřejnou soutěz na určité dílo nebo výkon, musí ve vyhlásení uvést přesné vymezení předmětu a lhůty soutěze, výsi cen a ostatní soutězní podmínky; rovněz musí vyhlásit, kdo, v jaké lhůtě a podle jakých měřítek posoudí splnění podmínek soutěze a provede ocenění.

§ 848

(1) Vyhlasovatel soutěze je povinen poskytnout ceny vyhlásené veřejnou soutězí těm, kteří podle provedeného ocenění splnili podmínky soutěze určené pro udílení cen.
(2) Bylo-li dosazeno výsledku činnosti několika soutězících, rozdělí se cena, nebyl-li vyhlásen jiný postup a jestlize nedojde k dohodě, podle toho, v jakém poměru se kazdý na dosazeném výsledku podílel.

§ 849

(1) Veřejnou soutěz lze odvolat jen ze závazných důvodů. Odvolání se musí provést stejným způsobem, jakým doslo k vyhlásení soutěze, nebo jiným stejně účinným způsobem.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava dvacátá: Veřejný příslib

§ 850

Veřejným příslibem se zavazuje ten, kdo veřejně prohlásí, ze zaplatí odměnu nebo poskytne jiné plnění jednomu nebo několika z blíze neomezeného počtu osob, které splní podmínky stanovené ve veřejném příslibu.

§ 851

Nestanoví-li podmínky veřejného příslibu jinak, obdrzí odměnu ten, kdo je nejdříve splní.

§ 852

Splní-li podmínky veřejného příslibu současně několik osob a z jejich obsahu vyplývá, ze odměnu má dostat jenom jedna osoba, rozdělí se odměna mezi ně rovným dílem.

Část osmá
Závazkové právo

Hlava dvacátáprvní: Cestovní smlouva

§ 852a

(1) Cestovní smlouvou se provozovatel cestovní kanceláře (dále jen "cestovní kancelář") zavazuje, ze zákazníkovi poskytne zájezd 8) a zákazník se zavazuje, ze zaplatí smluvenou cenu.
(2) Návrh cestovní smlouvy předkládá zákazníkovi cestovní kancelář. Jedno vyhotovení cestovní smlouvy je po jejím uzavření cestovní kancelář povinna předat zákazníkovi. Spolu s cestovní smlouvou je cestovní kancelář povinna předat zákazníkovi doklad o pojistění 9) vystavený pojisťovnou.

§ 852b

(1) Cestovní smlouva musí být písemná a musí obsahovat

a) označení smluvních stran,
b) vymezení zájezdu, zejména termín jeho zahájení a ukončení, uvedení vsech poskytovaných sluzeb cestovního ruchu, které jsou zahrnuty do ceny zájezdu, místo a dobu jejich trvání; vymezení zájezdu můze být nahrazeno odkazem na číslo zájezdu nebo jiné označení v katalogu 10) jen v případě, ze katalog obsahuje vsechny tyto informace a byl zákazníkovi předán,
c) cenu zájezdu, včetně časového rozvrhu plateb a výsi zálohy.

(2) Cestovní smlouva musí rovněz obsahovat

a) způsob, jakým má zákazník uplatnit své nároky plynoucí z porusení právní povinnosti cestovní kanceláře,
b) výsi odstupného, které je povinen zákazník cestovní kanceláři uhradit při odstoupení od cestovní smlouvy v případech stanovených tímto zákonem.

(3) Cestovní smlouva musí dále obsahovat,

a) jsou-li součástí zájezdu i dalsí platby za sluzby, jejichz cena není zahrnuta v ceně zájezdu, údaje o počtu a výsi těchto dalsích plateb,
b) je-li součástí zájezdu ubytování, jeho polohu, kategorii, stupeň vybavenosti a hlavní charakteristické znaky,
c) je-li součástí zájezdu doprava, druh, charakteristiku a kategorii dopravního prostředku, údaje o trase cesty,
d) je-li součástí zájezdu stravování, jeho způsob a rozsah,
e) je-li realizace zájezdu podmíněna dosazením minimálního počtu zákazníků, výslovné uvedení této skutečnosti a současně lhůtu, ve které nejpozději musí cestovní kancelář zákazníka písemně informovat o zrusení zájezdu z důvodu nedosazení minimálního počtu zákazníků,
f) jsou-li důvody pro stanovení podmínek, které musí účastník zájezdu splňovat, uvedení těchto podmínek a lhůtu, ve které můze zákazník oznámit, ze se zájezdu místo něho zúčastní jiná osoba, pokud jsou důvody pro její stanovení.

§ 852c

(1) V cestovní smlouvě lze dohodnout, ze cestovní kancelář je oprávněna jednostranným úkonem zvýsit cenu zájezdu, jestlize je zároveň přesně stanoven způsob výpočtu zvýsení ceny. Cena zájezdu uvedená v cestovní smlouvě vsak nesmí být jednostranně zvýsena během 20 dnů před zahájením zájezdu.
(2) Cenu zájezdu podle odstavce 1 lze zvýsit jen v případě, ze dojde ke zvýsení

a) ceny za dopravu včetně cen pohonných hmot, nebo
b) plateb spojených s dopravou, např. letistních a přístavních poplatků, které jsou zahrnuty v ceně zájezdu, nebo
c) směnného kursu české koruny pouzitého pro stanovení ceny zájezdu v průměru o více nez 10 %,

(3) Písemné oznámení o zvýsení ceny musí být zákazníkovi odesláno nejpozději 21 dní před zahájením zájezdu, jinak cestovní kanceláři nevznikne právo na zaplacení rozdílu v ceně zájezdu.

§ 852d

(1) Cestovní kancelář je povinna nejpozději 7 dnů před zahájením zájezdu poskytnout zákazníkovi písemně dalsí podrobné informace o vsech skutečnostech, které jsou pro zákazníka důlezité a které jsou ji známy, pokud nejsou obsazeny jiz v cestovní smlouvě nebo v katalogu, který byl zákazníkovi předán, zejména

a) upřesnění údajů uvedených v § 852b odst. 3 písm. a) az d), které jsou cestovní kanceláři známy a nejsou obsazeny v cestovní smlouvě nebo v katalogu, který byl zákazníkovi předán,
b) podrobnosti o moznosti kontaktu s nezletilou osobou nebo zástupcem cestovní kanceláře v místě pobytu nezletilé osoby, jde-li o zájezd, jehoz účastníkem je nezletilá osoba,
c) jméno, adresa a telefonní číslo osoby, na kterou se zákazník v nesnázích v průběhu zájezdu můze obrátit s zádostí o pomoc, zejména místního zástupce cestovní kanceláře a adresu a telefonní číslo zastupitelského úřadu,
d) informace o moznosti uzavřít pojistění pro případ, ze zákazníkovi vzniknou náklady v souvislosti s jeho odstoupením od cestovní smlouvy, pokud toto pojistění není zahrnuto v ceně zájezdu.

(2) Je-li cestovní smlouva uzavřena v době kratsí nez 7 dnů před zahájením zájezdu, musí cestovní kancelář svoji povinnost podle odstavce 1 splnit jiz při uzavření cestovní smlouvy.

§ 852e

(1) Je-li cestovní kancelář nucena z objektivních důvodů před zahájením zájezdu změnit podmínky smlouvy, můze navrhnout zákazníkovi změnu cestovní smlouvy. Pokud navrhovaná změna cestovní smlouvy vede i ke změně ceny zájezdu, musí být v návrhu nová cena uvedena.
(2) Navrhne-li cestovní kancelář změnu cestovní smlouvy podle odstavce 1, má zákazník právo rozhodnout, zda bude se změnou cestovní smlouvy souhlasit, nebo zda od cestovní smlouvy odstoupí. Pokud zákazník ve lhůtě určené cestovní kanceláří, která nesmí být kratsí nez 5 dnů od doručení návrhu na změnu cestovní smlouvy zákazníkovi, od smlouvy neodstoupí, má se za to, ze s její změnou souhlasí.

§ 852f

(1) Před zahájením zájezdu můze zákazník písemně oznámit cestovní kanceláři, ze se zájezdu místo něho zúčastní jiná osoba v oznámení uvedená. Dnem doručení oznámení se osoba v něm uvedená stává zákazníkem. Oznámení musí obsahovat prohlásení nového zákazníka, ze souhlasí s uzavřenou cestovní smlouvou. V případě, ze cestovní smlouva stanoví lhůtu a podmínky podle § 852b odst. 3 písm. f), můze tak zákazník učinit jen ve stanovené lhůtě a oznámení musí obsahovat i prohlásení nového zákazníka, ze splňuje veskeré podmínky stanovené pro poskytnutí zájezdu.
(2) Původní a nový zákazník společně a nerozdílně odpovídají za zaplacení ceny zájezdu a úhradu nákladů, pokud takové náklady cestovní kanceláři v souvislosti se změnou zákazníka vzniknou.

§ 852g

(1) Zákazník můze před zahájením zájezdu od cestovní smlouvy odstoupit. Cestovní kancelář můze před zahájením zájezdu od cestovní smlouvy odstoupit jen z důvodu zrusení zájezdu nebo z důvodu porusení povinností zákazníkem.
(2) Odstoupil-li zákazník od cestovní smlouvy podle § 852e odst. 2 nebo odstoupila-li cestovní kancelář od cestovní smlouvy z důvodu zrusení zájezdu před jeho zahájením, má zákazník právo pozadovat, aby mu cestovní kancelář na základě nové cestovní smlouvy poskytla jiný zájezd nejméně v kvalitě odpovídající původní cestovní smlouvě, můze-li cestovní kancelář takový zájezd nabídnout.
(3) Při uzavření cestovní smlouvy podle odstavce 2 se platby uskutečněné na základě původní cestovní smlouvy povazují za platby podle nové cestovní smlouvy. Je-li cena nového zájezdu nizsí nez jiz uskutečněné platby podle předchozí věty, je cestovní kancelář povinna tento rozdíl bez zbytečného odkladu zákazníkovi vrátit.
(4) Zrusí-li cestovní kancelář zájezd ve lhůtě kratsí nez 20 dnů před termínem jeho zahájení, je povinna uhradit zákazníkovi pokutu ve výsi 10 % z ceny zájezdu. Právo zákazníka na náhradu skody tím není dotčeno.
(5) Cestovní kancelář se můze zprostit odpovědnosti za skodu podle odstavce 4 nebo povinnosti zaplatit pokutu jen tehdy, prokáze-li, ze ke zrusení zájezdu doslo

a) v souladu s § 852b odst. 3 písm. e),
b) v důsledku neodvratitelné události, které nemohla zabránit ani při vynalození veskerého úsilí, které lze na ni rozumně pozadovat.

§ 852h

(1) Není-li důvodem odstoupení zákazníka porusení povinnosti cestovní kanceláře stanovené cestovní smlouvou nebo tímto zákonem nebo odstoupí-li cestovní kancelář od cestovní smlouvy před zahájením zájezdu z důvodu porusení povinnosti zákazníkem, je zákazník povinen zaplatit cestovní kanceláři odstupné ve výsi stanovené podle § 852b odst. 2 písm. b) a cestovní kancelář je povinna vrátit zákazníkovi vse, co od něho obdrzela na úhradu ceny zájezdu podle zrusené cestovní smlouvy.
(2) Je-li důvodem odstoupení zákazníka od cestovní smlouvy porusení povinnosti cestovní kanceláře stanovené cestovní smlouvou nebo tímto zákonem nebo nedojde-li k uzavření nové cestovní smlouvy podle § 852g odst. 2, je cestovní kancelář povinna bez zbytečného odkladu vrátit zákazníkovi vse, co od něho obdrzela na úhradu ceny zájezdu podle zrusené cestovní smlouvy, aniz by byl zákazník povinen platit cestovní kanceláři odstupné. Právo zákazníka na náhradu skody tím není dotčeno.

§ 852i

(1) Cestovní kancelář odpovídá zákazníkovi za porusení závazků vyplývajících z uzavřené cestovní smlouvy bez ohledu na to, zda tyto závazky mají být splněny cestovní kanceláří nebo jinými dodavateli sluzeb cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu.
(2) Nesplní-li cestovní kancelář své povinnosti vyplývající z cestovní smlouvy nebo tohoto zákona řádně a včas, musí zákazník uplatnit své právo u cestovní kanceláře bez zbytečného odkladu, nejpozději vsak do 3 měsíců od skončení zájezdu, nebo v případě, ze se zájezd neuskutečnil, ode dne, kdy měl být zájezd ukončen podle cestovní smlouvy, jinak právo zaniká.
(3) Je-li uzavření cestovní smlouvy zprostředkováno jinou cestovní kanceláří nebo cestovní agenturou 11), je lhůta podle odstavce 2 zachována, i pokud tak zákazník učinil řádně a včas u zprostředkující cestovní kanceláře nebo cestovní agentury.

§ 852j

(1) Cestovní kancelář se můze odpovědnosti za skodu způsobenou odstoupením od cestovní smlouvy podle § 852g odst. 2 zprostit jen tehdy, prokáze-li, ze ke zrusení zájezdu doslo

a) v souladu s § 852b odst. 3 písm. e), nebo
b) v důsledku neodvratitelné události, které nemohla cestovní kancelář zabránit ani při vynalození veskerého úsilí, které lze pozadovat.

(2) Cestovní kancelář se můze odpovědnosti za skodu způsobenou porusením právní povinnosti zprostit jen tehdy, prokáze-li, ze tuto skodu nezavinila ona ani jiní dodavatelé sluzeb cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu a skoda byla způsobena

a) zákazníkem,
b) třetí osobou, která není spojena s poskytováním zájezdu, pokud tuto skutečnost nebylo mozné předpokládat nebo byla nevyhnutelná, nebo
c) neodvratitelnou událostí, které nemohlo být zabráněno ani při vynalození veskerého úsilí, které lze pozadovat.

(3) V případech, kdy vyhlásená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, umozňuje omezení výse náhrady skody vzniklé z porusení závazku z cestovní smlouvy a toto omezení je uvedeno v cestovní smlouvě v souladu s touto mezinárodní smlouvou, není cestovní kancelář povinna nahradit skodu, za kterou odpovídá, ve výsi přesahující omezení uvedené v cestovní smlouvě.

§ 852k

(1) V případech podle § 852j odst. 2 písm. b) a c) je cestovní kancelář povinna poskytnout zákazníkovi v nesnázích rychlou pomoc.
(2) Jestlize po zahájení zájezdu cestovní kancelář neposkytne zákazníkovi sluzby cestovního ruchu nebo jejich podstatnou část řádně a včas nebo zjistí, ze mu vsechny sluzby cestovního ruchu nebo jejich podstatnou část nebude moci řádně a včas poskytnout, třebaze se k tomu cestovní smlouvou zavázala, je povinna bez zbytečného odkladu a bezplatně provést taková opatření, aby mohl zájezd pokračovat.
(3) Pokud nelze pokračování zájezdu zajistit jinak nez prostřednictvím sluzeb cestovního ruchu nizsí kvality nez uvedené v cestovní smlouvě, je cestovní kancelář povinna vrátit zákazníkovi rozdíl v ceně.
(4) Jestlize opatření podle odstavce 2 nelze učinit nebo je zákazník nepřijme, musí cestovní kancelář bez zbytečného odkladu vrátit zákazníkovi rozdíl v ceně. V případě, ze součástí zájezdu je i doprava, je cestovní kancelář povinna poskytnout zákazníkovi dopravu zpět na místo odjezdu nebo na jiné místo návratu, s nímz zákazník souhlasil, včetně nezbytného náhradního ubytování a stravování. Pokud je doprava uskutečněna jiným dopravním prostředkem, nez kterým měla být uskutečněna podle cestovní smlouvy, je cestovní kancelář v případě, ze

a) doprava je uskutečněna za nizsí náklady, povinna vrátit rozdíl v ceně, nebo
b) doprava je uskutečněna za vyssí náklady, povinna rozdíl v ceně uhradit z vlastních prostředků.

Část devátá
Závěrečná, přechodná a zrusovací ustanovení

Hlava první: Obecná ustanovení

§ 853

Občanskoprávní vztahy, pokud nejsou zvlástě upraveny ani tímto, ani jiným zákonem, se řídí ustanoveními tohoto zákona, která upravují vztahy obsahem i účelem jim nejblizsí.

Hlava druhá: Přechodná a zrusovací ustanovení k úpravám účinným
od 1. dubna 1964 (zákon č. 40/1964 Sb.)

§ 854

Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. dubnem 1964; vznik těchto právních vztahů, jakoz i nároky z nich vzniklé před 1. dubnem 1964 se vsak posuzují podle dosavadních předpisů.

§ 855

(1) Občané, kteří byli podle dosavadních předpisů zcela zbavení svéprávnosti, se po 31. březnu 1964 povazují za osoby zbavené podle tohoto zákona způsobilosti k právním úkonům.
(2) Občané, kteří byli podle dosavadních předpisů částečně zbaveni svéprávnosti, jsou i napřístě způsobilí k právním úkonům v rozsahu stanoveném dosavadními předpisy, pokud soud nerozhodne o rozsahu jejich způsobilosti podle ustanovení § 10 odst. 2.

§ 856

(1) Majetková společenství mezi manzely vzniklá podle dřívějsích předpisů zanikají dnem 1. dubna 1964. Tímto dnem vznikne bezpodílové spoluvlastnictví manzelů ke vsemu, co podle tohoto zákona do jejich bezpodílového spoluvlastnictví patří.
(2) Byly-li v zaniklém majetkovém společenství věci, jez nejsou předmětem osobního vlastnictví, vztahují se na ně přiměřeně ustanovení o bezpodílovém spoluvlastnictví manzelů.
(3) Pokud zákon č. 140/1961 Sb. (trestní zákon) stanoví, ze výrokem o propadnutí majetku zaniká zákonné společenství majetkové, rozumí se tím od 1. dubna 1964 zánik bezpodílového spoluvlastnictví manzelů.

§ 857

Nabyl-li před 1. dubnem 1964 právo uzívat byt jeden z manzelů, vznikne tímto dnem právo společného uzívání bytu oběma manzelům. Toto právo vsak nevznikne, jestlize manzelé spolu trvale nezijí.

§ 858

(1) Byly-li smlouvy o pojistění osob uzavřeny před účinností tohoto zákona ve prospěch majitele nebo doručitele pojistky, má od 1. dubna 1964 právo na plnění pojistěný (§ 355 odst. 1 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.); je-li pojistnou událostí smrt pojistěného, vznikne právo na plnění osobám uvedeným v § 372 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.
(2) Pokud se ustanovení § 61 zákona č. 47/1956 Sb., o civilním letectví, dovolává pro pojistění proti následkům odpovědnosti ustanovení § 58 az 60 téhoz zákona, rozumí se tím od 1. dubna 1964 ustanovení § 427 az 431 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.

§ 859

(1) Při dědění se uzije práva platného v den smrti zůstavitele; byla-li vsak závěť zřízena před 1. dubnem 1964, posuzuje se její platnost podle dosavadních předpisů.
(2) Dnem 1. dubna 1964 zanikají vsechna omezení vyplývající ze svěřeneckého náhradnictví.
(3) Pokud zákon nestanoví jinak, dědí pozůstalý manzel, který zil se zůstavitelem v době jeho smrti ve společné domácnosti, vedle svého podílu nedoplatky zůstavitelovy odměny za práci a opětujících se důchodů az do výse jednoměsíčního příjmu.

§ 860

Podle dosavadních předpisů se az do svého zakončení posuzují lhůty a promlčecí doby, které počaly bězet před 1. dubnem 1964.

§ 861

Jde-li o právo na náhradu skody způsobené úmyslně nebo o právo na vrácení neoprávněného majetkového prospěchu získaného úmyslně, platí desetiletá promlčecí doba počítaná ode dne, kdy počala bězet lhůta původní; tohoto ustanovení nelze pouzít, jde-li o právo, které se jiz před 1. dubnem 1964 promlčelo podle dosavadních předpisů.

§ 862

Práva a povinnosti ze zástavních práv vzniklých před 1. dubnem 1964 se řídí ustanovením § 495 ve znění zákona č. 40/1964 Sb., pokud nejsou upraveny zvlástními předpisy. To platí i o zástavních právech vzniklých ze smlouvy.

§ 863

Majetkové vypořádání společností zrusených ustanovením § 563 odst. 2 zákona č. 141/1950 Sb. (občanského zákoníku) se řídí nadále těmi předpisy, kterými se řídilo dosud.

§ 864

Zrusují se:

1. občanský zákoník č. 141/1950 Sb. s výjimkou ustanovení § 12 odst. 2, pokud upravuje uzavírání pracovních smluv, a § 22 a 352;
2. zákon č. 126/1946 Sb., o úpravě zemědělských pachtovních poměrů;
3. zákon č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy;
4. zákon č. 45/1948 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 139/1947 Sb., o rozdělení pozůstalostí se zemědělskými podniky a o zamezení drobení zemědělské půdy;
5. zákon č. 207/1948 Sb., o ochraně pachtýřů zemědělských podniků a pachtýřů zemědělských pozemků;
6. zákon č. 189/1950 Sb., o pojistné smlouvě;
7. zákon č. 63/1951 Sb., o odpovědnosti za skody způsobené dopravními prostředky;
8. zákon č. 65/1951 Sb., o převodech nemovitostí a pronájmech zemědělské a lesní půdy;
9. ustanovení § 18 odst. 2 a § 20 zákona č. 84/1952 Sb., o organizaci peněznictví;
10. ustanovení § 95 a 96 zákona č. 115/1953 Sb., o právu autorském;
11. ustanovení § 55 odst. 2 písm. a), § 58, § 59 odst. 1 a § 60 zákona č. 47/1956 Sb., o civilním letectví;
12. ustanovení § 50 odst. 6 zákona č. 41/1957 Sb., o vyuzití nerostného bohatství (horního zákona);
13. ustanovení § 32 zákona č. 150/1961 Sb., o náhradách při úrazech o nemocech z povolání;
14. vládní nařízení č.366/1940 Sb., o plovárnách a koupalistích;
15. vládní nařízení č. 183/1947 Sb., jímz se určují zemědělské výrobní oblasti;
16. vládní nařízení č. 53/1955 Sb., kterým se doplňuje a mění vládní nařízení č. 183/1947 Sb., jímz se určují zemědělské výrobní oblasti;
17. nařízení ministra spravedlnosti č. 157/1950 Sb., kterým se provádějí některá ustanovení občanského zákoníku, ve znění nařízení ministra spravedlnosti č. 37/1955 Sb.;
18. nařízení ministra spravedlnosti č. 179/1950 Sb., o důlezitých důvodech k výpovědi chráněných nájmů nebo k jejich zrusení bez výpovědi;
19. vládní vyhláska č. 113/1956 Ú. l., o vybírání nedoplatků nájemného, s výjimkou ustanovení § 5 az 7;
20. vládní vyhláska č. 211/1957 Ú. l., o provádění drobných oprav v bytech;
21. příloha vyhlásky ministerstva financí č. 157/1954 Ú. l., kterou se vydávají pojistné podmínky pro rodinné důchodové pojistění;
22. přílohy 1 az 11 vyhlásky ministerstva financí č. 237/1955 Ú. l., o pojistných podmínkách pro pojistění majetku a osob sjednávaná se Státní pojisťovnou;
23. vyhláska ministra financí č. 206/1957 Ú. l., o vkladních knízkách;
24. vyhláska ministerstva financí č. 33/1958 Ú. l., o pojistných podmínkách pro pojistění majetku a osob sjednávaná se Státní pojisťovnou;
25. ustanovení čl. 22 az 25 vyhlásky ministerstva vnitřního obchodu č. 125/1959 Ú. l., o základních předpisech pro práci prodejen.

Hlava třetí: Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 1982 (zákon č. 131/1982 Sb.)

§ 865

(1) Pokud není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983.
(2) Na právní vztahy z bezpodílového spoluvlastnictví manzelů, zaniklého v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983, uzije se ustanovení § 149 odst. 4, pokud k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nedoslo dohodou uzavřenou do tří let od 1. dubna 1983, nebo rozhodnutím soudu na návrh podaný do tří let od 1. dubna 1983.
(3) Do doby uvedené v ustanovení § 135a ve znění zákona č. 131/1982 Sb. se započítá i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc nepřetrzitě v drzbě (§ 135a odst. 1) nebo nepřetrzitě vykonával právo odpovídající věcnému břemenu (§ 135a odst. 2) před 1. dubnem 1983; tato doba vsak neskončí dříve nez uplynutím jednoho roku od tohoto dne.
(4) Jde-li o právo dovolat se neplatnosti právního úkonu z důvodu uvedeného v ustanovení § 40a ve znění zákona č. 131/1982 Sb., k němuz doslo před 1. dubnem 1983, neskončí se promlčecí doba dříve, nez uplynutím tří let od tohoto dne.
(5) Jde-li o právo na náhradu skody nebo o právo na vydání neoprávněně získaného majetkového prospěchu, platí dvouletá promlčecí doba počítaná ode dne, kdy počala bězet lhůta původní; tohoto ustanovení nelze pouzít, jde-li o právo, k němuz promlčecí doba uplynula podle dosavadních předpisů.
(6) Na práva a povinnosti z věcných břemen vzniklých před 1. dubnem 1964 vztahují se obdobně ustanovení § 135b a § 135c odst. 3 az 7 ve znění zákona č. 131/1982 Sb.
§ 866
Zvýsení základní částky, která nesmí být srazena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí a stanovení hranice, nad kterou je mzda postizitelná srázkami bez omezení, k nimz dojde počínaje 1. dubnem 1983, nedotýká se dohod o srázkách ze mzdy a jiných příjmů (§ 57 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.) uzavřených před tímto dnem.

Hlava třetí: Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 1982 (zákon č. 131/1982 Sb.)

§ 865

(1) Pokud není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983.
(2) Na právní vztahy z bezpodílového spoluvlastnictví manzelů, zaniklého v době od 1. dubna 1964 do 1. dubna 1983, uzije se ustanovení § 149 odst. 4, pokud k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví nedoslo dohodou uzavřenou do tří let od 1. dubna 1983, nebo rozhodnutím soudu na návrh podaný do tří let od 1. dubna 1983.
(3) Do doby uvedené v ustanovení § 135a ve znění zákona č. 131/1982 Sb. se započítá i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc nepřetrzitě v drzbě (§ 135a odst. 1) nebo nepřetrzitě vykonával právo odpovídající věcnému břemenu (§ 135a odst. 2) před 1. dubnem 1983; tato doba vsak neskončí dříve nez uplynutím jednoho roku od tohoto dne.
(4) Jde-li o právo dovolat se neplatnosti právního úkonu z důvodu uvedeného v ustanovení § 40a ve znění zákona č. 131/1982 Sb., k němuz doslo před 1. dubnem 1983, neskončí se promlčecí doba dříve, nez uplynutím tří let od tohoto dne.
(5) Jde-li o právo na náhradu skody nebo o právo na vydání neoprávněně získaného majetkového prospěchu, platí dvouletá promlčecí doba počítaná ode dne, kdy počala bězet lhůta původní; tohoto ustanovení nelze pouzít, jde-li o právo, k němuz promlčecí doba uplynula podle dosavadních předpisů.
(6) Na práva a povinnosti z věcných břemen vzniklých před 1. dubnem 1964 vztahují se obdobně ustanovení § 135b a § 135c odst. 3 az 7 ve znění zákona č. 131/1982 Sb.

§ 866

Zvýsení základní částky, která nesmí být srazena povinnému z měsíční mzdy při výkonu rozhodnutí a stanovení hranice, nad kterou je mzda postizitelná srázkami bez omezení, k nimz dojde počínaje 1. dubnem 1983, nedotýká se dohod o srázkách ze mzdy a jiných příjmů (§ 57 ve znění zákona č. 40/1964 Sb.) uzavřených před tímto dnem.

Hlava čtvrtá: Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 1989 (zákon č. 188/1988 Sb.)

§ 867

Nárok na náhradu za ztrátu na důchodu, který vznikl před 1.lednem 1989, se posuzuje podle dosavadních předpisů.

Hlava pátá: Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 1992 (zákon č. 188/1988 Sb.) (zákon č. 509/1991 Sb.)

§ 868

Pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto právních vztahů, jakoz i nároky z nich vzniklé před 1. lednem 1992 se vsak posuzují podle dosavadních předpisů.

§ 869

Odporovat lze právním úkonům učiněným v době tří let před účinností tohoto zákona, pokud důvod odporovatelnosti trval i po účinnosti tohoto zákona; toto právo je vsak třeba uplatnit do jednoho roku po účinnosti tohoto zákona, jinak zanikne.

§ 870

Podle dosavadních předpisů se az do svého zakončení posuzují lhůty a promlčecí doby, které počaly bězet před účinností tohoto zákona.

§ 871

(1) Právo osobního uzívání bytu a právo uzívání jiných obytných místností a místností neslouzících k bydlení vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění dnem účinnosti tohoto zákona na nájem. Společné uzívání bytu a společné uzívání bytu manzely se mění na společný nájem.
(2) Právo uzívání části bytu se mění na podnájem s tím, ze jej nelze vypovědět po dobu jednoho roku od účinnosti tohoto zákona.
(3) Obdobně to platí u osobního uzívání jiných obytných místností a místností neslouzících k bydlení.
(4) Osobní uzívání bytů slouzících k trvalému ubytování pracovníků organizace se mění na nájem sluzebního bytu, pokud tyto byty splňují kritéria stanovená zákonem pro sluzební byty; pokud tyto podmínky nejsou splněny, mění se takové osobní uzívání na nájem.

§ 872

(1) Právo osobního uzívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti tohoto zákona na vlastnictví fyzické osoby. Ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tím není dotčeno.
(2) Vzniklo-li právo osobního uzívání stejného nezastavěného pozemku více občanům společně (společným uzivatelům), stávají se s účinností tohoto zákona podílovými spoluvlastníky se stejnými podíly.
(3) Vzniklo-li právo osobního uzívání stejného zastavěného pozemku více občanům společně (společným uzivatelům zastavěného pozemku), stávají se s účinností tohoto zákona podílovými spoluvlastníky s podíly, jejichz velikost je stejná jako velikost jejich spoluvlastnických podílů ke stavbě postavené na pozemku ve společném osobním uzívání. V případě pochybnosti určí velikost spoluvlastnických podílů dohoda spoluvlastníků, a nedojde-li k ní, soud na návrh některého z nich.
(4) Vzniklo-li právo osobního uzívání k zastavěnému nebo nezastavěnému pozemku manzelům, stávají se dnem účinnosti tohoto zákona bezpodílovými spoluvlastníky pozemku, pokud jejich bezpodílové spoluvlastnictví trvá; zaniklo-li, stávají se podílovými spoluvlastníky rovným dílem.
(5) Vzniklo-li přede dnem účinnosti tohoto zákona občanovi právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním uzívání pozemku, avsak do účinnosti tohoto zákona jiz nedoslo k dohodě, popřípadě k její registraci pravomocným rozhodnutím státního notářství, vzniká oprávněnému právo na uzavření kupní smlouvy k pozemku, jehoz se týkalo rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního uzívání. Neuplatní-li oprávněný své právo do jednoho roku od účinnosti tohoto zákona, právo zanikne. Nedojde-li k uzavření kupní smlouvy, není dotčeno právo na vydání bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl.).
(6) Jde-li o vydrzení vlastnického práva k pozemku podle tohoto zákona, kde na základě dosavadních předpisů bylo mozné nabýt jen právo na uzavření dohody o osobním uzívání pozemků, můze si oprávněná osoba započítat dobu, po kterou její právní předchůdce měl pozemek nepřetrzitě v drzbě i před účinností tohoto zákona.
(7) Vzniklo-li občanovi (občanům) za podmínek uvedených v zákoně č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb., osobní vlastnictví k bytu, mění se dnem účinnosti tohoto zákona osobní vlastnictví na vlastnictví fyzické osoby (fyzických osob); rovněz právo společného osobního uzívání pozemku, na němz stojí obytný dům s bytem (byty) ve vlastnictví občana (občanů), mění se dnem účinnosti tohoto zákona na podílové spoluvlastnictví fyzických osob.
(8) Za podmínek stanovených v zákoně č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb., mohou od účinnosti tohoto zákona nabývat byty a nebytové prostory do vlastnictví i právnické osoby.

§ 873

Při dědění se pouzije právo platné v den smrti zůstavitele. Byla-li vsak závěť pořízena před účinností tohoto zákona, posuzuje se její platnost podle dosavadních předpisů. To platí i o platnosti vydědění.

§ 874

Práva a povinnosti z omezení převodu nemovitosti, jez vzniklo před účinností tohoto zákona, se řídí dosavadními předpisy.

§ 875

(1) Zájmová sdruzení, jez vznikla podle 360b hospodářského zákoníku, zájmové organizace, jez vznikly podle § 42 zákona č. 162/1990 Sb., o zemědělském druzstevnictví, a zájmové organizace a společné zájmové organizace, jez vznikly podle § 35 a 36 zákona č. 176/1990 Sb., o bytovém, spotřebním, výrobním a jiném druzstevnictví, se povazují za sdruzení podle § 20f tohoto zákona. Tato sdruzení jsou povinna se registrovat podle § 20i do sesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.
(2) Dosavadní nadace se povazují za nadace podle § 20b az 20e tohoto zákona.

§ 876

(1) Vztahy trvalého uzívání podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, se posuzují podle dosavadních předpisů az do doby vydání zvlástního zákona.
(2) Hospodářské smlouvy o dočasném uzívání majetku za úplatu podle § 348 hospodářského zákoníku se mění od účinnosti tohoto zákona na nájemní smlouvy. Je-li uzívání majetku podle § 348 hospodářského zákoníku sjednáno bezúplatně, mění se ode dne účinnosti tohoto zákona na smlouvu o výpůjčce.

§ 877

(1) Ceny, úplaty a jiná penězitá plnění, která jsou předmětem úpravy podle tohoto zákona a na něz se vztahuje obecně závazný právní předpis o cenách, se povazují za ceny podle tohoto předpisu.
(2) Pokud se v tomto zákoně pouzívá pojmu "obecně závazný právní předpis o cenách", rozumí se tím zákon č. 526/1990 Sb., o cenách.

§ 878

Zrusují se:
1. ustanovení § 22 zákona č. 141/1950 Sb., (občanský zákoník);
2. zákon č. 41/1964 Sb., o hospodaření s byty;
3. ustanovení § 4, 6, § 9 odst. 2 a § 10 odst. 2 zákona č. 52/1966 Sb., o osobním vlastnictví k bytům, ve znění zákona č. 30/1978 Sb.

Hlava sestá

§ 879

(1) Vlastnické vztahy k nemovitostem vyskytujícím se jen na území České republiky nebo Slovenské republiky (zejména např. tzv. osadnické vztahy, urbariáty a komposesoráty) upraví zákon národní rady příslusné republiky.
(2) Zákony národních rad stanoví, kdo a jakým způsobem zajisťuje bytové náhrady (náhradní byty a náhradní ubytování).

§ 879a

Podrobnějsí předpisy k provedení občanského zákoníku vydají příslusná ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy. Vláda České republiky a vláda Slovenské republiky mohou vydat podrobnějsí předpisy k provedení občanského zákoníku, jde-li o věci, které patří do působnosti České republiky a do působnosti Slovenské republiky.

Hlava sedmá: Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 1995 (zákon č. 267/1994 Sb.)

§ 879b

(1) Smlouvy o nájmu bytů uzavřené platně i v jiné nez písemné formě jsou platné i nadále.
(2) Ustanovení § 712 odst. 2 čtvrté věty se vztahují na nájemní smlouvy uzavřené po účinnosti tohoto zákona.

Hlava osmá: Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. července 2000 (zákon č. 103/2000 Sb.)

§ 879c

(1) Právo trvalého uzívání pozemku podle § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, zastavěného budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíz prospěch bylo právo trvalého uzívání zřízeno, a pozemku na něj navazujícího, jestlize takový pozemek souvisí s provozem této budovy nebo stavby, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, se mění uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona na vlastnictví právnické osoby, v jejíz prospěch bylo toto právo zřízeno.
(2) Ustanovení odstavce 1 se vztahuje obdobně i na právo výpůjčky nebo nájmu, kterými bylo nahrazeno právo trvalého uzívání pozemku, pokud bylo zřízeno ve prospěch bytového druzstva nebo ve prospěch toho, komu byl převeden byt nebo nebytový prostor do vlastnictví podle § 23 zákona o vlastnictví bytů.
(3) Bylo-li právo trvalého uzívání zřízeno k jednomu pozemku společně více osobám, stávají se podle odstavce 1 tyto osoby spoluvlastníky se stejnými podíly.
(4) Pokud právnická osoba, v jejíz prospěch bylo toto právo zřízeno, nepozádá stát o změnu tohoto práva na vlastnictví ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona, ke změně práva podle odstavce 1 nebo 2 na vlastnictví nedojde a právo trvalého uzívání zaniká uplynutím lhůty jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.

Hlava devátá: Přechodná ustanovení k úpravám účinným od 1. ledna 2001 (zákon č. 367/2000 Sb.)

§ 879d

Osobou, v jejíz prospěch bylo právo trvalého uzívání zřízeno, se pro účely § 879c rozumí i bytové druzstvo nebo sdruzení občanů, které vzniklo anebo se povazuje za vzniklé podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdruzování občanů, ve znění pozdějsích předpisů, pokud na takovéto bytové druzstvo případně sdruzení občanů přeslo právo trvalého uzívání uvedené v § 879c odst. 1.

§ 879e

Ustanovení § 879c odst. 1 se vztahuje obdobně i na právo výpůjčky nebo nájmu podle § 879c odst. 2 zřízené nejpozději do 31. prosince 2000 ve prospěch toho, komu byl převeden byt nebo nebytový prostor do vlastnictví podle § 23 zákona o vlastnictví bytů. Změna takového práva výpůjčky nebo nájmu na vlastnictví nastává dnem 1. července 2001.

Účinnost zákona

§ 880

Tento zákoník nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.

Poznámky pod čarou

1)
Např. § 261 odst. 2 obchodního zákoníku
1a)
Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů.
2)
§ 1 zákona ČNR č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o některých dalsích opatřeních s tím souvisejících.
2a)
Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory.
Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 94/47/ES ze dne 26. října 1994 o ochraně nabyvatelů ve vztahu k některým aspektům smluv o nabytí práva k uzívání nemovitostí na časový úsek.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech sluzeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních sluzeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/64/ES ze dne 13. listopadu 2007 o platebních sluzbách na vnitřním trhu, kterou se mění směrnice 97/7/ES, 2002/65/ES, 2005/60/ES a 2006/48/ES a zrusuje směrnice 97/5/ES.
2b)
Směrnice Rady 85/577/EHS ze dne 20. prosince 1985 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory.
Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES ze dne 20. května 1997 o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/31/ES ze dne 8. června 2000 o některých právních aspektech sluzeb informační společnosti, zejména elektronického obchodu, na vnitřním trhu.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních sluzeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES.
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/122/ES ze dne 14. ledna 2009 o ochraně spotřebitele ve vztahu k některým aspektům smluv o dočasném uzívání ubytovacího zařízení (timeshare), o dlouhodobých rekreačních produktech, o dalsím prodeji a o výměně.
2c)
§ 3 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění zákona č. 56/2006 Sb.
2d)
§ 2 písm. c) zákona č. 480/2004 Sb., o některých sluzbách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých sluzbách informační společnosti).
2e)
Zákon č.265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem.
3)
Např. zákon č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějsích předpisů, zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku.
3a)
§ 5 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. (Týká se §151p.)
3a)
Například zákon č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějsích předpisů, zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějsích předpisů, zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějsích předpisů.
3b)
Například § 49 odst. 2 zákona č. 283/1991 Sb., ve znění zákona č. 60/2001 Sb. a zákona č. 264/2006 Sb.
3c)
Například § 36 odst. 3 zákona č. 240/2000 Sb., ve znění zákona č. 264/2006 Sb.
3d)
Například § 23 odst. 2 písm. a) a § 30 odst. 3 zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb.
3e)
Například § 39a odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb., ve znění zákona č. 238/1999 Sb.
3f)
§ 175a az 175z občanského soudního řádu
3g)
§ 175f odst. 4 občanského soudního řádu
3h)
§ 85 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině.
3i)
§ 147 az 150 zákoníku práce.
§ 276 az 302 občanského soudního řádu.
4)
Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES, o určitých aspektech prodeje spotřebního zbozí a záruk na spotřební zbozí.
5)
§ 1 zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění zákona č. 75/1976 Sb. § 2 zákona č. 61/1977 Sb., o lesích.
6)
Zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor.
7)
§ 11 odst. 3 zákona č. 158/1989 Sb., o bankách a spořitelnách.
8)
§ 1 odst. 1 a 2 zákona č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu a o změně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějsích předpisů, a zákona č. 455/1991 Sb., o zivnostenském podnikání (zivnostenský zákon), ve znění pozdějsích předpisů.
9)
§ 6 zákona č. 159/1999 Sb.
10)
§ 10 odst. 1 zákona č. 159/1999 Sb.
11)
§ 3 zákona č. 159/1999 Sb.

Zákon č. 89/2012 Sb.,
občanský zákoník

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Část první
Obecná ustanovení

Hlava I: Předmět úpravy a její základní zásady

Díl 1: Soukromé právo

§ 1

(1) Ustanovení právního řádu upravující vzájemná práva a povinnosti osob vytvářejí ve svém souhrnu soukromé právo. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.
(2) Nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porusující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

§ 2

(1) Kazdé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichz spočívá tento zákon, jakoz i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
(2) Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, nez jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se vsak nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.
(3) Výklad a pouzití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urázející obyčejné lidské cítění.

§ 3

(1) Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní stěstí a stěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenz nepůsobí bezdůvodně újmu druhým.
(2) Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, ze
a) kazdý má právo na ochranu svého zivota a zdraví, jakoz i svobody, cti, důstojnosti a soukromí,
b) rodina, rodičovství a manzelství pozívají zvlástní zákonné ochrany,
c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo vsak také nesmí bezdůvodně tězit z vlastní neschopnosti k újmě druhých,
d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny,
e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon můze stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a
f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu nálezí.
(3) Soukromé právo vyvěrá také z dalsích obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.

§ 4

(1) Má se za to, ze kazdá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost uzívat jej s běznou péčí a opatrností a ze to kazdý od ní můze v právním styku důvodně očekávat.
(2) Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvázení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.

§ 5

(1) Kdo se veřejně nebo ve styku s jinou osobou přihlásí k odbornému výkonu jako příslusník určitého povolání nebo stavu, dává tím najevo, ze je schopen jednat se znalostí a pečlivostí, která je s jeho povoláním nebo stavem spojena. Jedná-li bez této odborné péče, jde to k jeho tízi.
(2) Proti vůli dotčené strany nelze zpochybnit povahu nebo platnost právního jednání jen proto, ze jednal ten, kdo nemá ke své činnosti potřebné oprávnění, nebo komu je činnost zakázána.

§ 6

(1) Kazdý má povinnost jednat v právním styku poctivě.
(2) Nikdo nesmí tězit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí tězit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

§ 7

Má se za to, ze ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře.

§ 8

Zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

Díl 2: Uzití předpisů občanského práva

§ 9

(1) Občanský zákoník upravuje osobní stav osob.
(2) Soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy se řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. K zvyklostem lze hledět tehdy, dovolává-li se jich zákon.

§ 10

(1) Nelze-li právní případ rozhodnout na základě výslovného ustanovení, posoudí se podle ustanovení, které se týká právního případu co do obsahu a účelu posuzovanému právnímu případu nejblizsího.
(2) Není-li takové ustanovení, posoudí se právní případ podle principů spravedlnosti a zásad, na nichz spočívá tento zákon, tak, aby se dospělo se zřetelem k zvyklostem soukromého zivota a s přihlédnutím k stavu právní nauky i ustálené rozhodovací praxi k dobrému uspořádání práv a povinností.

§ 11

Obecná ustanovení o vzniku, změně a zániku práv a povinností ze závazků v části čtvrté tohoto zákona se pouzijí přiměřeně i na vznik, změnu a zánik jiných soukromých práv a povinností.

Díl 3: Ochrana soukromých práv

§ 12

Kazdý, kdo se cítí ve svém právu zkrácen, můze se domáhat ochrany u orgánu vykonávajícího veřejnou moc (dále jen "orgán veřejné moci"). Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, je tímto orgánem veřejné moci soud.

§ 13

Kazdý, kdo se domáhá právní ochrany, můze důvodně očekávat, ze jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který jiz byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má kazdý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

§ 14 Svépomoc

(1) Kazdý si můze přiměřeným způsobem pomoci k svému právu sám, je-li jeho právo ohrozeno a je-li zřejmé, ze by zásah veřejné moci přisel pozdě.
(2) Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, můze jej kazdý, kdo je takto ohrozen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené. Směřuje-li vsak svépomoc jen k zajistění práva, které by bylo jinak zmařeno, musí se ten, kdo k ní přikročil, obrátit bez zbytečného odkladu na příslusný orgán veřejné moci.

Část první
Obecná ustanovení

Hlava II: Osoby

Díl 1: Vseobecná ustanovení

§ 15

(1) Právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti.
(2) Svéprávnost je způsobilost nabývat pro sebe vlastním právním jednáním práva a zavazovat se k povinnostem (právně jednat).

§ 16

Právní osobnosti ani svéprávnosti se nikdo nemůze vzdát ani zčásti; učiní-li tak, nepřihlízí se k tomu.

§ 17

(1) Práva můze mít a vykonávat jen osoba. Povinnost lze ulozit jen osobě a jen vůči ní lze plnění povinnosti vymáhat.
(2) Zřídí-li někdo právo nebo ulozí-li povinnost tomu, co osobou není, přičte se právo nebo povinnost osobě, které podle povahy právního případu nálezí.

§ 18

Osoba je fyzická, nebo právnická.

§ 19

(1) Kazdý člověk má vrozená, jiz samotným rozumem a citem poznatelná přirozená práva, a tudíz se povazuje za osobu. Zákon stanoví jen meze uplatňování přirozených práv člověka a způsob jejich ochrany.
(2) Přirozená práva spojená s osobností člověka nelze zcizit a nelze se jich vzdát; stane-li se tak, nepřihlízí se k tomu. Nepřihlízí se ani k omezení těchto práv v míře odporující zákonu, dobrým mravům nebo veřejnému pořádku.

§ 20

(1) Právnická osoba je organizovaný útvar, o kterém zákon stanoví, ze má právní osobnost, nebo jehoz právní osobnost zákon uzná. Právnická osoba můze bez zřetele na předmět své činnosti mít práva a povinnosti, které se slučují s její právní povahou.
(2) Právnické osoby veřejného práva podléhají zákonům, podle nichz byly zřízeny; ustanovení tohoto zákona se pouzijí jen tehdy, slučuje-li se to s právní povahou těchto osob.

§ 21

Stát se v oblasti soukromého práva povazuje za právnickou osobu. Jiný právní předpis stanoví, jak stát právně jedná.

§ 22

(1) Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manzel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen "partner"); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, ze osobami blízkými jsou i osoby sesvagřené nebo osoby, které spolu trvale zijí.
(2) Stanoví-li zákon k ochraně třetích osob zvlástní podmínky nebo omezení pro převody majetku, pro jeho zatízení nebo přenechání k uzití jinému mezi osobami blízkými, platí tyto podmínky a omezení i pro obdobná právní jednání mezi právnickou osobou a členem jejího statutárního orgánu nebo tím, kdo právnickou osobu podstatně ovlivňuje jako její člen nebo na základě dohody či jiné skutečnosti.

Část první
Obecná ustanovení

Hlava II: Osoby

Díl 2: Fyzické osoby

Oddíl 1: Obecná ustanovení

§ 23

Člověk má právní osobnost od narození az do smrti.

§ 24

Kazdý člověk odpovídá za své jednání, je-li s to posoudit je a ovládnout. Kdo se vlastní vinou přivede do stavu, v němz by jinak za své jednání odpovědný nebyl, odpovídá za jednání v tomto stavu učiněná.

§ 25

Na počaté dítě se hledí jako na jiz narozené, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Má se za to, ze se dítě narodilo zivé. Nenarodí-li se vsak zivé, hledí se na ně, jako by nikdy nebylo.

§ 26 Důkaz smrti

(1) Smrt člověka se prokazuje veřejnou listinou vystavenou po prohlédnutí těla mrtvého stanoveným způsobem.
(2) Nelze-li tělo mrtvého prohlédnout stanoveným způsobem, prohlásí člověka za mrtvého i bez návrhu soud, pokud byl člověk účasten takové události, ze se jeho smrt vzhledem k okolnostem jeví jako jistá. V rozhodnutí určí soud den, který platí za den smrti.

§ 27

Závisí-li právní následek na skutečnosti, ze určitý člověk přezil jiného člověka, a není-li jisto, který z nich zemřel jako první, má se za to, ze vsichni zemřeli současně.

§ 28

(1) Není-li známo, kde člověk zemřel, má se za to, ze se tak stalo tam, kde bylo nalezeno jeho tělo.
(2) Za místo, kde zemřel člověk prohlásený za mrtvého, platí to, kde naposledy pobýval zivý.

§ 29 Změna pohlaví

(1) Změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném znemoznění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Má se za to, ze dnem změny pohlaví je den uvedený v potvrzení vydaném poskytovatelem zdravotních sluzeb.
(2) Změna pohlaví nemá vliv na osobní stav člověka, ani na jeho osobní a majetkové poměry; manzelství nebo registrované partnerství vsak zaniká. O povinnostech a právech muze a zeny, jejichz manzelství zaniklo, ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po zániku manzelství platí obdobně ustanovení o povinnostech a právech rozvedených manzelů ke společnému dítěti a o jejich majetkových povinnostech a právech v době po rozvodu; soud rozhodne, a to i bez návrhu, jak bude kazdý z rodičů napřístě o společné dítě pečovat.

§ 30 Zletilost

(1) Plně svéprávným se člověk stává zletilostí. Zletilosti se nabývá dovrsením osmnáctého roku věku.
(2) Před nabytím zletilosti se plné svéprávnosti nabývá přiznáním svéprávnosti, nebo uzavřením manzelství. Svéprávnost nabytá uzavřením manzelství se neztrácí ani zánikem manzelství, ani prohlásením manzelství za neplatné.

Nezletilí

§ 31

Má se za to, ze kazdý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.

§ 32

(1) Udělil-li zákonný zástupce nezletilému, který nenabyl plné svéprávnosti, ve shodě se zvyklostmi soukromého zivota souhlas k určitému právnímu jednání nebo k dosazení určitého účelu, je nezletilý schopen v mezích souhlasu sám právně jednat, pokud to není zákonem zvlásť zakázáno; souhlas můze být následně omezen i vzat zpět.
(2) Je-li zákonných zástupců více, postačí, projeví-li vůči třetí osobě vůli alespoň jeden z nich. Jedná-li vsak vůči dalsí osobě více zástupců společně a odporují-li si, nepřihlízí se k projevu zádného z nich.

§ 33

(1) Udělí-li zákonný zástupce nezletilého, který nenabyl plné svéprávnosti, souhlas k samostatnému provozování obchodního závodu nebo k jiné obdobné výdělečné činnosti, stává se nezletilý způsobilý k jednáním, jez jsou s touto činností spojena. K platnosti souhlasu se vyzaduje přivolení soudu.
(2) Přivolení soudu nahrazuje podmínku určitého věku, je-li stanovena pro výkon určité výdělečné činnosti jiným právním předpisem.
(3) Souhlas můze zákonný zástupce odvolat jen s přivolením soudu.

§ 34

Závislá práce nezletilých mladsích nez patnáct let nebo nezletilých, kteří neukončili povinnou skolní docházku, je zakázána. Tito nezletilí mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených jiným právním předpisem.

§ 35

(1) Nezletilý, který dovrsil patnáct let a ukončil povinnou skolní docházku, se můze zavázat k výkonu závislé práce podle jiného právního předpisu.
(2) Zákonný zástupce nezletilého, který nedosáhl věku sestnáct let, můze rozvázat jeho pracovní poměr nebo smlouvu o výkonu práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek, pokud to je nutné v zájmu vzdělávání, vývoje nebo zdraví nezletilého, způsobem stanoveným jiným právním předpisem.

§ 36

Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, není nikdy, bez ohledu na obsah ostatních ustanovení, způsobilý jednat samostatně v těch zálezitostech, k nimz by i jeho zákonný zástupce potřeboval přivolení soudu.

§ 37 Přiznání svéprávnosti

(1) Navrhne-li nezletilý, který není plně svéprávný, aby mu soud přiznal svéprávnost, soud návrhu vyhoví, pokud nezletilý dosáhl věku sestnácti let, pokud je osvědčena jeho schopnost sám se zivit a obstarat si své zálezitosti a pokud s návrhem souhlasí zákonný zástupce nezletilého. V ostatních případech soud vyhoví návrhu, je-li to z vázných důvodů v zájmu nezletilého.
(2) Za podmínek stanovených v odstavci 1 soud přizná nezletilému svéprávnost i na návrh jeho zákonného zástupce, pokud nezletilý s návrhem souhlasí.

Oddíl 2: Podpůrná opatření při narusení schopnosti zletilého právně jednat

Předbězné prohlásení

§ 38

V očekávání vlastní nezpůsobilosti právně jednat můze člověk projevit vůli, aby byly jeho zálezitosti spravovány určitým způsobem, nebo aby je spravovala určitá osoba, nebo aby se určitá osoba stala jeho opatrovníkem.

§ 39

(1) Nemá-li prohlásení formu veřejné listiny, musí být učiněno soukromou listinou opatřenou datem a potvrzenou dvěma svědky; svědek o sobě uvede v potvrzení údaje, podle nichz ho lze zjistit.
(2) Svědky mohou být jen osoby, které na prohlásení a jeho obsahu nemají zájem a nejsou nevidomé, neslysící, němé nebo neznalé jazyka, v němz je prohlásení učiněno. Svědci musí prohlásení podepsat a být schopni potvrdit schopnost prohlasujícího jednat a obsah jeho prohlásení.
$ (3) Je-li obsahem prohlásení pořízeného veřejnou listinou určení, kdo se má stát opatrovníkem, ten, kdo veřejnou listinu sepsal, zapíse údaje o tom, kdo prohlásení pořídil, kdo je povolán za opatrovníka a kdo veřejnou listinu sepsal, do neveřejného seznamu vedeného podle jiného zákona.

§ 40

(1) Činí-li prohlásení nevidomý, nebo osoba, která neumí nebo nemůze číst nebo psát, musí jí být prohlásení nahlas přečteno svědkem, který prohlásení nepsal. Nevidomý, nebo osoba, která neumí nebo nemůze číst nebo psát, před svědky potvrdí, ze listina obsahuje jeho pravou vůli.
$ (2) Činí-li prohlásení osoba se smyslovým postizením, která nemůze číst nebo psát, musí jí být obsah listiny tlumočen takovým způsobem dorozumívání, který si zvolila, a to svědkem, který prohlásení nepsal; vsichni svědci musí ovládat způsob dorozumívání, kterým je obsah listiny tlumočen. Kdo prohlásení činí, potvrdí před svědky zvoleným způsobem dorozumívání, ze listina obsahuje jeho pravou vůli.

§ 41

(1) K výslovnému odvolání prohlásení se vyzaduje projev vůle učiněný ve formě předepsané v § 39 odst. 1.
(2) Zničí-li listinu obsahující prohlásení ten, kdo je učinil, má to účinky odvolání.

§ 42

Týká-li se prohlásení jiné zálezitosti nez povolání opatrovníka a je-li účinnost prohlásení vázána na podmínku, rozhodne o splnění podmínky soud.

§ 43

Změní-li se okolnosti zjevně tak podstatným způsobem, ze člověk, který prohlásení učinil, by je za takových okolností neučinil nebo by je učinil s jiným obsahem, soud prohlásení změní nebo zrusí, pokud by jinak člověku, který prohlásení učinil, hrozila závazná újma. Před vydáním rozhodnutí soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o jehoz prohlásení rozhoduje, a to i za pouzití takového způsobu dorozumívání, který si člověk zvolí.

§ 44

Je-li prohlásení nebo jeho odvolání neplatné, soud k nim přihlédne, není-li příčiny pochybovat o vůli toho, kdo je učinil.

Nápomoc při rozhodování

§ 45

Potřebuje-li člověk nápomoc při rozhodování, protoze mu v tom dusevní porucha působí obtíze, třebaze nemusí být omezen ve svéprávnosti, můze si s podpůrcem ujednat poskytování podpory; podpůrců můze být i více.

§ 46

(1) Smlouvou o nápomoci se podpůrce zavazuje podporovanému, ze bude s jeho souhlasem přítomen při jeho právních jednáních, ze mu zajistí potřebné údaje a sdělení a ze mu bude nápomocen radami.
(2) Smlouva nabývá účinnosti dnem, kdy ji schválí soud. Není-li smlouva uzavřena v písemné formě, vyzaduje se, aby strany projevily vůli uzavřít smlouvu před soudem. Soud smlouvu neschválí, odporují-li zájmy podpůrce zájmům podporovaného.

§ 47

(1) Podpůrce nesmí ohrozit zájmy podporovaného nevhodným ovlivňováním, ani se na úkor podporovaného bezdůvodně obohatit.
(2) Podpůrce postupuje při plnění svých povinností v souladu s rozhodnutími podporovaného. Pokud podporovaný právně jedná v písemné formě, můze podpůrce připojit svůj podpis s uvedením své funkce, popřípadě i s údajem o podpoře, kterou podporovanému poskytl; podpůrce má i právo namítat neplatnost právního jednání podporovaného.

§ 48

Na návrh podporovaného nebo podpůrce soud podpůrce odvolá; soud ho odvolá i v případě, ze podpůrce závazně porusí své povinnosti, a to i bez návrhu.

Zastoupení členem domácnosti

§ 49

(1) Brání-li dusevní porucha zletilému, který nemá jiného zástupce, samostatně právně jednat, můze ho zastupovat jeho potomek, předek, sourozenec, manzel nebo partner, nebo osoba, která se zastoupeným zila před vznikem zastoupení ve společné domácnosti alespoň tři roky.
(2) Zástupce dá zastoupenému na vědomí, ze ho bude zastupovat, a srozumitelně mu vysvětlí povahu a následky zastoupení. Odmítne-li to člověk, který má být zastoupen, zastoupení nevznikne; k odmítnutí postačí schopnost projevit přání.

§ 50

Ke vzniku zastoupení se vyzaduje schválení soudu. Před vydáním rozhodnutí soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor zastoupeného, a to i za pouzití takového způsobu dorozumívání, který si zastoupený zvolí.

§ 51

Zástupce dbá o ochranu zájmů zastoupeného a naplňování jeho práv i o to, aby způsob jeho zivota nebyl v rozporu s jeho schopnostmi a aby, nelze-li tomu rozumně odporovat, odpovídal i zvlástním představám a přáním zastoupeného.

§ 52

(1) Zastoupení se vztahuje na obvyklé zálezitosti, jak to odpovídá zivotním poměrům zastoupeného. Zástupce vsak není oprávněn udělit souhlas k zásahu do dusevní nebo tělesné integrity člověka s trvalými následky.
(2) Zástupce můze nakládat s příjmy zastoupeného v rozsahu potřebném pro obstarání obvyklých zálezitostí, jak to odpovídá zivotním poměrům zastoupeného; s penězními prostředky na účtu zastoupeného vsak můze nakládat jen v rozsahu nepřesahujícím měsíčně výsi zivotního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu.

§ 53

Má-li zastoupený více zástupců, postačí, pokud jedná jeden z nich. Jedná-li vsak vůči dalsí osobě více zástupců společně a odporují-li si, nepřihlízí se k projevu zádného z nich.

§ 54

(1) Zastoupení zaniká, pokud se jej zástupce vzdá nebo pokud zastoupený odmítne, aby ho zástupce dále zastupoval; k odmítnutí postačí schopnost projevit přání. Zastoupení rovněz zaniká, pokud soud jmenuje zastoupenému opatrovníka.
(2) Je-li uzavřena smlouva o nápomoci při rozhodování, zanikne zastoupení účinností smlouvy v rozsahu, v jakém je zastoupený způsobilý právně jednat.

Omezení svéprávnosti

§ 55

(1) K omezení svéprávnosti lze přistoupit jen v zájmu člověka, jehoz se to týká, po jeho zhlédnutí a s plným uznáváním jeho práv a jeho osobní jedinečnosti. Přitom musí být důkladně vzaty v úvahu rozsah i stupeň neschopnosti člověka postarat se o vlastní zálezitosti.
(2) Omezit svéprávnost člověka lze jen tehdy, hrozila-li by mu jinak závazná újma a nepostačí-li vzhledem k jeho zájmům mírnějsí a méně omezující opatření.

§ 56

(1) Omezit svéprávnost člověka můze jen soud.
(2) Soud vyvine potřebné úsilí, aby zjistil názor člověka, o jehoz svéprávnosti rozhoduje, a to i za pouzití takového způsobu dorozumívání, který si člověk zvolí.

§ 57

(1) Soud můze omezit svéprávnost člověka v rozsahu, v jakém člověk není pro dusevní poruchu, která není jen přechodná, schopen právně jednat, a vymezí rozsah, v jakém způsobilost člověka samostatně právně jednat omezil.
(2) Má-li člověk obtíze dorozumívat se, není to samo o sobě důvodem k omezení svéprávnosti.

§ 58

Soud můze v průběhu řízení o omezení svéprávnosti svěřit třetí osobě provedení určitých jednotlivých právních jednání nebo správu majetku, je-li to nutné, aby se zabránilo závazné újmě.

§ 59

Soud můze svéprávnost omezit v souvislosti s určitou zálezitostí na dobu nutnou pro její vyřízení, nebo na jinak určenou určitou dobu, nejdéle vsak na tři roky; uplynutím doby právní účinky omezení zanikají. Zahájí-li se vsak v této době řízení o prodlouzení doby omezení, trvají právní účinky původního rozhodnutí az do vydání nového rozhodnutí, nejdéle vsak jeden rok.

§ 60

Změní-li se okolnosti, soud své rozhodnutí bezodkladně změní nebo zrusí, a to i bez návrhu.

§ 61

Rozhoduje-li soud o omezení svéprávnosti člověka, můze osoba jím povolaná za opatrovníka navrhnout, aby byla opatrovníkem jmenována; pokud návrh nepodá, zjistí soud její stanovisko. Je-li tato osoba způsobilá k opatrovnictví, soud ji s jejím souhlasem opatrovníkem jmenuje.

§ 62

V rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. Při výběru opatrovníka přihlédne soud k přáním opatrovance, k jeho potřebě i k podnětům osob opatrovanci blízkých, sledují-li jeho prospěch, a dbá, aby výběrem opatrovníka nezalozil nedůvěru opatrovance k opatrovníkovi.

§ 63

Opatrovníkem nelze jmenovat osobu nezpůsobilou právně jednat nebo osobu, jejíz zájmy jsou v rozporu se zájmy opatrovance, ani provozovatele zařízení, kde opatrovanec pobývá nebo které mu poskytuje sluzby, nebo osobu závislou na takovém zařízení.

§ 64

Rozhodnutí o omezení svéprávnosti nezbavuje člověka práva samostatně právně jednat v bězných zálezitostech kazdodenního zivota.

§ 65

(1) Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, lze jeho právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li mu újmu. Postačí-li vsak k nápravě jen změna rozsahu opatrovancových povinností, soud tak učiní, aniz je vázán návrhy stran.
(2) Jednal-li opatrovanec samostatně, ač nemohl jednat bez opatrovníka, povazuje se opatrovancovo jednání za platné, pokud je opatrovník schválil. To platí i v případě, ze takové právní jednání schválil jednající sám poté, co nabyl svéprávnosti.

Oddíl 3: Nezvěstnost

§ 66

(1) Za nezvěstného můze soud prohlásit svéprávného člověka, který opustil své bydlistě, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdrzuje. Soud uvede v rozhodnutí den, kdy nastaly účinky prohlásení nezvěstnosti.
(2) Prohlásení za nezvěstného se můze stát na návrh osoby, která na tom má právní zájem, zejména manzela nebo jiné blízké osoby, spoluvlastníka, zaměstnavatele nebo korporace, na níz má tento člověk účast.

§ 67

(1) Při posuzování jednání, k nimz je jinak potřebné udělení souhlasu, přivolení, odevzdání hlasu nebo jiného konání osoby prohlásené za nezvěstnou, se k této potřebnosti nepřihlízí; to vsak neplatí, jedná-li se o zálezitost jeho osobního stavu. Kdo jedná, dotýkaje se zálezitosti nezvěstného, musí tak činit i s přihlédnutím k jeho zájmům.
(2) Na právní jednání, k němuz doslo bez souhlasu nebo jiného nezbytného projevu vůle nezvěstného poté, co opustil své bydlistě, avsak dříve, nez byl za nezvěstného prohlásen, přestoze toto prohlásení bylo bez zbytečného odkladu navrzeno, se hledí jako na jednání učiněné s odkládací podmínkou vydání rozhodnutí, jímz byl prohlásen za nezvěstného.

§ 68

Navrátí-li se člověk prohlásený za nezvěstného nebo jmenuje-li správce svého jmění, pozbývá prohlásení za nezvěstného účinků. Prohlásení pozbývá účinků i dnem, který platí za den smrti nezvěstného.

§ 69

Kdo byl prohlásen za nezvěstného, nemůze namítat neplatnost nebo neúčinnost právního jednání učiněného za jeho nepřítomnosti, k němuz doslo za účinků takového prohlásení, pro to, ze se při nich projev jeho vůle nevyzadoval.

§ 70

Bude-li za nezvěstného prohlásen ten, kdo ustavil správce svého majetku, nejsou tím dotčena práva a povinnosti ustaveného správce. To neplatí, jestlize správce není znám, odmítne jednat v zájmu nezvěstného, svá jednání v zájmu nezvěstného zanedbává, nebo jednat vůbec nemůze.

Oddíl 4: Domněnka smrti

§ 71

(1) Na návrh osoby, která na tom má právní zájem, prohlásí soud za mrtvého člověka, o němz lze mít důvodně za to, ze zemřel, a určí den, který se pokládá za den jeho smrti.
(2) Na člověka, který byl prohlásen za mrtvého, se hledí, jako by zemřel. Prohlásením manzela za mrtvého zaniká manzelství dnem, který se pokládá za den jeho smrti; totéz platí o registrovaném partnerství.

§ 72

Byl-li člověk prohlásen za nezvěstného a vyplývají-li z okolností vázné pochybnosti, zda je jestě ziv, ačkoli jeho smrt není nepochybná, můze ho soud prohlásit za mrtvého na návrh osoby, která na tom má právní zájem, a určí den, který nezvěstný zřejmě nepřezil. Má se za to, ze tento den je dnem smrti nezvěstného.

§ 73

Člověka, který byl prohlásen za nezvěstného, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí pěti let počítaných od konce roku, v němz doslo k prohlásení za nezvěstného. Nelze to vsak učinit, objeví-li se v průběhu této doby zpráva, z níz lze soudit, ze nezvěstný je dosud nazivu. V takovém případě se postupuje podle § 74 nebo 75.

§ 74

(1) Člověka, který se stal nezvěstný tím, ze opustil své bydlistě, nepodal o sobě zprávu a není o něm známo, kde se zdrzuje, avsak nebyl za nezvěstného prohlásen, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí sedmi let od konce roku, v němz se objevila poslední zpráva, z níz lze usuzovat, ze byl jestě nazivu.
(2) Člověka, který se stal nezvěstným před dovrsením osmnáctého roku věku, nelze prohlásit za mrtvého před uplynutím roku, v němz uplyne dvacet pět let od jeho narození.

§ 75

Člověka, který se stal nezvěstným jako účastník události, při níz byl v ohrození zivota větsí počet osob, lze prohlásit za mrtvého nejdříve po uplynutí tří let od konce roku, v němz se objevila poslední zpráva, z níz lze usuzovat, ze byl v průběhu těchto událostí jestě nazivu.

§ 76

(1) Byl-li člověk prohlásen za mrtvého, nevylučuje to důkaz, ze zemřel dříve nebo později, anebo ze je jestě nazivu. Zjistí-li se, ze je nazivu, k prohlásení za mrtvého se nepřihlízí; manzelství nebo registrované partnerství se vsak neobnovuje.
(2) Byl-li proveden mylný důkaz smrti, pouzije se odstavec 1 obdobně.

Oddíl 5: Jméno a bydlistě člověka

Jméno člověka a jeho ochrana

§ 77

(1) Jméno člověka je jeho osobní jméno a příjmení, popřípadě jeho dalsí jména a rodné příjmení, která mu podle zákona nálezejí. Kazdý člověk má právo uzívat své jméno v právním styku, stejně jako právo na ochranu svého jména a na úctu k němu.
(2) Člověk, který v právním styku uzívá jiné jméno nez své vlastní, nese následky omylů a újem z toho vzniklých.

§ 78

(1) Člověk, který byl dotčen zpochybněním svého práva ke jménu nebo který utrpěl újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, zejména neoprávněným uzitím jména, se můze domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upustěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.
(2) Je-li dotčený nepřítomen, nebo je-li nezvěstný, nesvéprávný či nemůze-li z jiné příčiny uplatnit právo na ochranu svého jména sám, můze je uplatnit jeho manzel, potomek, předek nebo partner, ledaze dotčený, ač svéprávný, dal výslovně najevo, ze si to nepřeje.
(3) Týká-li se neoprávněný zásah příjmení a je-li pro to důvod spočívající v důlezitém zájmu na ochraně rodiny, můze se ochrany domáhat samostatně manzel nebo jiná osoba dotčenému blízká, byť do jejich práva ke jménu přímo zasazeno nebylo.

§ 79 Pseudonym

(1) Člověk můze pro určitý obor své činnosti nebo i pro soukromý styk vůbec přijmout pseudonym. Právní jednání pod pseudonymem není na újmu platnosti, je-li zřejmé, kdo jednal, a nemůze-li druhá strana mít pochybnost o osobě jednajícího.
(2) Vejde-li pseudonym ve známost, pozívá stejné ochrany jako jméno.

§ 80 Bydlistě

(1) Člověk má bydlistě v místě, kde se zdrzuje s úmyslem zít tam s výhradou změny okolností trvale; takový úmysl můze vyplývat z jeho prohlásení nebo z okolností případu. Uvádí-li člověk jako své bydlistě jiné místo nez své skutečné bydlistě, můze se kazdý dovolat i jeho skutečného bydlistě. Proti tomu, kdo se v dobré víře dovolá uvedeného místa, nemůze člověk namítat, ze má své skutečné bydlistě v jiném místě.
(2) Nemá-li člověk bydlistě, povazuje se za ně místo, kde zije. Nelze-li takové místo zjistit, anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtízemi, povazuje se za bydlistě člověka místo, kde má majetek, popřípadě místo, kde měl bydlistě naposledy.

Oddíl 6: Osobnost člověka

Pododdíl 1: Obecná ustanovení

§ 81

(1) Chráněna je osobnost člověka včetně vsech jeho přirozených práv. Kazdý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka zít podle svého.
(2) Ochrany pozívají zejména zivot a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo zít v příznivém zivotním prostředí, jeho váznost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

§ 82

(1) Člověk, jehoz osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upustěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.
(2) Po smrti člověka se můze ochrany jeho osobnosti domáhat kterákoli z osob jemu blízkých.

§ 83

(1) Souvisí-li neoprávněný zásah do osobnosti člověka s jeho činností v právnické osobě, můze právo na ochranu jeho osobnosti uplatnit i tato právnická osoba; za jeho zivota vsak jen jeho jménem a s jeho souhlasem. Není-li člověk schopen projevit vůli pro nepřítomnost nebo pro neschopnost úsudku, není souhlasu třeba.
(2) Po smrti člověka se právnická osoba můze domáhat, aby od neoprávněného zásahu bylo upustěno a aby byly odstraněny jeho následky.

Pododdíl 2: Podoba a soukromí

§ 84

Zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo mozné určit jeho totoznost, je mozné jen s jeho svolením.

§ 85

(1) Rozsiřovat podobu člověka je mozné jen s jeho svolením.
(2) Svolí-li někdo k zobrazení své podoby za okolností, z nichz je zřejmé, ze bude sířeno, platí, ze svoluje i k jeho rozmnozování a rozsiřování obvyklým způsobem, jak je mohl vzhledem k okolnostem rozumně předpokládat.

§ 86

Nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narusit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý zivot nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, vyuzívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém zivotě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém zivotě sířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

§ 87

(1) Kdo svolil k pouzití písemnosti osobní povahy, podobizny nebo zvukového či obrazového záznamu týkajícího se člověka nebo jeho projevů osobní povahy, můze svolení odvolat, třebaze je udělil na určitou dobu.
(2) Bylo-li svolení udělené na určitou dobu odvoláno, aniz to odůvodňuje podstatná změna okolností nebo jiný rozumný důvod, nahradí odvolávající skodu z toho vzniklou osobě, které svolení udělil.

§ 88

(1) Svolení není třeba, pokud se podobizna nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo pouzijí k výkonu nebo ochraně jiných práv nebo právem chráněných zájmů jiných osob.
(2) Svolení není třeba ani v případě, kdyz se podobizna, písemnost osobní povahy nebo zvukový či obrazový záznam pořídí nebo pouzijí na základě zákona k úřednímu účelu nebo v případě, ze někdo veřejně vystoupí v zálezitosti veřejného zájmu.

§ 89

Podobizna nebo zvukový či obrazový záznam se mohou bez svolení člověka také pořídit nebo pouzít přiměřeným způsobem téz k vědeckému nebo uměleckému účelu a pro tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství.

§ 90

Zákonný důvod k zásahu do soukromí jiného nebo k pouzití jeho podobizny, písemnosti osobní povahy nebo zvukového či obrazového záznamu nesmí být vyuzit nepřiměřeným způsobem v rozporu s oprávněnými zájmy člověka.

Pododdíl 3: Právo na dusevní a tělesnou integritu

§ 91

Člověk je nedotknutelný.

§ 92

(1) Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Nalozit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje.
(2) Nejsou-li lidské ostatky ulozeny na veřejném pohřebisti, má na jejich vydání právo osoba, kterou člověk před svou smrtí výslovně určil; jinak postupně jeho manzel, dítě nebo rodič, a není-li zádný z nich nebo odmítnou-li ostatky převzít, převezme je jeho dědic.

Zásah do integrity

§ 93

(1) Mimo případ stanovený zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity jiného člověka bez jeho souhlasu uděleného s vědomím o povaze zásahu a o jeho mozných následcích. Souhlasí-li někdo, aby mu byla způsobena závazná újma, nepřihlízí se k tomu; to neplatí, je-li zásah podle vsech okolností nutný v zájmu zivota nebo zdraví dotčeného.
(2) Zákonný zástupce můze udělit souhlas k zásahu do integrity zastoupeného, je-li to k přímému prospěchu osoby, která není schopna dát souhlas sama.

§ 94

(1) Kdo chce provést na jiném člověku zákrok, vysvětlí mu srozumitelně povahu tohoto zákroku. Vysvětlení je řádně podáno, lze-li rozumně předpokládat, ze druhá strana pochopila způsob a účel zákroku včetně očekávaných následků i mozných nebezpečí pro své zdraví, jakoz i to, zda přichází v úvahu případně i jiný postup.
(2) Uděluje-li souhlas za jiného jeho zákonný zástupce, podá se vysvětlení i tomu, kdo má být zákroku podroben, je-li schopen úsudku, způsobem přiměřeným schopnosti dotčeného vysvětlení pochopit.

§ 95

Nezletilý, který není plně svéprávný, můze v obvyklých zálezitostech udělit souhlas k zákroku na svém těle také sám, je-li to přiměřené rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku a jedná-li se o zákrok nezanechávající trvalé nebo závazné následky.

§ 96

(1) Souhlas k zásahu do integrity člověka vyzaduje písemnou formu, má-li být oddělena část těla, která se jiz neobnoví.
(2) Písemnou formu vyzaduje i souhlas k

a) lékařskému pokusu na člověku, nebo
b) zákroku, který zdravotní stav člověka nevyzaduje; to neplatí, jedná-li se o kosmetické zákroky nezanechávající trvalé nebo závazné následky.

§ 97

(1) Udělený souhlas můze být odvolán v jakékoli formě, i kdyz se pro udělení souhlasu vyzaduje písemná forma.
(2) Nevyzaduje-li se pro souhlas písemná forma, má se za to, ze byl udělen. Při nejistotě, zda byl souhlas odvolán v jiné nez písemné formě, se má za to, ze k odvolání nedoslo.

§ 98

(1) Nemůze-li člověk udělit souhlas pro neschopnost projevit vůli, byť jen přechodnou, a nemá-li zákonného zástupce, vyzaduje se souhlas přítomného manzela, rodiče, nebo jiné osoby blízké. Není-li přítomna zádná z těchto osob, vyzaduje se souhlas manzela, a není-li, souhlas rodiče, popřípadě jiné osoby blízké, pokud je lze bez obtízí zjistit a zastihnout a pokud je zřejmé, ze nehrozí nebezpečí z prodlení. Není-li mozné získat souhlas zádným z výse uvedených způsobů, můze souhlas udělit jiná přítomná osoba, která o dotčenou osobu osvědčí mimořádný zájem.
(2) Při zákroku i při udělení souhlasu se vezme zřetel na dříve vyslovená známá přání člověka, do jehoz integrity má být zasazeno.

§ 99

Je-li zivot člověka v náhlém a patrném nebezpečí a nelze-li souhlas ve stavu nouze získat ani v jiné nez stanovené formě, lze okamzitě zakročit, pokud to je ve prospěch zdraví dotčené osoby nezbytné.

§ 100

(1) Má-li být zasazeno do integrity nezletilého, který dovrsil čtrnáct let, nenabyl plné svéprávnosti a který zákroku vázně odporuje, třebaze zákonný zástupce se zákrokem souhlasí, nelze zákrok provést bez souhlasu soudu. To platí i v případě provedení zákroku na zletilé osobě, která není plně svéprávná.
(2) Nesouhlasí-li zákonný zástupce se zásahem do integrity osoby uvedené v odstavci 1, ač si jej tato osoba přeje, lze zákrok provést na její návrh nebo na návrh osoby jí blízké jen se souhlasem soudu.

§ 101

Má-li být zasazeno do integrity člověka neschopného úsudku způsobem zanechávajícím trvalé, neodvratitelné a vázné následky nebo způsobem spojeným s vázným nebezpečím pro jeho zivot nebo zdraví, lze zákrok provést jen s přivolením soudu. Tím není dotčeno ustanovení § 99.

§ 102

Soud přivolí k zákroku podle § 100 nebo 101, je-li dotčené osobě podle rozumného uvázení k prospěchu, po jejím zhlédnutí a s plným uznáváním její osobnosti.

§ 103

Bylo-li zasazeno do integrity člověka, který byl ve stavu, kdy nemohl posoudit, co se s ním děje, a nedal-li sám k zákroku souhlas, musí mu být, jakmile to jeho stav dovolí, vysvětleno způsobem, kterému bude schopen porozumět, jaký zákrok byl na něm proveden, a musí být poučen o jeho mozných následcích i o riziku neprovedení zákroku.

Pododdíl 4: Práva člověka převzatého do zdravotnického zařízení bez jeho souhlasu

§ 104

Převzít člověka bez jeho souhlasu do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo ho v něm bez jeho souhlasu drzet lze jen z důvodu stanoveného zákonem a za podmínky, ze nezbytnou péči o jeho osobu nelze zajistit mírnějsím a méně omezujícím opatřením. Podání návrhu na omezení svéprávnosti nezakládá samo o sobě důvod, aby byl člověk bez svého souhlasu do takového zařízení převzat nebo v něm drzen.

§ 105

(1) Je-li člověk převzat do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo je-li v něm drzen, oznámí to jeho zákonnému zástupci, opatrovníku nebo podpůrci a jeho manzelu nebo jiné známé osobě blízké neprodleně poskytovatel zdravotních sluzeb; oznámení manzelu nebo jiné osobě blízké vsak učinit nesmí, pokud mu to bylo zakázáno.
(2) Převzetí člověka do zařízení poskytujícího zdravotní péči oznámí poskytovatel zdravotních sluzeb do 24 hodin soudu; to platí i v případě, je-li člověk v takovém zařízení zadrzen. Soud o učiněném opatření rozhodne do sedmi dnů.

§ 106

(1) Poskytovatel zdravotních sluzeb zajistí, aby se člověku převzatému do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo zadrzenému v takovém zařízení dostalo bez zbytečného odkladu nálezitého vysvětlení jeho právního postavení, zákonného důvodu učiněného opatření a mozností právní ochrany včetně práva zvolit si zmocněnce nebo důvěrníka.
(2) Vysvětlení se podá tak, aby mu člověk mohl dostatečně porozumět a uvědomit si povahu učiněného opatření a jeho následky; má-li takový člověk zákonného zástupce, opatrovníka nebo podpůrce, podá se vysvětlení bez zbytečného odkladu také jemu.

§ 107

(1) Má-li člověk zmocněnce nebo důvěrníka, oznámí poskytovatel zdravotních sluzeb učiněné opatření zmocněnci nebo důvěrníkovi bez zbytečného odkladu poté, co se o nich dozví.
(2) Důvěrník můze uplatnit ve prospěch člověka svým jménem vsechna jeho práva vzniklá v souvislosti s jeho převzetím do příslusného zařízení nebo s jeho drzením v takovém zařízení. Stejná práva jako důvěrník má i podpůrce.

§ 108

Kdo byl do zařízení poskytujícího zdravotní péči převzat nebo kdo je v něm drzen, má právo projednávat se svým zástupcem, důvěrníkem nebo podpůrcem vlastní zálezitosti při osobním rozhovoru a bez přítomnosti třetích osob.

§ 109

(1) Člověk převzatý do zařízení poskytujícího zdravotní péči nebo drzený v takovém zařízení má právo, aby jeho zdravotní stav, zdravotní dokumentaci nebo vyjádření osetřujícího lékaře o neschopnosti úsudku a projevit přání samostatně přezkoumal lékař nezávislý na poskytovateli zdravotních sluzeb v tomto zařízení i na jeho provozovateli. Stejné právo má i důvěrník nebo podpůrce.
(2) Je-li právo na přezkoumání uplatněno jestě předtím, nez soud rozhodne podle § 105 odst. 2, musí být umozněn jeho výkon tak, aby soud mohl zhodnotit výsledky přezkoumání v řízení o přípustnosti učiněného opatření.

§ 110

Rozhodl-li soud o přípustnosti učiněného opatření, schvaluje se tím nucený pobyt v zařízení poskytujícím zdravotní péči, tím vsak neodnímá právo odmítnout určitý zákrok nebo léčebný výkon.

Pododdíl 5: Nakládání s částmi lidského těla

§ 111

(1) Člověk, jemuz byla odňata část těla, má právo dozvědět se, jak s ní bylo nalozeno. Nalozit s odňatou částí lidského těla způsobem pro člověka nedůstojným nebo způsobem ohrozujícím veřejné zdraví se zakazuje.
(2) Odňatou část těla člověka lze za jeho zivota pouzít k účelům zdravotnickým, výzkumným nebo vědeckým, pokud k tomu dal souhlas. K pouzití odňaté části těla člověka k účelu svou povahou neobvyklému se vyzaduje jeho výslovný souhlas vzdy.
(3) O tom, co má původ v lidském těle, platí obdobně to, co o částech lidského těla.

§ 112

Člověk můze přenechat část svého těla jinému jen za podmínek stanovených jiným právním předpisem. To neplatí, jedná-li se o vlasy nebo podobné části lidského těla, které lze bezbolestně odejmout bez znecitlivění a které se přirozenou cestou obnovují; ty lze přenechat jinému i za odměnu a hledí se na ně jako na věc movitou.

Pododdíl 6: Ochrana lidského těla po smrti člověka

§ 113

(1) Člověk má právo rozhodnout, jak bude po jeho smrti nalozeno s jeho tělem.
(2) Provést pitvu nebo pouzít lidské tělo po smrti člověka pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům bez souhlasu zemřelého lze jen, pokud tak stanoví jiný zákon.

§ 114

(1) Člověk je oprávněn rozhodnout, jaký má mít pohřeb. Nezanechá-li o tom výslovné rozhodnutí, rozhodne o jeho pohřbu manzel zemřelého, a není-li ho, děti zemřelého; není-li jich, pak rozhodnou rodiče a není-li jich, sourozenci zemřelého; nezijí-li, pak rozhodnou jejich děti a není-li ani jich, pak kterákoli z osob blízkých; není-li zádná z těchto osob, pak rozhodne obec, na jejímz území člověk zemřel.
(2) Náklady pohřbu a opatření pohřebistě se hradí z pozůstalosti. Pokud pozůstalost nestačí ke krytí nákladů toho způsobu pohřbu, jaký si zesnulý přál, musí být pohřben alespoň slusným způsobem podle místních zvyklostí.
(3) Jiný právní předpis stanoví, jakým způsobem a na čí náklady bude pohřben člověk, jehoz pozůstalost ke krytí nákladů pohřbu nestačí a není-li nikdo ochoten uhradit náklady pohřbu dobrovolně.

§ 115

Zemře-li člověk, aniz projeví souhlas s pitvou nebo s pouzitím svého těla po smrti způsobem podle § 113, platí, ze s provedením pitvy nebo s takovým pouzitím svého těla nesouhlasí.

§ 116

Kdo souhlasí, aby po jeho smrti bylo jeho tělo pitváno nebo pouzito způsobem podle § 113, zapíse své stanovisko do rejstříku vedeného podle jiného právního předpisu; tento souhlas lze projevit i ve veřejné listině, nebo vůči poskytovateli zdravotních sluzeb s účinky vůči tomuto poskytovateli.

§ 117

Souhlas s pitvou nebo s pouzitím svého těla po smrti pro potřeby lékařské vědy, výzkumu nebo k výukovým účelům lze odvolat. Odvolá-li souhlas člověk ve zdravotnickém zařízení, můze tak učinit prohlásením v písemné formě.

Část první
Obecná ustanovení

Hlava II: Osoby

Díl 3: Právnické osoby

Oddíl 1: Obecná ustanovení

§ 118

Právnická osoba má právní osobnost od svého vzniku do svého zániku.

§ 119

Právnické osoby vedou spolehlivé záznamy o svých majetkových poměrech, i kdyz nejsou povinny vést účetnictví podle jiného právního předpisu.

Veřejné rejstříky právnických osob

§ 120

(1) Do veřejného rejstříku se o právnické osobě zapíse alespoň den jejího vzniku, den jejího zrusení s uvedením právního důvodu a den jejího zániku, jakoz i její název, adresa sídla a předmět činnosti, jméno a adresa bydlistě nebo sídla kazdého člena statutárního orgánu spolu s uvedením způsobu, jakým tento orgán právnickou osobu zastupuje, a údajů o dni vzniku nebo zániku jejich funkce.
(2) Jiný právní předpis stanoví, jaké jsou veřejné rejstříky právnických osob, které právnické osoby se do nich zapisují a jak, nebo které dalsí údaje se do nich o právnických osobách zapisují, a jak se z nich vymazávají, popřípadě zda je součástí veřejného rejstříku sbírka listin. Veřejné rejstříky právnických osob jsou přístupné kazdému; kazdý do nich můze nahlízet a pořizovat si z nich výpisy, opisy nebo kopie.
(3) Změní-li se zapsaná skutečnost, oznámí zapsaná osoba nebo ten, komu to ukládá zákon, změnu bez zbytečného odkladu tomu, kdo veřejný rejstřík vede, a ten tuto změnu do veřejného rejstříku bez zbytečného odkladu zapíse.

§ 121

(1) Proti osobě, která právně jedná důvěřujíc údaji zapsanému do veřejného rejstříku, nemá ten, jehoz se zápis týká, právo namítnout, ze zápis neodpovídá skutečnosti.
(2) Byl-li údaj zapsaný ve veřejném rejstříku zveřejněn, nemůze se nikdo po uplynutí patnácti dnů od zveřejnění dovolat, ze o zveřejněném údaji nemohl vědět. Neodpovídá-li zveřejněný údaj zapsanému údaji, nemůze se ten, jehoz se údaj týká, vůči jiné osobě dovolat zveřejněného údaje; prokáze-li vsak, ze jí byl zapsaný údaj znám, můze proti ní namítnout, ze zveřejněný údaj zapsanému neodpovídá.

Ustavení a vznik právnické osoby

§ 122

Právnickou osobu lze ustavit zakladatelským právním jednáním, zákonem, rozhodnutím orgánu veřejné moci, popřípadě jiným způsobem, který stanoví jiný právní předpis.

§ 123

(1) Zakladatelské právní jednání určí alespoň název, sídlo právnické osoby, předmět činnosti, jaký má právnická osoba statutární orgán a jak se vytváří, nestanoví-li to zákon přímo. Určí téz, kdo jsou první členové statutárního orgánu.
(2) Pro zakladatelské právní jednání se vyzaduje písemná forma.

§ 124

Neuvede-li se, na jaký čas se právnická osoba ustavuje, platí, ze je ustavena na dobu neurčitou.

§ 125

(1) Více zakladatelů zakládá právnickou osobu přijetím stanov nebo uzavřením jiné smlouvy.
(2) Zákon stanoví, ve kterých případech lze právnickou osobu zalozit i právním jednáním jedné osoby obsazeným v zakladatelské listině.

§ 126

(1) Právnická osoba vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.
(2) Je-li právnická osoba zřízena zákonem, vzniká dnem nabytí jeho účinnosti, nestanoví-li zákon den pozdějsí.
(3) Zákon stanoví, ve kterých dalsích případech není zápis do veřejného rejstříku potřebný ke vzniku právnické osoby. Zákon stanoví, ve kterých případech je k zalození nebo ke vzniku právnické osoby potřebné rozhodnutí orgánu veřejné moci.

§ 127

Za právnickou osobu lze jednat jejím jménem jiz před jejím vznikem. Kdo takto jedná, je z tohoto jednání oprávněn a zavázán sám; jedná-li více osob, jsou oprávněny a zavázány společně a nerozdílně. Právnická osoba můze účinky těchto jednání pro sebe do tří měsíců od svého vzniku převzít. V takovém případě platí, ze je z těchto jednání oprávněna a zavázána od počátku. Převezme-li je, dá dalsím zúčastněným najevo, ze tak učinila.

§ 128

Po vzniku právnické osoby se nelze domáhat určení, ze nevznikla, a nelze z toho důvodu zrusit její zápis do veřejného rejstříku.

§ 129

(1) Soud prohlásí právnickou osobu po jejím vzniku za neplatnou i bez návrhu, pokud

a) zakladatelské právní jednání chybí,
b) zakladatelské právní jednání nemá nálezitost nezbytnou pro právní existenci právnické osoby,
c) právní jednání zakladatelů odporuje § 145 nebo
d) právnickou osobu zalozilo méně osob, nez je k tomu podle zákona třeba.
(2) Dnem, kdy je právnická osoba prohlásena za neplatnou, vstupuje do likvidace.

§ 130

Před rozhodnutím podle § 129 poskytne soud právnické osobě přiměřenou lhůtu k zjednání nápravy, jedná-li se o závadu, kterou lze odstranit.

§ 131

Prohlášení právnické osoby za neplatnou nemá vliv na práva a povinnosti, jichž nabyla.

Název

§ 132

(1) Jménem právnické osoby je její název.
(2) Název musí odlisit právnickou osobu od jiné osoby a obsahovat označení její právní formy. Název nesmí být klamavý.

§ 133

(1) Název můze obsahovat jméno člověka, k němuz má právnická osoba zvlástní vztah. Je-li člověk ziv, lze uzít jeho jméno v názvu právnické osoby jen s jeho souhlasem; zemřel-li, aniz dal souhlas, vyzaduje se souhlas jeho manzela, a pokud není, souhlas zletilého potomka, a pokud není on, souhlas předka.
(2) Bylo-li v názvu právnické osoby uzito příjmení a je-li pro to důvod spočívající v důlezitém zájmu na ochraně rodiny, pouzije se § 78 odst. 3 obdobně.
(3) Kdo má právo udělit souhlas k uzití jména člověka v názvu právnické osoby, má právo jej kdykoli odvolat, a to i kdyz jej udělil na určitou dobu; bylo-li ujednáno něco jiného, nepřihlízí se k tomu, odůvodňuje-li odvolání souhlasu podstatná změna okolností nebo jiný rozumný důvod. Byl-li souhlas udělený na určitou dobu odvolán, aniz to odůvodňuje podstatná změna okolností nebo jiný rozumný důvod, nahradí odvolávající právnické osobě skodu z toho vzniklou.

§ 134

(1) Název právnické osoby můze obsahovat některý příznačný prvek názvu jiné právnické osoby, je-li pro to důvod v jejich vzájemném vztahu. I v tom případě musí být veřejnost s to oba názvy dostatečně rozlisit.
(2) Příznačný prvek názvu jiné právnické osoby nelze v názvu pouzít bez jejího souhlasu. Ustanovení § 133 odst. 3 se pouzije obdobně.

§ 135

(1) Právnická osoba, která byla dotčena zpochybněním svého práva k názvu nebo která utrpěla újmu pro neoprávněný zásah do tohoto práva, nebo které taková újma hrozí, zejména neoprávněným uzitím názvu, se můze domáhat, aby bylo od neoprávněného zásahu upustěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.
(2) Stejná ochrana nálezí právnické osobě proti tomu, kdo bez zákonného důvodu zasahuje do její pověsti nebo soukromí, ledaze se jedná o účely vědecké či umělecké nebo o tiskové, rozhlasové, televizní nebo obdobné zpravodajství; ani takový zásah vsak nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy právnické osoby.

§ 136 Sídlo

(1) Při ustavení právnické osoby se určí její sídlo. Nenarusí-li to klid a pořádek v domě, můze být sídlo i v bytě.
(2) Zapisuje-li se právnická osoba do veřejného rejstříku, postačí, pokud zakladatelské právní jednání uvede název obce, kde je sídlo právnické osoby; do veřejného rejstříku vsak právnická osoba navrhne zapsat plnou adresu sídla.

§ 137

(1) Kazdý se můze dovolat skutečného sídla právnické osoby.
(2) Proti tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůze právnická osoba namítat, ze má skutečné sídlo v jiném místě.

Přemístění sídla

§ 138

(1) Právnická osoba, která má sídlo v zahraničí, můze přemístit sídlo na území České republiky. To neplatí, pokud to nepřipoustí právní řád státu, ve kterém má právnická osoba sídlo, nebo pokud jde o právnickou osobu zakázanou podle § 145.
(2) Právnická osoba, která hodlá přemístit své sídlo na území České republiky, přilozí k návrhu na zápis do příslusného veřejného rejstříku rozhodnutí o tom, jakou právní formu české právnické osoby zvolila, a zakladatelské právní jednání vyzadované českým právním řádem pro tuto formu právnické osoby.
(3) Vnitřní právní poměry právnické osoby se po přemístění sídla do tuzemska řídí českým právním řádem. Českým právním řádem se řídí i ručení jejích členů nebo členů jejích orgánů za dluhy právnické osoby, pokud vznikly po dni účinnosti přemístění sídla do tuzemska.

§ 139

Právnická osoba, která má sídlo v České republice, můze přemístit své sídlo do zahraničí, pokud to neodporuje veřejnému pořádku a pokud to připoustí právní řád státu, do něhoz má být sídlo právnické osoby přemístěno.

§ 140

(1) Právnická osoba, která hodlá přemístit sídlo do zahraničí, zveřejní tento záměr s uvedením adresy nového sídla a právní formy po přemístění sídla alespoň tři měsíce přede dnem předpokládaného přemístění sídla. Věřitelé mají právo pozadovat dostatečné zajistění svých dosud nesplatných pohledávek do dvou měsíců od zveřejnění, dojde-li po přemístění sídla ke zhorsení dobytnosti jejich pohledávek v České republice.
(2) Nedojde-li k dohodě o způsobu a rozsahu zajistění, rozhodne o dostatečném zajistění a o jeho rozsahu soud s ohledem na druh a výsi pohledávky. Neposkytne-li právnická osoba zajistění podle rozhodnutí soudu, ručí za dluhy, které nebyly zajistěny, členové statutárního orgánu vyjma těch, kteří prokází, ze vyvinuli dostatečné úsilí, aby rozhodnutí bylo splněno.

§ 141

(1) Člen právnické osoby, který s přemístěním sídla do zahraničí nesouhlasil, má právo ukončit členství v právnické osobě s účinky ke dni přemístění sídla. Má-li člen právnické osoby při ukončení členství právo na vypořádání, poskytne mu právnická osoba plnění nejpozději ke dni účinnosti přemístění sídla. Za splnění tohoto závazku ručí členové statutárního orgánu.
(2) Za dluhy, které vznikly přede dnem účinnosti přemístění sídla, ručí členové právnické osoby a jejího statutárního orgánu stejně jako před přemístěním sídla do zahraničí.

§ 142

Přemístění sídla je účinné ode dne zápisu jeho adresy do příslusného veřejného rejstříku.

§ 143

Pro zřizování a přemísťování poboček právnických osob platí § 138 az 142 obdobně.

Účel právnických osob

§ 144

(1) Právnickou osobu lze ustavit ve veřejném nebo v soukromém zájmu. Tato její povaha se posuzuje podle hlavní činnosti právnické osoby.
(2) Zákon stanoví, ke kterým účelům lze ustavit právnickou osobu jen při splnění zvlástních podmínek.

§ 145

(1) Zakazuje se zalozit právnickou osobu, jejímz účelem je porusení práva nebo dosazení nějakého cíle nezákonným způsobem, zejména je-li jejím účelem

a) popření nebo omezení osobních, politických nebo jiných práv osob pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýslení, nábozenské vyznání a sociální postavení,
b) rozněcování nenávisti a nesnásenlivosti,
c) podpora násilí nebo
d) řízení orgánu veřejné moci nebo výkonu veřejné správy bez zákonného zmocnění.

(2) Zakazuje se zalozit právnickou osobu ozbrojenou nebo s ozbrojenými slozkami, ledaze se jedná o právnickou osobu zřízenou zákonem, jíz zákon ozbrojení nebo vytvoření ozbrojené slozky výslovně dovoluje nebo ukládá, nebo o právnickou osobu, která nakládá se zbraněmi v souvislosti se svým podnikáním podle jiného právního předpisu, anebo o právnickou osobu, jejíz členové drzí nebo uzívají zbraně pro sportovní nebo kulturní účely či k myslivosti nebo k plnění úkolů podle jiného právního předpisu.

Veřejná prospěsnost

§ 146

Veřejně prospěsná je právnická osoba, jejímz posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha, pokud na rozhodování právnické osoby mají podstatný vliv jen bezúhonné osoby, pokud nabyla majetek z poctivých zdrojů a pokud hospodárně vyuzívá své jmění k veřejně prospěsnému účelu.

§ 147

Veřejně prospěsná právnická osoba má právo na zápis statusu veřejné prospěsnosti do veřejného rejstříku, pokud splní podmínky stanovené jiným právním předpisem.

§ 148

Je-li ve veřejném rejstříku zapsán status veřejné prospěsnosti, vymaze jej ten, kdo veřejný rejstřík vede, pokud se právnická osoba statusu veřejné prospěsnosti vzdá, nebo pokud o jeho odnětí rozhodne soud. Výmazem z veřejného rejstříku status veřejné prospěsnosti zaniká.

§ 149

Soud o odnětí statusu veřejné prospěsnosti rozhodne na návrh osoby, která na tom má právní zájem, nebo i bez návrhu v případě, ze právnická osoba přestane splňovat podmínky pro jeho nabytí a nedostatek ani na výzvu soudu v přiměřené lhůtě neodstraní.

§ 150

Jen právnická osoba, jejíz status veřejné prospěsnosti je ve veřejném rejstříku zapsán, má právo uvést ve svém názvu, ze je veřejně prospěsná.

Orgány právnické osoby

§ 151

(1) Zákon stanoví, popřípadě zakladatelské právní jednání určí, jakým způsobem a v jakém rozsahu členové orgánů právnické osoby za ni rozhodují a nahrazují její vůli.
(2) Dobrá víra členů orgánu právnické osoby se přičítá právnické osobě.

§ 152

(1) Právnická osoba si tvoří orgány o jednom členu (individuální) nebo o více členech (kolektivní).
(2) Fyzická osoba, která je členem orgánu právnické osoby a která je do funkce volena, jmenována či jinak povolána (dále jen "člen voleného orgánu"), musí být plně svéprávná. To platí i pro zástupce právnické osoby, která je sama členem voleného orgánu jiné právnické osoby.
(3) Týká-li se hlavní činnost právnické osoby nezletilých nebo osob s omezenou svéprávností a není-li hlavním účelem právnické osoby podnikání, můze zakladatelské právní jednání určit, ze členem voleného kolektivního orgánu právnické osoby můze být i osoba nezletilá nebo osoba s omezenou svéprávností.

§ 153

(1) Osoba, jejíz úpadek byl osvědčen, se můze stát členem voleného orgánu, oznámila-li to předem tomu, kdo ji do funkce povolává; to neplatí, pokud od skončení insolvenčního řízení uplynuly alespoň tři roky.
(2) Byl-li osvědčen úpadek osoby, která je členem voleného orgánu, oznámí to tato osoba bez zbytečného odkladu tomu, kdo ji do funkce povolal.
(3) Nedoslo-li k oznámení, můze se domáhat kazdý, kdo na tom má právní zájem, aby člena voleného orgánu z funkce odvolal soud. To neplatí, rozhodl-li ten, kdo člena voleného orgánu povolal, poté, co se o osvědčení úpadku této osoby dozvěděl, ze má ve funkci setrvat.

§ 154

Je-li členem voleného orgánu právnické osoby jiná právnická osoba, zmocní fyzickou osobu, aby ji v orgánu zastupovala, jinak právnickou osobu zastupuje člen jejího statutárního orgánu.

§ 155

(1) Byl-li členem voleného orgánu povolán ten, kdo k tomu není podle zákona způsobilý, hledí se na jeho povolání do funkce, jako by se nestalo. Ztratí-li člen voleného orgánu po svém povolání do funkce zákonnou způsobilost být členem voleného orgánu, jeho funkce zaniká; zánik funkce právnické osobě oznámí bez zbytečného odkladu.
(2) Hledí-li se na povolání osoby do funkce člena voleného orgánu, jako by se nestalo, nebo je-li povolání neplatné, nedotýká se to práva nabytého v dobré víře.

§ 156

(1) Je-li orgán kolektivní, rozhoduje o zálezitostech právnické osoby ve sboru. Je schopen usnáset se za přítomnosti nebo jiné účasti větsiny členů a rozhoduje větsinou hlasů zúčastněných členů.
(2) Je-li působnost jednotlivých členů orgánu rozdělena podle určitých oborů, ustanovení odstavce 1 se nepouzije. Rozdělení působnosti nezbavuje dalsí členy povinnosti dohlízet, jak jsou zálezitosti právnické osoby spravovány.

§ 157

(1) Je-li rozhodnutí přijato, zaznamená se na zádost člena voleného orgánu, který návrhu odporoval, jeho odchylný názor.
(2) Byl-li návrh přijat za neúčasti některého z členů, je tento člen oprávněn dozvědět se obsah rozhodnutí.

§ 158

(1) Zakladatelské právní jednání můze stanovit pro schopnost orgánu usnáset se vyssí počet zúčastněných, vyzádat pro přijetí rozhodnutí vyssí počet hlasů nebo stanovit postup, kterým lze způsob rozhodování orgánu měnit.
(2) Zakladatelské právní jednání můze připustit rozhodování orgánu i mimo zasedání v písemné formě nebo s vyuzitím technických prostředků.
(3) Zakladatelské právní jednání můze určit, ze v případě dosazení rovnosti hlasů při rozhodování voleného orgánu právnické osoby rozhoduje hlas předsedajícího.

§ 159

(1) Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, ze ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, ze jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.
(2) Člen voleného orgánu vykonává funkci osobně; to vsak nebrání tomu, aby člen zmocnil pro jednotlivý případ jiného člena téhoz orgánu, aby za něho při jeho neúčasti hlasoval.
(3) Nenahradil-li člen voleného orgánu právnické osobě skodu, kterou jí způsobil porusením povinnosti při výkonu funkce, ačkoli byl povinen skodu nahradit, ručí věřiteli právnické osoby za její dluh v rozsahu, v jakém skodu nenahradil, pokud se věřitel plnění na právnické osobě nemůze domoci.

§ 160

Odstoupí-li člen voleného orgánu ze své funkce prohlásením doslým právnické osobě, zaniká funkce uplynutím dvou měsíců od dojití prohlásení.

Jednání za právnickou osobu

§ 161

Kdo právnickou osobu zastupuje, dá najevo, co ho k tomu opravňuje, neplyne-li to jiz z okolností. Kdo za právnickou osobu podepisuje, připojí k jejímu názvu svůj podpis, popřípadě i údaj o své funkci nebo o svém pracovním zařazení.

§ 162

Zastupuje-li právnickou osobu člen jejího orgánu způsobem zapsaným do veřejného rejstříku, nelze namítat, ze právnická osoba nepřijala potřebné usnesení, ze usnesení bylo stizeno vadou, nebo ze člen orgánu přijaté usnesení porusil.

§ 163

Statutárnímu orgánu nálezí veskerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby.

§ 164

(1) Člen statutárního orgánu můze zastupovat právnickou osobu ve vsech zálezitostech.
(2) Nálezí-li působnost statutárního orgánu více osobám, tvoří kolektivní statutární orgán. Neurčí-li zakladatelské právní jednání, jak jeho členové právnickou osobu zastupují, činí tak kazdý člen samostatně. Vyzaduje-li zakladatelské právní jednání, aby členové statutárního orgánu jednali společně, můze člen právnickou osobu zastoupit jako zmocněnec samostatně, jen byl-li zmocněn k určitému právnímu jednání.
(3) Má-li právnická osoba s kolektivním statutárním orgánem zaměstnance, pověří jednoho člena statutárního orgánu právním jednáním vůči zaměstnancům; jinak tuto působnost vykonává předseda statutárního orgánu.

§ 165

(1) Nemá-li statutární orgán dostatečný počet členů potřebný k rozhodování, jmenuje na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, chybějící členy soud na dobu nez budou noví členové povoláni postupem určeným v zakladatelském právním jednání; jinak soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, kdykoli se o tom při své činnosti dozví.
(2) Soud jmenuje právnické osobě opatrovníka, a to i bez návrhu, jsou-li zájmy člena statutárního orgánu v rozporu se zájmy právnické osoby a nemá-li právnická osoba jiného člena orgánu schopného ji zastupovat.

§ 166

(1) Právnickou osobu zastupují její zaměstnanci v rozsahu obvyklém vzhledem k jejich zařazení nebo funkci; přitom rozhoduje stav, jak se jeví veřejnosti. Co je stanoveno o zastoupení právnické osoby zaměstnancem, platí obdobně pro zastoupení právnické osoby jejím členem nebo členem jiného orgánu nezapsaného do veřejného rejstříku.
(2) Omezení zástupčího oprávnění vnitřním předpisem právnické osoby má účinky vůči třetí osobě, jen muselo-li jí být známo.

§ 167

Právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.

Zrusení právnické osoby

§ 168

(1) Právnická osoba se zrusuje právním jednáním, uplynutím doby, rozhodnutím orgánu veřejné moci nebo dosazením účelu, pro který byla ustavena, a z dalsích důvodů stanovených zákonem.
(2) O dobrovolném zrusení právnické osoby rozhoduje její příslusný orgán.

§ 169

(1) Po zrusení právnické osoby se vyzaduje její likvidace, ledaze celé její jmění nabývá právní nástupce, nebo stanoví-li zákon jinak.
(2) Neplyne-li z právního jednání o zrusení právnické osoby, zda je rusena s likvidací nebo bez likvidace, platí, ze je zrusena s likvidací.

§ 170

Kdo rozhodl o zrusení právnické osoby s likvidací, můze rozhodnutí změnit, dokud jestě nedoslo k naplnění účelu likvidace.

§ 171

S likvidací se právnická osoba zrusuje

a) uplynutím doby, na kterou byla zalozena,
b) dosazením účelu, pro který byla zalozena,
c) dnem určeným zákonem nebo právním jednáním o zrusení právnické osoby, jinak dnem jeho účinnosti, nebo
d) dnem právní moci rozhodnutí orgánu veřejné moci, nestanoví-li se v rozhodnutí den pozdějsí.

§ 172

(1) Soud na návrh toho, kdo na tom osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu, zrusí právnickou osobu a nařídí její likvidaci, jestlize

a) vyvíjí nezákonnou činnost v takové míře, ze to závazným způsobem narusuje veřejný pořádek,
b) jiz nadále nesplňuje předpoklady vyzadované pro vznik právnické osoby zákonem,
c) nemá déle nez dva roky statutární orgán schopný usnáset se, nebo
d) tak stanoví zákon.

(2) Umozňuje-li zákon soudu zrusit právnickou osobu z důvodu, který lze odstranit, soud jí před vydáním rozhodnutí stanoví přiměřenou lhůtu k odstranění nedostatků.

§ 173

(1) Zrusuje-li se právnická osoba při přeměně, zrusuje se bez likvidace dnem účinnosti přeměny.
(2) Byl-li osvědčen úpadek právnické osoby, zrusuje se bez likvidace zrusením konkursu po splnění rozvrhového usnesení, nebo zrusením konkursu proto, ze majetek je zcela nepostačující; do likvidace vsak vstoupí, objeví-li se po skončení insolvenčního řízení nějaký majetek.

Přeměna právnické osoby

§ 174

(1) Přeměnou právnické osoby je fúze, rozdělení a změna právní formy.
(2) Právnická osoba můze změnit právní formu, jen stanoví-li to zákon.

§ 175

(1) Kdo rozhodl o přeměně právnické osoby, můze rozhodnutí změnit, dokud se přeměna nestane účinnou.
(2) Stane-li se přeměna právnické osoby účinnou, nelze rozhodnout, ze nenastala, ani vyslovit neplatnost právního jednání, které k přeměně vedlo, a nelze zrusit zápis přeměny do veřejného rejstříku.

§ 176

(1) Při přeměně musí být stanoven rozhodný den, od něhoz se jednání zanikající právnické osoby povazuje z účetního hlediska za jednání uskutečněné na účet nástupnické právnické osoby.
(2) Ke dni předcházejícímu rozhodný den sestaví zanikající právnická osoba nebo právnická osoba rozdělovaná odstěpením konečnou účetní závěrku. K rozhodnému dni sestaví nástupnická právnická osoba nebo právnická osoba rozdělovaná odstěpením zahajovací rozvahu.

§ 177

(1) Účinnost přeměny právnické osoby zapisované do veřejného rejstříku nastává dnem zápisu do veřejného rejstříku. V takovém případě se rozhodný den stanoví tak, aby nepředcházel den podání návrhu na zápis přeměny do veřejného rejstříku o více nez dvanáct měsíců.
(2) Jsou-li zúčastněné osoby zapsány do veřejného rejstříku v různých obvodech, podá se návrh na zápis přeměny v kterémkoli z nich a orgán veřejné moci zapíse do veřejného rejstříku vsechny zapisované skutečnosti k témuz dni.

§ 178

(1) Fúze se děje sloučením nebo splynutím nejméně dvou zúčastněných právnických osob. Sloučení nebo splynutí se povazuje za převod činnosti zaměstnavatele.
(2) Při sloučení nejméně jedna ze zúčastněných osob zaniká; práva a povinnosti zanikajících osob přecházejí na jedinou ze zúčastněných osob jako na nástupnickou právnickou osobu.
(3) Při splynutí zanikají vsechny zúčastněné osoby a na jejich místě vzniká nová právnická osoba jako osoba nástupnická; na ni přecházejí práva a povinnosti vsech zanikajících osob.

§ 179

(1) Právnická osoba se rozstěpením rozděluje se zalozením nových právnických osob, nebo se rozděluje za současného sloučení s jinými právnickými osobami (dále jen "rozdělení sloučením"). Právnická osoba se můze zalozit i odstěpením, nebo spojením více způsobů rozdělení. Rozdělení sloučením, odstěpení, jakoz i jiné způsoby rozdělení, se povazují za převod činnosti zaměstnavatele.
(2) Pokud rozdělením rozdělovaná právnická osoba zaniká a její práva a povinnosti přecházejí na několik nástupnických právnických osob, pak

a) jsou-li na rozdělení nástupnické právnické osoby zúčastněny jako osoby jiz existující, jedná se o rozstěpení sloučením,
b) mají-li nástupnické právnické osoby rozdělením teprve vzniknout, jedná se o rozstěpení se zalozením nových právnických osob.

(3) Při rozdělení právnické osoby odstěpením se rozdělovaná právnická osoba nerusí, ani nezaniká, ale vyčleněná část jejích práv a povinností přechází na existující nebo nově zalozenou nástupnickou osobu.

§ 180

V případech uvedených v § 179 odst. 2 nebo 3 rozhodne příslusný orgán právnické osoby, kteří zaměstnanci zanikající právnické osoby se stanou zaměstnanci jednotlivých nástupnických právnických osob.

§ 181

Fúzovat a rozdělovat se mohou právnické osoby o různé právní formě jen tehdy, stanoví-li tak zákon.

§ 182

Přechází-li přeměnou právnické osoby její jmění na nástupnickou právnickou osobu a vyzaduje-li se podle jiného právního předpisu souhlas orgánu veřejné moci k převodu práv a povinností, vyzaduje se tento souhlas i k přeměně právnické osoby.

§ 183

(1) Při změně právní formy se nerusí ani nezaniká právnická osoba, jejíz právní forma se mění, pouze se mění její právní poměry, a jde-li o korporaci, také právní postavení jejích členů.
(2) Není-li den, k němuz byl vyhotoven návrh smlouvy nebo rozhodnutí o změně právní formy rozvahovým dnem podle jiného právního předpisu, sestaví právnická osoba k tomuto dni mezitímní účetní závěrku. Údaje, z nichz je sestavena účetní závěrka ke dni zpracování změny právní formy, nesmí předcházet den rozhodnutí právnické osoby o změně právní formy více nez tři měsíce.

§ 184

(1) O přeměně právnické osoby zřízené zákonem lze rozhodnout, pokud to zákon výslovně stanoví.
(2) O přeměně právnické osoby zřízené rozhodnutím orgánu veřejné moci rozhoduje tento orgán.

Zánik právnické osoby

§ 185

Právnická osoba zapsaná do veřejného rejstříku zaniká dnem výmazu z veřejného rejstříku.

§ 186

Právnická osoba, která nepodléhá zápisu do veřejného rejstříku, zaniká skončením likvidace.

Likvidace

§ 187

(1) Účelem likvidace je vypořádat majetek zrusené právnické osoby (likvidační podstatu), vyrovnat dluhy věřitelům a nalozit s čistým majetkovým zůstatkem, jenz vyplyne z likvidace (s likvidačním zůstatkem), podle zákona.
(2) Právnická osoba vstupuje do likvidace dnem, kdy je zrusena nebo prohlásena za neplatnou. Vstoupí-li právnická osoba zapsaná ve veřejném rejstříku do likvidace, navrhne likvidátor bez zbytečného odkladu zápis vstupu do likvidace do veřejného rejstříku. Po dobu likvidace uzívá právnická osoba svůj název s dodatkem "v likvidaci".

§ 188

Vstoupí-li právnická osoba do likvidace, nesmí za ni nikdo právně jednat mimo rozsah stanovený v § 196 od okamziku, kdy se o jejím vstupu do likvidace dozvěděl nebo kdy se o něm dozvědět měl a mohl.

§ 189

(1) Při vstupu do likvidace povolá příslusný orgán právnické osobě likvidátora; likvidátorem můze být jen osoba způsobilá být členem statutárního orgánu. Zanikne-li funkce likvidátora jestě před zánikem právnické osoby, povolá příslusný orgán právnické osobě bez zbytečného odkladu nového likvidátora.
(2) Je-li právnická osoba v likvidaci a nebyl-li likvidátor povolán, vykonávají jeho působnost vsichni členové statutárního orgánu.

§ 190

Je-li k likvidaci právnické osoby povoláno několik likvidátorů, tvoří kolektivní orgán.

§ 191

(1) Právnické osobě, která vstoupila do likvidace, aniz byl povolán likvidátor podle § 189, jmenuje likvidátora soud, a to i bez návrhu. Soud jmenuje likvidátora i v případě, ze sám rozhodl o zrusení právnické osoby.
(2) Na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem, soud odvolá likvidátora, který řádně neplní své povinnosti, a jmenuje nového likvidátora.
(3) Nebyl-li podán jiný návrh či nelze-li návrhu vyhovět, můze soud při postupu podle odstavce 1 nebo 2 likvidátorem jmenovat i bez jeho souhlasu člena statutárního orgánu. Takový likvidátor nemůze ze své funkce odstoupit. Můze vsak navrhnout soudu, aby ho funkce zprostil, prokáze-li, ze na něm nelze spravedlivě pozadovat, aby funkci vykonával.
(4) Nelze-li likvidátora jmenovat ani podle odstavce 3, jmenuje ho soud z osob zapsaných do seznamu insolvenčních správců.

§ 192

Jmenoval-li likvidátora soud, poskytnou třetí osoby likvidátorovi součinnost ve stejném rozsahu, v jakém jsou povinny poskytnout ji insolvenčnímu správci.

§ 193

Likvidátor nabývá působnosti statutárního orgánu okamzikem svého povolání. Za řádný výkon funkce likvidátor odpovídá stejně jako člen statutárního orgánu.

§ 194

Jen soud mùže odvolat z funkce likvidátora, kterého do funkce jmenoval.

§ 195

Odměnu a způsob její výplaty určuje likvidátorovi ten, kdo jej povolal.

§ 196

(1) Činnost likvidátora můze sledovat jen účel, jaký odpovídá povaze a cíli likvidace.
(2) Nabyla-li právnická osoba dědictví nebo odkaz s podmínkou, dolozením času nebo s příkazem, tato omezení likvidátor dodrzí. Jestlize vsak právnická osoba obdrzela účelově vázané prostředky z veřejných rozpočtů, pouzije likvidátor tyto prostředky podle rozhodnutí orgánu, který je poskytl; obdobně likvidátor postupuje, jestlize právnická osoba obdrzela prostředky účelově vázané k dosazení veřejně prospěsného účelu.

§ 197

Likvidátor uspokojí v průběhu likvidace přednostně pohledávky zaměstnanců; to neplatí, je-li právnická osoba v úpadku.

§ 198

(1) Likvidátor oznámí vstup právnické osoby do likvidace vsem známým věřitelům.
(2) Likvidátor zveřejní bez zbytečného odkladu nejméně dvakrát za sebou alespoň s dvoutýdenním odstupem oznámení podle odstavce 1 společně s výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě, která nesmí být kratsí nez tři měsíce od druhého zveřejnění.

§ 199

(1) Likvidátor sestaví ke dni vstupu právnické osoby do likvidace zahajovací rozvahu a soupis jmění právnické osoby.
(2) Likvidátor vydá proti úhradě nákladů soupis jmění kazdému věřiteli, který o to pozádá.

§ 200

Zjistí-li likvidátor v průběhu likvidace, ze právnická osoba je v úpadku, podá bez zbytečného odkladu insolvenční návrh, ledaze se jedná o případ uvedený v § 201.

§ 201

(1) Jedná-li se o případ podle § 173 odst. 2 a likvidační podstata nepostačuje k splnění vsech dluhů, likvidátor z výtězku uhradí v prvé skupině náklady likvidace, ve druhé skupině ze zůstatku uspokojí pohledávky zaměstnanců a poté hradí ve třetí skupině pohledávky ostatních věřitelů.
(2) Není-li mozné plně vyrovnat pohledávky v téze skupině, uspokojí se poměrně.

§ 202

(1) Nezdaří-li se v přiměřené době celou likvidační podstatu zpenězit, vyrovná likvidátor z částečného výtězku přednostně náklady a pohledávky z první a pak z druhé skupiny, je-li to mozné; tím není dotčen § 201 odst. 2. Poté likvidátor nabídne věřitelům pohledávek třetí skupiny likvidační podstatu k převzetí na úhradu dluhů.
(2) Nezdaří-li se v přiměřené době zpenězit likvidační podstatu ani zčásti, anebo nejsou-li z částečného výtězku pohledávky první a druhé skupiny zcela vyrovnány, likvidátor nabídne likvidační podstatu k převzetí vsem věřitelům.
(3) O věřiteli, jemuz byla likvidační podstata nabídnuta podle odstavce 1 nebo 2 a do dvou měsíců se k nabídce nevyjádřil, platí, ze nabídku přijal; tento účinek nenastane, nepoučil-li jej o tom likvidátor v nabídce.

§ 203

(1) Věřitelům, kteří převezmou likvidační podstatu, nálezí kazdému podíl určený poměrem výse jejich pohledávek; ve zbytku jejich pohledávky zanikají.
(2) Odmítne-li některý z věřitelů účast na převzetí likvidační podstaty, povazuje se jeho pohledávka za zaniklou. To neplatí, pokud se následně zjistí dosud neznámý majetek právnické osoby.

§ 204

(1) Odmítnou-li vsichni věřitelé likvidační podstatu převzít, přechází likvidační podstata dnem zániku právnické osoby na stát; likvidátor to bez zbytečného odkladu oznámí orgánu příslusnému podle jiného zákona.
(2) Bez zřetele k § 201 az 203 nálezí věřiteli, který je podle jiného zákona věřitelem zajistěným, uspokojení z jistoty, kterou byla jeho pohledávka zajistěna. Nebude-li zajistěný věřitel takto plně uspokojen ve své pohledávce, nálezí mu ve zbytku plnění podle § 201 az 203.

§ 205

(1) Jakmile likvidátor dokončí vse, co předchází nalození s likvidačním zůstatkem nebo předání likvidační podstaty podle § 202 nebo oznámení podle § 204, vyhotoví konečnou zprávu o průběhu likvidace, v níz uvede alespoň, jak bylo s likvidační podstatou nalozeno, a popřípadě téz návrh na pouzití likvidačního zůstatku. K témuz dni likvidátor sestaví účetní závěrku. Likvidátor k účetní závěrce připojuje podpisový záznam.
(2) Konečnou zprávu, návrh na pouzití likvidačního zůstatku a účetní závěrku předlozí likvidátor ke schválení tomu, kdo jej povolal do funkce. Ten, kdo se stal likvidátorem podle § 189 odst. 1, předlozí konečnou zprávu, návrh na pouzití likvidačního zůstatku a účetní závěrku tomu orgánu právnické osoby, který má působnost ho z funkce odvolat, popřípadě působnost ho kontrolovat. Není-li takový orgán, předlozí likvidátor tyto doklady a návrhy ke schválení soudu.
(3) Výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku nebrání, ze nebyly schváleny dokumenty uvedené v odstavci 1.

§ 206

(1) Dokud nejsou uspokojena práva vsech věřitelů, kteří své pohledávky přihlásili včas podle § 198, nelze vyplácet podíl na likvidačním zůstatku ani ve formě zálohy, ani jej jinak pouzít.
(2) Je-li pohledávka sporná nebo není-li jestě splatná, lze likvidační zůstatek pouzít jen, byla-li věřiteli poskytnuta dostatečná jistota.

§ 207

Likvidace končí pouzitím likvidačního zůstatku, převzetím likvidační podstaty věřiteli, nebo jejím odmítnutím. Likvidátor podá do třiceti dnů od skončení likvidace návrh na výmaz právnické osoby z veřejného rejstříku.

§ 208

Zjistí-li se jestě před výmazem právnické osoby z veřejného rejstříku její dosud neznámý majetek nebo objeví-li se potřeba jiných nezbytných opatření, likvidace neskončí a likvidátor tento majetek vypořádá nebo provede dalsí nezbytná opatření. Po ukončení těchto jednání postupuje podle § 205 az 207; ustanovení § 170 se nepouzije.

§ 209

(1) Zjistí-li se neznámý majetek právnické osoby po jejím výmazu z veřejného rejstříku nebo objeví-li se jiný zájem hodný právní ochrany, soud na návrh toho, kdo osvědčí právní zájem, zrusí výmaz právnické osoby, rozhodne o její likvidaci a jmenuje likvidátora. Kdo vede veřejný rejstřík, do něho podle tohoto rozhodnutí zapíse obnovení právnické osoby, skutečnost, ze je v likvidaci a údaje o likvidátorovi. Od obnovení se na právnickou osobu hledí, jako by nikdy nezanikla.
(2) Byla-li právnická osoba obnovena vzhledem k zjistění neznámého majetku, obnoví se neuspokojené pohledávky jejích věřitelů.

Oddíl 2: Korporace

Pododdíl 1: Obecně o korporacích

§ 210

(1) Korporaci vytváří jako právnickou osobu společenství osob.
(2) Na právnickou osobu tvořenou jediným členem se hledí jako na korporaci.

§ 211

(1) Korporace můze mít jediného člena, připoustí-li to zákon. V takovém případě jediný člen korporace v ní nemůze z vlastní vůle ukončit členství, ledaze v důsledku toho na jeho místo vstoupí nová osoba.
(2) Klesne-li počet členů korporace pod počet stanovený zákonem, soud ji i bez návrhu zrusí a rozhodne o její likvidaci. Nejprve jí vsak poskytne přiměřenou lhůtu ke zjednání nápravy.

§ 212

(1) Přijetím členství v korporaci se člen vůči ní zavazuje chovat se čestně a zachovávat její vnitřní řád. Korporace nesmí svého člena bezdůvodně zvýhodňovat ani znevýhodňovat a musí setřit jeho členská práva i oprávněné zájmy.
(2) Zneuzije-li člen soukromé korporace hlasovací právo k újmě celku, rozhodne soud na návrh toho, kdo prokáze právní zájem, ze k hlasu tohoto člena nelze pro určitý případ přihlízet. Toto právo zaniká, pokud návrh není podán do tří měsíců ode dne, kdy k zneuzití hlasu doslo.

§ 213

Poskodí-li korporaci její člen nebo člen jejího orgánu způsobem, který zakládá jeho povinnost k náhradě a kterým byl poskozen i jiný člen korporace na hodnotě své účasti, a domáhá-li se náhrady jen tento člen, můze soud skůdci i bez zvlástního návrhu ulozit povinnost nahradit způsobenou skodu jen korporaci, pokud to odůvodňují okolnosti případu, zejména pokud je dostatečně zřejmé, ze se takovým opatřením vyrovná i skoda na znehodnocené účasti.

Pododdíl 2: Spolek

§ 214

(1) Alespoň tři osoby vedené společným zájmem mohou zalozit k jeho naplňování spolek jako samosprávný a dobrovolný svazek členů a spolčovat se v něm.
(2) Vytvoří-li spolky k uplatňování společného zájmu nový spolek jako svůj svaz, vyjádří v názvu nového spolku jeho svazovou povahu.

§ 215

(1) Nikdo nesmí být nucen k účasti ve spolku a nikomu nesmí být bráněno vystoupit z něho.
(2) Členové spolku neručí za jeho dluhy.

§ 216

Název spolku musí obsahovat slova "spolek" nebo "zapsaný spolek", postačí vsak zkratka "z. s.".

§ 217

(1) Hlavní činností spolku můze být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichz naplňování je spolek zalozen. Podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůze.
(2) Vedle hlavní činnosti můze spolek vyvíjet téz vedlejsí hospodářskou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném vyuzití spolkového majetku.
(3) Zisk z činnosti spolku lze pouzít pouze pro spolkovou činnost včetně správy spolku.

Zalození spolku

§ 218

Zakladatelé zalozí spolek, shodnou-li se na obsahu stanov; stanovy obsahují alespoň

a) název a sídlo spolku,
b) účel spolku,
c) práva a povinnosti členů vůči spolku, popřípadě určení způsobu, jak jim budou práva a povinnosti vznikat,
d) určení statutárního orgánu.

§ 219

Stanovy mohou zalozit pobočný spolek jako organizační jednotku spolku nebo určit, jakým způsobem se pobočný spolek zakládá a který orgán rozhoduje o zalození, zrusení nebo přeměně pobočného spolku.

§ 220

(1) Určí-li stanovy, ze členství je různého druhu, vymezí zároveň práva a povinnosti spojené s jednotlivými druhy členství.
(2) Omezit práva nebo rozsířit povinnosti spojené s určitým druhem členství lze jen za podmínek určených předem ve stanovách, jinak se souhlasem větsiny dotčených členů. To neplatí, má-li spolek k omezení práv nebo rozsíření povinností spravedlivý důvod.

§ 221

Stanovy musí být ulozeny v úplném znění v sídle spolku.

Ustavující schůze

§ 222

(1) Spolek lze zalozit i usnesením ustavující schůze tvořícího se spolku. Na ustavující schůzi se obdobně pouzijí ustanovení o členské schůzi.
(2) Návrh stanov vypracuje a dalsí zájemce o zalození spolku svolá vhodným způsobem k ustavující schůzi svolavatel. Správnost a úplnost listiny přítomných ověří svolavatel nebo osoba jím pověřená.

§ 223

Kazdý, kdo se dostaví na ustavující schůzi a splňuje podmínky pro členství ve spolku, se zapíse do listiny přítomných, podepíse se k údaji o svém jménu a bydlisti nebo sídlu. Správnost a úplnost listiny přítomných ověří svolatel nebo osoba jím pověřená. Platí, ze osoby zapsané v listině přítomných podaly řádnou přihlásku do spolku.

§ 224

(1) Ustavující schůzi zahájí svolavatel nebo osoba jím pověřená. Sdělí ustavující schůzi počet přítomných a seznámí ji s jednáními, která svolavatel v zájmu spolku jiz učinil. Dále navrhne ustavující schůzi pravidla pro její jednání a volbu předsedajícího i případných dalsích činovníků.
(2) Ustavující schůze volí členy těch orgánů, které podle určení zákona a stanov zvolit má.
(3) Ustavující schůze přijímá usnesení větsinou hlasů přítomných v době hlasování.
(4) Kdo hlasoval proti přijetí návrhu stanov, můze od přihlásky do spolku odstoupit. O tom musí být učiněn záznam v listině přítomných opatřený podpisy odstupujícího a toho, kdo záznam učinil.

§ 225

Účastní-li se ustavující schůze alespoň tři osoby, mohou schválit stanovy podle § 218.

Vznik spolku

§ 226

(1) Spolek vzniká dnem zápisu do veřejného rejstříku.
(2) Návrh na zápis spolku do veřejného rejstříku podávají zakladatelé nebo osoba určená ustavující schůzí.
(3) Není-li spolek do veřejného rejstříku zapsán do třiceti dnů od podání návrhu na zápis a není-li v této lhůtě ani vydáno rozhodnutí o odmítnutí zápisu, povazuje se spolek za zapsaný do veřejného rejstříku třicátým dnem od podání návrhu.

§ 227

Pokračuje-li spolek v činnosti i poté, co byl jeho zápis do veřejného rejstříku odmítnut, pouzijí se ustanovení o společnosti.