Zákon č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon Část I Hlava VII § 239

§ 239

(1) Odporovat právním úkonům dluzníka můze v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, a to odpůrčí zalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dluzníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty; jde o incidenční spor. Jestlize v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téze věci řízení na základě odpůrčí zaloby jiné osoby, nelze v něm az do skončení insolvenčního řízení pokračovat.
(2) Rozhodne-li o tom věřitelský výbor, podá insolvenční správce odpůrčí zalobu vzdy. Nejsou-li v majetkové podstatě penězní prostředky potřebné ke krytí nákladů na podání odpůrčí zaloby a vedení incidenčního sporu, můze insolvenční správce podmínit podání odpůrčí zaloby nebo dalsí vedení incidenčního sporu tím, aby mu věřitelé poskytli na úhradu těchto nákladů přiměřenou zálohu. Skončí-li incidenční spor úspěchem insolvenčního správce, mohou věřitelé, kteří zálohu poskytli, pozadovat její náhradu jako pohledávku za majetkovou podstatou.
(3) Insolvenční správce můze podat odpůrčí zalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.
(4) Dluzníkovo plnění z neúčinných právních úkonů nálezí do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí zalobě vyhověno. Vylučovací zaloba není přípustná.