Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 2014 Část II Hlava III § 971

Díl 4: Ústavní výchova

§ 971

(1) Jsou-li výchova dítěte nebo jeho tělesný, rozumový či dusevní stav, anebo jeho řádný vývoj vázně ohrozeny nebo naruseny do té míry, ze je to v rozporu se zájmem dítěte, anebo jsou-li tu vázné důvody, pro které rodiče dítěte nemohou jeho výchovu zabezpečit, můze soud jako nezbytné opatření také nařídit ústavní výchovu. Učiní tak zejména tehdy, kdy dříve učiněná opatření nevedla k nápravě. Soud přitom vzdy zvazuje, zda není na místě dát přednost svěření dítěte do péče fyzické osoby.
(2) V případě, ze rodiče nemohou z vázných důvodů zabezpečit výchovu dětí na přechodnou dobu, svěří soud dítě do zařízení pro děti vyzadující okamzitou pomoc, a to na dobu nejdéle sest měsíců.
(3) Nedostatečné bytové poměry nebo majetkové poměry rodičů dítěte nebo osob, kterým bylo dítě svěřeno do péče, nemohou být samy o sobě důvodem pro rozhodnutí soudu o ústavní výchově, jestlize jsou jinak rodiče způsobilí zabezpečit řádnou výchovu dítěte a plnění dalsích povinností vyplývajících z jejich rodičovské odpovědnosti.
(4) Soud v rozhodnutí, kterým nařizuje ústavní výchovu, označí zařízení, do kterého má být dítě umístěno. Přitom přihlédne k zájmům dítěte a k vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Soud dbá na umístění dítěte co nejblíze bydlisti rodičů nebo jiných osob dítěti blízkých. To platí i tehdy, rozhoduje-li soud o přemístění dítěte do jiného zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy.