Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 2014 Část II Hlava II § 907

§ 907

(1) Soud můze svěřit dítě do péče jednoho z rodičů, nebo do střídavé péče, nebo do společné péče; soud můze dítě svěřit i do péče jiné osoby nez rodiče, je-li to potřebné v zájmu dítěte. Má-li být dítě svěřeno do společné péče, je třeba, aby s tím rodiče souhlasili.
(2) Při rozhodování o svěření do péče soud rozhoduje tak, aby rozhodnutí odpovídalo zájmu dítěte. Soud přitom bere ohled na osobnost dítěte, zejména na jeho vlohy a schopnosti ve vztahu k vývojovým moznostem a zivotním poměrům rodičů, jakoz i na citovou orientaci a zázemí dítěte, na výchovné schopnosti kazdého z rodičů, na stávající a očekávanou stálost výchovného prostředí, v němz má dítě napřístě zít, na citové vazby dítěte k jeho sourozencům, prarodičům, popřípadě dalsím příbuzným i nepříbuzným osobám. Soud vezme vzdy v úvahu, který z rodičů dosud o dítě řádně pečoval a řádně dbal o jeho citovou, rozumovou a mravní výchovu, jakoz i to, u kterého z rodičů má dítě lepsí předpoklady zdravého a úspěsného vývoje.
(3) Soud při rozhodování o svěření dítěte do péče dbá rovněz na právo dítěte na péči obou rodičů a udrzování pravidelného osobního styku s nimi, na právo druhého rodiče, jemuz dítě nebude svěřeno, na pravidelnou informaci o dítěti, dále soud bere zřetel rovněz ke schopnosti rodiče dohodnout se na výchově dítěte s druhým rodičem.