Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník 2014 Část I Hlava I § 2

§ 2

(1) Kazdé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichz spočívá tento zákon, jakoz i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.
(2) Zákonnému ustanovení nelze přikládat jiný význam, nez jaký plyne z vlastního smyslu slov v jejich vzájemné souvislosti a z jasného úmyslu zákonodárce; nikdo se vsak nesmí dovolávat slov právního předpisu proti jeho smyslu.
(3) Výklad a pouzití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urázející obyčejné lidské cítění.