Zákon č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon Část II Hlava IV § 369

§ 369

(1) Insolvenční řízení nemá vliv na věcná práva věřitelů nebo třetích osob k hmotnému či nehmotnému, movitému či nemovitému majetku patřícímu dluzníku, včetně souborů přesně neurčených majetkových hodnot, jejichz slození se postupem doby mění, který se v okamziku rozhodnutí o úpadku nachází na území jiného členského státu Evropské unie nebo dalsího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor; zejména není dotčeno

a) právo zpenězit majetek nebo nechat jej zpenězit a uspokojit se z výnosu nebo příjmu plynoucího z tohoto majetku, zejména na základě zástavního práva,
b) výhradní právo na plnění, zejména při zajistění zástavním právem k pohledávce nebo postoupením pohledávky,
c) právo pozadovat vydání majetkové hodnoty nebo náhrady od kohokoli, kdo majetkovou hodnotu drzí nebo uzívá proti vůli oprávněné osoby,
d) právo pozívat plody.

(2) Insolvenční řízení

a) nemá vliv na práva prodávajícího plynoucí z výhrady vlastnického práva vůči dluzníkovi jako kupujícímu, pokud se v okamziku prohlásení konkursu majetek, jehoz se výhrada týká, nachází na území jiného členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor,
b) není důvodem pro odstoupení od kupní smlouvy, u níz je dluzník prodávajícím a zbozí jiz bylo dodáno kupujícímu, nebo pro ukončení takové kupní smlouvy, a nebrání kupujícímu v nabytí vlastnického práva, pokud se v okamziku prohlásení konkursu na majetek, který je předmětem prodeje, nachází na území jiného členského státu Evropské unie nebo dalsího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor,
c) nemá vliv na právo věřitele pozadovat započtení proti pohledávce dluzníka, pokud toto započtení povoluje právo, kterým se řídí pohledávka dluzníka.

(3) Ustanovením odstavce 1 není dotčeno právo podat z důvodů poskozování věřitelů zalobu o určení neplatnosti nebo neúčinnosti právního úkonu ani právo odporovat právnímu úkonu.
(4) Pro účely ustanovení odstavce 1 se za věcné právo povazuje právo zapsané ve veřejném seznamu, který podle zvlástního právního předpisu osvědčuje existenci tohoto práva, a účinné vůči třetím osobám.