Zákon č. 182/2006 Sb. insolvenční zákon Část I Hlava II § 37

§ 37

(1) Insolvenční správce odpovídá za skodu nebo jinou újmu, kterou dluzníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, ze při výkonu své funkce porusil povinnosti, které jsou mu ulozeny zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakoz i tím, ze při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí. Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen kdyz prokáze, ze skodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynalození veskerého úsilí, které po něm bylo mozné spravedlivě pozadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení.
(2) Podle odstavce 1 insolvenční správce odpovídá i za skodu nebo jinou újmu způsobenou osobami, kterých pouzil k plnění svých úkolů. To platí i pro zaměstnance dluzníka, působící v rozsahu své dosavadní činnosti, nebo pro jiné osoby ve smluvním vztahu s dluzníkem.
(3) Insolvenční správce odpovídá za skodu nebo jinou újmu, která věřiteli s pohledávkou za majetkovou podstatou vznikla tím, ze nemohla být uspokojena jeho pohledávka vzniklá na základě právního úkonu insolvenčního správce; této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen kdyz prokáze, ze v době, kdy tento právní úkon činil, nemohl poznat, ze majetková podstata nebude stačit k úhradě jím vzniklé pohledávky za majetkovou podstatou.
(4) Právo na náhradu skody nebo jiné újmy proti insolvenčnímu správci se promlčí do 2 let poté, kdy se poskozený dozvěděl o výsi skody a odpovědnosti insolvenčního správce, nejpozději vsak do 3 let, a jde-li o skodu způsobenou úmyslným trestným činem, za který byl insolvenční správce pravomocně odsouzen, nejpozději do 10 let od skončení insolvenčního řízení.