§ 4
(1) Má se za to, ze kazdá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost uzívat jej s běznou péčí a opatrností a ze to kazdý od ní můze v právním styku důvodně očekávat.
(2) Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvázení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti.